14 C 225/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zvýšení výživného, o vzájemném návrhu na zrušení výživného

I. Řízení se v části, kterou se žalovaný domáhal vzájemným návrhem zrušení vyživovací povinnosti k žalobkyni od 31.8.2020 do budoucna, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 8 000 Kč měsíčně od 7.10.2017 do 31.8.2020 a dále částkou 7 000 Kč měsíčně od 1.9.2020 do budoucna, s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne příslušného měsíce. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10.4.2015 čj. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec], ze dne 24.9.2015, čj. [číslo jednací].

III. Návrh žalobkyně se v části, kterou se domáhala vůči žalovanému zvýšení výživného na částku 8 000 Kč měsíčně od 1.1.2017 do 6.10.2017 a zvýšení výživného o částku 1 000 Kč měsíčně od 1.9.2020 do budoucna, zamítá.

IV. Dlužné výživné za období od 7.10.2017 do 28.2.2021 ve výši 168 387,50 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 43 496 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 7.10.2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zvýšení výživného na částku 8 000 Kč měsíčně počínaje od 1.1.2017 z důvodu nárůstu nákladů spojených se studiem na vysoké škole, neschopnosti samostatně se živit, nárůstu v majetkových poměrech žalovaného, který investuje do svého bydlení.

2. Žalovaný návrhem ze dne 20.1.2021 navrhl jednak zamítnutí žaloby na zvýšení výživného a dále navrhl zrušení vyživovací povinnosti k žalobkyni ke dni 31.8.2020. K důvodům návrhu uvedl, že žalobkyně nevyzvala žalovaného předžalobní výzvou, neprojevovala o něj opravdový zájem, nezajímala se o jeho zdravotní stav, její studium je neúčelné, studium veřejné správy nemůže být pokladem pro uplatnění v soukromé sféře, žalobkyně se nedostatečně ucházela o práci po ukončení bakalářského studia, žije s přítelem a díky tomu má vyšší výdaje, než by měla u matky nebo na koleji, má nedůvodné výdaje na fitness a kosmetiku, její běžné výdaje klesly díky distanční výuce.

3. Při jednání soudu den 19.2.2021 vzal žalovaný vzájemný návrh na zrušení výživného zpět. Žalobkyně se zpětvzetím návrhu souhlasila. V souladu s § 96 odst. 2, odst. 3 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozhodl soud se souhlasem žalobkyně o zastavení řízení o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni tak, jak je uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Naposled bylo o výživném pro žalobkyni rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10.4.2015 čj. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 24.9.2015 čj. [číslo jednací] s právní mocí od 12.11.2015, kterým bylo výživné žalovaného pro žalobkyni zvýšeno na částku 2 700 Kč měsíčně s účinností od 1.9.2012 do budoucna splatné měsíčně předem vždy do 15. dne každého měsíce k rukám žalobkyně a současně bylo rozhodnuto o dlužném výživném za období od 1.9.2012 do 30.9.2015. Soud tehdy vycházel ze zjištění, že žalovaný měl vedle vyživovací povinnosti k žalobkyni také vyživovací povinnost k zl. [jméno] [celé jméno žalobkyně] studující vysokou školu v Ostravě, žalobkyně studovala 4. ročník gymnázia, matka dětí dosahovala u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [obec] hrubého příjmu 16 930 Kč, žalovaný podnikal s čistým příjmem 15 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně a v podnikání užíval vozidlo své přítelkyně. Na základě těchto skutkových zjištění shledal soud změnu v poměrech žalobkyně spočívající ve zvýšených potřebách od 1.9.2012.

5. Z usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18.6.2010 čj. [anonymizováno] [spisová značka] s právní mocí od 18.6.2010 bylo zjištěno, že bylo zastaveno řízení o zvýšení výživného žalovaného pro zl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození]. Z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti 19.8.2009 čj. [spisová značka] s právní mocí od 20.10.2009 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím bylo naposled upraveno výživné žalovaného pro zl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a to částkou 2 000 Kč měsíčně od 1.5.2009 do budoucna. Z výslechu žalobkyně a totožně i z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že zl. [jméno] ukončila přípravu na budoucí povolání v roce 2016 a od té doby pracuje.

6. Ze zápisového listu [anonymizováno] [ulice] v [obec] za rok 2019 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně studovala dva obory společenské vědy, český jazyk a literaturu s celkovým průměrem 1,64 a obor sociální pedagogika s celkovým průměrem 1,27.

7. Z potvrzení o studiu [anonymizována tři slova] [obec] bylo zjištěno, že žalobkyně studovala ve škol. roce 2019 2020 1. ročník.

8. Z výpisu z informačního systému [anonymizováno] [ulice] – studijní agenda 2020 2021, bylo zjištěno, že žalobkyně již v jednom oboru odstudovala 364 dní, získala 101 kreditů se studijním průměrem 1,27 a v druhém oboru odstudovala 365 dní, získala 79 kreditů se studijním průměrem 2,3.

9. Z výpisu z aplikace moje známky bylo zjištěno, že žalobkyně v roce 2021 úspěšně absolvovala dvě zkoušky.

10. Z nabídky volných pracovních míst bylo zjištěno, že v [obec] od srpna 2020 jsou nabízena volná pracovní místa pro učitelky 1. a 2. stupně ZŠ a od listopadu 2020 pro asistenta pedagoga. [Anonymizovaný odstavec.]

12. Z nájemní smlouvy ze dne 24.6.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně je spolunájemce bytu, za který je požadováno nájemné ve výši 7 100 Kč měsíčně a úhrady 1 823 Kč měsíčně.

13. Z potvrzení MUDr. [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně se léčí s pletí.

14. Z potvrzení o výdělku žalovaného u firmy [právnická osoba] [obec], bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán s průměrným čistým výdělkem od října 2017 do prosince 2017 35 638 Kč měsíčně a vedle toho s odměnami za rok 2017 49 831 Kč. V roce 2018 dosahoval žalovaný čistého průměrného měsíčního výdělku 26 156 Kč a ročních odměn 47 358 Kč. V roce 2019 dosahoval žalovaný čistého průměrného měsíčního výdělku 32 188 Kč a ročních odměn 54 000 Kč. Za obdobní od ledna 2020 do listopadu 2020 žalovaný dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělku 31 441 Kč a ročních odměn 40 204 Kč.

15. Z potvrzení o výdělku žalovaného u firmy [právnická osoba] [obec] předložené žalovaným (čl. 113 až 116) bylo zjištěno, že za rok 2017 dosáhl žalovaný čistého průměrného výdělku 30 777 Kč, za rok 2018 dosáhl žalovaný čistého průměrného výdělku 26 155,92 Kč, za rok 2019 dosáhl žalovaný čistého průměrného výdělku 32 188,42 Kč, za rok 2020 dosáhl žalovaný čistého průměrného výdělku 31 441,27 Kč. Tato potvrzení nezachycovala vyplacené odměny.

16. Z potvrzení o výdělku [celé jméno svědkyně] (matky žalobkyně) od [anonymizována dvě slova] [obec] p.o. byl zjištěn průměrný čistý měsíční výdělek v období od října do prosince 2017 ve výši 23 393 Kč, v roce 2018 ve výši 22 819,80 Kč, v roce 2019 ve výši 25 265,90 Kč a v období od ledna do listopadu 2020 ve výši 29 886,20 Kč. Z potvrzení vyplynulo, že [celé jméno svědkyně] nevznikl nárok na odměny.

17. Z poštovní poukázky ze dne 20.7.2020 bylo zjištěno, že zachycovala platbu žalovaného ve výši 4 000 Kč na b.ú. [bankovní účet].

18. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že o září 2016 do května 2019 absolvovala denní studium na státní vysoké škole v [obec], v oborech pedagogika a veřejná správa, které úspěšně zakončila bakalářskou zkouškou hodnocení B. Takto dosažené vzdělání umožňovalo žalobkyni získat práci jako asistent pedagoga nebo pracovník veřejné správy. Práci v těchto oborech žalobkyně nehledala, neboť chtěla pokračovat ve studiu v magisterském studiu. Od září 2019 žalobkyně pokračuje v [obec] ve specializovaném dvouletém magisterském studiu, oboru sociální pedagogika, navazujícím na studium pedagogiky a vedle toho studuje od září 2019 bakalářský obor učitelství českého jazyka a společenských věd. Od září 2019 do jara 2020 žalobkyně vedle těchto oborů v [obec], studovala také soukromou Vyšší odbornou školu v [obec], obor managementu, který rozvíjej její dosažené vzdělání v oboru veřejné správy. Zde studium probíhalo v pondělí až středu, v době distanční výuky trávila žalobkyně u počítače denně od [číslo] hod. a školné činilo 2 200 Kč až 1 500 Kč za pololetí. Žalobkyně toto studium ukončila, neboť nastoupila od září 2020 na dvouletý magisterský obor veřejné správy a ekonomiky, vysoké státní školy v [obec] rozvíjející její vzdělání dosažené v bakalářském oboru veřejné správy. Studium probíhá od pondělí do čtvrtka 6 hodin denně s předpokládaným ukončením na jaře r. 2022. Z výslechu žalobkyně bylo dále zjištěno, že od září 2016 do května 2019 představovaly její měsíční výdaje náklady na bydlení 2 700 Kč, jídlo 4 000 Kč, jízdné 1 000 Kč, brýle a dent. hygientu 2 000 Kč a učebnice 200 Kč. Od září 2019 činily výdaje na bydlení 4 500 Kč, jídlo 4 000 Kč, cestovné 1 000 Kč, ve stejné výši výdaje na zdravotní stav a školné v [obec]. Od září 2020 dosahují měsíční výdaje na bydlení 4 000 Kč, jídlo 4 000 Kč až 5 000 Kč, jízdné se snížilo díky distanční výuce a jednorázové výdaje na učebnice 3 000 Kč až 3 500 Kč, na zdravotní stav 2 200 Kč. Žalobkyně dojíždí do [obec] jedenkrát až dvakrát do týdne na zkoušky, konzultace dvakrát do měsíce. Žalobkyně se v průběhu studia přivydělávala v [anonymizováno] a [anonymizováno], kde v období před vládními omezeními z důvodu covidu, dosahoval přivýdělek ve výši 5 000 Kč měsíčně. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že účastníci spolu nekomunikují, nestýkají se, kontaktují se jen formou sms, naposled se viděli na vánoce 2019 u prarodičů žalovaného. Žalobkyně pozvala žalovaného na promoce v roce 2019, zde se dozvěděl, že žalobkyně chce dále studovat a od té doby žalobkyně žalovanému informace o studiu nedávala a žalovaný je také nevyžadoval. Dle žalobkyně spočívá důvod špatné komunikace mezi účastníky v postoji přítelkyně žalovaného, která nechce, aby se žalovaný s žalobkyní kontaktoval. Z výslechu bylo zjištěno, že žalovaný přispíval žalobkyni na výživu od ledna 2017 do července 2020 částkou 4 000 Kč měsíčně, vyjma měsíce října 2019, kdy zaslal 3 000 Kč a dubna 2020, kdy zaslal 3 000 Kč.

19. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že žije ve společné domácnosti se svoji družkou [jméno] [příjmení] v domě [adresa] v [obec], nemá jiné děti než zl. [jméno] [celé jméno žalobkyně] a žalobkyni. Od roku 2017 je žalovaný stále zaměstnán u firmy [právnická osoba] [obec], s čistým příjmem 27 000 Kč za leden 2021 a pravidelně poskytovanými odměnami, jiné příjmy nemá. Žalovaný z těchto příjmů hradí měsíčně provozní režie domu 10 000 Kč, náklady na telefon 900 Kč, svoji osobní spotřebu 3 000 Kč až 4 000 Kč a splátky po 11 900 Kč hypotečního úvěru v celkové výši 2 900 000Kč na dům [adresa], který je ve výlučném vlastnictví jen jeho družky s hodnotou 3 000 000 Kč až 4 000 000 Kč. Hypoteční úvěr byl vzat v roce 2017 na dobu 25 let. Žalovaný a jeho družka vystupují jako spoludlužníci nejen hypotečního úvěru, ale také úvěru na vybavení domu ve výši 1 000 000 Kč, který splácí družka žalovaného, jsou však dohodnuti tak, že až se splatí dluhy, budou mít majetek společný. Žalovaný ve svém výslechu připustil, že žalobkyně si může magisterským studiem zvýšit kvalifikaci i to, že za nevědomost o studiu žalobkyně může jak on, tak žalobkyně společně, neboť to pramenilo z charakteru jejich vztahů. Žalovaný byl informovaný o studiu žalobkyně do května 2019, poté její studium neřešil a čekal, že dá žalobkyně vědět. Žalovaný byl na promocích v roce 2019, zde se řešilo, že žalobkyně chce dále studovat v [obec], ale nevěděl o jejím návratu do [obec] ani dalším magisterském studiu. Z výslechu žalovaného vyplynulo, že účastníci společně komunikují prostřednictvím sms, naposled na podzim 2020 ohledně platby 3 000 Kč, kdy žalovaný žalobkyni sdělil, že jí nemůže dát více peněz, neboť nemůže vykonávat přesčasy. Žalovaný posílal žalobkyni výživné ve výši 4 000 Kč od ledna 2017 do srpna 2020 včetně, vyjma října 2019 (poskytnutá částka 3 000 Kč) a dubna 2020 (poskytnutá částka 3 000 Kč) a neptal se žalobkyně, jestli studuje nebo ne. Žalovaný neměl informace o studiu žalobkyně, ukončil placení výživného v srpnu 2020 bez toho, že by kontaktoval žalobkyni, od září 2020 nebyl vyzýván k placení výživného až žalobou a o svém zdravotním stavu na podzim 2020 žalobkyni neinformoval.

20. Z dohody a čestného prohlášení ze dne 26.8.2009 bylo zjištěno, že řešila 130 000 Kč, které žalovaný a [celé jméno svědkyně] získali od manželů [příjmení] v roce 2007 tak, že [celé jméno svědkyně] se zavázala vrátit částku 95 000 Kč manželům [příjmení] s tím, že částka na stavebním spoření nebude spadat do společného jmění. Z Dohody a čestného prohlášení neopatřené datem, byla učiněna stejná zjištění, jako shora.

21. Ze zrušení smlouvy o stavebním spoření bylo zjištěno, že stavební spoření na jméno [celé jméno svědkyně] bylo zrušeno k 30.6.2011 se zůstatkem 105 321 Kč.

22. Z úvěrové smlouvy [anonymizováno] [číslo] ze dne 23.11.2016 bylo zjištěno, že žalovaný a [jméno] [příjmení] společně čerpali úvěr ve výši 2 975 000 Kč za účelem financování pozemku se stavbou p. [číslo] v k.ú. [obec], který mají splácet formou měsíčních splátek 11 258,48 Kč.

23. Z úvěrové smlouvy [právnická osoba] [bankovní účet] ze dne 13.9.2018 bylo zjištěno, že žalovaný a [jméno] [příjmení] jako spoludlužníci jsou zavázáni k placení překlenovacího úvěru 150 000 Kč.

24. Z úvěrové smlouvy [právnická osoba] [bankovní účet] ze dne 22.2.2019 bylo zjištěno, že žalovaný a [jméno] [příjmení] jako spoludlužníci jsou zavázáni k placení úvěru 200 000 Kč.

25. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem [celé jméno svědkyně], neboť důkazní návrh byl vzat zpět. Z důvodu hospodárnosti soud zamítl návrh na doplnění dokazovaní potvrzením o studiu žalobkyně od září 2020, když studium i jeho prospěch byl již prokázán výpisem z informačního systému, zápisovými listy i výpisem z aplikace moje známky. Obdobně soud zamítl návrh na doplnění dokazování příjmovým pokladním dokladem, o výši nájmu, neboť výše plateb byla prokázaná bankovním účtem žalobkyně.

26. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. a konstatoval, že shora provedené listiny, prokazovaly skutečnosti z nich zjištěné, neboť žádná ze stran nevznesla námitky pravosti a správnosti listin a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Soud neshledal rozpor mezi zjištěními učiněnými z potvrzeních o výdělku žalovaného u firmy [právnická osoba], když potvrzení o výdělku předložené žalovaným neobsahovalo údaje o poskytnutých odměnách, avšak ohledně průměrného měsíčního příjmu se zjištění shodovala. Jelikož pravidelnost vyplácených odměn zmiňoval i žalovaný ve svém výslechu, vzal soud za prokázané, že majetkové příjmy otce jsou tvořeny nejen pravidelným měsíčním příjmem, ale také odměnami vše za rok 2017 v průměrné výši 39 790 Kč, za rok 2018 v průměrné výši 30 102,50 Kč, za rok 2019 v průměrné výši 36 688Kč, za rok 2020 v průměrné výši 34 791 Kč. Výpovědi obou účastníků hodnotil soud jako věrohodné, neboť ve vztahu k majetkovým poměrů odpovídala výpověď žalovaného zjištěním vyplývajícím z potvrzení o výdělku, zjištěním z úvěrových smluv a rovněž výpověď žalobkyně jak ve vztahu ke studiu, tak ve vztahu k majetkovým poměrům odpovídala zjištěním z provedených listin (zápisový list, potvrzení o studiu, výpis z informačního systému [anonymizováno] [ulice], výpis z aplikace moje známky, výdaje zachycené ve výpisu z bankovního účtu, výše nájemného zjištěná z nájemní smlouvy, potvrzení MUDr. [příjmení]). Žalobkyně svým výslechem ve spojení s výslechem žalovaného prokázala, že od roku 2016 do května 2019 studovala denní bakalářské studium v oborech pedagogika a veřejná správa. Zjištění učiněná ze zápisového listu, z potvrzení [anonymizována tři slova], z výpisu z informačního systému korespondovala i s výslechem žalobkyně. Tímto vzal soud za prokázané i pokračující studium žalobkyně na vysoké škole po květnu 2019. Ze specializace oboru (speciální pedagogika), magisterského stupně vzdělávání i dosažených výsledků studia (viz. zjištění z informačního systému [anonymizováno] [ulice]) vzal soud za prokázané, že se jedná o studium navazující, rozšiřující získané bakalářské vzdělání žalobkyně, ve kterém je řádně a úspěšně pokračováno a považoval studium žalobkyně za racionální přípravu na budoucí povolání a nikoliv jak namítal žalovaný samoúčelné studium. Samoúčelnost studia popírá i chování žalobkyně samotné, která, jak bylo prokázáno výslechem žalobkyně, na jaře 2020 ukončila studium na [anonymizována tři slova] v [obec] zatížené školným a upřednostnila vyšší stupeň vzdělání na magisterském oboru veřejné správy a ekonomiky, navazující na její bakalářský obor veřejné správy na univerzitě, kde školné není hrazeno. V tomto oboru (jak prokazoval výpis z aplikace moje známky) také úspěšně pokračuje. Žalobkyně neukončila přípravu na budoucí povolání již absolvováním bakalářského studia v květnu 2019 i nadále se soustavně připravuje na budoucí povolání a rozsah studia (tři obory) jí neumožňuje, aby byla trvale zaměstnána v již dosaženém bakalářském oboru např. jako asistent pedagoga, přestože takové místo je poptáváno (jak prokazovala nabídka volných pracovních míst). Z těchto důvodů byla námitka žalovaného o nedostatečné aktivitě žalobkyně v získání pracovního místa shledána nedůvodnou. Výpovědi žalobkyně i žalovaného se shodovaly v části týkající se zl. [jméno], studia žalobkyně na vysoké škole od roku 2016 do května 2019 i částkách, kterými se žalovaný podílel na výživě žalobkyně (vyjma platby výživného za srpen 2020), a proto soud vzal tyto části výpovědí za prokázané. Výpovědi účastníku se také shodovaly v hodnocení vzájemných vztahů i komunikace a soud vzal za prokázané, že mezi účastníky probíhala komunikace prostřednictvím sms, komunikace o studiu žalobkyně od května 2019 byla nedostatečná (žalobkyně nesdělovala žalovanému výsledky o studiu, žalovaný se neptal žalobkyně, jestli studuje nebo ne a sám ukončil placení výživného bez vyrozumění žalobkyně). Oba účastnici se ve svých výpovědích shodli, že žalovaný byl přítomen na promocích žalobkyně v květnu 2019, kde se řešilo další studium žalobkyně. Z této prokázané skutečnosti soud dovodil, že žalovaný měl povědomost i po květnu 2019, že žalobkyně chce dále studovat a studuje, a tomu odpovídá i jeho chování, kdy až do července 2020 zasílal žalobkyni částky na výživném. Okolnost, že nevěděl přesně jakou školu, popř. jaký obor žalobkyně studuje, pak nebyla zapříčiněna jen chováním žalobkyně, která mu to sama nesdělila, ale také chováním žalovaného, který se sám o studium žalobkyně nezajímal. Výpovědí žalobkyně ve spojení se zjištěnými výdaji z bankovního účtu, vzal soud za prokázané, že do doby vládních omezení v důsledku covid, si žalobkyně vedle studia brigádně přivydělávala částkou 5 000 Kč měsíčně, z nichž hradila část svých výdajů. S ohledem na tento příjem žalované soud nehodnotil výdaje žalované na oblečení, fitness jako nedůvodné, neboť se mohlo jednat o výdaje z jejího příjmu. Jelikož se výpovědi účastníků rozcházely ohledně platby výživného ve výši 4 000 Kč za srpen 2020 a žalovaný po výzvě soudu nepředložil žádný důkaz, zůstala tato platba neprokázanou. Majetkové poměry matky žalobkyně vzal soud za prokázané potvrzením o jejím výdělku. Zjištění učiněná z dohody a čestného prohlášení, zrušení smlouvy o stavebním spoření týkající se společného jmění žalovaného a [celé jméno svědkyně] považoval soud za nevýznamná s ohledem na výši peněz i dobu, která uplynula od těchto transakcí (deset let).

27. Podle § 910 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. platí výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z. platí pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 922 odst. 1 o.z. platí výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 163 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) platí rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

28. Při právního hodnocení sporu soud konstatoval, že žalobkyně je potomek žalovaného a dle § 910 o.z. má žalovaný vyživovací povinnost k žalobkyni do doby, než bude schopna se samostatně živit dle § 911 o.z. Stálá příprava žalobkyně na budoucí povolání od září 2016 doposud studiem bakalářského oboru na vysoké škole, a poté od září 2019 magisterským navazujícím a rozšiřujícím studiem je racionální přípravou na budoucí povolání zvyšující šance na uplatnění, díky které žalobkyně není doposud schopna se samostatně živit. Tento závěr není zpochybněn ani tím, že žalobkyně dosahovala příjmu z brigád (5 000 Kč), neboť nejde o trvalý příjem a jeho výše je natolik nízká, že je žalobkyně stále odkázaná při krytí svých běžných potřeb na své rodiče. Jelikož vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni byla již upravena shora citovými soudními rozhodnutími, zabýval se soud dle § 163 o.s.ř. ve spojení s § 922 odst. 1 o.z. tím, zda od posledního soudního rozhodnutí, a to tři roky zpětně od podaného návrhu od 7.10.2017 došlo u účastníků k takové změně poměrů, která by odůvodňovala změnu předcházejícího soudního rozhodnutí. Požadovala-li žalobkyně zvýšení výživného za dobu přesahující tříleté přezkumné období (od 1.1.2017 do 6.10.2017), byl její návrh dle § 922 odst. 1 o.z. jako nedůvodný zamítnut. Poslední soudní rozhodnutí bylo vydáno před více jak pěti lety a už jen tato doba ve vztahu k věku žalobkyně a jejím potřebám, odůvodňuje změnu předcházejícího soudního rozhodnutí. Soud shledal důvodnou změnu soudního rozhodnutí již od 7.10.2017, neboť oproti době posledního soudního rozhodnutí žalobkyně nastoupila na vysokou školu, v důsledku čehož jí vznikly výdaje (ubytování, stravné, cestovné a studium), žalovanému odpadla od roku 2016 vyživovací povinnost k [jméno] [celé jméno žalobkyně], došlo k výraznému nárůstu v příjmech žalovaného (v roce 2017 čistý průměrný měsíční příjem včetně odměn 39 790 Kč oproti příjmu zjištěnému při posledním soudním rozhodnutí měsíčně 15 000 až 16 000 Kč) a na straně matky žalobkyně došlo k nárůstu v příjmech jen o 3 978 Kč (příjem matky v roce 2017 23 393 Kč oproti příjmu v době posledního soudního rozhodnutí 19 415 Kč). Požadavek žalobkyně na zvýšení výživného ve výši 8 000 Kč měsíčně od 7.10.2017 byl shledán důvodným i v dalších letech až do 30.8.2020, kdy žalobkyni přetrvávaly výdaje spojené se studiem na vysoké škole, matka žalobkyně i žalovaný vykazovali srovnatelné příjmy jako v roce 2017. Dluhové zatížení žalovaného (hypotéka, úvěry ze stavebního spoření) není důvodem pro odepření nebo snížení nároku žalobkyně na výživné, neboť výživné je přednostní pohledávkou, žalobkyně má právo na shodnou životní úroveň jako má žalovaný dle § 915 odst. 1 o.z. a upřednostňování investic žalovaného do majetku jeho družky, je rozhodnutím žalovaného, které dle § 913 odst. 2 o.z. nemůže jít k tíži žalobkyně. Další změnu v poměrech účastníků shledal soud od září 2020, kdy u žalobkyně sice přetrvávaly výdaje spojené se studiem na vysoké škole, avšak jejich výše byla dotčena distanční formou výuky (odpadly náklady na cestovné) a současně došlo k poklesu ve výdělku žalovaného na částku 34 791 Kč a většímu nárůstu v příjmech matky žalobkyně na částku 29 886 Kč. Při neměnnosti počtu vyživovacích povinností, věku žalobkyně a majetkovým poměrům obou rodičů žalobkyně, považoval soud za důvodné zvýšit výživné jen na částku 7 000 Kč měsíčně počínaje od 1.9.2020 a ohledně zvýšení o částku 1 000 Kč měsíčně od 1.9.2020 do budoucna návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl. Takto přiznané výživné není v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy bylo prokázáno, že oba účastníci zavinili pouze rámcovou představu žalovaného o studiu žalobkyně.

29. Splatnost výživného byla stanovena dle § 921 odst. 1 o.z.

30. Jelikož výživné bylo zvyšováno zpětně vznikl žalovanému na výživném pro žalobkyni nedoplatek ve výši 210 356 Kč (za období od 7.10.2017 do 31.10.2017 4 356 Kč, za období od 1.11.2017 do 30.8.2020 po 5 300 Kč měsíčně a za období od 1.9.2020 do 28. 2 2021 včetně po 4 300 Kč), vůči kterému soud zúčtoval plnění žalovaného poskytnuté žalobkyni nad rámec stanoveného výživného 41 968,50 Kč - platby od 7.10.2017 do července 2020 po 1 300 Kč měsíčně (4 000 Kč měsíčně – 2 700 Kč stanoveného výživné), vyjma měsíce října 2019 a měsíce dubna 2020 po 300 Kč měsíčně (3 000 Kč – 2 700 Kč), platba za období od 7.10.2017 do 31.10.2017 za odpovídajících 25 dnů 1 068,50 Kč. Celková výše nedoplatku byla vyčíslena na částku 168 387,50 Kč a s ohledem na její výši poskytl soud žalovanému dle § 160 o.s.ř. delší lhůtu splatnosti tří měsíců.

31. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Bránil-li se žalovaný povinnosti nahradit náklady řízení tím, že nebyl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k placení, soud shledal tuto námitku nedůvodnou, neboť dle usnesení Ústavního soudu ze dne 7.2.2019 sp.zn. III ÚS 2829/18„ není absence výzvy dle § 142a odst. 1 o.s.ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, v nichž žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten plnit ve lhůtě odpovídající dle § 142 a o.s.ř., není sebemenšího důvodu, aby byl věřitel za absenci předžalobní výzvy sankcionován“. V dané věci žalovaný měl před podáním žaloby povědomost o studiu žalobkyně, žaloba mu byla doručena 28.12.2020 a po doručení žaloby nezaplatil ani část z požadovaného výživného, navrhoval žalobu o zvýšení výživného zamítnout a vedle toho uplatnil i vzájemný návrh na zrušení výživného. Tento postoj žalovaného po doručení žaloby zachycuje jeho neochotu plnit a absence výzvy dle § 142a o.s.ř. není důvodem pro sankcionování žalobkyně.

32. Ve věci probíhalo jednak řízení o zrušení vyživovací povinnosti, ve kterém byl žalovaný zcela neúspěšný dle § 146 odst. 2 o.s.ř., když zavinil zpětvzetí vzájemného návrhu a byl povinen nahradit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobkyni vznikly v řízení o zrušení výživného náklady ve výši 9 816,19 Kč tvořené odměnou právní zástupkyně za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen a.t.) po 1 780 Kč (příprava převzetí, vyjádření 18.2.2021, účast u jednání soudu 22.1.2021) z tarifní hodnoty 16 200 Kč dle § 8 odst. 2 opětující se plnění od 31.8.2020 do 28.2.2021, tj. 6 měsíců po 2 700 Kč, jeden úkon právní služby po 890 Kč dle § 11 odst. 2 a.t. (účast na vyhlášení rozhodnutí), včetně čtyř paušálních náhrad po 300 Kč dle § 14 odst. 3 a.t., polovinou cestovních nákladů na jednání soudu dne 22.1.2021 ve výši 341,28 Kč a vyhlášení rozhodnutí dne 24.2.2021 341,28 Kč dle § 14 odst. 1 a.t. (cestovní náhrada v celkové výši 1 365,12 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 22.1.2021 náhrada 682,56 Kč za 50 ujetých km v částce 282,56 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 vyhlášky a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 2. 2021 náhrada 682,56 Kč za 50 ujetých km v částce 282,56 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t.), včetně daně z přidané hodnoty 21 % z částky 8 112,56 Kč, tj. 1 703,63 Kč. Ve věci zvýšení výživného měla žalobkyně úspěch částečný (81 % plnění 210 356 Kč) proti úspěchu žalovaného (19%, který se odvíjí od částečně zamítnutého nároku žalobkyně v období od 1.1.2017 do 6.10.2017 představované částkou 48 745,44 Kč) a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. by měla vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení z 62 % z celkově vynaložených nákladů 54 323, 095 Kč, tj. 33 680 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a.t. z tarifní hodnoty 259 101,44 Kč (součet úspěchu a neúspěchu, díky věku žalobkyně 23 let nešlo již o plnění na dobu delší než pět let, dle § 7 a.t. v sazbě 9 340 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava převzetí, jednání soudu dne 22.1.2021, dva úkony za jednání soudu dne 19.2.2021) a z částky 4 670 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. celé cestovné k jednání soudu dne 19.2.2021 (682,56 Kč) a poloviny cestovného k jednání dne 19.2.2021 (341,28 Kč) a polovina cestovného k vyhlášení rozhodnutí dne 24.2.2021 (341,28Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 895,12 Kč ve výši 9 427,97 Kč. Při součtu nároků žalobkyně náleží žalobkyni právo na náhradu nákladů vůči žalovanému ve výši 43 496 Kč.

33. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši náhrady do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když žalovaný ani delší lhůtu plnění nenavrhoval.

34. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.