14 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Potomskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 10 000 Kč od 11. 3. 2025 do 20. 6. 2025, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 10 000 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 10 000 Kč od 21. 6. 2025 do 26. 6. 2025, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 412 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 11.3.2025 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že dne 8.2.2025 uzavřela s žalovaným smlouvou o úvěru č. , hodnota, na základě, které poskytla žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem 1% kapitalizovaným částkou 3 000 Kč do 10.3.2025, avšak nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně porušila povinnost řádně posoudit jeho úvěruschopnost.

3. V reakci na vyjádření žalovaného vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro úrok 3 000 Kč a úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 11.3.2025 do 20.6.2025. Jelikož došlo k zpětvzetí žaloby před vyhlášením rozhodnutí ve věci (soud rozhodoval věc za splnění podmínek § 115a o.s.ř.) zastavil soud v rozsahu zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku i bez souhlasu žalovaného.

4. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 1 % kapitalizovaným částkou 3 000 Kč do 10.3.2025 (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 8.2.2025).

5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (formulář pro standardní informace).

6. Ačkoliv byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne 13.4.2026, č. j. , spisová značka, s právní mocí od 20.4.2026 k doplnění svého tvrzení a označení důkazů ve vztahu ke skutečnosti jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k poučení neuvedla ničeho a následně vzala žalobu částečně zpět.

7. Žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč dne 8.2.2025 (potvrzení o provedené platbě).

8. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů ode dne doručení Výzvy ze dne 18.6.2025 (citovaná výzva). Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 18.6.2026 (poštovní lístek) a lhůty k plnění ve spojení s domněnkou doby dojítí dle § 573 o.z. marně uplynula dne 26.6.2026.

9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala jeho příjmy, výdaje i způsob plnění dosavadních dluhů, tak aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (3 000 Kč). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv existovaly vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč. Jelikož nárok žalobkyně byl v této části důvodný zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 10 000 Kč výrokem II. tohoto rozsudku.

13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný sice navrhoval splátky ve výši 400 Kč měsíčně, avšak k svým celkovým sociálním a majetkovým poměrům nic jiného neuvedl. V důsledku toho zůstaly jeho aktuální možnosti vrácení dluhu neznámé a tyto nevyšly najevo ani z obsahu spisu. Žalovaného možnosti k vrácení dluhu nelze posuzovat dle poměrů zjištěných v době sjednání smlouvy, když ani v té době nebyly žalobkyní zjišťovány. Díky neznalosti aktuálních možností žalovaného k vrácení dluhu dle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. ani nevznikl mezi účastníky spor o tom, jaká je doba přiměřená možnostem spotřebitele, v němž by mohl soud k návrhu některé ze stran určit dobu odpovídající možnostem spotřebitele. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je poskytována ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím de facto odvrací negativní dopad splatnosti dluhu z bezdůvodného obohacení na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o.z. Pro nezjištění možností žalovaného k vrácení dluhu nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle obecné úpravy dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě celého dluhu výzvou do 26.6.2025, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. Požadovala-li žalobkyně zákonné úroky z prodlení před dobou splatnosti, tj. od 21.6.2025 do 26.6.2025, nebyl její nárok důvodný, a proto jej soud zamítl výrokem III. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 412 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše 2 615 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23% - včetně zastavení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč.

15. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.

16. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.