14 C 44/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o zaplacení částky 470 833,05 Kč a 139 446,95 Kč

I. Zrušuje se spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a k pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] v obci [obec]. Žalobkyni se přikazuje do výlučného vlastnictví pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] v obci [obec]. Žalobkyně je povinna na vypořádání zaplatit žalované částku 1 700 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci výroku I. tohoto rozsudku.

II. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 875 Kč, a to do tří dnů od právní moci výroku I. tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je žalovaná povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 1 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci výroku I. tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 194 200,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 276 632,16 Kč a zaplacení částky 139 446,95 Kč, zamítá.

VI. V řízení o zaplacení částky 470 833,05 Kč a zaplacení částky 139 446,95 Kč je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 35 111 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

VII. V řízení o zaplacení částky 470 833,05 Kč a zaplacení částky 139 446,95 Kč je žalobkyně povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 931 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. V řízení o zaplacení částky 470 833,05 Kč a zaplacení částky 139 446,95 Kč je žalovaná povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech státu částku 438 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.2.2020 po připuštění změny usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] s právní mocí od 31.7.2020 domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastnic k pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a k pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [část obce], v obci [obec]. Dále se v rámci tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví domáhala vůči žalované zaplacení částky 470 833,05 Kč a částky 139 446,95 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že účastnice jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každá vlastní podíl id. ½, nemovitosti, užívá pouze žalovaná, aniž by žalobkyni cokoliv platila. Žalovaná trvale brání žalobkyni užívat nemovitosti, žalobkyně se domáhala náhrady za nadužívání nemovitostí žalovanou v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], avšak přestože byla úspěšná žalovaná, vymohla jen menší část pohledávky. Žalobkyně již nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví s žalovanou, chce nemovitosti užívat k bydlení, chce je rekonstruovat a je solventní. Navrhla, aby byly nemovitosti přikázány do jejího vlastnictví s povinností vyplatit žalované vypořádací podíl 1 165 000 Kč. Částka 470 833,05 Kč představuje náhradu za nadužívání nemovitostí žalovanou za období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020 (88 měsíců) a částka 139 446,95 Kč představuje kapitalizovaný úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních náhrad za nadužívání od prvního dne následujícího měsíce, za který je náhrada požadována do 14.4.2020. Částka 139 446,95 Kč představuje užitky a plody z bezdůvodného obohacení, které by se jinak žalobkyni dostaly dle § 3004 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, neboť tím, že se žalobkyni nedostalo náhrady, žalovaná jakoby měla peníze odpovídající výši náhrady za nadužívání půjčené od žalobkyně, a žalobkyni by měl náležet užitek (ušlý zisk žalobkyně) – úrok ve výši zákonného úroku z prodlení. Splatnost náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu vzniká až okamžikem, kdy je zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví a úroky by se žalobkyni měly dostat jako náhrada za úrok z prodlení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení náhrady předžalobní výzvou ze dne 12.2.2020.

2. Žalovaná souhlasila se zrušením spoluvlastnictví, avšak částku na vypořádací podíl 1 165 000 Kč považovala za nepřiměřeně nízkou a při výši vypořádacího podílu pohybující se 1 150 000 Kč projevila zájem o nemovitosti. K důvodům přikázání uvedla, že by užívala nemovitosti v případě přikázání k svému bydlení společně se synem, dlouhodobě zde bydlí, a to již před vznikem spoluvlastnictví a nemovitosti jsou lépe využitelné pro bydlení žalované a jejich rodinných příslušníků. Žalovaná hradila náklady na údržbu nemovitostí dle svých možností. Ve vztahu k nárokům na vypořádání v širším smyslu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně měla možnost nemovitosti užívat (pouze v období roku 2010 se žalobkyně snažila v nemovitosti ubytovat osoby, které byly za účasti Policie ČR z domu vykázány), žalobkyně v posledních čtyř letech neprojevila snahu nemovitosti užívat, od roku 2014 nebylo žalobkyni bráněno v přístupu do nemovitosti a obě účastnice se dohodly na společném prodeji nemovitostí. Tento prodej měl být realizován přes aukční společnost, byl dotčen tím, že žalobkyně bez souhlasu žalované 13.1.2014 uzavřela zástavní smlouvu na svůj spoluvlastnický podíl. Žalovaná užívala nemovitosti do konce roku 2016 společně se synem a bývalým manželem, od počátku roku 2017 žalovaná užívala nemovitosti jen se synem, avšak v menším rozsahu – jen přízemí domu, horní patro skládající se ze tří pokojů včetně samostatného příslušenství nebylo od počátku roku 2017 nikým užíváno a žalobkyně toto od žalované věděla a nic jí nebránilo sdělit žalované termín, kdy se hodlá ujmout svého práva, což se však nestalo. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároků žalobkyně na zaplacení 470 833,05 Kč a 139 446,95 Kč, kdy tyto byly uplatněny u soudu 24.2.2020 až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

3. Žalobkyně k námitkám žalované ve vztahu k nárokům v širším vypořádání uvedla, že v období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020 neměla od nemovitosti klíče, neměla přístup do nemovitosti, projevila snahu o užívání nemovitostí v roce 2010 ještě před počátkem žalovaného období, byla vyloučena z užívání, došlo k fyzickému napadení, nevěděla od kdy je patro domu volné, žádala o zpřístupnění nemovitosti předžalobní výzvou a také opakovaně ústně i telefonicky.

4. V rámci provedeného dokazování vzal soud za svá tato nesporná skutková tvrzení účastníků dle § 120 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) [adresa], jenž je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce], v obci [obec] není díky své šíři vertikálně dělitelná, kdy doposud sloužila k bydlení. Při vertikálním dělení by nebylo možné rozdělit stavbu, tak aby vznikly dvě stavby sloužící k bydlení, které by měly samostatné vchody, samostatné rozvody. Náklady na rozdělení by převyšovaly 15 % z obvyklé ceny nemovitostí. Pozemek [parcelní číslo] zahrada byl vždy užíván jako jednotný funkční celek s pozemkem p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa]. Na pozemek [parcelní číslo] je vstup jen přes pozemek p. č. st. [číslo], dělení pozemku by bylo neúčelné, když takto vzniklé části by neměly samostatné přístupy a nebyly by samostatně obdělavatelné a rozdělením by pozemek ztratil dosavadní účel spočívající v užití společně s pozemkem [parcelní číslo]. Nejméně od doby, kdy vzniklo spoluvlastnictví účastnic žalovaná bydlí v nemovitosti společně se synem, žalobkyně v nemovitostech nikdy nebydlela, neměla k nemovitosti klíče. Žalobkyně za dobu existence spoluvlastnictví nehradila náklady na údržbu. V období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020 nebyla mezi účastnicemi uzavřena dohoda o užívání předmětných nemovitostí. Obvyklá cena za užívání spoluvlastnického podílu o vel. id ½ předmětných nemovitostí v celém období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a od 23.1.2013 do 12.3.2020 činila 5 312 Kč za měsíc. Žalovaná fakticky nezískala užitky představované vyčíslenými úroky 139 446,95 Kč.

5. Soud dále z provedených důkazů, a to ze znaleckého posudku [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne [datum] zjistil obvyklou finanční náhradu v daném místě a čase odpovídající náhradě za užívání id. ½ nemovitostí – domu [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo], pozemku p. č. st. [číslo] a pozemku [parcelní číslo] vše k.ú. [část obce], obci [obec] v období od 10.11.2018 do 10.11.2010 ve výši 127 490 Kč. Součástí tohoto posudku byl také výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k datu 20.10.2010 z něhož bylo zjištěno, že účastnice byly zapsány jako spoluvlastnice předmětných nemovitostí, každá k podílu id. ½ a vůči žalované bylo evidováno osm exekučním příkazů k prodeji spoluvlastnického podílu. Z katastrální mapy, která byla rovněž součástí tohoto posudku bylo zjištěno, že p. č. st. [číslo] je zastavěna domem [adresa] v celé šíři, který je těsně přistaven k sousedním domům z obou stan. Pozemek p. č. st. [číslo] není přístupný z ulice, jen přes dům [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo].

6. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč přestavující náhradu za užívání nemovitostí p. č. st. [číslo], domu [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo] a pozemku [parcelní číslo] nad rámec spoluvlastnického podílu v období od 10.11.2008 do 10.11.2010. Rozsudek v této části nabyl právní moci dne 2.7.2013. Soud tehdy vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná byly spoluvlastnice předmětných nemovitostí, každá k podílu id. ½, neexistovala mezi nimi dohoda o způsobu užívání nemovitostí, žalovaná společně se synem a manželem výlučně užívala nemovitosti, žalobkyně se opakovaně snažila o vstup do nemovitostí, žalovaná ji to nikdy nedovolila, dne 12.11.2006 neumožnila žalovaná vstup žalobkyně, dne 28.9.2010 při incidentu asistovala Policie ČR a žalovaná zabránila žalobkyni ve vstupu do předmětných nemovitostí, kdy tehdy chtěla žalobkyně ubytovat v nemovitosti osoby, s nimiž měla uzavřenou nájemní smlouvu. Žalovaná opakovaně vyzývala žalovanou k možnosti ujmout se svého vlastnického práva, a to i dopisy tehdejšího právního zástupce žalobkyně. Dále soud vycházel ze zjištění, že obvyklá výše náhrady za užívání id ½ nemovitostí v žalovaném období činí 127 490 Kč. Soud při zjištění skutkového děje vycházel mimo jiné také ze spisu Policie ČR, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], dopisů právního zástupce žalobkyně – [anonymizováno] [příjmení] ze dne 16.12.2008, 10.2.2009, 19.2.2009, 14.1.2010 odpovědí žalované ze dne ze dne 11.1.2009, 18.2.2009, 7.1.2010 protokolů o jednání.

7. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13.1.2014 uzavřené mezi [právnická osoba] jako zástavním věřitelem a žalobkyní jako zástavním dlužníkem bylo zjištěno, že za účelem zajištění pohledávek zástavního věřitele za paní [jméno] [příjmení] bylo zřízeno zástavní právo k id. ½ nemovitostí p. č. st. [číslo], pozemku p. [číslo] domu [adresa] na parcele [číslo], vše v k.ú. [část obce], [územní celek].

8. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] (soudu je z jeho úřední činnosti známo, že rozsudek nabyl právní moci od 21.5.2015) bylo zjištěno, žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 127 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně od 23.1.2013 do zaplacení z důvodu, že žalovaná bez souhlasu žalobkyně užívala celé nemovitosti – pozemek p. č. st. [číslo], dům [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo] a pozemek [parcelní číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek] nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez souhlasu žalobkyně v období od 22.1.2011 do 22.1.2013.

9. Z rozsudku [název soudu], pobočka ve [obec] ze dne 17.6.2015, čj. [číslo jednací], bylo zjištěno, že odvolací soud potvrdil rozsudek [název soudu] čj. [číslo jednací] poté, co konstatoval, že žalovaná užívá celé nemovitosti a nepřiklonil se k námitce žalované směřující k užívání části nemovitosti manželem žalované.

10. Z emailu žalované ze dne 18.9.2015 bylo zjištěno, že žalovaná sděluje advokátu (email [email]), že se domluvila s žalobkyní na prodeji nemovitosti, žalobkyně jí slíbila sehnat adekvátní bydlení a již nebude žalovat o nájem ani podávat exekuce.

11. Z emailu ze dne 23.9.2015 bylo zjištěno, že advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sděluje žalované, že informoval zástupce žalobkyně ([anonymizováno] [příjmení] z [příjmení] [příjmení]) o dohodě mezi účastnicemi a zástupce žalobkyně potvrdil, že došlo k dohodě o prodeji nemovitostí vlastními silami.

12. Z emailu ze dne 23.9.2015 bylo zjištěno, že žalovaná sděluje svému zástupci, že se dohodla na prodeji nemovitostí s žalobkyní za cenu 4 200 000 Kč.

13. Z emailu ze dne 15.4.2018 bylo zjištěno, že žalovaná žádala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ([anonymizována tři slova] [rok] [číslo]) o sdělení zůstatku částky ke smlouvě o zřízení zástavního práva žalobkyní ze dne 13.1.2014 u této společnosti.

14. Z emailu ze dne 16.4.2018 bylo zjištěno, že v odpovědi na dotaz žalované, ji nebyly sděleny žádné informace.

15. Z oznámení o skončení exekuce ze dne 27.5.2019 sp. zn. [spisová značka] exekutorského úřadu [obec] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že k uspokojení pohledávky žalobkyně vůči žalované ve výši 120 000 Kč, nákladů zastoupení 7 865 Kč a nákladů předchozích řízení [částka] [anonymizováno] exekuce skončena dle § 46 z. č. 120/2001 Sb. a zanikají účinky všech exekučních příkazů.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 12.2.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná jsou zapsány jako spoluvlastnice, každá s podílem o vel. id ½, nemovitostí p.č. st. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] rod. dům a pozemku [parcelní číslo] vše v k.ú. [část obce], obci [obec]. Ve výpise je evidováno zahájení exekuce vůči žalované dle listiny – vyrozumění soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova] [datum], exekuční příkaz k prodeji id. ½ obou nemovitostí povinné – žalované.

17. Z výzvy ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 12.2.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce oznamovala žalované svůj záměr zrušit spoluvlastnictví, získat nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a vyplatit žalované částku 300 000 Kč odpovídající hodnotě nemovitostí„ se započtením dluhů“, které má žalovaná vůči žalobkyni.

18. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne 27.1.2021 byl zjištěn dostupný zůstatek 1 300 975,10 Kč.

19. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], [číslo] ze dne 18.4.2021 včetně jeho výslechu bylo zjištěna obvyklá cena nemovitostí – pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] a pozemku p. [číslo] vše v obci [obec], k.ú. [část obce], ve výši 3 400 000 Kč. Při stanovení obvyklé ceny domu vycházel znalec mimo jiné ze zjištění, že jde o stavbu se zanedbanou údržbou s předpokladem menších stavebních úprav (část podlah, okna a deskové radiátory se blíží hranici životnosti).

20. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 3.8.2021 bylo zjištěno, že účastníce jsou stále zapsány jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí a stále jsou k nemovitostem evidovaná tatáž oznámení včetně exekučního příkazu k prodeji [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] ze dne 21.11.2014.

21. Z výpisu řízení vedených proti žalované u zdejšího soudu bylo zjištěno, že od roku 2010 vystupovala žalovaná ve čtyřech exekučních řízení jako povinná a dvě z nich ([spisová značka] a [spisová značka]) byla vedena žalobkyní jako oprávněnou.

22. Z potvrzení vystaveného [jméno] [příjmení], [IČO] ze dne 3.8.2021 bylo zjištěno, že potvrzuje, že je připraven zapůjčit žalované částku 1 700 000 Kč na úhradu vypořádacího podílu žalobkyně, a to nejpozději do 30 dnů poté, co by se žalovaná stala výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí.

23. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že je zde disponibilní zůstatek 1 811 176,25 Kč.

24. Soud neprovedl důkaz těmito listinami – potvrzením banky, že žalobkyně splňuje podmínky pro poskytnutí úvěru 2 mil. Kč, zprávou o trvalém bydlišti žalované, hlášením o pobytu žalované, neboť účastnice, ač byly poučeny o povinnosti předložit listiny, důkazy nepředložily.

25. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] (pracovníka aukční síně) bylo zjištěno, že na přelomu prosince 2016 kontaktoval žalovanou, která dala inzerát o prodeji nemovitostí za cenu 4 300 000 Kč. Svědek kontaktoval žalovanou za účelem zajištění prodeje předmětných nemovitostí formou aukce, žalovaná přestože inzerovala prodej celého domu, souhlas od žalobkyně neměla, na nemovitostech v té době vázla zástava zřízená žalobkyní. Svědek kontaktoval v roce 2017 také žalobkyni, která prodeji nevěřila, sama se již pokoušela prodat nemovitost, což se jí nezdařilo a souhlas s prodejem celých nemovitostí svědkovi nedala. Žalobkyně nesouhlasila s výmazem zástavního práva a jednání o prodeji nemovitosti skončila v února 2017 z důvodu nesouhlasu žalobkyně a od té doby neprobíhaly ani prohlídky nemovitostí. Z výslechu bylo dále zjištěno, že svědek navštívil v roce 2016 dům, který nebyl rozdělen na dvě bytové jednotky, obě patra domu měla srovnatelnou plochu, horní bylo vyklizené, avšak k samostatnému užívání horního patra by byly nezbytné stavební úpravy oddělující přízemí a patro, neboť schody z patra vedou přímo do obývacího pokoje v přízemí. Stejný fyzický stav byl v domě i při návštěvě svědka v roce 2021, dům působil zaostalým neudržovaným dojmem s původními prvky bez zateplení.

26. Z výslechu [celé jméno svědka] (bývalého manžela žalované) bylo zjištěno, že svědek bydlel v nemovitostech do ledna 2017, obýval horní patro, žalovaná s dětmi obývala přízemí a jeden z pokojů horního patra jako ložnici. [adresa] je dvoupatrový, jednogenerační, není rozdělen na bytové jednotky a schodiště do patra vede přímo z obývajícího pokoje v přízemí. Dále z výpovědi vyplynulo, že mezi žalobkyní a žalovanou existovala asi od roku 2016 dohoda o prodeji nemovitostí, neboť žalobkyně v té době neměla peníze a pro žalovanou bylo komplikované bydlet v jedné polovině vydraženého domu. Žalobkyně při té příležitosti navštívila dům [adresa], poté byla v nemovitostech alespoň ve dvou případech, avšak svědek si nepamatoval kdy s tím, že chtěla do domu nastěhovat skupinu lidí a svědek přivolal policii. Z výpovědi dále vyplynulo, že žalobkyně nikdy nechtěla užívat horní patro.

27. Soud pro nadbytečnost zamítl důkaz čtením svědecké výpovědi [celé jméno svědka] ve věci [spisová značka], dle které se měl vyjádřit, že žalobkyně chtěla užívat jednu polovinu domu, neboť tato výpověď se vztahovala k jinému zažalovanému období.

28. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] (spolupracovnice žalobkyně) bylo zjištěno, že v roce 2015 se účastnice dohodly na prodeji nemovitostí, který se realizoval až do roku 2017, dům byl nabízen k prodeji, prohlídky nebyly, byl jen jeden zájemce v roce 2017. Z prodeje za cenu 3 400 000 Kč sešlo. Obecně se špatně prodávají domy se zástavou. V té době byla na nemovitostech dočasná zástava žalobkyně a byly zde i exekuce. Žalobkyně se od roku 2017 do domu nedostala, neměla klíče, snažila se s žalovanou domluvit alespoň na pronájmu, vyzývala ji telefonicky i emailem, nabízela jí odkup poloviny, avšak z těchto jednání vždy sešlo. Dle svědkyně chtěla v nemovitostech bydlet dcera žalobkyně. Z výpovědi dále vyplynulo, že ačkoliv byla svědkyně, která je současně kamarádkou žalobkyně obeznámena s celou anabází, nikdy jí žalobkyně nesdělila, že by dostala od žalované nabídku, aby mohla nemovitosti užívat.

29. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] (manžela žalobkyně) bylo zjištěno, že těsně kolem roku 2015 se snažila žalobkyně dostat do nemovitosti, zvonila, nedostala se dovnitř. Od roku 2015 se účastnice dohodly na prodeji nemovitostí, dům byl nabízen v realitních kancelářích, avšak z prodeje asi kolem roku 2019 sešlo z důvodu neakceptovatelnosti požadavků žalované, která požadovala třípokojový byt a doplatek dluhu. Žalobkyně po celou dobu od roku 2015 projevovala snahu, aby mohla nemovitosti užívat, kontaktovala žalovanou telefonicky, avšak žalobkyně nikdy nesdělila svědkovi, že by došlo k pozitivnímu posunu ve věci. Z výpovědi svědka vyplynulo, že žalobkyně má nyní jiné bydlení, společně mají dospělou dceru a mají záměr s domem.

30. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] (dcery žalobkyně) bylo zjištěno, že od roku 2015 se účastnice dohodly na prodeji domu, který se nabízel, z prodeje sešlo v roce 2017, neboť žalovaná požadovala třípokojový byt a peníze navíc, což nebylo výhodné. Žalobkyně projevovala snahu užívat polovinu domu tím, že s žalovanou telefonicky, emailem komunikovala, na počátcích v letech 2011 až 2012 se snažila do domu dostat nájemníky, snažila se od žalované odkoupit její polovinu, několikrát byla u domu a nebylo jí otevřeno, sdělila žalované, že má právního zástupce a tento bude věc řešit za ni. Svědkyni nebylo známo, že by žalovaná nabízela žalobkyni, že je nemovitost vyklizena a může si sem dát své věci.

31. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh na doplnění dokazování usnesením soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 10.5.2018 čj. [spisová značka] k stanovené obvyklé ceny, neboť aktuální obvyklá cena nemovitostí byla již prokázána znaleckým posudkem [celé jméno znalce] ve spojení s výslechem znalce. Dále pro nadbytečnost zamítl návrhy na doplnění dokazování spisy [stát. instituce] sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] [rok] [číslo], [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], dopisy právního zástupce žalobkyně [anonymizováno] [příjmení] ze dne 16.12.2008, 10.2.2009, 19.2.2009, 14.1.2010, odpovědi žalované ze dne 11.1.2009, 18.2.2009, 7.1.2010, protokoly o jednání ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [anonymizována dvě slova] [rok], podání žalované ze den 6.1.2014 ve věci vedení u [název soudu], pobočka [obec] sp. zn. [spisová značka], neboť tyto důkazy se týkaly jiného než nyní žalovaného období a šlo o důkazy a vyjádření, z nichž vycházel soud při vyhlášení rozsudků ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a těmito rozhodnutími byl důkaz již proveden. Soud zamítl také návrh na doplnění dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], neboť žalovaná vzala tento důkazní návrh zpět. Soud pro nadbytečnost zamítl také důkaz výpisy z katastru nemovitostí žalobkyně k prokázání její solventnosti, neboť její solventnost byla prokázána výpisem z bankovního účtu.

32. Soud hodnotil důkazy jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. a konstatoval, že byla prokázána zjištění učiněná z listin, když žádná z účastnic nevznesla námitky správnosti a pravosti. Ve vztahu k zrušení a vypořádání spoluvlastnictví měl soud dle § 980 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, zápisem v katastru nemovitostí za to, že zapsané právo účastnic k předmětným nemovitostem i velikosti jejich podílu (id ½) je v souladu se skutečným stavem. Nespornými tvrzeními bylo prokázáno, že mezi účastnicemi nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví i to, že reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné, neboť po rozdělení by nemovitosti díky své šířce a dostupnosti nemohly sloužit dosavadnímu účelu k bydlení a náklady na rozdělení by převyšovaly 15 % obvyklé ceny. Obě účastnice svým postojem ve věci prokazovaly zájem o získání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, kdy u žalované byl tento zájem prvotně podmíněn zjištěním výše obvyklé ceny. Obvyklou cenu nemovitostí vzal soud za prokázanou znaleckým posudkem [celé jméno znalce] ve spojení s výslechem znalce, kdy soud neměl pochybnosti o správnosti, úplnosti a srozumitelnosti znaleckého posudku a také žádná ze stran nevznesla vůči znaleckému posudku námitky. Obě účastnice prokázaly svoji solventnost - žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu (disponibilní zůstatek 1 300 975,10 Kč, 1 811 176,25 Kč) a žalovaná potvrzení [jméno] [příjmení] (o možnosti získat půjčku do 30 dnů od nabytí nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované). Přestože byl důkaz výpisem z bankovního účtu žalobkyně k zůstatku 1 811 176,25 Kč předložen až po účincích koncentrace dle § 118b o.s.ř., jednalo se důkazní prostředek, ke kterému smí soud přihlédnout i později v souladu s větou třetí § 118b odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně v době skončení prvního jednání ve věci (dne 22.1.2021) nebyla obeznámena s obvyklou cenou nemovitostí (3 400 000 Kč) prokázanou až znalecky posudkem ze dne 18.4.2021, a do skončení prvního jednání v souladu s § 118b o.s.ř. označila důkaz k prokázaní své solventnosti k jí uváděné obvyklé ceně nemovitostí. Z uvedeného má soud za to, že žalobkyně, která nezůstala při prokazování své solventnosti při skončení prvního jednání pasivní, nemohla bez své viny včas uvést důkazní prostředek o vyšším zůstatku na bankovním účtu odpovídajícímu nově zjištěné obvyklé ceně nemovitostí. Žalovanou prokazovaná solventnost potvrzením [jméno] [příjmení], však byla dotčena její dlouhodobou neochotou hradit žalobkyni dluhy přiznané předcházejícími soudními rozhodnutími, jak bylo prokázáno nejen oznámením o skončení exekuce ze dne 27.5.2019 sp. zn. [spisová značka] exekutorského úřadu [obec] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zápisy v katastru nemovitostí o exekučním příkazu [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] ze dne 18.11.2014 k prodeji id. ½ žalované i výpisem řízení vedených proti žalované. Nespornými tvrzeními vzal soud za prokázané, že od počátku spoluvlastnictví bydlí v nemovitostech pouze žalovaná společně se synem, žalobkyně v nemovitostech nikdy nebydlela a nehradila náklady na údržbu. Tímto vzal soud za prokázaný i důvod pro přikázání do výlučného vlastnictví žalované spočívající v zajištění svého bydlení a svých rodinných příslušníků i dlouhodobost bydlení žalované v těchto nemovitostech. Ve vztahu k nákladům na údržbu přihlédl soud k tomu, co vyšlo v řízení najevo – a to znaleckým posudkem zjištěná zanedbanost údržby s předpokladem menších stavebních úprav. Tomu také odpovídala zjištění z výpovědi svědka [celé jméno svědka] o neudržovaném a zaostalém vzhledu domu. Z uvedeného soud dovodil, že žalobkyně neinvestovala do údržby nemovitostí. Nespornými tvrzeními vzal soud za prokázané, že žalobkyně v nemovitosti nikdy nebydlela, což potvrdil svědek [celé jméno svědka] tím, že žalobkyně má zajištěno bydlení jinde. Tvrdila-li žalobkyně jako důvod přikázání, že by chtěla užívat nemovitost k bydlení, vzal soud výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně] ve spojení s výpovědí [celé jméno svědka] za prokázané, že žalobkyně má zajištěno vlastní bydlení jinde, avšak má zájem, aby v předmětném domě bydlela její dcera. Z rozsudků zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu], pobočka ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že žalovaná užívala předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu k tíži žalobkyně bez jejího souhlasu v období od 10.11.2018 do 10.11.2010, od 22.1.2011 do 22.1.2013.

33. Ve vztahu k nárokům žalobkyně na tzv. vypořádání v širším smyslu z důvodů užívání žalované nad rámec jejího spoluvlastnického podílu (470 833,05 Kč a 139 446,95 Kč) v období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020, považoval soud pro právní posouzení věci za rozhodující skutková zjištění vztahující se jen k období od 24.2.2017 (tj. tři roky zpětně od podané žaloby dne 24.2.2020) do 12.2.2020, a to díky důvodně uplatněné námitce promlčení žalovanou (tato je rozvedena níže). Z tohoto důvodu bylo nadbytečné provádět dokazování i vyjádřením žalované, v němž přiznává užívání celé nemovitosti v podání žalované ze dne 6.10.2014 a tento důkaz byl pro nadbytečnost zamítnut. V období od 24.2.2017 byla prokázána jak existence spoluvlastnictví účastnic, tak velikost podílů dle § 980 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v souladu se zápisem v katastru nemovitostí. Nespornými tvrzeními účastnic bylo prokázáno, že v tomto období nebyla uzavřena dohoda o rozsahu a způsobu užívání nemovitostí. Bránila-li se žalovaná námitkou o společném prodeji nemovitostí, vzal soud za prokázané, že se účastnice skutečně od roku 2015 2016 dohodly na prodeji nemovitostí, když v této části korespondovaly výpovědi svědků obou stan – [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] i [celé jméno svědkyně], ale i zjištění z emailu žalované z roku 2015. Současně však svědci – [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] totožně vypověděli, že z prodeje sešlo v roce 2017. Nejpřesněji datoval ukončení snahy o prodej nemovitostí svědek žalované [celé jméno svědka], který se při prodeji angažoval, a proto pro jeho bezprostřední kontakt, považoval soud jeho výpověď za věrohodnou a vzal za prokázané, že v únoru 2017 ustala snaha obou účastnic nemovitosti společně prodat. Naproti tomu datace ukončení prodeje uváděná svědkem [celé jméno svědka] v roce 2019 neodpovídala ani rokem ostatním svědeckým výpovědím, kdy ostatní uváděli rok 2017, a pro soud v této části nepovažoval jeho svědeckou výpověď za věrohodnou. Všechny svědecké výpovědi se však rozcházely při hodnocení příčin ukončení prodeje – [celé jméno svědka] nesouhlas žalobkyně s výmazem zástavního práva, [celé jméno svědkyně] jen jeden zájemce, špatná prodejnost domu se zástavou, [celé jméno svědka] neakceptovatelné požadavky žalované na vyplacení, [celé jméno svědkyně] požadavky žalované na vyplacení. Při hodnocení těchto rozporů soud vyšel ze svědecké výpovědi [celé jméno svědka] podílejícího se na prodeji, dle kterého měly být nemovitosti v roce 2017 nabízeny za kupní cenu 4 300 000 Kč, když s tímto zjištěním korespondovalo i zjištění z emailu žalované ze dne 23.9.2015 o ceně prodeje 4 200 000 Kč. Při zvážení obecného nárůstu cen nemovitostí od roku 2017 a aktuální obvyklé ceny nemovitostí 3 400 000 Kč vzal soud za prokázané, že společný prodej nemovitostí nebyl realizován pro vysokou prodejní cenu stanovenou oběma účastnicemi a nikoliv jen pro existenci zástavy nebo jen pro neakceptovatelné požadavky žalované. Tomuto závěru odpovídá i zjištění, že prodej přestal být realizován až v únoru 2017, kdežto žalovaná se dotazovala na zůstatek zástavy až v roce 2018 (emaily žalované ze dne 15.4.2018 a 16.4.2018). Z těchto důvodů soud konstatoval, že ani jedna z účastnic výlučně nezavinila ukončení prodeje a námitka o společné dohodě účastnic směřující k prodeji nemovitostí, mohla představovat dohodu o způsobu využití nemovitostí jen do února 2017. Po ukončení snahy účastnic směřujících ke společnému prodeji nemovitostí, vzal soud nesporná tvrzení účastnic za prokázaná, že nebyla v období od února 2017 do 12.3.2020 uzavřena dohoda o způsobu a rozsahu užívání společných nemovitostí a nemovitosti užívala výlučně jen žalobkyně se synem. Výpověďmi svědků [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] vzal soud za prokázané, že i nadále žalobkyně od února 2017 projevila snahu nemovitosti užívat, když kontaktovala žalovanou telefonicky, emaily ve snaze domluvit se na způsobu užívání. Tomuto neodporovalo ani zjištění učiněné z výpovědi [celé jméno svědka] o nesdělení zájmu žalobkyně užívat horní patro, neboť žalobkyně projevovala snahu o užívání nemovitostí jinými způsoby. Výpověďmi [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] vzal soud za prokázané, že žalovaná nesdělila žalobkyni, že je část domu (horní patro) vyklizená, nenabídla jí tuto část k užívání. Skutečnost, že žalovaná oznámila vyklizení patra (od ledna 2017) a nabídku žalobkyni nebyla prokázána ani výpověďmi [celé jméno svědka] ani výpovědí [celé jméno svědka].

34. Námitku žalované, že neužívala nemovitosti v celém rozsahu, nýbrž jen spodní patro, považoval soud za nedůvodnou, neboť žalobkyně byla fakticky vyloučena z užívání nemovitostí tím, že neměla do nemovitosti přístup, neměla klíče (nesporné tvrzení) a žalovaná, která ji dlouhodobě od roku 2008 do 22.1.2013 (viz. rozhodná období z rozsudku zdejšího soudu [spisová značka] a [spisová značka]) bránila v užívání, ji nesdělila změnu svého stanoviska po zmaření společného prodeje a nevyzvala ji, aby začala užívat vyklizenou část nemovitosti a toto užívání ji také umožnila např. předáním klíčů. Při dlouhodobě odmítavém postoji žalované umožnit užívání žalobkyni, bylo na žalované, aby si zajistila své postavení formou dohody s žalobkyní a za situace, kdy žalobkyně neměla přístup do nemovitosti, nemohla spoléhat na jednání žalobkyně, která se bude o vyklizenou část nemovitosti ucházet. Obdobně nebyla námitka o rozsahu užívání shledána důvodnou v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.6.2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017, v němž je považován za konformní závěr soudu o vzniku bezdůvodném obohacení při vyloučení jednoho ze spoluvlastníků z užívání společné nemovitosti za situace, kdy užívající spoluvlastník měl ve své výhradní dispozici klíče umožňující užívání nemovitostí, odmítal je vydat vyloučenému spoluvlastníku, aniž by užívajícího spoluvlastníka k tomu opravňovala dohoda, a to bez ohledu na míru, v jaké užívající spoluvlastník fakticky nemovitost užíval. V nyní posuzované věci vzal soud za prokázané, že v období od února 2017 do 12.3.2020 žalovaná neoprávněně (bez dohody s žalobkyní) užívala předmětné nemovitosti v celém rozsahu. Výši náhrady 5 312 Kč za měsíc za užívání žalované nad rámec jejího spoluvlastnického podílu v období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a od 23.1.2013 do 12.3.2020 vzal soud za prokázanou nespornými tvrzeními účastníků. Tato výše byla podpořena také zjištěními ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

35. Podle § 1143 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některé ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastnictví.

36. Podle § 1148 odst. 1 o. z. platí, při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádávají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

37. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

38. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi účastnicemi vzniklo spoluvlastnictví k předmětným nemovitostech a každé z účastnic náležel spoluvlastnický podíl o vel. id. ½. Jelikož obě účastnice usilovaly o zrušení spoluvlastnictví a žádná z nich netvrdila skutečnosti rozhodné pro odklad zrušení spoluvlastnictví dle § 1154 a násl. o. z. ani skutečnosti rozhodné pro zamítnutí návrhu na zrušení spoluvlastnictví dle § 1140 odst. 2 o.z., zrušil soud spoluvlastnictví účastnic a provedl jeho vypořádání dle § 1143 a násl. o.z. Vázán zákonnou posloupností způsobů vypořádání se soud nejprve zabýval rozdělením společné věci dle § 1144 o.z., avšak konstatoval, že rozdělení není možné, neboť věc by díky šíři pozemku, vzniku malých celků a dostupnosti nemohla sloužit dosavadnímu účelu bydlení a současně by vznikly nepřiměřeně vysoké náklady na rozdělení převyšující 15 % z obvyklé ceny nemovitostí. Následně se soud zabýval druhým způsobem vypořádání přikázání jednomu ze spoluvlastníků za náhradu dle § 1147 o.z. Obě účastnice splňovaly subjektivní předpoklady pro přikázání, neboť obě projevily zájem, aby byly nemovitosti přikázány do jejich vlastnictví a obě také prokázaly svoji solventnost ve vztahu k obvyklé ceně nemovitostí a výši spoluvlastnického podílu, avšak jak bylo vyloženo shora, u žalované byla solventnost zeslabována její dřívější neochotou hradit dluhy přiznané soudními rozhodnutími a současně měla finanční prostředky teprve získat. U žalobkyně, která měla finanční prostředky uloženy na účtu, konstatoval soud lepší disponibilitu peněžních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu. Žalované svědčil důvod přikázání spočívající v užívání nemovitostí pro své bydlení. Žalobkyni svědčil důvod přikázání spočívající v zajištění bydlení pro dceru. V této souvislosti soud konstatoval, že soudní praxe upřednostňuje využití spoluvlastníkem před využití osobou blízkou (rozsudek NS 22 Cdo 539/2007). Dle shora uvedených úvah měly obě účastnice rovnocenné předpoklady pro přikázání nemovitostí (žalobkyně lepší solventnost a disponibilitu, žalovaná chtěla získat nemovitosti pro sebe). Soud však zvážil také chování žalované, která užívala nemovitosti nejméně od počátku spoluvlastnictví, neinvestovala do údržby a dlouhodobě bránila žalobkyni v jejich užívání (od 10.11.2018 do 10.11.2010, od 22.1.2011 do 22.1.2013). Jelikož žalovaná nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, nepřihlédl soud k jejímu užívání nemovitostí, které by ji jinak svědčilo (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2598/2010) a přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně. Výše přiměřené náhrady 1 700 000 byla stanovena dle obvyklé ceny nemovitostí 3 400 000 Kč a výše spoluvlastnického podílu. Soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2354/2016 neprovedl započtení vypořádacího podílu na částku 194 200,89 Kč přiznanou z titulu širšího vypořádání díky konstitutivní povaze výroku o zrušení a pořádání spoluvlastnictví a vzniku pohledávky na zaplacení vypořádacího podílu až právní mocí rozhodnutí.

39. Při právním posouzení vypořádání v širším smyslu (na zaplacení částky 470 833,05 Kč a částky 139 446,95 Kč) z titulu užívání nemovitostí žalovanou nad rámec spoluvlastnického podílu bez souhlasu žalobkyně, soud nejprve konstatoval ve vztahu k právní argumentaci žalobkyně, že výrok o vypořádání v širším smyslu není závislým výrokem na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nároky na vypořádání v širším smyslu nevznikají až právní mocí rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a tyto nároky lze uplatnit již za trvání spoluvlastnictví, a to od okamžiku, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Jelikož žalobkyně požadovala náhradu za užívání jejího spoluvlastnického podílu za období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020, rozdělil soud toto období na první období od 10.11.2010 do 21.1.2021, od 23.1.2013 do 31.12.2013 a na druhé období od 1.1.2014 do 12.3.2020. V prvním období do 31.12.2013 měly nastat všechny skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na bezdůvodné obohacení za účinnosti z. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), a proto soud pro toto období použil dosavadní právní úpravu v souladu s § 3028 odst. 3 o.z. Dle § 107 obč. zák. počala běžet dvouletá promlčení lhůta za celé toto období nejpozději od 31.12.2013 a bylo-li právo uplatněno u soudu až žalobou ze dne 24.2.2020, byl nárok žalobkyně za toto období již promlčen a soud nemohl s ohledem na dovolání se promlčení právo žalobkyni na vydání bezdůvodného obohacení dle § 100 odst. 1 obč. zák. přiznat. Pro druhé období od 1.1.2014 do 12.3.2020 nastaly rozhodné skutečnosti pro vznik nároku žalobkyně již za účinnosti z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, a proto soud dle § 3028 odst. 1 o. z. použil v tomto období na poměry účastnic právní úpravu bezdůvodného obohacení dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. V souladu s § 619 o.z. ve spojení s § 621 o.z. počala běžet tříletá promlčecí doba za část období od 1.1.2014 do 23.2.2017 od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla že došlo k bezdůvodnému obohacení a osobě povinné k jejímu vydání, tj. nejpozději od 23.2.2017 a byla-li žaloba podána 24.2.2020 byly nároky na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1.1.2014 do 23.2.2017 již promlčeny a žalovaná namítající promlčení nebyla povinna žalobkyni plnit dle § 609 o.z.

40. Za období od 24.2.2017 do 12.3.2020 (1112 dní) však byly nároky u soudu uplatněny v rámci tříleté subjektivní promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 žalobou ze dne 24.2.2020 a tyto nároky promlčeny nebyly. Za toto období požadovala žalobkyně nárok ve výši 195 603,02 Kč (1112 dní, denní náhrada 175,90 Kč při náhradě 5 350, 375 Kč měsíčně stanovení z celkové požadované částky 470 833,05 Kč za 88 měsíců – viz. vyjádření žalobkyně ze dne 16.4.2020). Při prokázaném užívání celých nemovitostí žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu ½, bez souhlasu žalobkyně (při neexistenci dohody o užívání a absenci rozhodnutí dle majority podílů) se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila na úrok žalobkyně a je povinna žalobkyni toto obohacení vydat dle § 2991 odst. 1 o.z. Tato náhrada představuje užitek, o který žalobkyně přišla tím, že nemohla užívat společné nemovitosti účastnic v rámci svého podílu a v daném případě současně představuje i užitek, který se dostal žalované, neboť strany učinily nesporným, že žalovaná fakticky nezískala užitky představované vyčíslenými úroky 139 446,95 Kč. Výše bezdůvodného obohacení byla vypočtena podle nesporně prokázané obvyklé ceny v daném místě a čase odpovídající náhradě za užívání id. ½ nemovitostí ve výši 5 312 Kč měsíčně (174, 641 Kč denně) v daném období, což činí při 1112 dnech částku 194 200,89 Kč. Požadovala-li žalobkyně za toto období nárok vyšší 195 603,02 Kč, byla část žaloby pro částku 1 402,13 Kč, jako nedůvodná zamítnuta. Z důvodů promlčení nároků žalobkyně zamítl soud žalobu v části, kterou se domáhala po žalované zaplacení 275 230,03 Kč.

41. Žalobkyně však vedle nároku za nadužívání podílu žalovanou ve výši 470 833,50 Kč uplatnila také nárok 139 446,95 Kč (vyčíslený z jednotlivých měsíčních plateb za užívání do 14.4.2020), který měl dle její argumentace představovat„ užitky a plody z bezdůvodného obohacení, které by se jinak žalobkyni dostaly, neboť tím, že se žalobkyni nedostalo náhrady, žalovaná jakoby měla peníze odpovídající výši náhrady za nadužívání půjčené od žalobkyně a žalobkyni by měl náležet užitek (ušlý zisk) ve výši zákonného úroku z prodlení.“ Soud nepřiklonil k této právní argumentaci žalobkyně, neboť jak bylo již shora uvedeno bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. představované obvyklou cenou za užívání podílu žalobkyně (nyní přiznané ve výši 194 200,89 Kč) a již samo představuje užitek plynoucí ze spoluvlastnického podílu, který by se žalobkyni dostal, kdyby svůj spoluvlastnický podíl užívala. Žalobkyní požadována částka má představovat užitek z tohoto užitku (dle jejího vyjádření„ užitek, za to, že se žalobkyni nedostalo náhrady“), avšak žalobkyně pomíjí, že se jí jednat náhrady tímto rozhodnutím dostává (194 200,89 Kč) a pokud se jí dle jejího přesvědčení nedostalo náhrady včas, nejde o nic jiného než o úroky z prodlení dle § 1970 představující náhradu za prodlení s plněním peněžitého dluhu. V dané věci nebylo prokázáno, že by se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou 194 200,89 Kč do okamžiku doručení žaloby (žaloba byla doručena žalované dne 21.9.2020), neboť předžalobní výzvou ze dne 12.2.2020 byl oznamován jen záměr zrušit spoluvlastnictví a z obratu„ se započtením dluhu“ nelze dovozovat kvalifikovanou výzvu k úhradě náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu dle § 1958 odst. 2 o.z. Byla-li částka 139 446,95 Kč vyčíslena za období do 14.4.2020, žalovaná v tomto období v prodlení nebyla, a proto je nárok žalobkyně na úroky z prodlení dle § 1970 o.z. také nedůvodný. Z těchto důvodu soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 139 446,95 Kč.

42. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastnic rozhodl soud o náhradě nákladů dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla procesně úspěšná ve vztahu k přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, avšak žalovaná byl úspěšná ve vztahu k výši vypořádacího podílu, kdy od počátku navrhovala cenu, která odpovídala obvyklé ceně spoluvlastnického podílu, na rozdíl od žalobkyně, která navrhovala vypořádací podíl jen ve výši 1 165 000 Kč. Při zvážení úspěchů každé z účastnic i povahy řízení (iudicium duplex) soud konstatoval, že úspěch žalobkyně i žalované je vyrovnán a právo na náhradu nákladů by jim nevzniklo. Nicméně v tomto řízení byl proveden důkaz znaleckým posudkem, na který žalobkyně zaplatila zálohu ve výši 5 000 Kč z celkově vynaloženého znalečného ve výši 6 250 Kč. Aby se účastnice rovnoměrně podílely dle svého úspěchu i na nákladech tohoto důkazu, uložil soud žalované dle § 142 odst. 2 o.s.ř. zaplatit jen částku představující rovnoměrný podíl na záloze znaleckého posudku 1 875 Kč (výrok II. rozsudku). Z celkového znalečného 6 250 Kč by připadal na každou z účastnic podíl 3 125 Kč, žalobkyně však tento podíl„ přeplatila“ zálohou 5 000 Kč. Z těchto důvodů soud zahrnul do náhrady nákladů jen částku 1 875 Kč, která ve spojení se zbývajícím doplatkem na znalecký posudek uloženým žalované dle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve výši 1 250 Kč (výrok III. rozsudku), představuje rovnoměrný podíl žalované na nákladech důkazu 3 125 Kč.

43. V řízení o vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu představované nároky žalobkyně na zaplacení částky 470 833,05 Kč a částky 139 446,95 Kč bylo zvlášť rozhodnuto o náhradě nákladů řízení dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2017 sp. zn. 22 Cdo 935/2017, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalobkyně představoval 32 % (z 610 280 Kč přiznáno 194 200,89 Kč) a úspěch žalované 68 %. Žalované tak náleží právo na náhradu nákladů řízení z 36 % vynaložených v tomto řízení, a to z celkové výše nákladů řízení žalované 97 530,71 Kč, což je částka 35 111 Kč. Celkové náklady žalované ve výši 97 530,71 Kč pro tuto část řízení sestávaly z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 610 280 Kč, sestávající z částky 10 780 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 390 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 8 433,89 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 12. 2020 náhrada 1 705,49 Kč za 162 ujetých km v částce 1 105,49 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 8,2 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 1. 2021 náhrada 1 682,10 Kč za 162 ujetých km v částce 1 082,10 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 2. 2021 náhrada 1 682,10 Kč za 162 ujetých km v částce 1 082,10 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 8. 2021 náhrada 1 682,10 Kč za 162 ujetých km v částce 1 082,10 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 8. 2021 náhrada 1 682,10 Kč za 162 ujetých km v částce 1 082,10 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,2 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 80 603,89 Kč ve výši 16 926,82 Kč.

44. O náhradě nákladů státu v řízení o vypořádání v širším smyslu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že tyto náklady v celkové výši 1 369 Kč představované svědečným, rozvrhl mezi účastnice podle jejich procesního neúspěchu, když na žalobkyni připadlo 68 % z těchto nákladů odpovídající částce 931 Kč a na žalovanou připadlo 32 % z těchto nákladů odpovídající částce 438 Kč.

45. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Lhůta plnění stanovená k výplatě vypořádacího podílu odráží i disponibilnější peněžní prostředky žalobkyně i přiměřenou dobu, v které se má žalované dostat náhrady za pozbytí vlastnického práva.

46. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobkyni nahradit náhradu nákladů k rukám advokáta žalované.