14 C 63/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 760 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč, úroku 21,55 % ročně z částky 2 303 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 303 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 200 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 11 200 Kč za den [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 700 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 200 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 916 Kč s úrokem 21,55 % ročně z částky 16 116 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 916 Kč za den [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 416 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 916 Kč od [datum] do zaplacení, částky 8 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 419 Kč s úrokem 21,55 % ročně z částky 18 419 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 18 419 Kč od [datum] do zaplacení, 1 129 Kč (úroky do [datum]), 300 Kč náklady za odeslanou upomínku, 2 994 Kč smluvní pokuta (6 x po 499 Kč za dlužné splátky), 918 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 19 548 Kč od [datum] do [datum]). K důvodům žaloby uvedla, že poté co prověřila úvěruschopnost žalovaného uzavřela s ním dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal celkovou výši úvěru 37 500 Kč (včetně úroku 21,55 % ročně) hradit ve 25měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje od [datum]. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas, pro prodlení žalovaného prohlásila žalobkyně celý dluh za splatný k [datum], avšak přes upomínání, žalovaný nadále dluží shora požadována plnění.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Před zahájením prvního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro částku 9 000 Kč včetně příslušenstvím uvedeného ve výroku I, když požadovala, aby nadále bylo předmětem řízení jen zaplacení částky 16 116 Kč (představující rozdíl 18 419 Kč – 2 303 Kč ne jak bylo nedopatřením uvedeno 16 616 Kč) s úrokem z prodlení 21,55% ročně z částky 16 116 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 116 Kč od [datum] do zaplacení, a to z důvodu úhrady žalovaným po podání žaloby. Žalobkyně uvedla, že z celkové částky 9 000 Kč bere zpět nároky 300 Kč na neuhrazené náklady, 2 994 Kč na smluvní pokutu, 918 Kč na smluvní pokutě, na úrocích 1 121 Kč – z částky 1 129 Kč zbývalo 8 Kč, 804 Kč na úrocích (21,55 % ročně z částky 18 419 Kč od [datum] do [datum]), 560 Kč na úrocích z prodlení (tj. úrok z prodlení 15 % ročně z částky 18 419 Kč od [datum] do [datum]). V souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. soud v rozsahu zpětvzetí zastavil částečně řízení bez souhlasu žalovaného výrokem I tohoto rozsudku, neboť k zpětvzetí došlo dříve, než bylo zahájení jednání. Po zastavení řízení bylo předmětem řízení zaplacení částky 16 116 Kč, s úrokem 21,55 % ročně z částky 16 116 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 16 116 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 8 Kč (zbývající z 1 129 Kč).

4. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (včetně úvěrových podmínek) uzavřené mezi žalobkyní zastoupenou zprostředkovatelem a žalovaným, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 21,55 % ročně a poplatky v celkové výši 37 500 Kč formou 25měsíčních splátek po 1 500 Kč splatných do 20. dne v měsíci se splatností poslední z nich [datum]. Dále bylo zjištěno, že z částky 30 000 Kč bude částka 2 500 Kč zaplacena zprostředkovateli za účelem úhrady provize.

5. Z prohlášení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný vůči žalobkyni prohlásil, že není v úpadku, nemá více věřitelů, není v prodlení s úhradami více jak 30 dnů.

6. Z listiny„ Výdaje spotřebitele“ bylo zjištěno, že žalovaný při uzavírání smlouvy s žalobkyní prohlásil, že má výdaje na bydlení 4 000 Kč, nesplácí jiné úvěry, penzijní připojištění, pojistné, výživné, je svobodný se mzdou 34 600 Kč. Z prohlášení babičky žalovaného [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že výdaje na bydlení 4 000 Kč byly ověřeny. Ostatní výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným dokladem, přestože žalovaný disponoval bankovním účtem, na který byla poukázána částka žalobkyní.

7. Z listiny„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně po uzavření smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z negativní lustrace z insolvenčního rejstříku, příjmů ověřených bankovním účtem 34 600 Kč měsíčně, výdajů na bydlení 4 000 Kč (u babičky) a normativních výdajů na bydlení 5 476 Kč, životního minima 3 860 Kč, a nezabavitelné částky 6 224 Kč. Normativní výdaje na bydlení byly podloženy výpočtem žalobkyně (č.l. 70), životní minimum bylo doloženo sdělením žalobkyně (čl. 71).

8. Byla-li žalobkyní předkládána statistika rodinných účtů za rok 2016, soud z ní nezjistil relevantní skutečnosti ve věci, neboť se nevztahovala k období poskytnutí úvěru ani osobě žalovaného. Rovněž z výdajů na konečnou spotřebu domácností nebyly zjištěny relevantní skutečnosti ve věci.

9. Z výplatních pásek žalovaného za období od července 2021 do srpna 2021 bylo zjištěno, že dosahoval příjmu 33 573 Kč čistého, 35 758 Kč čistého.

10. Z lustrace ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný nemá exekuce.

11. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z výpisu regálových subjektů bylo zjištěno, že žalobkyně je registrována jako poskytovatel spotřebitelského úvěru.

12. Z potvrzení o transakci bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 27 500 Kč dne [datum] a jiný bankovní účet dne 2 500 Kč téhož dne. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že částky 27 500 Kč byla zaslána na bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem.

13. Z listin [příjmení] smlouvy a smlouva [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný nehradil smluvené splátky řádně a včas a do [datum] uhradil na předepsané splátky 35 848 Kč jen 16 300 Kč.

14. Z upomínek ze dne [datum], [datum] včetně čestného prohlášení a seznamu odeslaných upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o úhradu splátky.

15. Ze zesplatnění ze dne [datum] včetně podacího lístku pošty bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu do 10 dnů ode dne doručení dle § 573 o.z. při předání k přepravě [datum] do [datum].

16. Soud pro nadbytečnost zamítl důkaz výslechem [jméno] [příjmení] k prokázání výši výdajů žalovaného na bydlení, neboť výše výdajů na bydlení žalovaného byla již prokázána jejím prohlášením ze dne [datum].

17. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala jeho úvěruschopnost, jak prokazovala prohlášení žalovaného, posouzení úvěruschopnosti, výplatní pásky, prohlášení [příjmení] [příjmení], přesto v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť byly ověřeny pouze jeho výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, avšak ostatní výdaje žalovaného nebyly ověřeny vůbec a to přestože žalovaný disponoval bankovním účtem, jehož výpisem mohly být tyto výdaje ověřeny. Bez ověření ostatních výdajů žalovaného, není možné i při zohlednění negativní lustrace v rejstřících dlužníků i částek určených na životní minimum, přijmout závěr, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť není možno provést řádné porovnání příjmů a výdajů žalovaného dle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 35 848 Kč uhradil pouze 16 300 Kč.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

20. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené neověřením výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků v prokázané poskytnuté výši jen 27 500 Kč po odečtení úhrad 16 300 Kč (zaplacených do [datum]) a platby 9 000 Kč (platba ve výši 4 500 Kč ze dne [datum], platba ve výši 4 500 Kč ze dne [datum]) celkově 25 300 Kč, konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 2 200 Kč (výrok II). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky (8 Kč, 21,55 % ročně z částky 16 116 Kč od [datum] do zaplacení) shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem III zamítl.

21. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne [datum] do [datum], ocitl se dnem následujícím od [datum] v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení až od [datum] (po částečném zpětvzetí) byly přiznány úroky z prodlení až od této doby, přestože prodlení počalo dříve, a to z výše jistiny postupně klesající dle částečných plateb žalovaným (jistina ke dne [datum] 11 200 Kč odpovídající 27 500 Kč – platby 16 300 Kč, jistina ke dni [datum] 6 700 Kč, 11 200 Kč – platba 4 500 Kč, jistina ke dni [datum] 2 200 Kč, 6 700 Kč - 4 500 Kč). Ve zbývající části byly úroky z prodlení jako nedůvodné výrokem III zamítnuty.

22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak jemu náklady řízení při neúčasti nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.