14 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Potomskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 162 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 77 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 77 640 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném k zaplacení 38 878 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 518 Kč od 27. 2. 2024 do 16. 4. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 018 Kč od 17. 4. 2024 do 15. 5. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 116 518 Kč od 16. 5. 2024 do 27. 11. 2024, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 878 Kč od 28. 11. 2024 do zaplacení, částky 46 032,50 Kč, úroku ve výši 76,04 % ročně z částky 97 892,24 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 97 892,24 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 381 312 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 116 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 518 Kč od 27. 2. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 2 374,50 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 018 Kč od 17. 4. 2024 do 15. 5. 2024 ve výši 1 371,41 Kč a s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 116 518 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty 46 032,50 Kč a úroku 76,04 % ročně z částky 97 892,24 Kč od 27. 2. 2024 do 19. 3. 2024 ve výši 4 354,46 Kč, úroku 15 % ročně z částky 97 892,24 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 381 312 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že dne 28. 8. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla 99 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 76,04 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 6 620 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje od září 2023. Žalovaný však dluh nehradil řádně a včas a nadále dluží požadované částky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že dne 29. 8. 2023 (oznámení o schválení úvěru ze dne 29. 8. 2023) byla mezi žalobkyní jako nebankovním poskytovatelem úvěru (úplný výpis ČNB) a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, (návrh smlouvy ze dne 28. 8. 2023 ve spojení s oznámením o schválení a dodatkem čl. 1 ze dne 28. 8. 2023), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 99 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 76,04 % ročně, celkově 317 760 Kč, formou 48 měsíčních splátek po 6 620 Kč splatných nejpozději k 20. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen a se splatností poslední splátky 20. 8. 2027 (splátkový kalendář). Ve smlouvě byla dohodnuta smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé ze splátek o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení žalovaného po dni zesplatnění úvěru (čl. 6.5. návrhu).). Žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím odeslání 1 Kč z bankovního účtu žalovaného (základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS, ofocený doklad totožnosti, vč. údajů o platnosti k pobytu). Žalobkyně před uzavíráním smlouvy poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (předsmluvní formulář), žalovaný prohlásil svoji bezdlužnost (prohlášení klienta). Žalobkyně současně vyžadovala od žalovaného informace k posouzení jeho úvěruschopnosti (hodnocení klienta), z nichž vyplývalo, že žalovaný měl ověřené příjmy ze zaměstnání v období od 5-8/2023 v průměrné výši 39 300 Kč měsíčně (potvrzení o příchozí úhradě na účet žalovaného), jeho výdaje činily celkově 15 473 Kč a sestávali z životního minima 4 860 Kč, výdajů na bydlení 5 856 Kč a splátek , Jméno žalobkyně, . 4 757 Kč. Výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány, přestože žalovaný měl bankovní účet. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI (výpisy z registrů), insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 99 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne 28. 8. 2023 (doklad o vyplacení úvěru, sdělení , Anonymizováno, ze dne 18. 8. 2023). Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek delšího než 65 dnů, žalobkyně úvěr dne 25. 2. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě do 10 dnů od data odeslání oznámení o zesplatnění (oznámení o zesplatnění ze dne 25. 2. 2024). Žalovaný celkově na dluh uhradil celkem 21 360 Kč, ocitl se v prodlení 14 dnů již s úhradou první splátky a pak všech následujících, od 5. splátky na dluh neuhradil nic (karta klienta). Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu výzvami ze dne 22. 1. 2024, 20. 2. 2024, které však nebyly opatřeny doklady o odeslání. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu okamžikem doručení předžalobní výzvy dle § 573 o.z. třetím dnem po odeslání, tj. 27. 11. 2024 (předžalobní výzva 12. 11. 2024 s lhůtou 15 dní ve spojení s podacím archem ze dne 12. 11. 2024).

4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud neměl pochybnosti o vůli žalobkyně a žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného, poskytnutí peněžních prostředků časově i co do výše korespondovalo s uzavřením úvěrové smlouvy. Ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z jeho ověřených příjmů, nebylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedeno řádně, neboť se žalobkyně nezabývala konkrétním zjišťováním výdajů žalovaného a vycházela jen z rámcově sdělenéných výdajů. Takovýto výsledek posouzení zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného pravidelně hradit splátky ve výši 6 620 Kč. Tyto důvodné pochybnosti nevyvrací ani negativní lustrace žalovaného v rejstřících. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 99 000 Kč uhradil pouze 21 360 Kč, a do prodlení se dostal už s úhradou první splátky.

5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

7. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 99 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 99 000 Kč, nichž odečetl uhrazených 21 360 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 77 640 Kč. Ostatní nároky odvíjející se od neplatné smlouvy (úroky, smluvní pokuta) byly nedůvodné. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání výrokem II. zamítnuta.

8. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou do 27. 11. 2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12,75 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 28. 11. 2024, nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci byl převážně úspěšný žalovaný ( při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí) a jemu náklady řízení nevznikly.

10. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.