14 C 96/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Řízení se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném stanovení povinnosti přispívat na její výživu měsíčně částkou zvýšenou o dalších 500 Kč měsíčně, počínaje od 1. 4. 2023 do budoucna, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 3 500 Kč počínaje od 1. 9. 2021 do budoucna s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka].

III. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2021 do 19. 7. 2023 ve výši 29 600 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 9 744,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na nákladech ustanoveného zástupce žalobkyně plnou náhradu, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci usnesení, kterým bude tato výše stanovena.

1. Žalobou ze dne 26. 4. 2023 ve spojení s doplněním ze dne 24. 5. 2023 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného vůči žalovanému na částku 4 000 Kč od 1. 4. 2023 do budoucna. K důvodům žaloby uvedla, že naposled bylo rozhodováno o výživné v době, kdy byla ještě nezletilá a tehdy bylo rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] stanoveno žalovanému výživné na částku 1 800 Kč měsíčně. Od doby posledního soudního rozhodnutí žalobkyně nastoupila na střední školu, výrazně jí vzrostly výdaje nejen s nástupem na střední školu, ale také v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně není schopna hradit zvýšené výdaje ani za pomoci matky, která je v současnosti v insolvenci, žalovaný ji sám nepřispívá. Vztahy mezi účastníky jsou hluboce narušené pro chování žalovaného.

2. Při jednání soudu byla žaloba částečně vzata zpět o částku 500 Kč od 1. 4.2 023 do budoucna a dále byla žaloba rozšířena tak, že se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na částku 3 500 Kč již od 1. 9. 2021, kdy nastoupila na střední školu. Soud usnesením ze dne 19. 7. 2023 tuto změnu připustil. V souladu s částečným zpětvzetím žalobkyně, s nímž žalovaný souhlasil, zastavil soud částečně řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

3. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného. Poukázal na to, že má vyživovací povinnost k dalším dvěma nezletilým dětem, jeho příjmy jsou tvořeny podporou 7 100 Kč a příjmem z příležitostných brigád 7 000 Kč, do žalobkyně investoval částku 20 000 Kč v roce 2022. Kdyby měl žalovaný hradit výživné žalobkyni, musel by žádat snížení výživného na ostatní děti. Žalovaný k náhradě nákladů řízení uvedl, že tyto nikdy nezaplatí, právní zástupkyni žalobkyně si objednala matka žalobkyně, tak ať to také hradí.

4. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že ještě nezletilá žalobkyně byla svěřena do výchovy matce a otci - žalovanému bylo stanoveno výživné na částku 2 000 Kč měsíčně počínaje od [datum] do budoucna (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Následně bylo výživné žalovanému pro žalobkyni sníženo na částku 1 800 Kč měsíčně, a to jak za trvání manželství rodičů, tak pro dobu po rozvodu, rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] s právní mocí od [datum]. Tímto rozsudkem bylo žalovanému stanoveno výživné také pro nezl. [jméno] [celé jméno svědkyně], narozenou [datum] na částku 1 000 Kč a pro nezl. [jméno] [příjmení] narozeného [datum] na částku 1 200 Kč měsíčně, a to jak za trvání manželství rodičů, tak pro dobu po rozvodu. Soud tehdy vycházel ze zjištění, že nezl. [jméno] navštěvovala 8. třídu základní školy, nezl. [jméno] byla v celodenní péči matky, nezl. [jméno] navštěvoval 3. třídu základní školy. Žalobkyni vznikaly výdaje léky na alergii, štítnou žlázu. Rodiče byli v době rozhodování soudu zadluženi, celková výše dluhu 900 000 Kč a insolvence byla zrušena z důvodu neplnění oddlužení. Matka žalobkyně pobírala rodičovský příspěvek 5 100 Kč a invalidní důchod 5 256 Kč, příspěvek na bydlení 4 003 Kč, přídavky na děti v souhrnné výši 1 710 Kč. Žalovaný nebyl nikde zaměstnán, bez evidence na úřadu práce s příjmem z brigád 15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně.

5. Soud zjistil, že od posledního soudního rozhodnutí došlo k rozvodu manželství rodičů s právní mocí od [datum] a žalovanému nepřibyla vyživovací povinnost (výpis z centrální evidence obyvatel). Rodiče po rozvodu manželství obnovili soužití, avšak toto ukončili v červnu 2022 (výpověď žalovaného). Žalobkyně nastoupila od září 2020 na [anonymizováno 7 slov] [obec], v současnosti studuje třetí ročník, studium je denní, čtyřleté (potvrzení o studiu, výpověď žalobkyně). Od nástupu na střední školu vznikají žalobkyni vedle běžných výdajů na stravné a ošacení také výdaje na obědy 600 Kč měsíčně, nepravidelné výdaje na učebnice, kurzy školy, dopravné 300 Kč měsíčně (výpověď žalobkyně). Žalobkyně je v pravidelné péči [anonymizována dvě slova], opakovaně byla hospitalizována v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] (zdravotní záznam ze dne [datum]) v důsledku onemocnění jí vznikají výdaje na léky 1 200 Kč za dva měsíce, náklady na dopravu k lékaři po 200 Kč, výdaje na léky na alergie 250 Kč měsíčně (výpověď žalobkyně). Je nemajetná a pobírá přídavek na dítě 1 580 Kč (oznámení o změně příjemce při nabytí zletilosti). Žalovaný byl od září 2021 do ledna 2022 zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] jako skladní k průměrnou čistou mzdou 18 017 Kč (výplatní pásky žalovaného za září 2021 až leden 2022 u [právnická osoba] založené ve spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]). Úpadek žalovaného byl zjištěn v rámci insolvenčního řízení vedeného u [název soudu] sp. zn. [insolvenční spisová značka] usnesením ze dne [datum] (zpráva o plnění oddlužení). Žalovaný byl k únoru 2022 zaměstnán u firmy [příjmení] [příjmení] [IČO] s průměrnou mzdou pohybující se okolo 15 000 Kč a měl vedle příjmu ze zaměstnání také příjem z daru ve výši 3 000 Kč měsíčně, tento byl hrazen řádně. Žalovaný měl v únoru 2023 měl přislíbeno zaměstnání za 20 000 Kč měsíčně, zavázal se hradit na dluhy v insolvenci v celkové výši včetně podřízených pohledávek 487 389,56 Kč částku 6 600 Kč měsíčně počínaje od března 2023 (zpráva o plnění oddlužení žalovaného ze dne 27. 2. 2023). Insolvenční řízení žalovaného stále probíhá (výpis z rejstříku). Žalovaný následně žalovaný nastoupil k [právnická osoba], kde dosahoval čistého výdělku pohybujícího se okolo 20 000 Kč měsíčně, avšak pracovní poměr ukončil z důvodu neplacení mzdy firmou v březnu 2023 (výpověď žalovaného). Nyní je žalovaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání s nárokem na podporu 7 100 Kč měsíčně s příslibem brigádního výdělku od 1. 9. 2023 ve výši 20 000 Kč až 21 000 Kč měsíčně (výpověď žalovaného). Žalovaný pracoval jak na pozici řidiče, tak na pozici skladníka od roku 2021, přestože je epileptik od roku 2008. Žalovaný nepobírá sociální dávky a nemá přiznán invalidní důchod (výpověď žalovaného). Z doposud nepravomocného rozsudku zdejšího soudu ve věci péče o nezl. [jméno] a nezl. [jméno] [celé jméno žalovaného] zde dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že soud zvýšil žalovanému výživné pro nezl. [jméno] na částku 2 700 Kč měsíčně od 1. 9. 2021 do budoucna a pro nezl. [jméno] na částku 2 300 Kč měsíčně od 1. 9. 2021 do budoucna, když vycházel z prokázaného příjmu žalovaného do března 2022 u [právnická osoba] s.r.o. ve výši 16 000 Kč až 17 000 Kč, následně u [právnická osoba] 14 000 Kč měsíčně v období od července 2022 do března 2023 (sdělení opatrovníka) a dále z příjmu žalovaného od března 2023 tvořeného nejen podporou v nezaměstnanosti ve výši 7 165 Kč měsíčně od 1. 4. 2023 (zpráva Úřadu práce), ale také příjmu z brigád ve výši 8 000 Kč (výpověď žalovaného). Dále bylo v rámci tohoto řízení zjištěno, že žalovaný ze zdravotních důvodů nemůže pracovat jako profesionální řidič, avšak s ohledem na nabídku volných pracovních míst by mohl dosahovat výdělku minimálně ve výši 17 370 Kč měsíčně čistého a dále pobírá příjme z daru ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalovanému vznikají vedle běžných výdajů také výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč (výpověď žalovaného).

6. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl také ke všemu co v řízení vyšlo najevo, včetně toho co uvedli účastníci dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a vzal zjištění učiněná z listin za prokázána, neboť žádná ze stran nevznesla v průběhu řízení námitky správnosti a pravosti listin. Skutková zjištění o příjmu žalovaného učiněná z listin také vzájemně korespondovala s příjmem žalovaného zjištěným z výpovědi žalovaného (příjem zjištěný ze zprávy o plnění oddlužení pohybující se okolo 15 000 Kč korespondoval s uváděným příjmem za období od července 2022 do března 2023 ve výši 14 000 Kč). Soud při hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech vzal za prokázané, že příjem žalovaného byl od září 2021 kontinuálně tvořen příjmem ve výši pohybující se kolem 20 000 Kč měsíčně, neboť vedle pravidelného daru 3 000 Kč zjištěného z insolvenčního řízení žalovaného, pobíral žalovaný od září 2021 do ledna 2022 příjem ve výši 18 017 Kč měsíčně od firmy [právnická osoba] (výplatní pásky), kdy pracovní poměr trval až do března 2022 (zjištění z rozsudku [spisová značka]), následně pobíral od července 2022 do března 2023 příjem pohybující se kolem 14 000 Kč až 20 000 Kč u [právnická osoba] (zjištění z rozsudku [spisová značka] ve spojení s výpovědí žalovaného) a od dubna 2023 doposud náleží žalovanému nárok na podporu v nezaměstnanosti 7 165 Kč (zjištění z rozsudku [spisová značka] ve spojení s výpovědí žalovaného) současně s brigádnickým příjmem 7 000 Kč až 8 000 Kč měsíčně (zjištění z rozsudku [spisová značka] a uváděným žalovaným v rámci vyjádření). Zjištění učiněná z výpovědi žalobkyně ohledně jejich výdajů vzal soud za prokázána, když žalovaný také v této části výpověď nerozporoval a současně byly náklady na léky i dopravu k lékaři nepřímo podloženy i lékařskou zprávou žalobkyně. Do nově vzniklých výdajů žalobkyně nebyly zahrnuty výdaje na rovnátka, neboť bylo výpověďmi účastníků prokázáno, že tyto výdaje vznikly již v období před zářím 2021. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaný hradil od roku 2021 nejen běžné výdaje, ale také výdaje na bydlení 10 000 Kč (zjištění z rozsudku [spisová značka], které korespondovalo i vyjádřením žalovaného u jednání soudu dne [datum]) a výdaje na úhradu dluhů v insolvenci od března 2023 částkou 6 600 Kč (zpráva o plnění oddlužení z února 2023).

7. Výpovědi účastníků se však zásadně rozcházely ohledně částky, kterou žalovaný poskytl žalobkyni od roku 2021 nad rámec doposud stanoveného výživného. Oba účastníci se sice shodli na kapesném ve výši 6 000 Kč při pobytu v léčebně v roce 2022 a příspěvku na oblečení v částce 3 500 Kč k Vánocům 2022, čímž vzal soud za prokázané plnění nad rámec stanoveného výživného ve výši 9 500 Kč. Nicméně žalobkyně si již další nákup oblečení za 3 500 Kč nepamatovala, a proto pro rozporuplnost výpovědí obou účastníků zůstal neprokázaný příspěvek žalovaného ve výši 3 500 Kč. Tvrdil-li žalovaný, že jeho příspěvek žalobkyni nad rámec doposud stanoveného výživného činil od roku 2022 celkově 20 000 Kč skládající se nejen z nákupů oblečení za 7 000 Kč (2x po 3 500 Kč), kapesného 6 000 Kč, ale také ze společných návštěv cukrárny, výletů celé rodiny soud platby na návštěvy cukrárny a výlety nad rámec výživného nezapočítával, neboť to nebyly výdaje jen ve prospěch žalobkyně, ale také žalobce a celé rodiny.

8. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazy předložené žalobkyní, a to lékařské zprávy na čl. 29 až na čl. 30, neboť nepříznivost zdravotního stavu žalobkyně byla prokázána již lékařskou zprávou na čl. 31 a tím i nutnost pravidelných ambulantních návštěv žalobkyně. Pro nadbytečnost zamítl soud také důkazy předložené žalobkyní o útocích žalovaného vůči matce žalobkyně (úřední záznam o podaném vysvětlení na čl. 32 až 35, lékařské zprávy o zdravotním stavu matky žalobkyně na čl. 35 až 36), když v řízení o zvýšení výživného není tato okolnost rozhodná pro posouzení věci. Narušenost vztahů mezi účastníky byla také prokázána výpověďmi obou účastníků, kteří oba potvrdili nefungující komunikaci mezi nimi. Pro nadbytečnost nebyl proveden ani důkaz nabídkou volných pracovních míst na pozici řidiče, neboť ze skutkových zjištění z rozsudku [spisová značka] vzal soud za prokázané, že žalovaný se nemůže pro své zdravotní omezení nyní živit jako profesionální řidič.

9. Podle § 910 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 922 odst. 1 o. z. platí výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 913 odst. 1 o. z. platí pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle §913 odst. 2 věta první o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

10. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že žalovaný, který je otcem žalobkyně má vůči ní dle § 910 o. z. vyživovací povinnost. Výživné lze žalobkyni přiznat dle § 911 o. z., neboť není schopna se sama živit pro denní soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání studiem na střední škole započatým v září 2020, které není bezúčelné, neboť jím žalobkyně dosáhne větší možnosti pracovních nabídek a tím i lepšího postavení na trhu práce. S ohledem na předcházející soudní rozhodnutí o výživném se soud dle § 163 o.s.ř. zabýval tím, zda od posledního soudního rozhodnutí došlo k takové podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání doposud přiznaného výživného ve výši 1 800 Kč měsíčně. Soud při vázanosti návrhem nepřezkoumával období od 26. 4. 2020 do 31. 8. 2021, ačkoliv se jednalo o období tří let zpětně od podaného návrhu (26. 4. 2023). Dokazování zaměřil jen na období od září 2021 doposud a konstatoval, že podstatná změna poměrů nastala již od září 2021 uplynutím tří let od posledního soudního rozhodnutí a současně i nástupem žalobkyně na střední školu, v důsledku čehož vznikaly žalobkyni nejen vyšší běžné výdaje na stravné a ošacení, ale také náklady na studium. Při určení rozsahu výživného zvážil soud schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného, který má vedle žalobkyně vyživovací povinnost ke dvěma nezl. dětem doposud nepravomocně zvýšenu na částky 2 700 Kč pro nezl. [jméno] a 2 300 Kč pro nezl. [jméno]. Dále soud zvážil majetkové poměry žalovaného od září 2021 dosahujícího stabilně příjmu kolem 20 000 Kč měsíčně, z něhož hradí vedle běžných výdajů také výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč měsíčně a úhrady na insolvenční řízení 6 600 Kč. Došlo-li od posledního soudního rozhodnutí k zjištění úpadku žalovaného (v březnu 2022), nepovažoval soud toto okolnost za zásadní změnu poměrů, neboť již v době posledního soudního rozhodnutí byli rodiče žalobkyně zadluženi a předcházející insolvenční řízení bylo zrušeno z důvodu neplnění. U žalovaného nedošlo od posledního soudního rozhodnutí ke změně v poměrech, neboť mu nepřibyla vyživovací povinnost, jeho majetkové poměry jsou i nadále tvořeny srovnatelným příjmem 20 000 Kč měsíčně (v době posledního rozhodnutí byl žalovaný také nezaměstnaný s příjem z brigád 15 000 Kč až 20 000 Kč měsíčně) a současně je i nadále zatížen úhradou dluhů v insolvenčním řízení ve výši 487 389,56 Kč. Přestože u žalovaného nedošlo ke změně v poměrech nárůst výdajů žalobkyně je natolik výrazný a následně ještě zvýšený o úhrady nákladů na léčení žalobkyně (léky 1 200 Kč za dva měsíce, náklady na dopravu k lékaři 200 Kč), že odůvodňuje zvýšení doposud stanoveného výživného na částku 3 500 Kč měsíčně. Odůvodňoval-li žalovaný nemožnost zvýšení výživného existencí dluhů, soud zdůrazňuje, že výživné je přednostní pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. e) z. č. 182/2006 Sb. a je uspokojováno v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku, pokud to stav majetkové podstaty dovolí. Navrhoval-li žalovaný zvýšení výživného pouze na částku 2 400 Kč, není tento nárůst o 600 Kč měsíčně oproti předcházejícímu soudnímu rozhodnutí (1 800 Kč) adekvátní při majetkových poměrech žalovaného tvořenými příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně ve vztahu k věku žalobkyně, jejím běžným potřebám a zvýšeným výdajům na studiu na střední škole a výrazným výdajům na léčení. Z těchto důvodů soud vyhověl návrhu žalobkyně a zvýšil žalovanému výživné na částku 3 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2023 do budoucna, které považuje za odpovídající jak potřebám oprávněné, tak poměrům povinného.

11. V důsledku zpětného zvýšení výživného vznikl žalovanému na výživném dluh ve výši 39 100 Kč za období od 1. 9. 2021 do 19. 7. 2023 (tj. 23 měsíců po 1 700 Kč měsíčně), avšak od tohoto dluhu odpočet soud plnění žalovaného poskytované žalobkyni nad rámec doposud stanoveného výživného v prokázané výši 9 500 Kč, a proto byl žalobkyni přiznán jen nárok na dlužné výživné ve výši 29 600 Kč (39 100 Kč – 9 500 Kč), jehož splatnost byla stanovena dle návrhu žalobkyně do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř. podle kterého přiznal soud žalobkyni plnou náhradu nákladů, neboť byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, když z procesního hlediska zavinila zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o.s.ř. (pro částku 500 Kč měsíčně za období od 1. 4. 2023 do 19. 7. 2023, tj. 2 000 Kč – 4,8% z celkového nároku 41 100 Kč). Náklady řízení do doby právní moci usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] o ustanovení zástupce žalobkyni dle § 30 odst. 1 o.s.ř., představovaly důvodně vynaložené výdaje ve výši 9 744,06 Kč na právní zastoupení žalobkyně, neboť z lékařské zprávy vyplývalo, že psychický tlak na žalobkyni může vést k zhoršení jejího zdravotního stavu. Ke dni tohoto rozhodnutí usnesení o ustanovení zástupce doposud nenabylo právní moci. Náklady 9 744,06 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 100 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis vyjádření, účast u jednání soudu dne 19. 7. 2023 od 9.10 hod. do 11.05 hod.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 7. 2023 náhrada 504,06 Kč za 38 ujetých km v částce 304,06 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. Při stanovení tarifní hodnoty postupoval soud dle § 8 odst. 2 a.t. když vycházel při opětujícím se plnění ze součtu hodnot plnění (39 100 Kč a 2 000 Kč) a současně vzal v úvahu i délku čtyřletého studia žalobkyně, díky které nejde o plnění na dobu delší než pět let ani o plnění na dobu neurčitou. Jelikož žalobkyně souhlasila s delší lhůtou splatnosti dlužného výživného, stanovil soud žalovanému lhůtu plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů.

13. Jelikož ke dni rozhodnutí soudu nebyla známa výše nákladů ustanoveného zástupce rozhodl soud dle § 149 odst. 2 o.s.ř. o povinnost žalovaného, který byl ve věci převážně neúspěšných zaplatit státu vzniklé náklady ustanoveného zástupce žalobkyně. Soud neshledal ve věci důvody hodné zvláštního zřetele, pro které byl žalobkyni nemusel přiznat právo na náhradu nákladů dle § 150 o.s.ř., když byla zjištěna nemajetnost žalobkyně stejně jak nemajetnost žalovaného, žalovaný se důvodně uplatněnému nároku na zvýšení výživného aktivně bránil a žalobkyně je odkázána na výživu žalovaného a současně souhlasila i s delší lhůtou splatnosti dlužného výživného.