15 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 12 724 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 914 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 914 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku ve výši 945 Kč a 810 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12 724 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 9 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že žalobkyni vrátí poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatky za jím zvolené volitelné služby (poplatek za poskytnutí úvěru 2 610 Kč; poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč; služba„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč; informační [anonymizováno] servis v částce 29 Kč dle čl. 2 Sazebníku a čl. II Smlouvy) ve lhůtě splatnosti uvedené ve smlouvě, tedy do [datum], svou povinnost však nesplnil. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, žalobkyně jej systematicky upomínala, čímž jí vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 945 Kč, které nárokuje, a rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru až do zaplacení, která je uplatňována za prvních 90 dnů prodlení ([datum] – [datum]) ve výši 810 Kč. Pro nesplnění platební povinnosti žalovaného se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.

2. Žalovaný se k podanému návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.

3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně podáním ze dne [datum], souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu. Výše úvěru byla sjednána na částku 9 000 Kč, kdy měl být poskytnut bezhotovostním převodem. V článku II. bodě 5. smlouvy pak byly sjednány volitelné služby, za které se žalovaný zavázal hradit úplatu, a to konkrétně služba„ [anonymizována dvě slova]“ 110 Kč/měsíčn, služba„ [anonymizováno]“ 165 Kč a informační [anonymizováno] servis 29 Kč/měsíčn. V článku IX. smlouvy pak byl specifikován také poplatek ve výši 2 670 Kč, a to za sjednání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu. Splatnost úvěru byla sjednána na den [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Sazebník platný od [datum] (bod 3. specifikuje účelně vynaložené náklady v důsledku prodlení), Všeobecné obchodní podmínky platné od [datum], souhlas se zpracováním osobních údajů. -) z všeobecných obchodních podmínek, konkrétně článku 6.4 bylo zjištěno, že v případě prodlení dlužníka, resp. žalovaného, má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení. -) z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka ve výši 9 000 Kč, a to pod [variabilní symbol]. -) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši 14 502,06 Kč a nákladů na právní zastoupení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím České pošty, s.p. pod podacím číslem [anonymizováno].

4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto skutkovému závěru:

5. Žalobkyně žalovanému na základě vzájemné dohody poskytla bezhotovostním převodem částku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatky za sjednané služby do data [datum]. Žalovaný však do data splatnosti ničeho neuhradil, a to ani později po učiněné výzvě.

6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>10. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 11. Podle § 122 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

12. Úprava provedená zákonem o spotřebitelském úvěru sleduje obdobně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru), a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

13. Podle názoru soudu v posuzované právní věci žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily veškeré listinné důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informována o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši sjednaného úvěrového rámce poskytnut, kdy si musel být vědom částky, kterou bude muset žalobkyni uhradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem, neb mu byla sdělena výše RPSN a další skutečnosti týkající se poskytnutého plnění. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, nelze však ani odhlédnout od § 4 odst. 1 o. z., podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i ustanovení § 6 o. z. a § 7 o. z., kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný poskytl a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

14. V souladu s dikcí § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V předmětné věci nemohlo být pochyb o tom, že žalobkyně s žalovaným řádně uzavřela smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalovanému, v postavení spotřebitele, poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaný poskytl žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje.

15. Žalobkyně již v žalobním návrhu soudu předestřela způsob, jakým úvěruschopnost žalovaného přes poskytnutím úvěru zkoumala, a to s ohledem na zjištěné informace ohledně domácnosti žalovaného, příjmů a pravidelných výdajů, a to v souladu s interní metodikou schválenou ČNB. Žalobkyně rovněž žalovaného ověřila v databázích, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Své úvahy doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] a dokumentem„ identifikované příjmy“. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila informace ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Co se tedy týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem plně v souladu s § 86 zákona o ochraně spotřebitele, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele.

16. Na základě shora uvedeného pak zdejší soud shledal nárok žalobkyně jako oprávněný a v plném rozsahu mu vyhověl, neb v souladu s citovanými ustanoveními dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. Tento závazkový vztah je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele.

17. Jak shora uvedeno, mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Jistinu úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatky za sjednané služby a poskytnutí úvěru do data splatnosti sjednaného ve smlouvě, tedy do data [datum]. Žalovaný však v rozporu se smluvnímu ujednáními úvěr nesplatil ve stanovené lhůtě, čímž se ocitl v prodlení. V důsledku prodlení a v souladu se smluvnímu ujednáními tak vzniklo žalobkyni také právo na smluvní pokutu dle § 2048 o.z. ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je v prodlení, kdy tato smluvní pokuta je požadována žalobkyní pouze za prvních 90 dnů prodlení a byla za uvedené období kapitalizována částkou 810 Kč. Rovněž pak žalobkyni vzniklo právo na účelně vynaložené náklady související s upomínáním a mimosoudním vymáháním pohledávky (§ 513 o.z.) ve výši 945 Kč, sestávající z dvaceti sedmi násobku denní paušální náhrady nákladů ve výši á 35 Kč stanovené dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku, dle přehledu, tj. 36 SMS, 35 emailů a telefonátů, kdy maximální částka nákladů vymáhání v jednotlivém měsíce nesmí přesáhnout 490 Kč. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně žaluje zcela po právu a má vedle nároku na zaplacení výše specifikované dlužné částky také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky za dobu od [datum] do zaplacení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Proto soud rozhodl, jak shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

18. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhradu za DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.