15 C 161/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem nemovitostí v k. ú. [obec] u [obec] v obci [obec], zapsaných na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště, a to pozemků p. č. St. 363 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, pozemku [parcelní číslo] (zahrada), [parcelní číslo] (orná půda), [parcelní číslo] (zahrada), p. [číslo] (trvalý travní porost), p. [číslo] (zahrada) a p. [číslo] (zahrada), se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 3 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území Popovice u Uherského [obec], a sice pozemku p.č. St. 363, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a dále pozemků p. [číslo] p. [číslo] vše v obci [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště (dále jen„ NEMOVITOSTI“). Své podání odůvodnila tvrzením, že vklad vlastnického práva žalovaného k NEMOVITOSTEM byl proveden na základě usnesení o příklepu pod č. 156EX 116/16-469 ze dne 6.11.2019 a potvrzení o zaplacení nejvyššího podání vydražitelem pod č. 156EX 116/16-558. Předmětné usnesení o příklepu zakotvuje povinnosti stran, které dle názoru žalobkyně nebyly splněny, když vydražitel, který neměl dostatečné finanční prostředky, získal časový prostor pro jejich opatření, nadto poskytovatelem těchto prostředků měl být výlučně subjekt oprávněný vykonávat na území ČR činnost dle zákona o bankách, ve skutečnosti však úvěr byl sjednán od subjektu, u něhož není zřetelně dáno, zda je oprávněn vykonávat na územ ČR činnost dle zákona o bankách. Dále žalobkyně podotkla, že dražba NEMOVITOSTÍ proběhla v rozporu s ustanovením § 54 odst. 2 exekučního řádu a ustálenou judikaturou. Ze skutečnosti, že žalovaný [příjmení] zatížil zástavním právem, dovodila žalobkyně spekulativní záměr žalovaného ve skrytém úmyslu takto převést vlastnické právo na poskytovatele úvěru. V neposlední řadě poukázala na nedostatečné povědomí žalovaného o tom, co je příslušenstvím domu [adresa] a chybné využití znaleckého posudku v rámci dražebního jednání.

2. Po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.), pro absenci tvrzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, žalobkyně ve stanovené lhůtě podanou žalobu doplnila tak, že nově konstatovala řadu pochybení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], nyní osobu trestně stíhanou, odkázala na obsah svědeckých výpovědí jmenovaného v trestním řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 18T 46/2020. Žalobkyně v podstatných částech svého podání poukázala na dle jejího názoru obsahové a věcné nesprávnosti rozhodnutí vydaných v exekuční věci vedené pod sp. zn. 156EX 116/16, jakož i 67 EXE 435/2013, z čehož dovodila existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Žalobkyně zpochybňovala výši vymáhané pohledávky, rozsah příslušenství, existenci zástavního práva, z něhož byly exekuované pohledávky uspokojovány, chybné stanovení obvyklé ceny posuzovaných nemovitostí a v neposlední řadě tvrdila zánik zástavního práva po úplném uhrazení vymáhané pohledávky k datu [datum], když tato byla dle jejího názoru přeplacena.

3. Při soudním jednání konaném ve věci dne [datum] pak žalobkyně prostřednictvím svého zmocněnce doplnila tvrzení o nezákonnosti dražby pro její vadný postup spočívající v chybném znaleckém ocenění NEMOVITOSTÍ, kdy nebyl zohledněn fakt existence zástavního práva na těchto váznoucího, zpracovatelem posudku byla osoba příbuzná s pověřeným exekutorem, tedy osobně zainteresovaná pro tento vztah do věci. Posudek byl dle žalobkyně účelově„ podhodnocen“, neb žalovaný nedisponoval dostatečnými finančními prostředky, nadto exekuční titul, na jehož základě došlo k exekuci prodejem NEMOVITOSTÍ, není dle tvrzení žalobkyně vykonatelným, když zahájila řízení o obnovu řízení a celé exekuční řízení, v jehož rámci žalovaný nabyl své vlastnické právo, je zatíženo vadami, konečné rozhodnutí odporuje zákonu i dobrým mravům.

4. Žalovaný ve znění písemného vyjádření s datem [datum] označil tvrzený nárok žalobkyně za zcela nedůvodný, její skutková tvrzení za smyšlená a postrádající racionální základ. Žaloba dle jeho názoru zcela postrádá smysl, obsahuje domněnky a nepodložená tvrzení. Žalovaný podotkl, že se na základě pravomocného usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], jednajícího zástupcem Mgr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu Beroun, ze dne 6.11.2019, č.j. 156 EX 116/16- 469, stal výlučným vlastníkem NEMOVITOSTÍ, a to na základě příklepu. Žalobkyni pak byla uložena povinnost NEMOVITOSTI vyklidit ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání. Ve věci pak byl nucen podat návrh na exekuci, když žalobkyně uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně obstruuje, žalovanému v užívání předmětných nemovitostí brání, čímž působí na jeho majetku škodu. Žalovaný poukázal na řádné splnění platební povinnosti ve vztahu k vydraženým nemovitostem, přičemž odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2015, sp. zn. 26Cdo 4598/2014, zabývající se včasností úhrady nejvyššího podání vydražitelem při dražbě. Závěrem vyslovil přesvědčení, že je jediným skutečným vlastníkem NEMOVITOSTÍ a proti tvrzení žalobkyně o tom, že tyto zcizil, se důrazně ohradil.

5. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] vedeného Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště, [list vlastnictví], je zřejmé, že zapsaným vlastníkem NEMOVITOSTÍ je žalovaný, v části C nejsou zapsána žádná věcná práva, nabývacím titulem dle části E pak je mj. usnesení soudního exekutora o udělení příklepu 156 EX [číslo] ze dne [datum], s právní mocí ke dni [datum] a právními účinky zápisu k okamžiku [datum] 20: 03:12 hod. Udělení příklepu na NEMOVITOSTECH vydražiteli dokládá usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, sídlem [adresa], ze dne 6.11.2019, č.j. 156 EX 116/16-469. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí zastupující soudní exekutor označil podání povinné, tj. žalobkyně, za procesní šikanu a snahu o zmaření již nařízeného dražebního jednání. Z usnesení pověřeného soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], č.j. 156 EX 116/16-670, které nabylo právní moci dne [datum], je zřejmý způsob rozvržení výtěžku zpeněžení podstaty z dražby NEMOVITOSTÍ.

7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a následně všechny provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Nad rámec uvedených důkazů však soud další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

8. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný nabyl vlastnické právo k NEMOVITOSTEM na základě příklepu soudního exekutora uděleného mu v dražbě konané dne [datum], když učinil nejvyšší podání. V projednávané věci bylo nesporným, že při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení: <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen o.z.) se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 985 o.z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním vztahem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu.</i> <i>Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a po zhodnocení důkazů v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že důvodnost podané žaloby nebyla prokázána. Soud se nejprve zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým (Občanský soudní řád I vydavatelství [příjmení] [příjmení] autorů JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [příjmení] [příjmení] a kol., s. 527). S ohledem na závěry pojaté do rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1943/2016, podle kterého žalobu bývalého vlastníka nemovité věci domáhajícího se určení svého vlastnického práva, která je odůvodněna pouze tvrzením, že žalobce pozbyl vlastnictví na základě nezákonného postupu soudního exekutora předcházejícího příklepu vydražiteli, nelze zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.“ V projednávané věci tedy žalobkyně měla naléhavý právní zájem na požadovaném určení za situace, kdy není jako vlastník NEMOVITOSTÍ v příslušném katastru nemovitostí zapsána. V daném případě však nelze odhlédnout od faktu, že žalovaný nabyl NEMOVITOSTI příklepem uděleným mu při dražbě konané v rámci exekučního řízení, v němž žalobkyně vystupovala v právním postavení povinné, kdy exekuována byla částka 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím, přičemž žalovaný nabyl NEMOVITOSTI na základě pravomocného usnesení o příklepu a zaplatil nejvyšší podání. Na předmětný spor přiléhavě dopadají závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikovaného pod sp.zn. 21 Cdo 2061/2007 ze dne 2.7.2008 Nejvyšší soud uzavřel, že nalézací řízení neslouží, ani nemůže sloužit k revizi rozhodnutí vydaných v exekučním řízení; náprava takových rozhodnutí je možná pouze v samotném exekučním řízení. Zpochybnit rozhodnutí soudního exekutora o příklepu vydané v probíhající exekuci prostřednictvím žaloby na určení nemá oporu v právním řádu a takový přezkum by obcházel zákon. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2053/2014 pak konstatoval, že„ určovací žaloba není institutem pro určení neplatnosti procesního rozhodnutí soudu či soudního exekutora, neboť takové rozhodnutí není právním úkonem ve smyslu § 34 obč. zák., ale individuálním právním aktem orgánu státní moci, a nelze na něj aplikovat ustanovení obč. zák. o neplatnosti právních úkonů“.

10. Při výše uvedených závěrech tedy soud uzavřel, že přes naléhavý právní zájem na požadovaném určení na straně žalobkyně nelze podrobit přezkumu průběh exekuce, ani vytýkané rozhodnutí o příklepu, a proto rozhodl tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, jak shora ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

11. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 150 o.s.ř. Ač byl žalovaný v řízení zcela procesně úspěšným, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 25%, když toto rozhodnutí vycházelo ze závěrů rozhodnutí o částečném osvobození od soudních poplatků přiznaného žalobkyni v rozsahu 75% usnesením tohoto soudu ze dne [datum], č.j. 15C 161/2020-36, ve spojení s usnesením Krajského soudu v [obec], pobočka ve [obec], ze dne 14.1.2021, č.j. 59Cdo 259/2020-62. Žalobkyně je odkázána na příjem starobního a vdovského důchodu ve výši 14 770 Kč, její majetek je exekučně postižen, má závazky vůči [právnická osoba] a dalšímu věřitelům, hradí náklady bydlení ev výši 5 000 Kč měsíčně. Náklady žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení když, při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalobce postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ a.t.“). Za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 8 odst. 4 písm. b) a.t. přiznal soud žalované částku 3 100 Kč podle § 7 bod 5 a.t., celkem byla účtována náhrada za 4 úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., tj. 12 400 Kč, režijní paušál po 300 Kč za 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 a.t., tj. 1 200 Kč, kdy právní zástupce žalovaného není plátcem DPH. Soud tedy přiznal žalovanému 25% účtovaných nákladů, tedy 25% z částky 13 600 Kč, tj. 3 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalovaného. (výrok II.)

12. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., protože nebyly shledány podmínky k jejímu prodloužení.