15 C 163/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 57 422,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 57 052,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 57 052,64 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 154,17 Kč, částku ve výši 690 Kč a dále částku ve výši 369,61 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 801 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 57 422,25 Kč s příslušenstvím a částky 690 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] která byla uzavřena dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce až do výše 70 000 Kč, kdy byla žalované poskytnuta platební karta, která mohla být použita až do maximálního úvěrového rámce 500 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala čerpaný úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % čerpaného úvěrového rámce, minimálně 500 Kč. Pokud bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, pak byl poplatek hrazen společně se splátkou. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost vplývající jí ze smlouvy a splátky nehradila řádně a včas, využila právní předchůdkyně svého oprávnění a na základě odstoupení prohlásila úvěr ke dni [datum] za splatný. Ode dne zesplatnění pak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, když žalobkyně smluvní pokutu uplatňuje pouze za období od [datum] do [datum] ve výši 369,61 Kč. Žalobkyně rovněž uplatňuje částku ve výši 690 Kč, jakožto účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání.

2. Svou věcnou aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka na jistině částku ve výši 57 052,64 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivní.

4. Protože účastníci, žalobkyně již v samotném návrhu a žalovaný konkludentně, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí revolvingového úvěru ve formě rámce ve výši 70 000 Kč. Splátka byla v článku III. sjednána ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % Smlouvou bylo mezi účastníky rovněž sjednáno uzavření pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. V č.l. VI. smlouvy byl uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru, a to jak smluvní pokuta ve sjednané výši 0,1 % denně z dlužné částky, tak náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky (čl. IV. bod 1) smlouvy), formulář pro standardní informace o spotřebitelské úvěru. -) z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, kdy předmětem smlouvy byla možnost sjednávání si bankovních produktů a služeb. -) dopisem ze dne [datum] bylo žalované sděleno, že jí byl předschválený úvěr ve formě úvěrového rámce, a to do výše 70 000 Kč. -) z platební historie úvěru pak byly zjištěny pohyby na účtu a postoupné čerpání poskytnutého úvěru. -) z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy [číslo] odstoupila, čímž se závazek ke dni [datum] stal zcela splatným. -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], jakožto postupitele a žalobkyní, jakožto postupníkem. Nedílnou součástí smlouvy byla příloha [číslo] – seznam postupovaných pohledávek. Úplata za postoupení byla dne [datum] uhrazena (potvrzení o provedení transakce). -) dopisem ze dne [datum] byla žalovaná informována, že nadále je u žalované evidován dluh ve výši 64 561,16 Kč, k jehož uhrazení byla vyzvána. -) z výzvy před podáním žaloby bylo zjištěno, že dopisem ze dne [datum] byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši 63 576,42 Kč s příslušenstvím, a to s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky (podací arch [anonymizováno]).

5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaná v řízení neoznačila žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaná z důvodu procesní pasivity neodporovala, ani je nikterak nezpochybnila a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne [datum] dohodly, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované umožní čerpat finanční prostředky až do výše 70 000 Kč, a to opakovaně, když zároveň se žalovaná zavázala čerpané finanční prostředky splácet v měsíčním intervalu v procentuálně určené výši splátky. Součástí dohody byla také povinnost žalované hradit poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet. Žalovaná však svému závazku z uzavřené dohody nedostála, proto byla dohoda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zrušena, z čehož vyplynula povinnost žalované uhradit celou čerpanou částku dohromady. Dluh žalované byl postoupen žalobkyni.

7. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>11. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 12. Úprava provedená zákonem o spotřebitelském úvěru sleduje obdobně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru), a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

13. Podle názoru soudu v posuzované právní věci žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalované, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalované, o čemž svědčily veškeré listinné důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná byla řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informována o podmínkách poskytnutého úvěru, byla informována o tom, za jakých podmínek jí bude úvěr ve výši sjednaného úvěrového rámce poskytnut, kdy si musela být vědoma částky, kterou bude muset žalobkyni uhradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem, neb jí byla sdělena výše RPSN a další skutečnosti týkající se poskytnutého plnění. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 o.z. podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i ustanovení § 6 o. z. a § 7 o. z., kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalované se zakládají na pravdě, že žalovaná poskytla a uvedla veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalované poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

14. Žalobkyně již v žalobním návrhu soudu předestřela způsob, jakým úvěruschopnost žalované přes poskytnutím úvěru zkoumala. Žalobkyně rovněž žalovanou ověřila v databázích, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila informace ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Co se tedy týká zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem plně v souladu s § 86 zákona o ochraně spotřebitele, řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele.

15. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky až do výše 70 000 Kč, které se zavázala uhradit formou měsíčních splátek spolu s pojistným, kdy však svůj závazek nedodržela řádně, a to, přestože právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila. Žalovaná tedy svým povinnostem nedostála, neboť nehradila řádně splátky, včetně sjednaného pojistného dle § 2758 o.z., čímž se ocitla v prodlení, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy nedostála, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni rovněž právo na smluvní pokutu (369,61 Kč) dle § 2048 o.z. v souladu s § 122 ods.t 3 zákona o spotřebitelském úvěru ve sjednané výši. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovanou, tak i její výši, včetně kapitalizovaného smluvního úroku, nadto soud musel konstatovat, že požadované částky za náklady na mimosoudní vymáhání jsou v souladu se zákonnou úpravou § 513 o.z. a jejich výše nebyla nikterak nepřiměřená. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, pak bylo žalobkyni rovněž vyhověno co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, kdy požadovaný úrok je plně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.)

16. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 298 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“) ve výši 10 260 Kč (3 x 3 420 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.), 3 x 300 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d), ve spojení s § 13 a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši 15 801 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.