15 C 273/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 42 854,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a úrokem ve výši 15,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem 1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně – právnická osoba., IČO IČO (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „banka“), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši částka, splatný ve splátkách. Protože se žalovaný dostal do prodlení, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni datum zesplatnila. Jelikož žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.

2. Aktivní věcnou legitimaci dokladovala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi ní a její právní předchůdkyní.

3. K výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že jelikož byla smlouva uzavřena v roce Anonymizováno, tak neměla banka povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.

4. Následně žalobkyně k výzvě soudu doplnila i tvrzení, že žalovaný bance uhradil ve splátkách celkem částku částka.

5. Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivní.

6. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

7. Žalovaná s bankou vedla kontraktační jednání, kdy výsledkem bylo, že ze strany banky byla dne datum žalovanému poskytnuta částka ve výši částka. Žalovaný měl povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve splátkách, přičemž uhradil pouze splátky v celkové výši částka (podklady pro soudní konaní). Pohledávka za žalovaným byla následně bankou postoupena na žalobkyni, přičemž po tomto postoupení, ani přes učiněnou výzvu, žalovaný nic dalšího neuhradil (výzva k plnění ze dne datum, podací lístek ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a seznam postoupených pohledávek).

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 451 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti smluv o spotřebitelském úvěru z hlediska dostatečnosti a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně.

13. Žalobkyně byla soudem vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy k míře a způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila žalobní návrh tak, že smlouva o úvěru byla uzavřena v roce Anonymizováno a její právní předchůdkyně tak neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, resp. žádný zákonný předpis jí to neukládal.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy prokazatelně žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány, kdy ani žalobkyně netvrdí, že by k takovému ověřování došlo, rovněž tak i příjmy. Soud v této věci uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně nebylo dostatečné, resp. vůbec neproběhlo, dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, přičemž nelze souhlasit s tvrzením, že by tato povinnost neexistovala, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. jako neplatnou, a to absolutně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019).

15. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.

16. Ve smyslu cit. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. byla smlouva o úvěru shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou absolutně. Je-li smlouva neplatná, je každá strana povinna druhé vrátit to, co si navzájem plnily (§ 457 obč. zák.). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka; na tuto částku žalovaný uhradil částka. Podle zásad o bezdůvodném obohacení je žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky společně se zákonným úrokem z prodlení, tedy částky ve výši částka. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne datum, a to dnem datum, když žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do datum. (výrok I)

17. Co se týče zbylé části nároku uvedené ve výroku II rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53 % a neúspěchu v rozsahu 47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, tedy odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok III)

19. Co se týče úkonu – vyjádření ze dne datum a datum, pak soud nárok na náhradu nákladů řízení v souvislosti s uvedenými úkony nepřiznal. Podání bylo učiněno na výzvu soudu, neboť měl soud za to, že nejsou dostatečně vykresleny okolnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti, resp. skutečnosti, kolik žalovaný skutečně na splátkách uhradil. Skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti a tím doložení platného sjednání úvěrové smlouvy by měly být žalobkyní dostatečně tvrzeny již v samotném žalobním návrhu, v opačném případě, kdy tyto skutečnosti doloženy nejsou, vede to k částečnému či úplnému zamítnutí žaloby. Soud je tedy toho názoru, že informace, k jejichž sdělení byla žalobkyně soudem vyzvána, měly být tvrzeny již v samotném žalobním návrhu, jedná se o doplnění návrhu, který je subsumován již pod úhradou za samotné podání žalobního návrhu. Nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady, proto za něj soud náhradu nepřiznal.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I a III základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.