15 C 35/2019

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 14 284,10 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky ve výši 14 284,10 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 284,10 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnu úvěr ve výši 70 000 Kč. Vyčerpanou jistinu úvěru společně se smluvním úrokem ve výši 29,54 % p.a., poplatky a případným pojištěním se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni v pravidelných 84-ti měsíčních splátkách po 2 058 Kč. První splátka byla splatnou dne [datum], úvěr byl čerpán [datum]. Žalovaná nehradila dle tvrzení žalobkyně sjednané splátky řádně a včas, na tyto celkem poskytla 158 826 Kč. Pro porušení platebních povinností ze strany žalované byl žalobkyní úvěr k datu dni [datum] zesplatněn. Na jistině úvěru vázl k uvedenému datu dluh ve výši 12 686,10 Kč, jehož výši žalobkyně odvozuje od splátkového kalendáře, na poplatcích pak byl dluh vyčíslen částkou 413 Kč, kdy tato zahrnuje jednak poplatek ve výši 10 Kč za možnost změny splátky, tento poplatek byl zahrnut ve splátkách 78 - 84 a splatný byl ve dnech [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]. a [datum]; u uvedených splátek pak byl žalován také poplatek za vedení účtu ve výši 49 Kč splatný shodně jako poplatek za možnost změny splátek. Dle hl. 15 § 3 ÚP pak byl požadován poplatek na uhrazení nákladů na vymáhání 330 Kč a na smluvní pokutě 845 Kč, kdy uvedenou částku stanovil jako součet nákladů vzniklých na straně žalobkyně v důsledku prodlení žalované při procesu vymáhání dluhu, kdy 100 Kč účtuje za vymáhání pohledávky formou SMS, e´mailu, telefonátů či obyčejným psaním, 330 Kč pak při zaslání doporučeného dopisu. Za prodlení přesahující délku 7 dnů je účtována dle hl. 15 § 3 ÚP smluvní pokuta ve výši 8% z dlužné částky, tj. 85 Kč. Nadto žalobkyně poukázala na dikci zákona č. 257/2016 Sb., kdy v souladu s uvedeným zákonem pokládá účelně vynaložený náklad spojený s vymáháním pohledávku za smluvní pokutu. Protože žalovaná svou platební povinnost dobrovolně nesplnila, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřila.

3. V předmětné věci rozhodl zdejší soud rozsudkem dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [rok] [anonymizováno], tak, že žalované uložil platební povinnost, a to včetně povinnosti k náhradě nákladů řízení na straně žalobce, čímž podané žalobě zcela vyhověl.

4. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v jehož rámci výslovně uvedla, že pod tlakem okolností využila nabídku žalobkyně„ v rámci řešení finančního nedostatku“. Poukazovala na různá pochybení státních institucí, díky kterým se ocitla v nepříznivé životní situaci. Žalovaná potvrdila, že jí byly smluvené finanční prostředky poskytnuty ve sjednaném čase i objemu, avšak na základě nejasných smluvních podmínek, jejichž obsah nemohla ovlivnit. V průběhu trvání smluvního vztahu se opakovaně pokusila kontaktovat žalobkyni s dotazy na stav závazku, se stížností, že jí nejsou zasílány výpisy z účtu ani žádné informace o stavu účtu. Z důvodu nepřiměřeného a nezákonného úročení dluhu spatřovala v jednání žalobkyně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy. Obsah odvoláním napadeného rozhodnutí označila za nejasný, gramaticky neakceptovatelný s akcentem na nepřípustnost pojmu„ kapitalizace“. Požadavek žalobkyně označila za odporující dobrým mravům a platným zákonům ČR a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

5. Žalobkyně učinila ve věci podaného odvolání k výzvě soudu kusé vyjádření s tím, že nad rámec všeho již uvedeného nemá další tvrzení, vyjádření, ani důkazy.

6. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V podstatných částech odůvodnění uvedl, že žalovaná, jakožto spotřebitel, uzavřela se žalobkyní bezúčelovou úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 splatný v 84 měsíčních splátkách po 2 085 Kč, jejichž součástí je poplatek ve výši 49 Kč za vedení účtu a 10 Kč za možnost změny výše a počtu splátek. Ve smlouvě není uvedena výše roční úrokové sazby, roční procentní sazba nákladů pak je stanovena rozmezím 34% až 35,4%. Úvěrová smlouva obsahuje předtištěný text, že její nedílnou součástí jsou ÚP s tím, že níže podepsaný klient svým podpisem stvrzuje, že je s ÚP seznámen, všechna jeho ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určité a projevuje souhlas být těmito podmínkami vázán. Podpis žalobkyně je výlučně pod textem vlastní úvěrové smlouvy, absentuje však v samotných ÚP. Odvolací soud dále potvrdil správnost aplikace dříve platné právní úpravy úvěrové smlouvy vzhledem k datu vzniku předmětného závazku a shrnul pojmové znaky smlouvy o úvěru. Pokud soud prvního stupně žalobkyni přiznal žalovanou jistinu včetně příslušenství, pak mu bylo ze strany soudu odvolacího vytknuto, že jeho skutková zjištění ohledně výše úrokové sazby nemají oporu ve výsledcích provedeného dokazování, když jako shora uvedeno, v textu předmětné smlouvy ujednání o úrocích z prodlení chybí. Z listiny označené jako„ výpis čerpání, splátek a úhrad“ zjistil, že žalovaná měla hradit formou anuitních měsíčních splátek, z nichž pohyblivá část připadala na jistinu, pevná částka 49 Kč pak na poplatek za vedení účtu a částka 10 Kč na poplatek za možnost změny splátky. Pokud soud I. stupně vzal ze splátkového kalendáře za prokázané, že žalovaná uhradila na dluh 158 826 Kč, pak mu bylo vytknuto, že se tímto skutkovým tvrzením blíže nezabýval. Nedostatečnost skutkových tvrzení byla shledána také ohledně souhrnných částek na poplatcích ve výši 413 Kč i přiznané smluvní pokutě, přičemž akcentoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I ÚS 3512/11, jakož i fakt, že žalovaná předmětný závazek uzavírala jakožto spotřebitel. V neposlední řadě odvolací soud soudu I. stupně vytknul nedostatečnost skutkových tvrzení stran počátku prodlení se splacením úvěru na straně žalované, jakož i ve vztahu k okamžiku zesplatění úvěru k datu [datum].

7. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce z nařízeného soudního jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; k jednání soudu se nedostavila ani žalovaná a dostavivší se [jméno] [příjmení] nedisponoval plnou mocí opravňující jej k zastupování žalované při soudním jednání v předmětné věci. Proto soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou, jakožto spotřebitelem, dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná se zavázala vrátit v pravidelných 84-ti měsíčních splátkách po 2 058 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena na [datum], každé další pak ve lhůtě do 15. dne v měsíci. Ve splátkách byl zahrnut jednak poplatek ve výši 49 Kč za vedení účtu, jednak ve výši 10 Kč za možnost změny výše a počtu splátek. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že se seznámila s Úvěrovými podmínkami společnosti [právnická osoba] („ ÚP“), které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy. Uvedené úvěrové podmínky však nebyly žalovanou podepsány. Ujednání o smluvní pokutě, jejíž úhrady se žalobkyně podanou žalobou rovněž domáhá, je včleněno do znění hlavy 15 § 3 článku ÚP. Z listiny označené jako„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaná uhradila 77 ze sjednaných 84 splátek, přičemž v každém jednotlivém případě se lišila výše plnění určeného na jistinu a úrok, kdy s rostoucím počtem splátek se výše plnění určeného na jistinu navyšovala a výše plnění určeného na úrok snižovala, neměnné byly částky poplatků výše rozvedených; vždy v každé dílčí splátce 49 Kč a 10 Kč. Jako datum poslední úhrady je uvedeno [datum] u 77. Splátky, neuhrazeny tak zůstaly splátky 78 a 84. Dle výpisu došlo dne [datum] k zesplatnění závazku. Dle závěrečné sumarizace byla celkem uhrazena částka 158 826 Kč, z původně předepsaných 175 225,30Kč. Výzva s datem [datum] dokládá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k doplacení dluhu ve výši 15 581 Kč nejpozději do 14 dnů od data sepisu výzvy. Předžalobní výzvou s datem [datum] pak byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu. Z přípisu žalované a podacího lístku s datem podání [datum] vyplývá, že uvedeného dne žalovaná podala k doručení vyjádření adresované žalobkyni obsahující sdělení o porušení Hlavy 15 Závěrečného ustanovení § 1, tím, že žalobkyně žalovanou řádně neinformovala o změně RPSN, jehož změna byla realizována nejméně k datu [datum] a [datum], přičemž odkazuje na„ 12M PRIBOR“, čehož důsledkem mělo být přeplácení úvěru žalovanou. Z uvedeného důvodu a při neřešení situace ze strany věřitele žalovaná žalobkyni upozornila, že pozastaví splátky úvěru.

9. Soud I. stupně vázán právním názorem odvolacího soudu doplnil dokazování, jak výše uvedeno, pro absenci dostatečně úplných skutkových tvrzení ve vztahu k tvrzenému úrokovému zatížení, okolnostem zesplatnění úvěru, řádné a úplné specifikace zápočtu poskytnutých splátek a v neposlední řadě k okolnostem posouzení úvěruschopnosti žalované bylo třeba žalobkyni v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučit a vyzvat na jejich doplnění. Takového poučení se však pro nepřítomnost žalobkyně při soudním jednání této dostat nemohlo (viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006), z čehož nutno dovodit níže rozvedené procesní následky.

10. S ohledem na skutečnost, že závazkový vztah mezi účastníky řízení vznikl na základě smlouvy z roku 2010, přičemž žalovaná vystupovala při uzavírání uvedeného závazkového vztahu jakožto spotřebitel, je nutno nároky z tohoto právního vztahu posuzovat ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 podle dosavadních právních předpisů, a to příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] 2010 Sb., v platném znění a zákona [číslo] Sb, obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. a občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v platném znění. <i>11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Dle bodu 1/ písm. e) Přílohy [číslo] zákona o spotřebitelském úvěru, musí smlouva vždy obsahovat výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této úrokové sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech úrokových sazbách. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr sjednává, neplatná.</i> <i>12. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění do [datum] (dále jen„ obchodní zákoník“) se podle tohoto zákona řídí závazkové vztahy smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen zaplatit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</i> <i>13. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.</i> 14. V první řadě je třeba zdůraznit, že na právní vztah účastníků nutno aplikovat dikci ustanovení zákona č. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, neb žalovaná při sjednávání úvěru vystupovala jako spotřebitel. Pojmovým znakem úvěrové smlouvy je poskytnutí peněžních prostředků ze strany věřitele na požádání dlužníka proti jeho závazku peněžní prostředky vrátit, a zaplatit sjednané úroky. V dané právní věci však výslovné ujednání o úrocích chybí, když se smluvní strany dohodly pouze na roční procentní sazbě nákladů, a to v kolísavé výši 34 - 35,4%. V rozporu se zněním § 497 odst. 1 Obch.Z a § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a jeho přílohy [číslo] bodu 1/ písm. e) tedy při absenci ujednání o úrokové sazbě nelze než uzavřít, že ve věci se o platnou úvěrovou smlouvu nejedná. Mezi účastníky není sporu ohledně skutečnosti, že žalovaná převzala od žalobkyně finanční prostředky v rozsahu částky 70 000 Kč, jak však žalobkyně ve znění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, na úhradu tohoto závazku poskytla žalovaná celkem částku 158 826 Kč. Uvedený fakt dokládá žalobkyně listinou označenou jako„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“. Ani z této listiny není zřejmé, jakým způsobem dospěla žalobkyně ke stanovení„ úroku“, který dle zmíněného Výpisu čerpání, splátek a úhrad, započítávala na dílčí splátky hrazené žalovanou a jaká byla jeho výše. Dále nutno konstatovat, že v návaznosti na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I ÚS 3512/11, jakož i fakt, že žalovaná předmětný závazek uzavírala jakožto spotřebitel, ani samotné ujednání o smluvní pokutě za situace, kdy bylo pojato do znění všeobecných úvěrových podmínek, není platným, když„ … v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis)“. Ve věci nadto zcela absentuje tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované. Poskytnuté plnění žalobkyně je ze všech výše uvedených důvodů nutno hodnotit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 obč. zák. Dle odst. 1 tohoto zákonného ustanovení kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 456 obč. zák. se předmět bezdůvodného obohacení musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Zdejší soud na základě předložených listinných důkazů shledal žalobu jako nedůvodnou, když plnění z neplatného právního úkonu poskytnuté žalované, tj. plnění z neplatné smlouvy v rozsahu částky 70 000 Kč, již byla žalovanou žalobkyni vydáno, a to dílčími splátkami prokazatelně uhrazenými, jak dokládá listina označená jako„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ a tvrzení žalobkyně o úhradě částky 158 826 Kč žalovanou. Proto soud rozhodl tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, jak je shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přestože byla žalovaná v řízení plně úspěšnou, rozhodl soud, jak shora uvedeno, když na straně žalované náklady řízení nevznikly.