15 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 130 864,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 130 864,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 82 467,54 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,32 % ročně z částky 75 857,21 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 130 864,42 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalovaným dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, a to za účelem financování koupě automobilu, který se žalovaný zavázal uhradit ve 40-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 308 Kč. Žalovaný se však dostal s úhradou do prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila, a to ke dni [datum].

2. Aktivní věcnou legitimaci doložila žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezí ní a společností [právnická osoba], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka na jistině 75 857,21 Kč, na poplatcích 6 610,33 Kč, na smluvní pokutě 48 396,88 Kč a smluvní úrok ve výši 17,32 % p.a. z jistiny ode dne [datum] do zaplacení a odpovídající zákonný úrok z částky jistiny a poplatků od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil, a to pro svou procesní pasivitu.

4. Po poučení soudu v souladu s dikcí § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobkyně svým podáním ze dne [datum] doplnila, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne [datum] na pobočce právní předchůdkyně žalobkyně v [obec], a to po kontrole dokladu totožnosti žalovaného. Poskytnutá částka úvěru pak byla převedena na účet prodávajícího (rozuměj – prodávajícího vozidla). Pokud se týká nárokovaných poplatků, pak tyto jsou složeny z částky 2 850,07 Kč – náklady za sjednání úvěrové smlouvy, 2 000 Kč – účelně vynaložené administrativní náklady (ukončení úvěrové smlouvy), 2 195,15 Kč – náklady spojené s ukončením fixace. Na uvedené dlužné poplatky byla započtena platba ve výši 434,67 Kč. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 48 396,88 Kč, pak její nárok vznikl v souladu s čl. 5 úvěrové smlouvy, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení, kdy tuto právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala za období od [datum] do [datum].

5. Při jednání soudu dne [datum] byly provedeny následující listinné důkazy, z nichž učinil soud tato skutková zjištění: -) ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, a to formou zaslání na účet prodávajícího, když za úvěr a z části vlastní prostředky ve výši 39 000 Kč byl zakoupen [značka automobilu] [anonymizováno 7 slov], [VIN kód]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 308 Kč (40 splátek, úroková sazba 17,32 % p.a.), a to počínaje dnem [datum] a konče dnem [datum]. V čl. 5 a čl. 10 smlouvy pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý i jen započatý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti [právnická osoba], verze [číslo]. -) z výsledného vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a přílohy [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný celkem uhradil 14 splátek a nadále tak dluží částku ve výši 85 078,97 Kč. -) z odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že s účinnosti od [datum] právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od zmíněné úvěrové smlouvy, a to z důvodu podstatného porušení smlouvy. Žalovaný byl rovněž vyzván k předání automobilu zakoupeného z úvěrových prostředků. -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena na straně jedné [právnická osoba] Auto s.r.o., [IČO], jako postupitelem, a na straně druhé žalobkyní, jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (podací lístek – [anonymizováno]). -) z výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému s tím, že jej vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 179 040,57 Kč, a to nejpozději do [datum], s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky. (podací lístek – [anonymizováno]). -) z elektronických lustrací bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost mimo jiné projížděním dostupných databází. -) z matričního listu klienta bylo zjištěno, že tento byl vyhotoven dne [datum] a podepsán žalovaným, kdy z daného dokumentů je zřejmé, že žalovaný v době uzavření uvěrové smlouvy pracoval jako servisní technik s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 128 Kč. -) z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že z daného účtu byla dne [datum] odepsána částka ve výši 100 000 Kč, a to účet [číslo] pod [variabilní symbol]. -) daňovými doklady ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno], ze dne [datum] č. [anonymizováno] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zmíněnými fakturami vyčíslila smluvní pokutu, jejichž uhrazení požadovala. -) z pohybů na bankovních účtech bylo zjištěno, že žalovaný po nějakou dobu řádně splácel, když poslední splátku uhradil dne [datum]. -) z přehledu vydaných faktur byla zjištěna platební historie úvěrového dluhu žalovaného.

6. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní i z jejich žalobních tvrzení, kterým žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval a dospěl k tomuto skutkovému závěru:

7. Dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dohodla, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to na přímé uhrazení kupní ceny automobilu. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky společně s úroky a poplatky vrátit ve formě splátek, kdy splátky byly dohodnuty v měsíční výši 3 308 Kč. Žalovaný svým povinnostem nedostál. Předmětná pohledávky poté byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

8. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 122 odst. 1 písm. c) zákona viz výše, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze smluvní pokutu. Dle odstavce 2 věta první uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Dle odstavce 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.</i> <i>11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>13. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 14. Úprava provedená zákonem o spotřebitelském úvěru sleduje obdobně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru), a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek.

15. Podle názoru soudu v posuzované právní věci právní předchůdkyně žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala jeho úvěruschopnost, o čemž svědčily veškeré listinné důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaný byl řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, kdy si musel být vědom částky, kterou bude muset žalobkyni uhradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem a další skutečnosti týkající se poskytnutého plnění. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i ustanovení § 6 o. z. a § 7 o. z., kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný poskytl a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jím bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen.

16. Žalobkyně již v žalobním návrhu soudu předestřela způsob, jakým její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumala, a to s ohledem na zjištěné informace ohledně jeho domácnosti, příjmů a pravidelných výdajů, a to v souladu s interní metodikou; dále žalovaného ověřila v databázích, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila informace ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, doložila tzv. matriční listem klienta, z něhož se podává výše příjmu žalovaného, údaje o zaměstnavateli a délce trvání pracovního poměru. Co se tedy týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že žalobkyně postupovala legitimním způsobem plně v souladu s § 86 zákona o ochraně spotřebitele, řádně a s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele.

17. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními tedy dospěl soud k závěru, že nárok uplatněný v žalobě je zcela důvodný, proto mu v plném rozsahu vyhověl.

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z ve shodě se zákonem č. 257/2016 Sb. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Pro nikoli řádné splácení úvěru, byl úvěr prohlášen ke dni [datum] za splatný a žalovaný se následujícího dne ocitl v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným, tak i její výši, a to včetně nároku na smluvní pokutu v souladu s § 2048 o.z. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 17,32 % ročně od [datum] do zaplacení. Rovněž bylo žalobkyni vyhověno co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně z částky 82 467,54 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy ohledně počátku prodlení byl akceptován návrh žalobkyně. (výrok I.)

19. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 235 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“) ve výši 19 020 Kč (3 x 6 340 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x 300 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 13 a.t. a náhrada DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částka ve výši 29 338,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok II).

20. Co se týče úkonu spočívajících v podáních učiněných vůči soudu dne [datum] a dne [datum], pak za tyto soud náhradu nepřiznal, neb byly učiněny na výzvu soudu a týkaly se odstranění vad a dotvrzení skutečností, které měly být uvedeny již v samotném návrhu, aby tento mohl být úspěšný.

21. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.