2 C 110/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 138 559 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně částky 18 552,62 Kč, 12 % úroku z prodlení ročně z částky 15 980 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení a 64,17 % úroku ročně z částky 100 000 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 006,92 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 103 559 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, s 8,68 % úrokem ročně z částky 100 000 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 a s 12 % úrokem ročně z částky 100 000 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 371 635 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 35 923 Kč k rukám , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 2. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 138 559 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva), kterou žalovaný podepsal dne 16. 12. 2024. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (dále jen úvěr). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 16. 12. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč, počínaje měsícem leden 2025. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy (neuhradil ničeho) a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč (u splátek č. 1, 2, tedy 2 x 499,00 Kč). V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, v celkové výši 400 Kč (u splátek č. 1, 2, tedy 2 x 200,00 Kč). V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3.smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 17. 1. 2025. K datu 23.03.2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 118 141,76 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 118 141,76 Kč (nové jistině úvěru), smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč a smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 19 020,54 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že bohužel se v minulém období dostal do těžké životní situace a pouze s obtížemi zvládal hradit potřeby k běžnému životu. Nezvládal splácet zálohy na energie, nájemné a jiné základní potřeby, a proto si myslel, že tuto skutečnost vyřeší spotřebitelským úvěrem, což byla chyba, neboť se dostal do ještě větších problémů. Obrátil, se se žádostí o pomoc na dluhovou poradnu, která se mu snažila v mé situaci podat pomocnou ruku a poučit ho o následcích, které by padané neplacení mých závazků přineslo. K žalobě uvedl, že nárok tak, jak je uveden v žalobě neuznává, má zato, že nejde o nárok z úvěru, ale jde o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. Domnívá se, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. Tato neplatnost je dána vedle samotného nedostatku právního jednání také hrubým rozporem parametru úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplněním povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka. Dále namítl, že ohledně kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání, a tak je smlouva neplatná. Odkázal na judikaturu v tomto směru. Dále poukázal nato, že výše úrokové sazby a RPSN odporující dobrým mravům. Při uzavírání smlouvy se žalobkyní nedokázal správně vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru. Neměl dostatečné zkušenosti ani informace o finančním trhu a v důsledku toho podepsal smlouvu, která je s ohledem na výši RPSN ve výši 102,56 % p. a. dle něj nemravná. V této oblasti odkázal také na konkrétní judikaturu. Dále poukázal také nato, že sjednané sankce ve smlouvě jsou nezákonné a nemravné. Sankční mechanizmus tak, jak je koncipován ve smlouvě o úvěru, budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele v konečném důsledku likvidační. Smluvní pokuty v čl. 6. smlouvy jsou nepřehledně zpracovány a těžko se v nich orientuje. Smluvní pokuty se však nacházejí i v jiných částech smlouvy, kde to průměrný spotřebitel naprosto nečeká, konkrétně v ustanovení, které se týká úročení úvěru. Na první pohled totiž není zřejmé, že jde o sankci, resp. smluvní úrok z prodlení. Poukázal na bod 2. odst. 2.2 smlouvy, kdy na první pohled toto ustanovení působí v pořádku, ale v konečném důsledku konstruuje nezákonný úrok z prodlení ve výši RPSN, který několikanásobně převyšuje zákonný , Anonymizováno, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., což je se stany žalobkyně záměr, aby bylo možno se vyhnout limitům smluvních pokut uložených zákonem o spotřebitelském úvěru. Takové jednání je nejen nezákonné, ale i nemravné. Nakonec namítl také to, že žalobkyně neposoudila s odbornou péči dostatečně jeho úvěruschopnost jako spotřebitele.

3. Jelikož vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 18 552,62 Kč, 12 % úroku z prodlení ročně z částky 15 980 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení a 64,17 % úroku ročně z částky 100 000 Kč od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 zpět, soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) řízení v této části zastavil, přičemž nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť zpětvzetí bylo učiněno před prvním jednáním (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že po částečném zpětvzetí je žaloba důvodná.

5. Z listiny označené návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato listina obsahuje všechny náležitosti smlouvy o úvěru, kde si sjednali bankovní spojení k vyplacení úvěru (, č. účtu, ), výši úvěru 100 000 Kč, délka úvěru 48 měsíců, při měsíční splátce 6 452 Kč, které budou hrazeny do 17 dne v měsíci, při zápůjční úrokové sazbě 72,85 %, RPSN na úvěr 102,83 %., včetně dalších velmi podrobných ujednání ohledně úvěru. Tuto listinu žalovaný podepsal dne 16. 12. 2024 jedinečným kódem 6007963939 a žalobkyně tento návrh akceptovala podpisem akceptační doložky dne 16. 12. 2024.

6. Z listiny označené jako oznámení o schválení úvěru ze dne 17. 12. 2024 bylo zjištěno, že touto listinou žalobkyně sdělila žalovanému, že úvěr schválila, kdy dle doložené dodejky si převzal osobně dne 27. 11. 2024.

7. Z hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tuto listinu dne 16. 12. 2024 jedinečným kódem 6007963939, čímž potvrdil, že údaje v ní obsažené jsou správné.

8. Z prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tuto listinu dne 16. 12. 2024 jedinečným kódem 6007963939, čímž potvrdil, že se seznámil se zde uvedenými skutečnostmi a potvrdil je.

9. Z dokladu o výplatě úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet uvedený v úvěrové smlouvě převedena dne 16. 12. 2024 částka 100 000 Kč.

10. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný tento dodatek podepsal dne 16. 12. 2024 jedinečným kódem 6007963939.

11. Z karty klienta – žalovaného ze dne 1.9.2025 bylo zjištěno, že žalovaný částku 118 141,76 Kč (nové jistině úvěru) a smluvní pokuty dle bodu6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč a smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 19 020,54 Kč.

12. Z oznámení ze dne 23. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní uvědomen, že došlo k okamžitému zesplatnění úvěru, pro jeho prodlení s úhradou splátek a byl vyzván k úhradě celého dluhu.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.Z ostatních provedených listinných důkazů soud neučinil žádná významná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

14. Po skutkové stránce je možno shrnout, že bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou podepsal dne 16. 12. 2024, na jejím základě mu byl poskytnut na účet uvedený v smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč (vyplacen dne 16. 12. 2024), který se zavázal splatit ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, a tak ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. K datu 23. 3. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný tak dluží žalobkyni po částečném zpětvzetí částku 120 006,92 Kč (103 559 Kč jistina a smluvní pokuta 16 447,92 Kč).

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), na základě, které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výše 100 000 Kč a žalovaný se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit i s úroky ve sjednané lhůtě. Žalobkyně svůj závazek splnila – žalovanému poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku v požadované výši, žalovaný však svou povinnost – vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a úroku dle § 2399 občanského zákoníku nesplnila. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení je žalobkyně oprávněna požadovat i smluvní pokutu dle § 2048 občanského zákoníku.

16. Všechny námitky žalovaného soud považoval za nedůvodné i ve světle částečného zpětvzetí žalobkyní. Navíc všechny námitky byly účelové, ve snaze vyhnout se splnění ze smluvních závazků, když doposud neuhradil ani korunu na dluh. Námitka žalovaného ohledně neplatnosti smlouvy uzavřené na dálku (nebyly naplněny požadavky právního jednání) je nedůvodná, neboť předmětná smlouva byla uzavřena distančním způsobem v souladu se zákonem i vzájemnou dohodou smluvních stran. Sám žalovaný odsouhlasil postup, že úvěrová smlouva bude uzavřena prostředky komunikace na dálku (stvrzen v Dodatku č. 1 ke smlouvě), který byl součástí smluvní dokumentace. Žalovaný tak předem věděl, že podpis proběhne elektronicky, a souhlasil s tím. Dne 15. 12. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho e-mailovou adresu kompletní návrh smluvní dokumentace k prostudování. Součástí zaslaných dokumentů byl samotný návrh smlouvy o úvěru včetně všech smluvních podmínek, předsmluvní informace, Dodatek č. 1 ohledně způsobu uzavření, splátkový kalendář, případné pojištění a další přílohy. Žalovaný tedy měl možnost se s obsahem smlouvy seznámit před jejím podpisem a nebyl nijak krácen na svých právech – naopak, distanční forma mu poskytla časový prostor si vše řádně pročíst. Zvolený postup elektronického podpisu (kombinace verifikační platby a SMS kódu) splňuje požadavek písemné formy stanovený právními předpisy a je v praxi běžně využíván v oblasti spotřebitelských úvěrů. Žalovaný s tímto postupem předem souhlasil a svým jednáním (odeslání kódu, přijetí peněz) stvrdil uzavření smlouvy. Při obdržení finančních prostředku (16.12.2024) nevznesl žádnou námitku ohledně platnosti smlouvy ani způsobu jejího uzavření. Převzetím peněz naopak jednoznačně stvrdil, že smluvní vztah pokládá za platný. Neučinil by tak, pokud by považoval smlouvu za neplatnou již od počátku. Ani námitka nepřiměřených úroků a sankcí není důvodná, když byly sjednány transparentně, v mezích zákona a žalovaný s nimi dobrovolně souhlasil. Sjednaný úrok se nejeví lichvářským, a ani není v rozporu s dobrými mravy. Všechna sankční ujednání byla v souladu s platnou právní úpravou a slouží primárně jako motivace dlužníka k řádnému splácení, proto pokud by žalovaný řádně plnil, jak měl, tyto sankce by se ho netýkaly. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Žalobkyně si vyžádala aktuální výpis z účtu žalovaného, z něhož zjistila pravidelné příjmy a výdaje žalovaného. Na základě tohoto výpisu bylo možné posoudit, zda má žalovaný dostatečné finanční prostředky na úhradu budoucích splátek úvěru. Žalovaný předložil požadované informace v rámci žádosti o úvěr a stvrdil jejich pravdivost. Žalobkyně prověřila záznamy žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, které shromažďují informace o platební morálce a existujících závazcích klientů. Tímto způsobem si žalobkyně ověřila, zda žalovaný nemá jiné významné dluhy po splatnosti či záznamy o platební neschopnosti. Jedná se o standardní postup – uvedené registry byly využity v rámci hodnocení žadatele o úvěr. Z prověrky nevyplynuly žádné zásadní překážky bránící poskytnutí úvěru. Součástí úvěrového procesu bylo i podrobné vyplnění formuláře, v němž žalovaný uvedl své osobní a ekonomické údaje (zaměstnání, výše příjmů, pravidelné výdaje, počet vyživovaných osob apod.). Tyto informace žalobkyně vyhodnotila společně s výše uvedenými podklady. Žalovaný v tomto formuláři potvrdil, že uvedené údaje jsou pravdivé a úplné – to ostatně stvrdil svým podpisem při uzavření smlouvy. Z nashromážděných podkladů pak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen požadovaný úvěr řádně splácet. Pokud by výsledky prověření úvěruschopnosti naznačovaly opak, úvěr by vůbec nebyl poskytnut. Lze tedy shrnout, že všechny námitky žalovaného jsou nedůvodné, smlouva byla platně uzavřena a není v rozporu s dobrými mravy a žalobkyně dostatečně zkoumala úvěryschopnost žalovaného jako spotřebitele.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh nesplnila řádně a včas, dostala se do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (následujícím dnem po splatnosti dlužné částky dle § 1958 občanského zákoníku). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Jelikož úrok z prodlení nebyl sjednán, jedná se tedy o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku je zcela v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Soud nepřiznal žalovanému možnost dluh splácet ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť byl schopen splácet maximálně 2 000 Kč měsíčně, když žalobkyně byla ochotna akceptoval minimálně 3 226 Kč měsíčně. Pokud žalovaný bude skutečně splácet dluh žalobkyni dle svých, zajisté nebude žalobkyně podávat návrh na výkon rozhodnutí.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle částečného úspěchu ve věci (žalobkyně vzala žalobu částečně zpět vzhledem k vývoji judikatury, nikoli pro chování žalovaného, a tak v této části zavinila, že řízení bylo vzato zpět dle §146 odst. 2 věta první o.s.ř.). Žalobkyně tak náleží 73,2 % nákladů řízení (úspěch 86,6% přiznaná částka 120 006,92 Kč a neúspěch 13,4% zastavená částka 18 552,66 Kč). Celkové náklady řízení dle § 137 odst. 1, 2 o.s.ř., představují zaplacený soudní poplatek 6 929 Kč, 4 x 6 660 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, částečné zpětvzetí a vyjádření k námitkám – jde o jedno písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoli dva úkony a také nebyl přiznán úkon za doplnění důkazů, protože měli být doloženy se žalobou), 1 x 5 940 Kč (účast u jednání) mimosmluvní odměna advokáta (celkem 32 580 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 5 x 450 Kč paušální náhrada hotových výdajů (celkem 2 250 Kč) dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a daň z přidané hodnoty ve výši 7 315 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem 49 074 Kč, z toho 73,2% činí částku 35 923 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).