2 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 33 388,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 510,07 Kč s 11,50% úrokem z prodlení ročně z částky 25 510,07 Kč od 1.9.2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 878,79 Kč, 12% úroku z prodlení ročně z částky 27 130,71 Kč od 2.4.2025 do 31.8.2025 a 0,50% úroku z prodlení ročně z částky 1 620,64 Kč od 1.9.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 825,41 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 388,86 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně z částky 27 130,71 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 15011613, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 7. 2024. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky s možností postupného čerpání. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně celkem částku 80 403 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Konec kreditového rámce měl nastat dne 18.1.2026. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a to ani přes upomínání, když na dlužnou částku hradil naposled dne 1. 12. 2024. Celkem uhradil na dlužnou částku 54 892,93 Kč. Proto žalobkyně podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 27. 7. 2024 žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně, bankovními převody na účet žalovaného č. , č. účtu, , celkem částku 80 403 Kč a žalovaný se zavázel tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků vrátit v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 26. 8. 2024. RPSN činila 647,86 %. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 54 892,93 Kč, když hradil naposled dne 1. 12. 2024. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 21. 8. 2025 včetně podacího lístku ze dne 25. 8. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost vymáhání soudní cestou.Žalobkyně již v žalobě předestřela, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že vycházela ze skutečností uvedených ve Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . a z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 24 500 Kč. Bylo zjištěno, že žalovaný žije ve 3členné společně hospodařící domácnosti, kdy 2 členové mají svůj příjem. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má výdaje na půjčky 8 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 6 000 Kč měsíčně a další nezbytné a zbytné výdaje ve výši 6 000 Kč měsíčně, kdy veškeré výdaje byly pouze v odhadované výši.Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na toto zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Žalobkyně vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 24 500 Kč, zjišťovala jeho výdaje, ale už nijak neověřovala jejich konkrétní výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, kdy tento na dlužnou částku uhradil pouze 54 892,93 Kč a do prodlení se dostal již s úhradou splátky splatné dne 31. 12. 2024.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky (80 403 Kč) a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny i jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 80 403 Kč a konstatoval důvodnost žaloby co do částky 25 510,07 Kč.V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky z prodlení, poplatky), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnila dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou dne 21.8.2025, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 1. 9. 2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,50 % ročně.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 825,41 Kč, přičemž tato částka představuje 48,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 336 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 388,86 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).