2 C 129/2024
č. j. 2 C 129/2024-33
V PLATNOSTIOkresní soud v Uherském Hradišti rozhodl, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 19 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud považoval smlouvu o půjčce za absolutně neplatnou, protože věřitel neprovedl odborné posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok na úroky, úroky z prodlení a poplatky byl zamítnut, protože smlouva byla neplatná. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému účastníkovi.
Plný text
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem soudu Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 39 900 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 900 Kč s úrokem z prodlení 15 972,23 Kč, s úrokem 43 143,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 21 732,03 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 21 732,03 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 39 900 Kč s úrokem z prodlení 15 972,23 Kč, s úrokem 43 143,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 21 732,03 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 21 732,03 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, sídlem adresa, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 17. 10. 2012 smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši 20 900 Kč formou 60 týdenních splátek po 765 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes upomínání. Na dluh uhradil pouze celkem 6 000 Kč. Žalobkyně proto podala tuto žalobu, když pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 10. 2012 smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků v celkové výši 20 900 Kč formou 60týdenních splátek po 765 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá další splátka až po předposlední splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka ve výši 765 Kč byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně ke dni 11. 12. 2013 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině 21 732,03 Kč a na poplatku 18 167,97 Kč. RPSN činila 63,91 % (viz. smlouva o půjčce ze dne 17. 10. 2012, smluvní podmínky smlouvy o půjčce).
5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce č. hodnota zjišťovala majetkové poměry žalovaného k prokázání jeho úvěruschopnosti a vycházela ze skutečností, že žalovaný žije v podnájmu, nevlastní osobní automobil, je bývalým zákazníkem právní předchůdkyně žalobkyně, v době uzavření smlouvy neměl půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, neměl žádné nezaopatřené děti, byl zaměstnán jako dělník u Anonymizováno, s ověřenou mzdou 16 200 Kč, neověřenou státní podporou ve výši 4 100 Kč a dalšími neověřenými příjmy domácnosti 8 500 Kč. K výdajům žalovaný uvedl (a tyto nebyly nijak ověřeny), že hradí nájem 1 500 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 3 000 Kč, nevlastní kreditní kartu, bankovní účet ani nemá půjčku u jiné společnosti.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo prokázáno, že pohledávka byla platně postoupena žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 odeslaným dne 27. 10. 2023.
7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 6. 2024 včetně podacího lístku z 4. 6. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost vymáhání soudní cestou.
8. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán a pobíral ověřenou mzdu ve výši 16 200 Kč, nicméně další uváděné příjmy nebyly nijak ověřovány, stejně jako nebyly ověřovány výdaje žalovaného. Nelze uvěřit, že by celkové měsíční výdaje žalovaného činily pouhých 4 700 Kč. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dlužnou částku v celkové výši 45 900 Kč uhradil pouze celkem 6 000 Kč.
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „NOZ“), se právní vztahy vzniklé před účinností NOZ řídí dosavadními právními předpisy, tj. občanským zákoníkem a obchodním zákoníkem. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péči zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Soud použil na právní poměry účastníků vzniklé před 1. 1. 2014 dosavadní právní úpravu dle § 3028 odst. 3 o. z., neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla smlouva o půjčce uzavřena dne 17. 10. 2012, tj. před účinností zákona č. 89/2012 Sb. Z těchto důvodů soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obch. zák., neboť žalovaný se zavázal věřiteli vrátit nejen poskytnuté peněžní prostředky, ale také poplatek, který plní stejnou funkci jako úroky a je odměnou za poskytnutí peněžních prostředků a současně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky žalovanému v rámci své podnikatelské činnosti. Současně se tato smlouva řídila i úpravou z. č. 145/2010 Sb., neboť šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli věřitelem a s ohledem na nesjednaný účel a výši přenechaných peněz je tato odložená platba spotřebitelským úvěrem, neboť není vyčleněna z rozsahu působnosti tohoto zákona dle § 2 z. č. 145/2010 Sb. V souladu s ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. měl původní věřitel povinnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému s odbornou péčí posoudit jeho schopnost splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnost nedostála. Sice vyžadovala při sjednání smlouvy informace od žalovaného, jak prokazovala zákaznická karta, avšak na základě částečně ověřených příjmů 16 200 Kč (mzdy) při neověřených výdajích, vycházejících pouze z odhadovaných výdajů muselo být věřiteli zřejmé, že žalovaný nebude schopen dluh řádně a včas splácet. Jelikož věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru nedostál povinnosti dle § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb., soud konstatoval, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem dle § 39 z.č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. Soud k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud přiznal žalobkyni, která dle § 1879 odst. 1 o. z. účinností smlouvy o postoupení pohledávek vstoupila do postavení věřitele žalované, jen nárok na bezdůvodné obohacení dle § 457 obč. zák. ve výši poskytnutých peněžních prostředků po odečtení úhrad (25 000 Kč – 6 000 Kč, tj. 19 000 Kč). Ve zbývající části soud žalobu, ohledně nároků odvíjející se od smluvních ujednání (úroky, úroky z prodlení, poplatky viz. výrok II. rozsudku), jako nedůvodnou zamítl.
11. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti vrácení dlužné částky, soud proto s ohledem na skutečnost, že žalobkyně má právo na vrácení dlužné částky v přiměřené lhůtě a žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky již předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2024, odeslanou dne 4. 6. 2024, má za to, že žalovanému byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na to, aby si prostředky mohl obstarat a mělo by být v jeho možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (v souladu s § 160 o. s. ř.).
12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.
13. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.