2 C 136/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 26 043 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 043 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 26 043 Kč od 19. 1. 2024 se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 31 460 Kč k rukám , Jméno advokáta B, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 15. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 26 043 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 10. 11. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 18. 1. 2024. V ní se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 14 700 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalované částku 26 043 Kč, která se skládá z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 14 700 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 21 000 Kč, když žalovaná uhradila částku 12 157 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.

2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout s odůvodněním, že s žalobkyní uzavřela celkem čtyři smlouvy, a to č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , přitom všechny jsou absolutně neplatné, a to z několika důvodů. Žalobkyně svojí praxí o poskytování úvěrů obchází zákon o spotřebitelském úvěru s pomocí formulářových smluv, které připravuje výlučně žalobkyně a které úmyslně konstruuje jako smlouvy o podnikatelských úvěrech. Žalovaná při uzavírání smluv nevystupovala v pozici podnikatele a nežádala v žádném ze 4 případů o podnikatelský úvěr. Žádala o úvěr na své osobní potřeby a na splacení dřívějších závazků. Nebyla ze strany žalobkyně nijak poučována ve smyslu § 1728 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník) v rámci předsmluvní informační povinnosti, o tom, o jaký smluvní typ se jedná. Žalobkyně rovněž nesplnila své povinnosti dle § 1811 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je podnikatel spotřebitele povinen před podpisem smlouvy poučit o popisu a vlastnostech nabízené služby. Žalobkyně nepoučila žalovanou v tom smyslu, jaký je rozdíl mezi spotřebitelským a podnikatelským úvěrem a nepoučila je o účincích jaké má, když smlouvu o úvěru uzavřou podnikatelé a ne spotřebitelé, čím by se spotřebitel zbavil ochran, kterou mu poskytuje zákon o spotřebitelském úvěru. Jako laik nemá s těmito typy žádné zkušenosti a nemá žádné znalosti v této oblasti. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kdy závěry této judikatury shrnula tak, že osoba, která disponuje podnikatelským oprávněním ještě neznamená, že vystupuje jako podnikatel. Nejvyšší soud také uvedl, že uvedení identifikačního čísla a sídla spotřebitele samo o sobě neznamená, že by se jednalo o podnikatelský úvěr. Ke stejnému závěru lze dojít i v případě, že smlouva je nadepsána jako smlouva o podnikatelském úvěru, nebo že je v textu uvedeno, že se smlouva poskytuje pro podnikatelské účely. Nejvyšší soud tomu ještě dodává, že je potřeba zkoumat účel poskytnutí finančních prostředků a v jakém postavení spotřebitel vůči podnikateli vystupoval v rámci smluvního vztahu. Klíčový prvek je, že důkazní břemeno tvrzení a břemeno důkazní tíží poskytovatele úvěru, tj. že poskytovatel úvěru musí prokázat, že jedná se spotřebitelem o uzavření podnikatelského úvěru, že od něho vyžadoval údaje o jeho podnikání a za jakým účelem tyto prostředky použije, např. že si vyžádala předložení podnikatelského plánu od spotřebitele, což se v této posuzované věci vůbec nestalo. Dále odkázala také na judikaturní praxi okresních soudů po celé republice, která se týká přímo praxe žalobkyně, kdy okresní soudy uvádí, že žalobkyně účelově konstruuje smlouvy, aby vypadaly, že jsou podnikatelské. Okresní soudy uzavírají, že činnost žalobkyně je nemravná a nepoctivá a že obchází zákon o spotřebitelském úvěru. Jako další důvod neplatnosti spatřuje v tom, že se jedná o smlouvy o spotřebitelských úvěrech a žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Smlouvy jsou tak absolutně neplatné dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dalším důvodem neplatnosti je i zjevný rozpor s dobrými mravy kvůli nemravné a nepřiměřené výši úroku, za poskytnutí úvěru, kdy ve všech smlouvách je úrok ve výši 1 % denně, tzn. po přepočtu 365 % ročně. Tento úrok je skutečně nemravný, protože je 50x vyšší než běžná úroková sazba. Jelikož tři smlouvy, které nebyly předmětem žaloby jsou neplatné, vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 17 999 Kč. K vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla žalobkyně vyzvána předžalobní výzvou dne 27. 1. 2026, která byla doručena dne 28. 1. 2026. Následně provedla žalovaná zápočet na předmětnou smlouvu, kdy jistina byla 21 000 Kč, žalovaná uhradila 12 157 Kč a neuhrazenou část jistiny ve výši 8 843 Kč započetla částku 17 999 Kč představující bezdůvodné obohacení z prvních tří smluv. Zbývající částku 9 156 Kč v tomto řízení nepožaduje, tedy nejde o vzájemný návrh.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 21 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 18. 1. 2024.

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, a to za poplatek ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 14 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 11. 7. 2023.

6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 18. 9. 2023.

7. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 13. 11. 2023.

8. Z jednotlivých potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet společnosti , právnická osoba, . a to: pod , Anonymizováno, dne 28. 6. 2023 částku 3 001 Kč, pod , Anonymizováno, 11. 7. 2023 částku 12 000 Kč, pod , Anonymizováno, dne 5. 9. 2023 částku 20 000 Kč, pod , Anonymizováno, dne 10. 11. 2023 částku 21 000 Kč.

9. Z jednotlivých potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet č. , č. účtu, : pod VS: , var. symbol, dne 11. 7. 2023 částku 3 000 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 24. 7. 2023 částku 4 080 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 14. 8. 2023 částku 12 620 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 18. 9. 2023 částku 2 800 Kč.

10. Z jednotlivých potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na účet č. , č. účtu, : pod VS:, var. symbol, dne 4. 10. 2023 částku 7 300 Kč, pod VS: , var. symbol, dne 2. 11. 2023 částku 23 200 Kč.

11. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 10. 10. 2017 a jejího dodatku ze dne 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána na u společnosti , právnická osoba, jako obsluha poloautomatického, automatického kovoobráběcího stroje od 10. 10. 2017 na dobu neurčitou.

12. Z listiny označené jako Zápočet vzájemných nároků ze dne 29. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná zaslala tento zápočet žalobkyni s tím, že uzavřela se žalobkyní Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2023, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2023 a Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2023, které považuje za absolutně neplatné. Na tyto smlouvy uhradila celkem částku 53 000 Kč a jelikož jsou neplatné měla hradit pouze poskytnutou jistinu, tedy částku 35 001 Kč, a tak přeplatek ve výši 17 999 Kč je bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně, který si započetla na stejně absolutně neplatnou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2023, na kterou uhradila částku 12 157 Kč, když od žalobkyně obdržela částku 21 000 Kč, tedy uhradila částku 8 843 Kč. Zbylou část ve výši 9 156 Kč pak vyzvala žalobkyni k vydání tohoto bezdůvodného obohacení.

13. Z ostatních provedených listinných důkazů soud neučinil žádná významná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

14. Po skutkové stránce je možno uzavřít, že žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 11. 2023, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 21 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 18. 1. 2024. Na tuto smlouvu uhradila částku 12 157 Kč. Dále žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2023, kdy jí poskytla částku 3 001 Kč a žalovaná uhradila částku 3 000 Kč. Žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2023, kdy jí poskytla částku 12 000 Kč, žalovaná uhradila částku 16 700 Kč. Žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2023, kdy jí poskytla částku 20 000 Kč a žalovaná uhradila částku 33 300 Kč. Žalovaná tak nad jistinu uhradila částku 17 999 Kč, kterou si započetla zápočtem vzájemných nároků ze dne 29. 1. 2026 na zbývající neuhrazenou jistinu ve výši 8 843 Kč.

15. Účastníci uzavřely smlouvu označenou jako smlouva o podnikatelském úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 21 000 Kč.

16. Soud se zabýval jednotlivými námitkami žalované. Nahlédnutím na webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz soud zjistil, že žalobkyně své půjčky inzeruje jako podnikatelské, přičemž podmínkou je existující živnostenské oprávnění. Smlouva je formálně nazvaná jako smlouva o podnikatelském úvěru a žalovaná je označena jako podnikatel svým identifikačním číslem. Žalovaná potvrdila, že má živnostenský list, ovšem živnost neprovozuje, prokázala, že je zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, . Aby bylo možno uzavřít, že šlo o podnikatelský úvěr, musí poskytovatel úvěru řádně zkoumat účel poskytovaného úvěru a musí prokázat, že skutečně zkoumal a zjišťoval skutečný účel úvěru (usnesení Nejvyššího soudu v ČR ze dne 15. 4. 2025, č.j. 20 Cdo 680/2025-240). Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele rovněž v minulosti odmítla i judikatura (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. IÚS 1930/11). Důraz na zkoumání fakticity podnikání rovněž konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 3. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1428/2018. Dále je možno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. 33 Cdo 158/2021, který mimo jiné uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků z podnikání nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení podnikatelské účely. Dále je možno odkázat také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 383/2001, 33 Odo 341/2024, 33 Odo 3376/2011, 23 Cdo 1129/2008. Lze tedy uzavřít, že v předmětné věci bylo povinností žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy vystupovala v pozici podnikatele či spotřebitele. Pokud se v tomto směru spoléhala na formální odkaz obsažený v jí předpřipravené smlouvy o úvěru, nepostupovala řádně. Žalobkyně prokazatelně nijak neověřovala, zda v danou chvíli žalovaná aktivně vykonává či nevykonává podnikatelskou činnost, ani zda má z této činnosti jakékoliv příjmy, neřešila ani na jaký účel bude úvěr vůbec poskytnut. Pokud je ve smlouvě označeno místo podnikání, jedná se o shodné místo s adresou trvalého bydliště žalované. Lze tak uzavřít, že žalovaná skutečně jednala jako spotřebitel, a proto požívá ochrany jako slabší strana smluvního vztahu. Podle § 419 občanského zákoníku je totiž spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012 Nejvyšší soud dovodil, že spotřebitel je vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby neboli nečiní tak opakovaně za úplatu. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný a že tato osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Byla to pouze a výlučně žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, kdo nejen nesplnil řádné a úplně své předsmluvní povinnosti. Jednala-li tedy žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů bez odborné péče, jde to k její tíži dle § 5 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně se tak dopustila obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž soud v této neplatnosti přihlížel bez návrhu ve smyslu ustanovení § 87 téhož zákona, je smlouva absolutně neplatná i z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Lze přisvědčit žalované také ohledně její další námitky, že smlouva je také neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy kvůli nemravné a nepřiměřené výši úroku, za poskytnutí úvěru, kdy ve všech smlouvách je úrok ve výši 1 % denně, tzn. po přepočtu 365 % ročně. Z ustálené judikatury vyšších soudů je přitom přípustná maximálně dvojnásobná až trojnásobná výše sjednaného úroku.

17. Jelikož je předmětná smlouva absolutně neplatná dle § 588 občanského zákoníku, stejně jako další tři výše uvedené smlouvy o podnikatelském úvěru, vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení úhradou převyšující jistinu jednotlivých úvěrů ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Jak bylo po skutkové stránce výše uzavřeno, žalovaná uhradila na tři smlouvy částku 53 000 Kč, přičemž měla uhradit 35 001 Kč (bezdůvodné obohacení ve výši 17 999 Kč), proto si žalovaná oprávněně započetla tuto částku na zatím nezaplacenou jistinu předmětné smlouvy ve výši 8 843 Kč, když doposud uhradila částku 12 157 Kč dle § 1982 a násl. občanského zákoníku. Soud se nezabýval částkou 9 156 Kč, protože žalovaná nevznesla ohledně této částky vzájemný návrh. Proto byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), tedy podle úspěchu ve věci. Žalovaná byla ve věci úspěšná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 31 460 Kč, což představuje 10 x 2 180 Kč mimosmluvní odměna (celkem 21 180 Kč za převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 5. 11. 2024, odvolání ze dne 17. 3. 2025, doplnění odvolání a doplnění právní argumentace ze dne 11. 7. 2025, doplnění odvolání a doplnění právní argumentace ze dne 1. 8. 2025, doplnění odvolání a doplnění právní argumentace ze dne 18. 8. 2025, závěrečný návrh ze dne 21. 8. 2025, doplnění tvrzení a právní argumentace ze dne 29. 1. 2026, zápočet ze dne 29. 1. 2026 + sdělení o provedeném zápočtu a doplnění tvrzení ze dne 2. 2. 2026, účast na jednání u soudu dne 4. 2. 2026) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 x 300 Kč a 8 x 450 Kč (celkem 4 200 Kč) režijní paušál dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 5 460 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna tyto náklady uhradit k rukám , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).