2 C 166/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 18 110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně od 22.6.2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení: částky 4 000 Kč, 14,75% úroku z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 29. 4. 2024 do 21.6.2025, 2,75% úroku z prodlení ročně částky 4 000 Kč od 22.6.2025 do zaplacení, částky 4 110 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně od 29. 4. 2024 do zaplacení a částky 4 110 Kč (smluvní pokuty) s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne 24. 11. 2023 a 4. 12. 2023 bezhotovostním převodem na její účet č. č. účtu částku celkem 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny. Splatnost jistiny byla sjednána na dobu neurčitou, žalovaná však byla povinna hradit každý měsíc přirostlý úrok za uplynulé období. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 28. 4. 2024 zesplatnila a požadovala jeho úhradu, což žalovaná ani přes upomínání neučinila, proto žalobkyně podala tuto žalobu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela dne 24. 11. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou (jejíž totožnost byla prokázána kopií občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem až do výše 30 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno na tentýž den, tj. 24.11.2023, doba splatnosti jistiny byla stanovena na dobu neurčitou a trvání úvěru bylo sjednáno do doby úplného zaplacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a splatnost úroků přirostlých za uplynulé období byla sjednána vždy k 24. dni v měsíci. RPSN činila 5 521,54 %. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení. Žalobkyně své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy splnila, když poskytla žalované dne 24. 11. 2023 částku 7 000 Kč a dne 4. 12. 2023 částku 3 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu, jehož byla žalovaná majitelkou částku (dle sdělení banky), žalovaná však nikoliv, když opakovaně nehradila sjednané splátky, proto žalobkyně úvěr ke dni 25. 4. 2024 zesplatnila a požadovala jeho úhradu do 3 dnů. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila a to ani přes upomínání, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 odeslanou téhož dne. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy sdělila, že provedla lustraci žalované v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI a její příjem ověřila dle výplatních pásek, které také doložila. Výdaje žalované žalobkyně nijak nezjišťovala ani neověřovala. Nezabývala-li se žalobkyně nijak podrobněji výdaji žalované, pak neposuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Tento závěr podporuje i fakt, že žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejich příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 10 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025, ocitla se po uplynutí lhůty, tj. od 22. 6. 2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 12 % ročně. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.