2 C 182/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 50 100 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované ve výši 149 296,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 2 000 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 000 Kč od 2.9.2025 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11,5% úrok z prodlení ročně z částky 26 000 Kč od 9.12.2025 do 27.1.2026 ve výši 409,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 48 100 Kč a 11,5% úroku z prodlení ročně z částky 26 000 Kč od 2.9.2025 do 8.12.2025 a od 28.1.2026 do zaplacení a 11,5% úroku z prodlení ročně z částky 22 100 Kč od 2.9.2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 149 296,50 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 149 296,50 Kč od 29.1.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 72 272,60 Kč k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 12. 12. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 50 100 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 24. 6. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 28 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 1. 9. 2025. V ní se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byla v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí částku 19 600 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 50 100 Kč, která se skládala z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 19 600 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 000 Kč. Dne 15. 4. 2026 vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 2 000 Kč zpět, když žalovaná tuto částku uhradila dne 6. 8. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.

2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout a vzájemným návrhem se domáhala po žalobkyni úhrady částky 149 296,50 Kč s příslušenstvím, což zdůvodnila obsáhlým odůvodněním, včetně odkazů na judikaturu. Zjednodušeně je možno uvést, že žalovaná se žalobkyní uzavřela celkem šest smluv o podnikatelském úvěru, včetně žalované smlouvy (Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 18.3.2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 8.7.2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2025) a všechny tyto smlouvy jsou absolutně neplatné. Důvod neplatnosti spatřuje zejména v obcházení právní úpravy spotřebitelského úvěru (žalobkyně se snažila obejít kogentní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy předmětné adhezní formulářové smlouvy sama účelově označila jako podnikatelské a sama do smluv vložila IČO a sídlo žalované s uvedením, že jsou úvěry poskytovány pro blíže nespecifikované podnikatelské účely). Žalovaná nežádala žalobkyni o úvěry pro účely podnikání, požadovala je výlučně pro svoji osobní potřebu. Byla tedy spotřebitel, proto žalobkyně měla řádně zkoumat její úvěryschopnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což neučila, proto jsou smlouvy v celém rozsahu absolutně neplatné dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Dále poukázala nato, že smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy, když úrokové sazby ve smlouvách jsou mnohonásobně vyšší než obvyklé úroky, proto jsou absolutně neplatné. Jelikož jsou všechny výše uvedené smlouvy absolutně neplatné, veškerá plnění, která proběhla mezi žalobkyní a žalovanou představují plnění bez právního důvodu a bezdůvodné obohacení. Kvůli absolutní neplatnosti předmětných smluv má žalobkyně právo pouze na vrácení toho, co poskytla žalované, bez úroků, smluvních pokut, úroků z prodlení a jiných poplatky. Žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190 297,50 Kč (uhradila na smlouvy celkem částku 298 297,50 Kč, měla uhradit 108 000 Kč) předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2026. Jelikož nedohledala příchozí finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, požaduje pouze částku 175 296,50 Kč a po odečtení částky 26 000 Kč, kterou žalobkyni neuhradila z předmětné smlouvy, požaduje vzájemným návrhem uhradit částku 149 296,50 Kč.

3. Jelikož žalobkyně vzala žalobu ohledně částky 2 000 Kč zpět, když žalovaná tuto částku uhradila dne 6. 8. 2025, soud podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) řízení v této části zastavil, přičemž nezkoumal stanovisko žalované, neboť zpětvzetí bylo učiněno před prvním jednáním (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a vzájemný nárok žalované je důvodný.

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 6. 5. 2024.

6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 11. 8. 2024.

7. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 15. 9. 2024.

8. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 43 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 26. 5. 2024.

9. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 65 000 Kč, a to za poplatek ve výši 0,7 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 12 měsíců ode dne čerpání úvěru, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 8. 8. 2025.

10. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 28 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 1. 9. 2025.

11. Z potvrzení a oznámení o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 5 001 Kč, uhradila dne 18. 3. 2024 částku 4 350 Kč, 27. 3. 2024 částku 6 020 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 43 000 Kč uhradila dne 22. 4. 2024 částku 29 740 Kč, dne 23. 4. 2024 částku 1 000 Kč, dne 16. 5. 2024 částku 5 000 Kč, dne 27. 5. 2024 částku 4 000 Kč, dne 28. 5. 2024 částku 10 000 Kč, dne 29. 5. 2024 částku 20 130 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 5 000 Kč uhradila dne 13. 6. 2024 částku 1 700 Kč, dne 21. 6. 2024 částku 4 250 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 5 000 Kč uhradila dne 22. 7. 2024 částku 2 900 Kč, dne 1. 8. 2024 částku 3 850 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 65 000 Kč uhradila dne 17. 9. 2024 částku 500 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 7. 11. 2024 částku 200 Kč, dne 18. 11. 2024 částku 50 000 Kč, dne 21. 11. 2024 částku 30 000 Kč, dne 16. 1. 2025 částku 500 Kč, dne 17. 1. 2025 částku 50 000 Kč, dne 21. 1. 2025 částku 40 000 Kč, dne 16. 4. 2025 částku 32 157,48 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 28 000 Kč uhradila dne 6. 8. 2025 částku 2 000 Kč.

12. Z pracovní smlouvy žalované ze dne 31. 1. 2008 včetně dodatku a změně pracovní smlouvy ze dne 18. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána na u společnosti , Anonymizováno, jako asistentka zákaznického servisu od 1. 2. 2008 na dobu neurčitou.

13. Z listiny označené jako Předžalobní výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 21. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě částky 190 297,50 Kč dle § 142a o.s.ř., vyplývající z bezdůvodného obohacení žalobkyně, když žalovaná na smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024, na částku 43 000 Kč uhradila částku 92 940 Kč – bezdůvodné obohacení ve výši 49 940 Kč a na smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2024, na částku 65 000 Kč uhradila částku 205 357,5 Kč – bezdůvodné obohacení ve výši 140 357,50 Kč, tedy uhradila celkem částku ve výši 298 297,50 Kč, přičemž měla uhradit pouze částku ve výši 108 000 Kč. Žalobkyně tuto předžalobní výzvu obdržela dne 21. 1. 2026 dle doručenky.

14. Z listiny označené jako Zápočet vzájemných nároků ze dne 28. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024, na částku 43 000 Kč uhradila částku 92 940 Kč – bezdůvodné obohacení ve výši 49 940 Kč a na smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2024, na částku 65 000 Kč uhradila částku 205 357,5 Kč – bezdůvodné obohacení ve výši 140 357,50 Kč, tedy uhradila celkem částku ve výši 298 297,50 Kč, přičemž měla uhradit pouze částku ve výši 108 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami ve výši 190 297,50 Kč požadovala po žalobkyni, když na tuto částku si započetla jí neuhrazenou částku 26 000 Kč, vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2025 (žalobkyně jí poskytla částku 28 000 Kč a ona uhradila jen částku 2 000 Kč), tedy dluh žalobkyně činí částku 164 297,48 Kč. Žalobkyně tuto listinu obdržela dne 28. 1. 2026 dle doručenky.

15. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze den 29. 11. 20225 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 84 520 Kč do tří dnů.

16. Z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že žalobkyně výzvu k úhradě podala dne 2. 12. 2025.

17. Z ostatních provedených listinných důkazů soud neučinil žádná významná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci.

18. Po skutkové stránce je možno uzavřít, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2025, kdy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 28 000 Kč za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní, kdy den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na den 1. 9. 2025. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila dne 6. 8. 2025 částku 2 000 Kč.

19. Stejným způsobem pak žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2024, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3.6.2024, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2024 a smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2024. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy žalovaná obdržela od žalobkyně částku 5 001 Kč, uhradila dne 18. 3. 2024 částku 4 350 Kč, 27. 3. 2024 částku 6 020 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy žalovaná obdržela od žalobkyně částku 43 000 Kč uhradila dne 22. 4. 2024 částku 29 740 Kč, dne 23. 4. 2024 částku 1 000 Kč, dne 16. 5. 2024 částku 5 000 Kč, dne 27. 5. 2024 částku 4 000 Kč, dne 28. 5. 2024 částku 10 000 Kč, dne 29. 5. 2024 částku 20 130 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy žalovaná obdržela od žalobkyně částku 5 000 Kč uhradila dne 13. 6. 2024 částku 1 700 Kč, dne 21. 6. 2024 částku 4 250 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 5 000 Kč uhradila dne 22. 7. 2024 částku 2 900 Kč, dne 1. 8. 2024 částku 3 850 Kč. Na smlouvu č. , hodnota, , kdy obdržela od žalobkyně částku 65 000 Kč uhradila dne 17. 9. 2024 částku 500 Kč, dne 14. 10. 2024 částku 2 000 Kč, dne 7. 11. 2024 částku 200 Kč, dne 18. 11. 2024 částku 50 000 Kč, dne 21. 11. 2024 částku 30 000 Kč, dne 16. 1. 2025 částku 500 Kč, dne 17. 1. 2025 částku 50 000 Kč, dne 21. 1. 2025 částku 40 000 Kč, dne 16. 4. 2025 částku 32 157,48 Kč.

20. Žalobkyně se svého nároku domáhala na základě uzavřené smlouvy označené jako smlouva o podnikatelském úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), na jejímž základě poskytla žalované částku 28 000 Kč a žalovaná doposud uhradila pouze částku 2 000 Kč. Žalovaná mimo jiné namítala, že je smlouva absolutně neplatná z důvodu obcházení právní úpravy o spotřebitelského úvěru, absentuje řádné posouzení úvěruschopnosti žalované a je také v rozporu s dobrými mravy.

21. Soud se tedy zabýval jednotlivými námitkami žalované, aby posoudil, zda byla platně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru.Nahlédnutím na webové stránky žalobkyně , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně své půjčky inzeruje jako podnikatelské, přičemž podmínkou je existující živnostenské oprávnění. Smlouva je formálně nazvaná jako smlouva o podnikatelském úvěru a žalovaná je označena jako podnikatel svým identifikačním číslem. Žalovaná potvrdila, že má živnostenský list (živnostenské oprávnění), ovšem svou podnikatelskou činnost nikdy nevykonávala, prokázala, že je zaměstnána od roku 2008 ve společnosti , Anonymizováno, jako asistentka zákaznického. Aby bylo možno uzavřít, že šlo o podnikatelský úvěr, musí poskytovatel úvěru řádně zkoumat účel poskytovaného úvěru a musí prokázat, že skutečně zkoumal a zjišťoval skutečný účel úvěru (usnesení Nejvyššího soudu v ČR ze dne 15. 4. 2025, č.j. 20 Cdo 680/2025-240). Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele rovněž v minulosti odmítla i judikatura (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2012 sp. zn. IÚS 1930/11). Důraz na zkoumání fakticity podnikání rovněž konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 3. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1428/2018. Dále je možno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. 33 Cdo 158/2021, který mimo jiné uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků z podnikání nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení podnikatelské účely. Dále je možno odkázat také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 383/2001, 33 Odo 341/2024, 33 Odo 3376/2011, 23 Cdo 1129/2008. Lze tedy uzavřít, že v předmětné věci bylo povinností žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy vystupovala v pozici podnikatele či spotřebitele. Pokud se v tomto směru spoléhala na formální odkaz obsažený v jí předpřipravené smlouvy o úvěru, nepostupovala řádně. Žalobkyně prokazatelně nijak neověřovala, zda v danou chvíli žalovaná aktivně vykonává či nevykonává podnikatelskou činnost, ani zda má z této činnosti jakékoliv příjmy, neřešila ani na jaký účel bude úvěr vůbec poskytnut. Pokud je ve smlouvě označeno místo podnikání, jedná se o shodné místo s adresou trvalého bydliště žalované. Lze tak uzavřít, že žalovaná skutečně jednala jako spotřebitel, a proto požívá ochrany jako slabší strana smluvního vztahu. Podle § 419 občanského zákoníku je totiž spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud dovodil, že spotřebitel je vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby neboli nečiní tak opakovaně za úplatu. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný a že tato osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Byla to pouze a výlučně žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, kdo nejen nesplnil řádné a úplně své předsmluvní povinnosti. Jednala-li tedy žalobkyně jako profesionál v oblasti poskytování nebankovních úvěrů bez odborné péče, jde to k její tíži dle § 5 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně se tak dopustila obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž soud v této neplatnosti přihlížel bez návrhu ve smyslu ustanovení § 87 téhož zákona, je smlouva absolutně neplatná i z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Lze přisvědčit žalované také ohledně její další námitky, že smlouva je také neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy kvůli nemravné a nepřiměřené výši úroku, za poskytnutí úvěru, kdy ve všech smlouvách je úrok ve výši 1 % denně, tzn. po přepočtu 365 % ročně. Z ustálené judikatury vyšších soudů je přitom přípustná maximálně dvojnásobná až trojnásobná výše sjednaného úroku.

22. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle § 588 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl soud i ohledně dalších smluv uvedených žalovanou (Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 3. 6. 2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2024, Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2024). Žalovaná na všech šest smluv uhradila částku 298 297, 50 Kč, přitom obdržela od žalobkyně částku 108 000 Kč, rozdíl je ve výši 190 297,50 Kč. Žalovaná požaduje však částku 175 296,50 Kč, (15 000 Kč nedohledala). Na předmětnou smlouvu (zažalovanou) neuhradila částku 26 000 Kč, a tak si oprávněně započetla tuto částku (175 296,50 Kč - 26 000 Kč) dle § 1982 a násl. občanského zákoníku. Na straně žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení úhradou převyšující jistinu jednotlivých úvěrů ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku v celkové výši 149 296,50 Kč, proto byla zavázána tuto částku uhradit žalované (vzájemný návrh). Žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě dluhu dne 21.1.2026 předžalobní výzvou ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, proto žalovaná oprávněně požaduje po žalobkyni i úrok z prodlení od 29. 1. 2026, když žalobkyně se dostala do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku a žalovaná má nárok na zaplacení úroků z prodlení § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení nebyl sjednán, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku, je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

23. Žalovaná však byla v prodlení s úhradou částky 26 000 Kč, když byla vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 11. 2025, dle potvrzení o podání doporučené zásilky dne 2. 12. 2025. Dle § 573 občanského zákoníku byla výzva doručena žalované dne 5. 12. 2025, kdy mělo být uhrazeno do 3 dnů. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, proto byla žalovaná v prodlení od 9. 12. 2025 do 27. 1. 2026 (vzájemným zápočtem ze dne 28. 1. 2026 došlo k započtení částek dle § 1982 a násl. občanského zákoníku) dle § 1968 občanského zákoníku a žalobkyně má nárok za toto období na zaplacení úroků z prodlení § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení nebyl sjednán, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku, je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla pak žaloba žalobkyně zamítnuta jako nedůvodná.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), tedy podle úspěchu ve věci. Žalovaná byla ve věci úspěšná (neúspěšná byla jen ve velmi nepatrné části, když ohledně částečného zpětvzetí byla úspěšná-uhradila tuto částku před podáním žaloby a tak žalobkyně zavinila, že řízení v této části bylo zastaveno dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.), proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 72 272,50 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši 7 465 Kč, 4 x 3 140 Kč (tarifní hodnota 50 100 Kč), 2 x 7 100 Kč (tarifní hodnota 149 296,50 Kč), 2,5 x 9 100 Kč (tarifní hodnota149 296,50 Kč + 50 100 Kč) mimosmluvní odměna (celkem 53 560 Kč za převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 22. 12. 2025, doplnění právní argumentace a důkazů ze dne 2. 4. 2026, zápočet vzájemných nároků ze dne 28. 1. 2026 a sdělení o provedeném zápočtu, předžalobní výzva ze dne 21. 1. 2026, vzájemný návrh ze dne 8. 4. 2026, doplnění tvrzení a právní argumentace ze dne 30. 4. 2026, účast na jednání u soudu dne 6. 5. 2026 a dne 13. 5. 2026 – půl úkon) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 9 x 450 Kč (celkem 4 050 Kč) režijní paušál dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 11 247,60 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna tyto náklady uhradit k rukám , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).