2 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 43 558,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 558,48 Kč, částky 3 026,94 Kč, částky 2 144,90 Kč, 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a 21,69% úroku ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 43 558,48 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 026,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 144,90 Kč, úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrokem 21,69 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 2. 7. 2021, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 4. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na dlužnou částku neuhradila ničeho, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně, jež nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, podala tuto žalobu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 2. 7. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků vrátit formou 21 měsíčních splátek, 20 splátek ve výši 2 141 Kč a poslední 21. splátku ve výši 2 126 Kč. První splátka byla splatná 5. kalendářním dnem od uzavření smlouvy. RPSN činila 142,04 %. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, , seznamu postoupených pohledávek, ze dne 21. 9. 2023 bylo prokázáno, že pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost vymáhání soudní cestou.

5. Žalobkyně již v žalobě předestřela, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a v průběhu řízení byla soudem vyzvána k doplnění svých tvrzení a doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze skutečností uvedených žalovanou v zákaznické kartě, z níž bylo zjištěno, že žalovaná je vdaná, žije v nájmu, má základní vzdělání, nevlastní automobil, vyživuje 2 osoby a je zaměstnána jako dělnice u společnosti , právnická osoba, , s průměrným ověřeným čistým měsíčním příjmem v měsících 4/2021 a 5/2021 11 802 Kč. Nevlastní bankovní účet, další úvěr u jiné společnosti nemá. Její odhadované běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč.

6. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na toto zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je zaměstnána a pobírala mzdu v měsících 4/2021 a 5/2021 v průměrné výši 11 802 Kč, nicméně nijak nezjišťovala výdaje žalované a už vůbec ne jejich konkrétní výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovanou, která na dlužnou částku neuhradila ničeho.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 20 000 Kč a konstatoval důvodnost žaloby.

11. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, úroky z prodlení, poplatky), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou dne 15. 2. 2024, ocitla se po uplynutí lhůty, tj. od 2. 3. 2024 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.