2 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 43 558,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 558,48 Kč, částky 3 026,94 Kč, částky 2 144,90 Kč, 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a 21,69% úroku ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 43 558,48 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 026,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 144,90 Kč, úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrokem 21,69 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně obchodní korporací právnická osoba, se sídlem adresa, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 2. 7. 2021, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne 2. 4. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na dlužnou částku neuhradila ničeho, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně, jež nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, podala tuto žalobu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 2. 7. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků vrátit formou 21 měsíčních splátek, 20 splátek ve výši 2 141 Kč a poslední 21. splátku ve výši 2 126 Kč. První splátka byla splatná 5. kalendářním dnem od uzavření smlouvy. RPSN činila 142,04 %. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. hodnota, seznamu postoupených pohledávek, ze dne 21. 9. 2023 bylo prokázáno, že pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost vymáhání soudní cestou.

5. Žalobkyně již v žalobě předestřela, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a v průběhu řízení byla soudem vyzvána k doplnění svých tvrzení a doložení listin prokazujících zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze skutečností uvedených žalovanou v zákaznické kartě, z níž bylo zjištěno, že žalovaná je vdaná, žije v nájmu, má základní vzdělání, nevlastní automobil, vyživuje 2 osoby a je zaměstnána jako dělnice u společnosti právnická osoba, s průměrným ověřeným čistým měsíčním příjmem v měsících 4/2021 a 5/2021 11 802 Kč. Nevlastní bankovní účet, další úvěr u jiné společnosti nemá. Její odhadované běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč.

6. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na toto zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaná je zaměstnána a pobírala mzdu v měsících 4/2021 a 5/2021 v průměrné výši 11 802 Kč, nicméně nijak nezjišťovala výdaje žalované a už vůbec ne jejich konkrétní výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovanou, která na dlužnou částku neuhradila ničeho.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalované. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 20 000 Kč a konstatoval důvodnost žaloby.

11. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, úroky z prodlení, poplatky), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou dne 15. 2. 2024, ocitla se po uplynutí lhůty, tj. od 2. 3. 2024 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšné žalované v důsledku její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.