2 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 22 932 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 932 Kč, 12% úroku z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 26.4.2025 do 8.9.2025 a 0,5% úroku z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 9.9.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 609,46 Kč, k rukám Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 932 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 26. 3. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne 25. 4. 2025 včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes upomínání, proto žalobkyně podala tuto žalobu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 3. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky (smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. č. účtu (výpisy z účtu, sdělení banky) peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (potvrzení o provedené platbě, sdělení banky). Žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného poplatku a úroku v celkové výši 5 460 Kč splatit do 25. 4. 2025. RPSN činila 5 395,8 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky).

5. Smlouvou o postoupení pohledávky č. datum ze dne 20. 7. 2025 a Smlouvou o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne 24. 7. 2025 včetně přílohy č. 1, seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení žalobkyni. Žalobkyně o postoupení pohledávky informovala žalovaného v rámci výzvy k úhradě dluhu a předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2025, která byla žalovanému odeslána dne 27. 8. 2025 (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka, podací lístek). Zároveň také vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost vymáhání soudní cestou.

6. Žalobkyně již v návrhu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem/výpisy z účtu žalovaného, popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby Kontomatik, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období, z nichž vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. K návrhu doložila výpis z profilu klienta, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný není dlužník, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 24 012 Kč. Bydlí sám, v nájmu, kdy náklady na bydlení činí 10 000 Kč a ostatní náklady 600 Kč. Z výpisu z účtů žalovaného za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu činil v měsíci září 0 Kč, říjnu 335,83 Kč a listopadu 0 Kč a také pohledávky po splatnosti. Dále z výpisů z účtu žalovaného získaných prostřednictvím služby Kontomatik byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného a ověřena jeho průměrná čistá mzda, která v období od listopadu 2024 do února 2025 činila 26 433,60 Kč. Opět byly zjištěny pohledávky po splatnosti. Na výzvu soudu k doplnění a doložení skutečností týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně nijak nereagovala.

7. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a dostatečně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjišťovala příjem žalovaného (jehož výši i ověřila) avšak výdaje zjišťovala pouze částečně a už vůbec neověřovala jejich skutečnou výši. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dlužnou částku neuhradil ničeho.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

11. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v částce 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek 5 040 Kč a úroky 420 Kč. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 000 Kč (když na dlužnou částku nebyla provedena žádná úhrada). V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání, a proto byly tyto nároky v části, jež nebyly důvodné zamítnuty.

12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou ze dne 14.8.2025, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 9.9.2025 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 609,46 Kč, přičemž tato částka představuje 22,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 932 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám Jméno advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.