2 C 42/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 19 995,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 273,68 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 18 273,68 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 721,55 Kč, 36% úroku ročně z částky 19 995,23 Kč od 2.12.2025 do zaplacení, 11,5% úroku z prodlení ročně z částky 19 995,23 Kč od 12.1.2026 do 4. 2. 2026, 11,5% úroku z prodlení ročně z částky 1 721,55 Kč od 5.2.2026 do zaplacení, částky 8 400,22 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 5 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 995,23 Kč s úrokem 36 % ročně z částky 19 995,23 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 19 995,23 Kč od 12. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem 8 400,22 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky 5 500 Kč s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla dne 2. 12. 2025 bezhotovostním převodem na účet částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných poplatků a úroků nejpozději dne 11. 1. 2026 (po prodloužení splatnosti). I když žalovaný na dluh ničeho neuhradil (za dobu trvání úvěrového vztahu uhradil pouze poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 1 721,55 Kč), žalobkyně požaduje úhradu částky 19 995,23 Kč, neboť na dlužnou částku 20 000 Kč započetla přeplatek z předchozího úvěrového vztahu ve výši 4,77 Kč. Žalovaný na výzvy k úhradě dluhu nereagoval, proto žalobkyně podala tuto žalobu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 12. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (žádost o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, (sdělení banky, potvrzení o provedení transakce) dne 2. 12. 2025 částku 20 000 Kč (potvrzení o provedení transakce), kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku 36 % ročně, úroku 591,78 Kč a poplatku 8 400,22 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru). Účastníci si sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 11. 1. 2026 (dodatek ke smlouvě o půjčce ze dne 6.1.2026), za což žalovaný uhradil poplatek 1 721,55 Kč (credits). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkami ze dne 16. 1. 2026, 21. 1. 2026, 10. 2. 2026 a předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2026, za což účtovala žalovanému poplatky (výpis účtovaných poplatků).

5. Žalobkyně již v návrhu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, své tvrzení však nijak nedoložila. K výzvě soudu dne 8. 4. 2026 sdělila, že žalovaný již dne 16. 7. 2025 čerpal úvěr, který řádně a včas splnil, což mělo zásadní význam pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak vycházela z konkrétní platební historie žalovaného a jím poskytnutých údajů a to, že žalovaný je OSVČ, jeho ověřené příjmy činí 40 000 Kč, výdaje 9 009 Kč, z čehož měsíční splátka nebankovních úvěrů činí 6 000 Kč, náklady na bydlení 2 000 Kč a ostatní výdaje (telefon, internet, jízdenka) 1 009 Kč. Žalovaný je vlastníkem bankovního účtu, byl lustrován v seznamu PEP (CRIBIS) a sankčním seznamu CRIBIS, v databázi osob v pátrání, insolvenčním rejstříku, databázi CEE, REPI vždy s negativním výsledkem.

6. Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že splnila svou zákonnou povinnost a dostatečně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Žalobkyně sice zjišťovala příjem žalovaného (jehož výši i ověřila), avšak výdaje zjišťovala pouze částečně a už vůbec neověřovala jejich skutečnou výši i přesto, že žalovaný byl vlastníkem bankovního účtu, z jehož výpisů by mohla výdaje alespoň rámcově zjistit. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který na dlužnou částku neuhradil ničeho.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.

10. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v částce 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek 8 400,22 Kč a úroky 591,78 Kč. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 19 995,23 Kč (po započtení přeplatku z předchozího úvěrového vztahu) po odečtení poplatku za prodloužení doby splatnosti 1 721,55 Kč, tedy ve výši 18 273,68 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání, a proto byly tyto nároky v části, jež nebyly důvodné zamítnuty.

11. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou ze dne 31.1.2026, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 5.2.2026 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 % ročně.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.