2 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 207 264,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 207 264,53 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 207 264,53 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 67 575 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 26. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 207 264,53 Kč s příslušenstvím, neboť se žalovanou uzavřela dne 12. 11. 2018 smlouvu o spolupráci při zajištění služeb a poradenské činnosti (dále jen předmětná smlouva), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat pro žalovanou poradenské služby ve vztahu ke koncipování projektového záměru vyhlášeného v rámci projektu z [anonymizováno 12 slov]. Na základě této smlouvy se žalovaná kromě jiného zavázala uhradit doplatek odměny podle čl. 4 odst. 2.2 předmětné smlouvy. Z tohoto ustanovení smlouvy vyplývá, že má poskytovatel (žalobkyně) právo na odměnu a zároveň je oprávněn vystavit fakturu, dojde-li k předčasnému zániku této smlouvy. Poskytovatel ukončil smlouvu, která zanikla dne 4. 1. 2021, protože objednatel (žalovaná) odmítl podepsat finální dokument, přičemž bez podpisu tohoto finálního dokumentu žalobkyně nemohla dále v plnění dle smlouvy pokračovat, a to výlučně z důvodů na straně žalované. Na základě výpovědi smlouvy dle čl. 4 odst. 2.2 předmětné smlouvy, žalobkyně vystavila fakturu [číslo] se splatností dne 19. 1. 2021, na částku 207 264,53 Kč, kterou žalovaná doposud neuhradila.

2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Potvrdila uzavření předmětné smlouvy a dodala, že žalobkyně v průběhu měsíce března roku 2019 podala žádost k projektu, za což vyúčtovala žalované odměnu dle článku 4. odst. 1 písm. a) předmětné smlouvy fakturou [číslo] ve výši 45 000 Kč + DPH a žalovaná tuto odměnu řádně a včas zaplatila. V měsíci záři roku 2019 žalobkyně poslala žalované zprávu o tom, že z důvodů velkého počtu žadatelů a nesplnění dostatečného počtu bodování byla žalovaná zařazena do pořadníku uchazečů, a to jako 439. v pořadí. V průběhu dalšího trvání právního vztahu založeného mezi žalobkyní a žalovanou předmětnou smlouvou byla podnikatelská činnost žalované výrazným způsobem zasažena a ovlivněna postupným šířením nemoci COVID-19, které nabylo pandemického rozsahu. Dne 3. září 2020 obdržela žalovaná od žalobkyně emailovou zprávu se sdělením, že projekt„ Kontinuálním vzděláváním k efektivitě a konkurenceschopnosti“, který žalobkyně pro žalovanou zpracovala, byl schválen. Za nastalé situace však žalovaná neměla zájem projekt realizovat, což žalobkyni sdělila emailovou zprávou dne 7. 9. 2020. Žalobkyně namísto toho, aby oznámila poskytovateli dotace rozhodnutí žalované projekt nerealizovat, jak přislíbila, žalobkyně poslala dne 14. 9. 2020 žalované emailovou zprávu, ve které požaduje podklady k realizaci projektu, z čehož je zřejmé že projekt nepozastavila. Účelově si tímto postupem připravovala půdu k výpovědi předmětné smlouvy z důvodu neposkytnutí součinnosti, aby mohla požadovat v plné výši odměnu dle článku 4 odst. 2 předmětné smlouvy. Dále doplnila, že předmětná smlouva je dle ní fakticky smlouvou příkazního typu, pro kterou platí ustanovení § 2432 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen občanský zákoník), kdy žalobkyně byla v pozici příkazníka a byla povinna se řídit pokyny žalované. Žalobkyně nedbala pokynů žalované a účelově činila kroky v rozporu s pokyny žalované s jediným cílem, a to dosáhnout vlastního zisku na úkor žalované. Toto jednání považuje žalovaná za rozporné s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, a to zvláště za situace, kdy do podnikání účastníků výrazným způsobem zasáhla pandemie nemoci COVOD-19. Dále žalovaná uvedla, že považuje předmětnou smlouvu, především ujednání článku 4 odst. 2. bod 2.), za neplatné pro neurčitost, neboť z tohoto smluvního ujednání, ani ze smlouvy samotné, nelze dovodit, na jaké situace se vztahuje. Je zde užito slovního spojení„ podání žádosti o finanční podporu“ spolu s odkazem na článek 2, odst. 1 předmětné smlouvy. V čl. 2 odst. 1 předmětné smlouvy se však o žádosti o finanční podporu nehovoří, je zde pracováno toliko s pojmem„ projektová žádost“. V rámci činnosti, kterou měla žalobkyně pro žalovanou provést je však potřeba pojem projektová žádost odlišit od pojmu žádost o finanční podporu, když každý má své místo v jiné fázi dotačního procesu. Zpracování a následné podání projektové žádosti stojí fakticky na jeho samém začátku. Naopak žádost o finanční podporu je třeba podat až před samotným čerpáním dotace.

3. Žalobkyně reagovala na tvrzení žalované tak, že v případě, že by žalobkyně zaslala dotačnímu orgánu ve lhůtě do 14. 9. 2021 podepsaný právní akt (dokument od dotačního orgánu, který vyžadoval souhlas žalované jako žadatele o poskytnutí dotace), došlo by ke vzniku nároku na dotaci, neboť žalobkyně splnila veškeré své povinnosti plynoucí ze smlouvy o spolupráci. V případě, že by tento dokument nedoložila, a to například z důvodu chybějící součinnosti žalované jako žadatele, došlo by k porušení povinností žadatele, což by mohlo způsobit zánik nároku na dotaci. Pro dotační orgán je pak zcela bezpředmětné, zda k porušení povinnosti došlo z nedbalosti, z důvodu marného uplynutí lhůty, nebo z jakýchkoliv jiných důvodů. Proto v situaci, kdy žalovaná sdělila svůj nezájem o dotaci, bylo zcela bezpředmětné pro účely dotace, zda žalobkyně nezašle podepsaný právní akt, nebo stáhne samotnou žádost o dotaci. Na výsledek, tedy neposkytnutí dotace, neměl tento postup žádný vliv. Shodně tak oba postupy představovali pro žalobkyni důvod k odstoupení od smlouvy pro nemožnost dalšího postupu dle smlouvy z důvodu na straně žalované. Je tedy zcela bezpředmětné, zda by k neposkytnutí dotace došlo z důvodu nesplnění povinnosti zaslat podepsaný právní akt, nebo z důvodu zpětvzetí žádosti. Navíc žalovaná sama později vzala dne 24. 9. 2020 žádost z projektu zpět, a to, poté co byla přímo žalovaná vyzvána poskytovatelem dotace, aby doložila podklady pro přípravu právního aktu.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli smlouvu o spolupráci při zajištění služeb a poradenské činnosti dne 12. 11. 2018, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat pro žalovanou poradenské služby ve vztahu ke koncipování projektového záměru vyhlášeného v rámci projektu z [anonymizována čtyři slova] názvem [anonymizována čtyři slova], číslo výzvy: [anonymizováno]. Na základě této smlouvy se žalovaná kromě jiného zavázala uhradit doplatek odměny podle čl. 4 odst. 2.2 předmětné smlouvy.

5. Rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jehož obsah je účastníkům znám, zcela přesvědčivě konstatoval, že z provedeného dokazování je zřejmé, že i v průběhu pandemie školení ve společnosti žalované probíhali, a nedošlo k žádnému prudkému nárůstu nemocnosti, ať už krátkodobé nebo dlouhodobé, mezi zaměstnanci.

6. Z emailu ze dne 14. 9. 2020 a ze [anonymizováno 5 slov] o zpětvzetí projektu bylo prokázáno, že žalovaná vyzvána poskytovatelem dotace, aby doložila podklady pro přípravu právního aktu, vzala žádost z projektu zpět, a to dne 24. 9. 2020.

7. Fakturou [číslo] ze dne 5. 1. 2021 splatnou dne 19. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně touto fakturou vyúčtovala žalované částku 207 264,53 Kč jako doplatek odměny dle čl. 4 odst. 2.2 předmětné smlouvy.

8. Bylo tedy prokázáno, že účastníci dne 12. 11. 2018 uzavřeli smlouvu o spolupráci při zajištění služeb a poradenské činnosti, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat pro žalovanou poradenské služby ve vztahu ke koncipování projektového záměru vyhlášeného v rámci projektu z [anonymizováno 12 slov] a žalovaná se kromě jiného zavázala uhradit doplatek odměny podle čl. 4 odst. 2.2 předmětné smlouvy. Poskytovatel ukončil smlouvu, která zanikla dne 4. 1. 2021, protože žalovaná odmítla podepsat finální dokument, přičemž bez podpisu tohoto finálního dokumentu žalobkyně nemohla dále v plnění dle smlouvy pokračovat, a to výlučně z důvodů na straně žalované. Na základě výpovědi smlouvy dle čl. 4 odst. 2.2 předmětné smlouvy žalobkyně vystavila fakturu [číslo] se splatností dne 19. 1. 2021, na částku 207 264,53 Kč, kterou žalovaná doposud neuhradila.

9. Účastníci uzavřeli smlouvu nepojmenovanou (inominátní) podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, že jde o nepojmenovanou smlouvu je zřejmé i ze samotného názvu (ve svém názvu je tak identifikována). Její předmět je uveden v čl. 2 odst. 1 předmětné smlouvy, přičemž je zde přesně vymezen rozsah práv a povinností. Soud neshledal, že by předmětná smlouva vykazovala znaky příkazní smlouvy, když si účastníci zcela zřetelně ujednali, o jakou smlouvu jde. Proto se soud neztotožnil s názorem žalované, že jde o smlouvu příkazního typu dle § 2432 občanského zákoníku. Soud se ztotožnil s tvrzeními žalobkyně, které mají oporu v provedených důkazech, tedy že žalobkyně jako poskytovatel splnila veškeré povinnosti jí vyplývající z předmětné smlouvy. V plnění povinností dle předmětné smlouvy nebylo možné pokračovat výlučně z důvodu na straně žalované (žalovaná se sama rozhodla nedokončit projektovou žádost a nezískat tak finanční dotaci, a to s vědomím, že žalobkyni vznikne dle smlouvy nárok na odměnu tak, jakoby byla žádost úspěšná), a proto tato oprávněně od smlouvy odstoupila. Žalobkyni v souladu s článkem 2. odstavec 2 předmětné smlouvy vznikl nárok na odměnu specifikovanou v článku 4. odst. 1a) až c) předmětné smlouvy, kterou si v plné výši vyúčtovala fakturou [číslo] (částka 207.264,53 Kč). Soud neshledal předmětnou smlouvu neplatnou pro neurčitost (i v této části se ztotožnil se žalobkyní), neboť ustanovení čl. 4 odst. 2 bodu 2 předmětné smlouvy jednoznačně odkazuje na situaci, kdy již ze strany žalobkyně došlo k podání žádosti o finanční podporu podle čl. 2 odst. 1 předmětné smlouvy, proto odlišné názvosloví v čl. 2 odst. 1, které uvádí pojem„ projektová žádost“ nepředstavuje důvod k neurčitosti předmětného ustanovení. Logickým výkladem lze dovodit, že nárok na odměnu vzniká již podáním tzv.„ projektové žádosti“, což je pojem zahrnující i žádost o finanční podporu. Název žádosti se také může lehce odlišovat v závislosti na typu projektu a osobě poskytovatele dotace. V každém případě je ale zřejmé, že ona podmínka podání projektové žádosti, resp. žádosti o finanční podporu představuje podání primární žádosti k projektu podle čl. 2 odst. 1 předmětné smlouvy, kterou v případě žalobkyně žalovaná podala v březnu 2019. Toto v textu vyjádření potvrdila sama žalovaná. Naopak nelze zaměňovat pojem„ žádost o finanční podporu“ s pojmem žádosti o platbu nebo vyplacení finančních prostředků, na který odkazuje žalovaná. Žádost o finanční podporu (projektu), nebo-li projektová žádost, se podávají na začátku samotného procesu (v případě žalobkyně březen 2019), nikoliv až před samotným čerpáním, kdy se podává dokument označený jako„ Žádost o platbu“, tato se v rámci projektu podává na základě finančního plánu v rámci projektu, vždy za sledované období.

10. Rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] potvrdil, že pandemie nemoci COVID-19 nijak výrazně neovlivnila činnost žalované (průběhu pandemie školení ve společnosti žalované probíhali, a nedošlo k žádnému prudkému nárůstu nemocnosti, ať už krátkodobé nebo dlouhodobé, mezi zaměstnanci), proto ani tato okolnost nemohla mít vliv na posouzení plnění z předmětné smlouvy.

11. Soud vzhledem k výše uvedenému neshledal, že by postup žalobkyně dle předmětné smlouvy, byl v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku.

12. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (následujícím dnem po splatnosti faktury dle § 1958 občanského zákoníku). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Účastníci si úrok z prodlení nesjednali, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku, je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má také nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve spojení s § 513 občanského zákoníku. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 67 575 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 8 291 Kč, 5 x 9 140 Kč mimosmluvní odměna advokáta (celkem 45 700 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, ½ předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci, účast u jednání, ½ účast u vyhlášení rozsudku), 6 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 x ztráta času 1,5 hodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (cesta na dvě jednání), 2 x cestovné na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 60 km, vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], při průměrné spotřebě 9,7 l [číslo] km, natural 98, při vyhláškové ceně 31,50 Kč litr + amortizace 4,40 Kč km, tedy celkem jízdné 895 Kč (cesta na dvě jednání) dle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 10 289 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení uhradit k rukám k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).