2 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Gargulákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 58 277,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 900 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 18 900 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částek: 39 377,27Kč, 2 798,63 Kč, 3 717,23 Kč, 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 21 950 Kč od 22.10.2025 do 31.1.2026, 1,25% úroku z prodlení ročně z částky 3 050 Kč od 1.2.2026 do zaplacení a 12,75% úroku ročně z částky 21 950Kč od 22.10.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 277,27 Kč (skládající se z dlužné: jistiny 21 950 Kč, poplatku 23 827,27 Kč a smluvní pokuty 12 500 Kč) s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 798,63 Kč (12,75 % ročně z 21 950 Kč od 27.10.2024 do 21.10.2025), s kapitalizovaným úrokem 3 717,23 Kč (12,75 % ročně z 21 950 Kč od 27.10.2024 do 21.10.2025), s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 21 950 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a s 12,75% úrokem ročně z částky 21 950 Kč od 22.10.2025 do zaplacení z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne 26.4.2023, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 29 772 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 3 043 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena 26.10.2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku uhradil od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podání žaloby celkem pouze 6 100 Kč, a to i přes upomínání, proto žalobkyně, jež nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025, podala tuto žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 26.4.2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti, v den uzavření smlouvy částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 26 910 Kč vrátit formou 18 měsíčních splátek, 17 splátek po 3 043 Kč a poslední 18. splátku ve výši 3 041 Kč. RPSN činila 141,56 %. Žalovaný na dlužnou částku za dobu od čerpání prostředků do doby podání žaloby uhradil celkem 6 100 Kč a to i po upomínání, včetně předžalobní výzvy ze dne 16.1.2026 odeslané téhož dne. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 včetně přílohy č. 1, seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21.10.2025.Žalobkyně již v žalobě předestřela jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, kdy tyto skutečnosti následně doplnila podáním ze dne 1.5.2026, kde uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze skutečností uvedených žalovaným, které zaznamenala do zákaznické karty, z níž bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, má základní vzdělání, vyživuje 1 osobu, nevlastní automobil, je zaměstnán na plný úvazek s ověřeným čistým měsíčním příjmem 33 063 Kč (za měsíce 2/3 2023) a odhadovanými měsíčními výdaji 5 500 Kč. Nevlastní kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a vlastní bankovní účet.Protože si skutková zjištění, která soud učinil z důkazů uvedených shora neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. I když žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně sice vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán na plný úvazek a jeho ověřený měsíční příjem činí 33 063 Kč, nicméně nijak nezjišťovala jeho výdaje a už vůbec ne jejich konkrétní výši. Spokojila se pouze s odhadovanou částkou ve výši 5 500 Kč a to i přes to, že věděla, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, z něhož mohla jeho výdaje jednoduše, alespoň rámcově zjistit. Výsledek posouzení úvěruschopnosti vycházející z nedostatečných informací v době uzavření smlouvy zakládá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Tento závěr je podložen i zjištěním o faktickém splácení úvěru žalovaným, který se dostal do prodlení byť o jen o pár dnů již s úhradou druhé splátky a následně pak již ničeho neuhradil. Celkem na dlužnou částku uhradil za dobu trvání úvěrového vztahu pouze 6 100 Kč.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky (ve smlouvě označeny jako poplatky). Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů soud posoudil nároky žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 25 000 Kč – provedené úhrady žalovaným 6 100 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 18 900 Kč.V důsledku neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou dne 16.1.2026, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 1.2.2026 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když převážně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.