28 C 112/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 228 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 428 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 12 228 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 357,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 228 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně - právnická osoba, IČO: IČO, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 800 Kč, jenž byl splatný dne 27. 11. 2023. Žalovanému byl úvěr poskytnut bezhotovostním převodem na jím označený bankovní účet č. č. účtu dne datum. Vedle jistiny úvěru (9 800 Kč) nárokovala žalobkyně po žalovaném k úhradě dále smluvní úrok, jenž ke dni zesplatnění činil 2 254 Kč a smluvní pokutu ke dni zesplatnění v kapitalizované částce 174 Kč, jakož i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný do sjednaného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky věřiteli nevrátil. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru, přestože byl upomínán k úhradě dluhu upomínkou i před-žalobní výzvou odeslanou mu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 16. 5. 2024. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena původním věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně výslovně uvedla, že pokud by neměla nárok na zaplacení peněžitého plnění z titulu úvěrové smlouvy, nárokuje po žalovaném přiznání bezdůvodného obohacení ve výši jistiny poskytnutého úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena v souladu s § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“).

3. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, podané v usnesení zdejšího soudu ze dne datum, č. j. 28 C 112/2024-27, žalobkyně nereagovala a nepředložila ani dalších důkazů nad rámec v žalobě označených.

4. Jelikož oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobkyně v žalobě samé, žalovaný konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.), rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne datum, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO: IČO, a žalovaný ujednali, že věřitel poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 800 Kč se sjednaným smluvním úrokem ve výši 2 254 Kč a se splatností ke dni 22. 10. 2023. Z výpisu z bankovního účtu právnická osoba. vyplývá, že na bankovní účet č. č. účtu uvedený v úvěrové smlouvě byla dne datum bezhotovostně poukázána částka 9 800 Kč odpovídající jistině úvěru, tatáž skutečnost vyplývá ze sdělení Anonymizováno. ze dne 24. 2. 2025, jež také potvrdila, že daný bankovní účet náleží žalovanému. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. Žalovaný neuhradil na svůj dluh vůči věřiteli ničeho. K prokázání zjištění úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně žádný relevantní důkaz. Věřitel nárokoval po žalovaném zesplatnění úvěru ke dni 27. 11. 2023, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě věřitelovy pohledávky prostřednictvím výzvy právnická osoba ze dne 27. 11. 2023. Žalovaný byl dále vyzýván k úhradě dluhu prostřednictvím před-žalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne datum, jejíž odeslání prokazuje podací lístek (podací č. Anonymizováno).

6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) ze dne datum, jež byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO: IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z nichž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v přílohách smlouvy, včetně pohledávky za žalovaným evidované na řádku Anonymizováno. Proběhnuvší postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 o.z. poskytnout plnění přímo postupníkovi.

7. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

11. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb., stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. S ohledem na aktuální judikatorní závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021, je nutné na danou úvěrovou smlouvu – při nezkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného poskytovatelem úvěru – nahlížet jako na právní jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného, kdy v posuzované věci zůstal žalovaný v řízení zcela pasivní. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani po poučení blíže neuvedla, jakým bližším způsobem byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného, kdy zkoumání úvěruschopnosti tvrzené v žalobě (z údajů uvedených samotným žalovaným a nahlížením do databází), nemá soud za dostačující. Z žalobkyní předložených důkazů dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť si vůbec neověřila ani příjmy, ani výdaje žalovaného, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 9 800 Kč připadající na jistinu, přičemž z této částky žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto s ohledem na ustanovení § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky vzešlé z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 Zákona č. 257/2016 Sb. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Z tohoto důvodu soud nepřiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení v jejich zákonné výši. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 Zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vrátit. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soud rozhodl o uhrazení celé zbývající jistiny v částce 9 800 Kč v třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 o.s.ř. (výrok I. rozsudku).

15. Ve zbývajících peněžitých nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní vůči žalovanému, byl návrh zamítnut, neboť úvěrová smlouva byla soudem posouzena jako neplatná, pročež na jejím základě nemohl žalobkyni vzniknout ani nárok na smluvní úrok z úvěru (2 254 Kč), ani na smluvní pokutu (174 Kč), a stejně tak nebylo namístě přiznat žalobkyni nárokované zákonné úroky z prodlení (výrok II. rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 357,51 Kč, přičemž tato částka představuje 60,28 % z jejich celkové výše vypočtené v částce 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,14 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,86 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí právní služby (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 228 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně (900 Kč), tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. (300 Kč) a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval § 14b a.t., neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) a.t. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech vedených u zdejšího soudu (např. řízení vedená pod sp. zn. právnická osoba, právnická osoba). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, nežli provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné pro úplnost odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 357,51 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i u náhrady nákladů řízení ponechána třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok III. rozsudku) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.