28 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A. (dříve Jméno žalobkyně B.), IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená Jméno Zástupce, advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 64 419,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 795,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení: - částky 42 742,67 Kč; - zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 28 539,76 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení; - částky 2 881,33 Kč; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně (jež v průběhu řízení změnila firmu z původní Jméno žalobkyně B. nově na Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně B, jak vyplývá z údajů v obchodním rejstříku) domáhala po žalovaném úhrady celkové částky částka (částka + částka) s příslušenstvím. Svůj peněžitý nárok odůvodnila žalobkyně zejména tím, že dne datum byla mezi žalovaným, jakožto úvěrovaným, a žalobkyní, jakožto úvěrující, distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách podle čl. 5 odst. 1 úvěrové smlouvy ve výši určené podle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Úvěr byl žalobkyní poskytnut po prověření úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, a to mimo jiné dotazy do relevantních registrů. Žalobkyně vzala za prokázanou výši čistého měsíčního příjmu žalovaného v částce částka, což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalobkyní. Úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu, a to následně: (i) dne datum v částce částka, (ii) dne datum v částce částka, (iii) dne datum v částce částka, (iv) dne datum v částce částka, (v) dne datum v částce částka, (vi) dne datum v částce částka, (vii) dne datum v částce částka, (viii) dne datum v částce částka, (ix) dne datum v částce částka, (x) dne datum v částce částka, (xi) dne datum v částce částka, (xii) dne datum v částce částka, (xiii) dne datum v částce částka, (xiv) dne datum v částce částka, (xv) dne datum v částce částka, (xvi) dne datum v částce částka, (xvii) dne datum v částce částka, (xviii) dne datum v částce částka a (xix) dne datum v částce částka, celkově v částce částka. Žalovaný při sjednávání úvěrové smlouvy objednal rovněž doplňující volitelné zpoplatněné služby. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, žalobkyně proto vypověděla úvěrovou smlouvu a o tomto žalovaného informovala e-mailem dne datum, ke kterémužto datu došlo k výpovědi a ode dne následujícího (datum) je žalovaný v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky v celkové výši částka, sestávající z jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu "Anonymizováno" ve výši částka. Jestliže by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně z úvěrové smlouvy, navrhuje žalobkyně, aby byla žalovanému jakožto bezdůvodně obohacenému uložena k úhradě žalobkyni částka, jež byla vyplacena ve prospěch bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka, přičemž nárok vyvozuje z čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy, sjednané v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky – žalobkyně nárokuje smluvní pokuty z jistiny úvěru za 90denní období od datum do datum. Žalovaný byl vyzván ke splnění svých dluhů předžalobní výzvou odeslanou žalovanému prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně.

2. K výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů, jakým způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet jeho závazky, a dále jaká celková výše peněžitého plnění byla ze strany žalobkyně žalovanému poskytnuta a jaká celková výše peněžitého plnění byla ze strany žalovaného hrazena ve prospěch žalobkyně, učinila žalobkyně doplňující podání ze dne datum. V daném podání žalobkyně sdělila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila od žalovaného informace ohledně jeho osobních poměrů, pravidelných měsíčních příjmů a výdajů a dále prověřila dostupné registry. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka. Žalobkyně ověřila prostřednictvím licence AISP majitele bankovního účtu a výši příjmů, přičemž žalobkyně dále využívá služeb společnosti Anonymizováno, která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům, s čímž žalovaný souhlasil v čl. IX. souhlasu se zpracováním osobních údajů. Žalovaný uhradil žalobkyni: (i) dne datum částku částka, (ii) dne datum částku částka a (iii) dne datum částku částka, celkově tak žalovaný uhradil částku 7 204,27 Kč, z toho částka částka byla žalobkyní započtena na jistinu a částka částka byla započtena na příslušenství, po podání žaloby již žalovaný neuhradil ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena dle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), spolu s výzvou k vyjádření. Po celou dobu řízení zůstal žalovaný procesně zcela pasivní.

4. Účastníci řízení svým procesním postojem (žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaný konkludentně dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.) dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tak rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne datum vyplývá, že žalobkyně (Jméno žalobkyně B.) jako věřitel a žalovaný jako dlužník ujednali, že věřitel poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr, a to s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše částka. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr po celou dobu platnosti Kreditního rámce, a to postupně i opakovaně, jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Podle čl. V. Smlouvy měly být poskytnuté peněžní prostředky spláceny žalovaným v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Datum splatnosti první splátky bylo stanoveno na den datum, splatnost úvěru měla nastat dne datum. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného a vlastnictví bankovního účtu prostřednictvím „Ověřovací koruny“, tedy ověřovacího poplatku ve výši částka, který byl zaslán na účet žalobkyně. Společně s úvěrovou smlouvou byly žalovanému poskytnuty též navazující dokumenty – Všeobecné obchodní podmínky, Informace pro spotřebitele, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Obecné principy posuzování.

6. Z přehledu identifikovaných příjmů se podává, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného byl žalobkyní dovozen jako ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši částka, přičemž dané bylo prokázáno z čísla účtu IBAN.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného se podává, že žalovaný žil v domácnosti Anonymizováno, jeho výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila částka, výdaje na bydlení činily částka měsíčně, další nezbytné výdaje činily částka a ostatní zbytné výdaje činily částka. Žalobkyně vypočítala minimální výdaje žalovaného na částku částka a uzavřela, že disponibilní příjem žalovaného činí částka.

8. Z Autorizace ověření totožnosti se podává, že ověření totožnosti žalovaného proběhlo prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. č. účtu dne datum, vedeného na jméno žalovaného – Jméno žalovaného.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalovanému se podává, že žalobkyně poskytla žalovanému na č. účtu č. účtu pod VS: var. symbol dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka; dne datum částku částka a dne datum částku částka.

10. Z e-mailu žalobkyně ze dne datum se podává, že žalovaný byl daného dne e-mailem upozorněn na prodlení se splácením svých závazků vůči žalobkyni, přičemž žalobkyně daným oznámením vypověděla úvěrovou smlouvu s okamžitou platností a sdělila žalovanému, že celková dlužná částka činí částka a je již splatná.

11. Ze sdělení právnická osoba., IČO IČO ze dne datum, vyžádaného ze strany soudu, se podává, že žalovaný v rozhodné době disponoval účtem č. č. účtu, přičemž na účet byly připsány platby od č. účtu č. účtu pod VS: var. symbol v celkové výši částka, a to v jednotlivých platbách odpovídajících výčtu plateb uvedených v bodě 9. odůvodnění rozhodnutí shora.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného IBAN, pořízeného automatizovaným systémem Anonymizováno se podává, že žalovaný mimo dalších příjmů a výdajů měl výdaje spojené s platbami sázkové kanceláři Anonymizováno (kupříkladu dne datum celkem hodnota plateb, dále dne datum, dne datum, dne datum, dne datum apod.).

13. Z předžalobní výzvy právní zástupkyně žalobkyně k plnění ze dne datum se podává, že žalovaný byl urgován ke splnění svých peněžitých závazků vůči věřiteli, přičemž odeslání výzvy dne datum prokazuje potvrzení o podání doporučené zásilky Anonymizováno.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku vztahujícího se k žalobkyni se podává, že žalobkyně v průběhu řízení změnila firmu a adresu sídla – z původní Jméno žalobkyně B. nově na Jméno žalobkyně A., IČO: IČO, se sídlem adresa.

15. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé, přičemž provedené důkazy soud hodnotil samostatně i ve vzájemných souvislostech při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř.

16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc z hlediska práva takto:

17. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

23. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

24. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Podle ust. § 75 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle ust. § 76 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

28. Podle ust. § 78 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. Podle odst. 5 povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

29. V dané věci uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. Soud však dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů, k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy porušení povinnosti žalobkyně jakožto úvěrující k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného jakožto úvěrovaného dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. s sebou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 580 o.z. nese následek neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédl dle ust. § 588 o.z., a to i bez návrhu žalovaného.

30. Vedle shora již odkazované právní úpravy vycházel soud při posouzení věci a dovození neplatnosti úvěrové smlouvy rovněž z relevantní judikatury, a sice právních závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve vztahu následkům nedostatečného prověření úvěruschopnosti úvěrovaného ze strany úvěrujícího, a dále z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021, z nichž se podává povinnost soudu zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tj. i bez výslovné námitky vznesené úvěrovaným.

31. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V dané věci žalobkyně předložila soudu pouze identifikované příjmy žalovaného, výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpis z běžného bankovního účtu, aniž by předložila jakékoliv další podklady, z nichž měla vycházet při posouzení úvěruschopnosti žalovaného (pracovní smlouvu, náklady na bydlení apod.). Z listin předložených žalobkyní tak soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní prověřena dostatečně řádně, a to zejména v oblasti výdajů žalovaného, a nebyl tak naplněn zákonný předpoklad potřebný pro přijetí závěru o možnosti poskytnutí úvěru žalovanému věřitelem ve smyslu náležitého prověření způsobilosti žalovaného úvěr řádně splácet. Poskytovatel úvěru má přitom povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, když není možné se spokojit pouze s pouhými tvrzeními žalovaného obsaženými v dokumentech vztahujících se k poskytnutí úvěru, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaný prokázal příslušnými listinami, případně jinak tyto relevantně doložil, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. Z listin předložených žalobkyní pak není dostatečně zřejmé, na základě čeho dospěla žalobkyně k závěru o ověřeném měsíčním příjmu žalovaného ve výši částka. Žádná ze žalobkyní předložených listin ani nedokládá, že by relevantně zkoumala výdaje žalovaného, které zůstaly zcela neověřené, zvláště pak ve vztahu k bydlení a ostatním nákladům osobní povahy, jejichž existenci lze důvodně předpokládat. Ohledně specifikace výdajů tak věřitelka vycházela pouze z vlastního tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí částka (z čehož žalovaný uvedl, že náklady na bydlení činí částka, náklady na půjčky činí částka, další nezbytné výdaje činí částka a zbytné výdaje činí částka), což však není potvrzováno žádným z předložených důkazů. Větší obezřetnost ze strany žalobkyně jakožto úvěrující věřitelky ve vztahu k výdajové stránce žalovaného bylo od ní namístě požadovat rovněž s ohledem na množství výdajů ve výpise z účtu žalovaného vztahujících se k platbám sázkové kanceláři. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila skutečné poměry žalovaného potřebné pro vyhodnocení jeho úvěruschopnosti a spokojila se pouze s vlastním blíže nedoloženým tvrzením žalovaného o jeho výdajích. Přesto byl žalovaný vyhodnocen jako schopný splácet revolvingový úvěr v denních splátkách a tento mu byl žalobkyní schválen a poskytnut, jakkoliv nebyly spolehlivě zjištěny skutečné výdaje vynakládané v rozhodné době žalovaným a existovaly tak důvodné pochybnosti o způsobilosti žalovaného splácet úvěr. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně jakožto úvěrující věřitelka řádně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem úvěrové smlouvy, a tedy nesplnila podmínky dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb.

32. V řízení bylo náležitě prokázáno, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka částka, a to v jednotlivých úhradách na bankovní účet žalovaného č. č. účtu (k tom srov. body 9. a 11. odůvodnění rozhodnutí shora), přičemž dle vlastního tvrzení žalobkyně v podání doručeném dne datum žalovaný uhradil částku částka. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k úhradě částky 18 795,73 Kč (rovnající se rozdílu částek 26 000 Kč a 7 204,27 Kč), kdy daná částka představuje obecně zvláštní formu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 2991 o.z., které je žalovaný povinen vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.

33. S ohledem na ustanovení § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 Zákona č. 257/2016 Sb., souladně s právními závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal žalobkyni úroky z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem uloženou povinnost v rozsudku. Postup dle ust. § 87 Zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku.

34. Současně platí, že v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni ani právo na zaplacení nároků odvíjejících se od jednotlivých smluvních ujednání či jejich porušení (úroky z úvěru, zákonné úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuta), a proto byly všechny zbývající peněžité nároky uplatněné žalobkyní vůči žalovanému zamítnuty jakožto nedůvodné výrokem II. tohoto rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy sice žalobkyně byla částečně úspěšná, ale její neúspěch uvedený v zamítacím výroku II. byl vyšší než úspěch v žalobě, zároveň žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.