28 C 30/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 922 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:- částku 14 922 Kč;- s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 922 Kč od 23. 3. 2024 do 10. 4. 2024 kapitalizovaným částkou 114,57 Kč;- s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 922 Kč od 11. 4. 2024 do zaplacení;to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 14 922 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč do 24 měsíců. Vedle toho se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč. Od druhé do osmé splátky byl sjednán pevný úrok částkou 490 Kč. Žalovaný neuhradil za trvání smlouvy ničeho. Jako sankce mu byla žalobkyní účtována smluvní pokuta ve výši 3 × 500 Kč a účelně vynaložené náklady 3 × 300 Kč + 1 × 130 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou byl v důsledku nečinnosti žalovaného ve vztahu k reakci na výzvu ze dne , datum, úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Celkem požaduje žalobkyně úhradu částky 14 922 Kč skládající se z jistiny 10 000 Kč, poplatků ve výši 922 Kč, úroků 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky rovněž předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena v souladu s § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“).

3. Jelikož oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaný konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.), rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník, obchodní podmínky, výpis proplacení smlouvy). Úvěr byl splatný do 24 měsíců s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč. Sjednaný úrok 490 Kč v období 2. - 8. řádné splátky je patrný ze splátkového kalendáře. Dále se strany dohodly na dalších poplatcích spojených se doplňkovými službami (SMS servis, služba označená jako bezpečná splátka). Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy vyplývá z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, podle něhož činil příjem žalovaného 17 000 Kč a v rámci výdajů tvořila částka 5 000 Kč splátky jiným společnostem. Žalovaný byl , Anonymizováno, , nebyl v , Anonymizováno, a lustrace ve veřejných rejstřících byla negativní. Žalobkyně při vyhodnocení vycházela především z výpočtu MLS (limit nejvyšší měsíční splátky).

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet dne , datum, poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný neuhradil na předmětný dluh ničeho. Vlastnictví účtu žalovaným a připsání částky 10 000 Kč bylo ověřeno dotazem na příslušnou banku, u níž je účet veden.

6. Žalovanému byla ze strany žalobkyně zaslána výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne , datum, a v důsledku přetrvávajícího prodlení došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , o čemž byl písemně informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, která byla dle poštovního podacího archu odeslána dne , datum, (, Anonymizováno, ).

7. Po právní stránce hodnotil soud věc dle následujících právních předpisů:

8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ust. § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

12. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.

13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. V projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z., na základě které žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími sjednanými poplatky. S ohledem na právní závěry formulované mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, má soud zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost poskytovatele řádně, ale zároveň je především nutné zkoumat, zda byl žalovaný schopen úvěr splatit. Soud po provedeném dokazování – též s ohledem na nižší částku úvěru – posoudil smlouvu o úvěru jako platnou, neboť bylo prokázáno, že žalovaný byl schopen úvěr hradit a úvěruschopnost byla u žalovaného při uzavření smlouvy dána.

15. Žalovaný však svým závazkům nedostál, neboť ve sjednaném termínu nevrátil poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, nezaplatil poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, ani poplatky za doplňkové služby ve výši 592 Kč, ani sjednané úroky ve výši 1 470 Kč. V důsledku tohoto prodlení žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními účtovala žalovanému náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 030 Kč a v souladu s § 2048 o.z. smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný nezaplatil ničeho, soud žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 14 922 Kč, neboť vzal nárok žalobkyně v plném rozsahu za prokázaný. (výrok I. ve vztahu k jistině)

16. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s § 1968 o.z. zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Zákonné úroky byly souladně s žalobním návrhem přiznány jednak v kapitalizované výši 114,57 Kč za období od 15. dne od odeslání předžalobní výzvy do podání žaloby, tj. od 23. 3. 2024 do 10. 4. 2024 a dále byl přiznán zákonný úrok z prodlení ode dne 11. 4. 2024 až do zaplacení. (výrok I. ve vztahu zákonným úrokům z prodlení)

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dál jen „a.t.“), z tarifní hodnoty ve výši 14 922 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (900 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. (300 Kč) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (k tomu srov. nález Ústavního sudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval § 14b a.t., neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) a.t. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 C 42/2024, sp. zn. 6 C 46/2024, sp. zn. 3 C 84/2023). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, nežli provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné pro úplnost odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně. (nákladový výrok II.)

18. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem ve výroku I. i II. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal podmínky k jejímu prodloužení.