28 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o zaplacení 124 722,34 Kč s příslušenstvím I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaných domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 5 500 Kč, zastavuje.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 2 792,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaných domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatili- částku 116 429,52 Kč,- kapitalizované úroky z prodlení v zákonné sazbě ve výši 49 387,67 Kč,- kapitalizované úroky z úvěru ve výši 15 271,18 Kč,- úroky z prodlení v zákonné sazbě 10,00 % ročně z částky 124 722,34 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení,- úroky z úvěru v sazbě 14,60 % ročně z částky 124 722,34 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení,zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 124 722,34 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a oběma žalovanými, na základě níž byl žalovaným poskytnut neúčelový úvěr v jednorázové výši 150 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaní se zavázali platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 14,60 % p. a. a poplatek za pojištění. Žalovaní byli povinni splácet poskytnutý úvěr, úroky a ostatní dohodnuté platby formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření úvěrové smlouvy. Dále byli žalovaní povinni platit poplatky spojené s úvěrem splatné vždy do posledního dne každého kalendářního měsíce. Žalovaní porušili své závazky zejména tím, že byli opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru ve spojení s čl. I. úvěrové smlouvy a dopisem ze dne , datum, ukončila poskytování úvěru a úvěr k tomuto dni zesplatnila. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 147 906,76 Kč byli žalovaní povinni neprodleně uhradit, což však neučinili. Pohledávka za žalovanými byla původním věřitelem postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovaným oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 8. 12. 2020 a 11. 12. 2020. Pohledávka za žalovanými činila ke dni postoupení částku 145 629,86 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby bylo na předmětnou pohledávku uhrazeno 80 600 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaných zaplacení, a to společně a nerozdílně, dlužné jistiny úvěru ve výši 124 722,34 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 7 822,14 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 271,18 Kč kapitalizovaných za období od , datum, do , datum, , úroků z prodlení ve výši 41 565,53 Kč kapitalizovaných za období od , datum, do , datum, a dále zaplacení obchodních úroků z dlužné částky v sazbě 14,60 % p. a. a úroků z prodlení v zákonné sazbě 10,00 % p. a. ode dne , datum, až do úplného zaplacení. Před podáním žaloby byli žalovaní žalobkyní písemně vyzváni k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, , ani přesto však dlužná částka nebyla žalovanými uhrazena.

2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili, i když jim byla žaloba řádně doručena dle ust. § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Po celou dobu řízení zůstali žalovaní procesně zcela pasivní.

3. Podáním doručeným soudu dne , datum, (datovaným ke dni , datum, ) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč, neboť žalovaní po podání žaloby, dne , datum, , uhradili částku 1 000 Kč, která byla žalobkyní započtena na úrok z úvěru. Současně žalobkyně daným podáním sdělila, že od poskytnutí úvěru do dne , datum, byla žalovanými souhrnně na jednotlivých dílčích splátkách uhrazena částka 142 707,18 Kč.

4. Podáním doručeným soudu dne , datum, (datovaným ke dni , datum, ) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 3 500 Kč, neboť žalovaní v mezidobí po prvním zpětvzetí žaloby uhradili souhrnně částku 3 500 Kč, a sice dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 1 500 Kč a dne , datum, částku 1 000 Kč, přičemž dané částky byly žalobkyní započteny na úrok z úvěru.

5. Podáním doručeným soudu dne , datum, (datovaným ke dni , datum, ) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč, neboť žalovaní v mezidobí po druhém zpětvzetí žaloby, dne , datum, , uhradili částku 1 000 Kč, která byla žalobkyní započtena na úrok z úvěru.

6. Z důvodu tří částečných zpětvzetí žaloby a návrhu žalobkyně na zastavení řízení v daném rozsahu (dle bodu 3., 4. a 5. odůvodnění shora) bylo řízení za naplnění zákonných podmínek v souladu s ust. § 96 o.s.ř. co do částky 5 500 Kč výrokem I. tohoto rozsudku zastaveno. Souhlas žalovaných nebyl vyžadován, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, nežli začalo jednání.

7. U nařízeného jednání soud provedl listinné důkazy, ze kterých po jejich náležitém zhodnocení dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jakožto úvěrující banka, se zavázala poskytnout žalovaným, jakožto úvěrovaným, úvěr ve výši 150 000 Kč. Podle čl. , Anonymizováno, úvěrové smlouvy se žalovaní zavázali hradit měsíční splátky ve výši 2 657,20 Kč a pojištění ve výši 237 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána článkem II. odst. 5 úvěrové smlouvy ve výši 14,60 % p. a. Podle , Anonymizováno, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaných prohlásit úvěr za ihned splatný. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly učiněny základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dokládá, že žalovaní byli seznámeni s podmínkami příslušného úvěrového produktu.

9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, adresovaného oběma žalovaným bylo zjištěno, že , právnická osoba, . oba žalované informovala o zesplatnění jejich úvěru ke dni , datum, s tím, že zaniká pojištění, a současně byli žalovaní vyzváni k úhradě již splatné částky vyčíslené v celkové výši 147 906,76 Kč.

10. Z výpisu z úvěrového účtu zpracovaného ke dni , datum, (kdy k účinnosti cese na základě postupní smlouvy ze dne , datum, mělo dojít dne , datum, ) byla zjištěna celková dlužná částka ve výši 145 629,86 Kč.

11. Z výpisů z běžného účtu za období od , Anonymizováno, je mimo běžné transakce patrné postupné splácení úvěru žalovanými v nepravidelných splátkách v různé výši a postupné narůstání dluhu po splatnosti. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, je zřejmé čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč dne , datum, . Proběhnuvší čerpání úvěru, splácení a účtování poplatků vyplývá rovněž z předložené platební historie.

12. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, podaného k dotazu soudu vyplývá, že dne , datum, byla na bankovní účet , Anonymizováno, . , hodnota, poukázána částka 150 000 Kč odpovídající jistině úvěru.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jakožto postupitel, postoupila předmětnou pohledávku za žalovanými obsaženou v příloze č. , hodnota, (řádek , Anonymizováno, ) žalobkyni jakožto postupníkovi. Potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, dokládá proběhnuvší úhradu úplaty za postoupení pohledávky ke dni , datum, . Dopisem datovaným ke dni , datum, bylo žalovaným oznámeno proběhnuvší postoupení pohledávky s odesláním , Anonymizováno, dne , datum, (podací lístek s podacím číslem , Anonymizováno, ) a , Anonymizováno, dne , datum, (podací lístek s podacím číslem , Anonymizováno, ).

14. Před-žalobními výzvami právního zástupce žalobkyně datovanými ke dni , datum, ve spojení s podacími lístky, bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby urgovala oba žalované ke splnění jejich dluhu.

15. Na výzvu soudu žalobkyně podáním doručeným soudu dne , datum, doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením úvěrové smlouvy tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela u daného typu úvěru obecně z příjmu, který úvěrovaný klient doloží v potvrzení o příjmu, nebo příjmu, který klient deklaruje svým podpisem.

16. Z doloženého potvrzení o výši příjmu žalované 1 ze dne , datum, byl zjištěn její průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , který za poslední 3 měsíce činil 12 055 Kč, a za posledních 7 měsíců pak 11 885 Kč.

17. Z žádosti o úvěr datované ke dni , datum, bylo zjištěno, že žalovaná 1 bydlí u , Anonymizováno, , nemá žádnou vyživovací povinnost a má jediný zdroj příjmu z pracovního poměru na dobu určitou. Žalovaný 2 v dané žádosti toliko bez dalšího uvedl čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce ve výši 18 671 Kč z pracovního poměru na dobu neurčitou, který je jeho jediným příjmem. Žalovaný 2 dále v žádosti o úvěr uvedl, že má , Anonymizováno, , bydlí v pronájmu a vede společnou domácnost s hlavním žadatelem úvěru (žalovanou 1). Celkový čistý měsíční příjem domácnosti oba žalovaní v žádosti o úvěr uvedli v částce 34 000 Kč.

18. Na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k prověření úvěruschopnosti obou žalovaných při sjednávání úvěrové smlouvy dne , datum, , tj. příjmů a výdajů, učiněnou při jednání soudu konaném dne , datum, , odkázala žalobkyně toliko na svá dosavadní podání, nad jejichž rámec již ničeho nedoplnila a nepředložila ani další podklady k ověření příjmu žalovaného 2.

19. Žalobkyně podáním ze dne , datum, (datovaným ke dni , datum, ) doložila přehled jednotlivých splátek žalovaných po převodu částky 150 000 Kč na účet žalované 1 (proběhnuvším dne , datum, ), z něhož vyplývá, že žalovaní ke dni , datum, uhradili na předmětný úvěr částku v souhrnné 142 707,18 Kč, vč. hrazené částky 1 000 Kč označované v prvním částečném zpětvzetí žaloby (srov. bod 3. odůvodnění shora). Z druhého a třetího částečného zpětvzetí žaloby dále vyplývá, že žalovaní následně v průběhu řízení uhradili žalobkyni dále částku 4 500 Kč (srov. bod 4. a 5. odůvodnění shora).

20. Protože si jednotlivá skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění rovněž jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a žádnou ze stran nebyly vzneseny námitky vůči správnosti či pravosti listin.

21. Soud posoudil věc po právní stránce takto:

22. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

24. Podle ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

29. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

30. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle ustanovení § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v ust. s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

32. Podle ust. § 75 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

33. Podle ust. § 78 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 5 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

34. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z. ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z níž vyplývá postoupení pohledávek majících původ v předmětné úvěrové smlouvě ze dne , datum, či v peněžitém plnění poskytnutým v souvislosti s úvěrovou smlouvou.

35. Soud však dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů, k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a oběma žalovanými je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti obou žalovaných, kdy porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaných jakožto úvěrovaných dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. s sebou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 580 o.z. nese následek neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédl dle ust. § 588 o.z., a to též s ohledem na dále citované judikatorní závěry. Nárok žalobkyně je tak důvodný pouze částečně.

36. Z žádosti obou žalovaných o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná 1 uvedla jako svůj pravidelný měsíční příjem částku 12 055 Kč, který byl doložen potvrzením zaměstnavatele , právnická osoba, ., a žalovaný 2 uvedl pravidelný měsíční příjem v částce 18 671 Kč, jehož ověření však žalobkyně - navzdory výzvě soudu - nikterak blíže nedoložila. Ke zkoumání konkrétních výdajů obou žalovaných nebylo zjišťováno ze strany původního věřitele ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na zjištění skutečných poměrů žalovaných a spokojila se pouze s tvrzením o vyživovacích povinnostech a způsobu bydlení žalovaných, aniž by zjišťovala jejich pravidelné měsíční výdaje (podíl na inkasu u žalované 1, nájemné a výdaje na , Anonymizováno, u žalovaného 2 - např. pomocí výpisů z účtu). Dle vlastních tvrzení žalobkyně v podání doručeném soudu dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná 1 má v době podání žádosti o úvěr další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 029 Kč (500 Kč + 1 529 Kč). Přesto byli žalovaní věřitelem vyhodnoceni jako schopni splácet úvěr a žádost o úvěr ve výši 150 000 Kč jim byla schválena.

37. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanými, když není možné se spokojit pouze s tvrzeními žalovaných obsažených v dokumentech vztahujících se k poskytnutí úvěru, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaní prokázali příslušnými listinami, případně jinak tyto relevantně doložili. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaných, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaných před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

38. Soud při hodnocení věci vycházel mj. ze závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle nichž platí, že: „Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“39. Obdobně podle závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, platí, že: „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“40. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 vyplývá, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrovaného. Uvedený postup je v souladu s evropským právem, které má aplikační přednost před právem členských států, tedy i před právem České republiky (v daném případě před vnitrostátní úpravou zakotvenou v ust. § 87 odst. 1 věta druhá Zákona č. 257/2016 Sb.). Aplikační přednost evropského práva ostatně konstatoval i Ústavní soud např. v rozhodnutí ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž uvedl, že národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. Zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, došlo s účinností od 29. 5. 2022 k novelizaci § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., jehož aktuální znění reflektuje výše citovanou judikaturu Soudního dvora EU a soudu ukládá, aby k neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé přihlédl i bez návrhu.

41. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaných jakožto spotřebitelů podle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb., pročež je posuzovaná úvěrová smlouva uzavřená dne , datum, ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ust. § 588 o.z. S ohledem na shora citované i další aktuální judikatorní závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021, či rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je nutné na danou úvěrovou smlouvu – při nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného poskytovatelem úvěru – nahlížet jako na právní jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaných, kdy v posuzované věci zůstali oba žalovaní v řízení zcela pasivní.

42. V řízení bylo prokázáno, že žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 150 000 Kč bezhotovostním převodem dne , datum, připadající na jistinu úvěru, přičemž právě tato částka představuje obecně zvláštní formu bezdůvodného obohacení na straně žalovaných ve smyslu ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 2991 o.z., které jsou žalovaní povinni vrátit žalobkyni v době přiměřené jejich možnostem.

43. S ohledem na všechny doposud proběhnuvší platby žalovaných ve prospěch jejich věřitele v souhrnné částce 147 207,18 Kč (142 707,18 Kč + 3 500 Kč + 1 000 Kč) jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni zbývající část bezdůvodného obohacení ve výši 2 792,82 Kč určené rozdílem částek 150 000 Kč a 147 207,18 Kč, k čemuž soud žalované společně a nerozdílně zavázal výrokem II. tohoto rozsudku, přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalovaných soud rozhodl o uhrazení celé zbývající jistiny v třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 o.s.ř. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

44. Současně platí, že v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni ani právo na zaplacení nároků odvíjejících se od jednotlivých smluvních ujednání či jejich porušení (úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení), a proto byly všechny zbývající peněžité nároky uplatněné žalobkyní vůči žalovaným, které doposud zůstávaly předmětem řízení, zamítnuty jakožto nedůvodné výrokem III. tohoto rozsudku.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měli právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jejich pasivitě nevyplývá, že by jim v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by bylo možné jim přiznat.