28 C 57/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení 53 132,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení:- částky 37 632,14 Kč;- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 4 954,65 Kč;- kapitalizovaného úroku v částce 4 198,69 Kč;- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 27 998,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení;- úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 27 998,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení;zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 53 132,14 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh zdůvodnila žalobkyně zejména tak, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v den uzavření smlouvy částku 31 000 Kč, a to hotovostně. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalované s výstupy shrnutými v zákaznické kartě. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 68 842 Kč (31 000 Kč + 37 842 Kč) v 21 měsíčních splátkách po 3 279 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2023 a nejpozději k danému datu bylo tak zapotřebí uhradit celkovou dlužnou částku. Žalovaná se zavázala uhradit v souvislosti se zápůjčkou dále částku 37 842 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 29 887 Kč (s úrokovou sazbou 20,79 % ročně), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 455 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 10. 9. 2021. Žalovaná celkově na svůj dluh dle úvěrové smlouvy uhradila částku 15 500 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli postupní smlouvou ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně požadovala po žalované vedle dlužné jistiny v částce 53 132,14 Kč (sestávající z vlastní dlužné jistiny úvěru v částce 27 998,69 Kč a poplatků v částce 25 133,45 Kč), dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 4 954,65 Kč, kapitalizovaný úrok v částce 4 198,69 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 27 998,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a úrok ve výši 20,79 % ročně z částky 27 998,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kdy rovněž nárokovala vůči žalované náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla vyzvána ke splnění svého dluhu před-žalobní výzvou právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, i když jí byla žaloba dne , datum, řádně doručena společně s výzvou k vyjádření dle ust. § 49 odst. 1 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Po celou dobu řízení zůstala žalovaná procesně zcela pasivní.

3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a doložení důkazů, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr, žalobkyně v podání doručeném soudu dne , datum, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od samotné žalované zaznamenaných v zákaznické kartě, konkrétně z výměru sociální podpory 02/2021 a z výpisů z bankovního účtu 02-03/2021, kdy rovněž prověřila žalovanou v insolvenčním rejstříku. Ze zákaznické karty zpracované právní předchůdkyní žalobkyně vyplynulo, že příjem žalované plynoucí z dávek státní podpory činil 30 792 Kč měsíčně, žalovaná neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná doposud celkově uhradila částku 15 500 Kč.

4. Účastníci řízení svým procesním postojem (žalobkyně výslovně v žalobě, žalovaná konkludentně dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.), dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tak rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaná ujednali, že věřitel poskytne žalované hotovostně peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli poplatek za spotřebitelský úvěr v částce 37 842 Kč (určený součtem částek 29 887 Kč připadající na úrok, 1 500 Kč připadající na zpracování spotřebitelského úvěru a 6 455 Kč připadající na doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení). Celková dlužná částka tak činí 68 842 Kč, pevná úroková sazba činí 86 % p. a., přičemž dlužná částka je splatná formou 21 měsíčních splátek ve výši 3 279 Kč s tím, že poslední splátka činí 3 262 Kč. Přílohou úvěrové smlouvy byly učiněny smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru upravující blíže mj. splácení úvěru a práva věřitele při vzniku prodlení dlužníka.

6. Ze zákaznické karty - žádosti žalované o spotřebitelský úvěr datované ke dni , datum, vyplývá, že žalovaná ve vztahu k bydlení uvedla, že je spoluvlastník, dále že má , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , nemá neočekávané výdaje, má , Anonymizováno, vyživovací povinnosti. Ohledně svého příjmu žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná, má příjem 6 792 Kč měsíčně, čisté příjmy domácnosti jsou dalších 24 000 Kč, celkově tedy 30 792 Kč. K doložení příjmů žalovaná doložila výpisy z bankovního účtu za období 02-03/2021 a výměr ze dne , datum, . Odhadované měsíční výdaje žalované jakožto žadatelky o úvěr byly vyčísleny částkou 4 500 Kč.

7. Z dokumentu označeného jako „tabulka umoření“ vyhotoveného ke sni , datum, vztahujícího se k úvěrové smlouvě č. , hodnota, se podává poskytnutí úvěru žalované v částce 31 000 Kč dne , datum, a celkově 5 splátek žalované realizovaných v období 11/2021 – 05/2023 v souhrnné částce 15 500 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze , datum, bylo prokázáno, že , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jakožto postupitel, postoupil předmětnou pohledávkou za žalovanou na žalobkyni jakožto postupníka. Daná pohledávka je evidována v příloze postupní smlouvy s odkazem na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Proběhnuvší postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, o jehož odeslání svědčí podací lístek č. , Anonymizováno, .

9. Z před-žalobní výzvy právního zástupce žalobkyně k plnění ze dne , datum, se podává, že žalovaná byla urgována ke splnění svého peněžitého závazku vůči žalobkyni, přičemž odeslání výzvy dne 2. 4. 2024 prokazuje podací lístek č. , Anonymizováno, .

10. Protože si jednotlivá skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění rovněž jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze:a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo;c) smluvní pokutuPodle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

19. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle ust. § 75 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle ust. § 76 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

24. Podle ust. § 78 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 5 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta25. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z. ze dne , datum, , jež byla uzavřena mezi , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, z níž vyplývá postoupení pohledávek majících původ v předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru či v peněžitém plnění poskytnutým v souvislosti s danou smlouvou. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 o.z. poskytnout plnění přímo postupníkovi.

26. V dané věci uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. Soud však dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů, k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované jakožto úvěrované dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. s sebou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 580 o.z. nese následek neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédl dle ust. § 588 o.z., a to též s ohledem na dále citované judikatorní závěry. Nárok žalobkyně je tak důvodný pouze částečně.

27. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela především z informací získaných od samotné žalované. Žalovanou uváděné skutečnosti měly být ověřeny z výměru sociální podpory (02/2021) a z výpisů z bankovního účtu (02,03/2021). Z žalobkyní předložených důkazů však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně, neboť si vůbec neověřila výdaje žalované, zvláště ve vztahu k bydlení a počtu vyživovaných osob, kdy žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná a že má dvě vyživovací povinnosti. Ohledně specifikace výdajů tak právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z vlastního tvrzení žalované podaného v zákaznické kartě, že její jediné měsíční výdaje činí 4 500 Kč, což však není potvrzováno z žádných předložených důkazů. Finanční údaje byly zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenány do dokumentace, žalobkyně však nedoložila žádné důkazní prostředky k prokázání žalovanou tvrzených výdajů zaznamenaných do smlouvy. Nicméně i za předpokladu, že by skutečné měsíční výdaje žalované činily pouze žalovanou uváděných 4 500 Kč, žalovanou současně uváděný příjem činil 6 792 Kč, což by v rozdílu nepostačovalo ani k pokrytí sjednané pravidelné měsíční splátky ve výši 3 279 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na zjištění skutečných poměrů žalované a spokojila se pouze s jejím vlastními tvrzením o dosahovaných výdajích, rodinném stavu a bydlení, aniž by však tyto náležitě prověřila. Přesto byla žalovaná věřitelem vyhodnocena jako schopná splácet úvěr ve výši 31 000 Kč a tento jí byl věřitelem schválen a poskytnut, jakkoliv nebyly spolehlivě zjištěny skutečné výdaje vynakládané v rozhodné době žalovanou, ani prokázány dostatečné příjmy žalované.

28. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, když není možné se spokojit pouze s tvrzeními žalované obsaženými v dokumentech vztahujících se k poskytnutí úvěru, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje žalovaná prokázala příslušnými listinami, případně jinak tyto relevantně doložila. Lze tak uzavřít a soud má za náležitě prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

29. Soud při hodnocení věci vycházel mj. ze závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle nichž platí, že: „Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“30. Obdobně podle závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, platí, že: „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“31. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 vyplývá, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrovaného. Uvedený postup je v souladu s evropským právem, které má aplikační přednost před právem členských států, tedy i před právem České republiky (v daném případě před vnitrostátní úpravou zakotvenou v ust. § 87 odst. 1 věta druhá Zákona č. 257/2016 Sb.). Aplikační přednost evropského práva ostatně konstatoval i Ústavní soud např. v rozhodnutí ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž uvedl, že národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. Zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, došlo s účinností od 29. 5. 2022 k novelizaci § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., jehož aktuální znění reflektuje výše citovanou judikaturu Soudního dvora EU a soudu ukládá, aby k neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé Zákona č. 257/2016 Sb. přihlédl i bez návrhu.

32. V řízení bylo náležitě prokázáno, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 31 000 Kč, a to hotovostně dne , datum, , připadající na jistinu úvěru, přičemž právě tato částka představuje obecně zvláštní formu bezdůvodného obohacení na straně žalované ve smyslu ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 2991 o.z., které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

33. Soud má dále za prokázané, že žalovaná ve prospěch svého věřitele hradila doposud částku v souhrnné výši 15 500 Kč, jak vyplývá z vlastního tvrzení žalobkyně v čl. II. žaloby a čl. III. jejího podání ze dne , datum, a rovněž tak z tabulky umoření dluhu (celkově 5 plateb v období 11/2021 – 05/2023).

34. Soud na základě proběhnuvšího dokazování uzavřel, že jistina „úvěru“ nebyla dosud žalovanou splacena, resp. bezdůvodné obohacení nebylo dosud vydáno, v částce 15 500 Kč (určené rozdílem částek 31 000 Kč a 15 500 Kč), pročež k úhradě této částky zavázal žalovanou ve prospěch žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. Pro procesní pasivitu žalované byla z hlediska vymezení pariční lhůty k plnění tato stanovena třídenní podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

35. Současně platí, že v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni ani právo na zaplacení nároků odvíjejících se od jednotlivých smluvních ujednání či jejich porušení (jednotlivé poplatky, úroky z úvěru, zákonné úroky z prodlení), a proto byly všechny zbývající peněžité nároky uplatněné žalobkyní vůči žalované zamítnuty jakožto nedůvodné výrokem II. tohoto rozsudku.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. V řízení byla sice převážně procesně úspěšná žalovaná, nicméně žalovaná náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nenárokovala, v řízení jí žádné nevznikly, částečně úspěšní v řízení byli oba účastníci, pročež s ohledem na všechna východiska věci soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich.