28 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Manišovským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , narozenou Datum narození zmocněnce , bytem Adresa zmocněnce o zaplacení 130 491 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 674 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách, každá ve výši 2 700 Kč, až do úplného zaplacení, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení- částky ve výši 22 173 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 99 847 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení,- smluvní pokuty ve výši 18 409,28 Kč,- úroku ve výši 20 % ročně z částky 93 272,69 Kč od 29. 2. 2024 do 23. 3. 2024,- úroku ve výši 20 % ročně z částky 93 272,69 Kč od 24. 3. 2024 do 24. 3. 2024,- úroku ve výši 15 % ročně z částky 93 272,69 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 2. 2024 dosáhne částky 379 152 Kč,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 285 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni částku 110 146 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu v částce 20 345,36 Kč a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že je držitelem povolení ČNB k poskytování úvěrů. Žalobkyně dne , datum, s žalovaným uzavřela: (i) smlouvu o úvěru č. , hodnota, a rovněž (ii) dohodu o konsolidaci navazující na úvěrovou smlouvu, na základě nichž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši jistiny 94 000 Kč, z něhož částka 57 226 Kč byla využita na úhradu/započtení dosavadních dluhů žalovaného a částka 36 774 Kč byla žalovanému vyplacena na bankovní účet dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v 60 měsíčních splátkách po 5 442 Kč spolu s úrokem ve výši 64,29 % ročně. Žalovaný řádně neplnil své závazky, do data zesplatnění úvěru uhradil souhrnně toliko částku 16 326 Kč připadající na 3 měsíční splátky, každá ve výši 5 442 Kč v měsících 09 – 11 /2023. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, s tím, že k tomuto dni činila tzv. nová jistina zahrnující nezaplacenou jistinu a veškeré dosud nezaplacené úroky částku 108 220,10 Kč. Vedle částky odpovídající „dlužné nové jistině úvěru“ v celkové výši 108 220,10 Kč požadovala žalobkyně smluvní pokutu dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy za prodlení žalovaného se splátkou č. , hodnota, a 5 delší než 30 dní ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy v celkové výši 400 Kč, tj. 200 Kč za splátku č. , hodnota, a 5, u kterých byl žalovaný v prodlení o délce 15 dnů a rovněž úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr v částce 528 Kč (souhrnně tedy částka 110 146,10 Kč, k níž žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení v sazbě 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení). Dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy požadovala žalobkyně dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od , datum, do dne vyhotovení žaloby ve výši 20 345,36 Kč a od , datum, také úrok z úvěru ve výši 64,29 % ročně z částky 93 272,69 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu písemnou výzvou k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě samostatným podáním nevyjádřil, i když mu byla žaloba řádně doručena do vlastních rukou dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Při jednání soudu konaném dne , datum, , na které se žalovaný osobně dostavil (na invalidním vozíku), sdělil, že je po prodělané mrtvici s pokračujícími zdravotními komplikacemi, pročež ke svému zastupování zmocnil svou manželku jakožto obecnou zmocněnkyni. Žalovaný nesporoval uzavření obou smluv se žalobkyní ze dne , datum, , ani poskytnutí úvěru, nebránil se obecně úhradě finančního plnění žalobkyni, poukázal nicméně na svou nedobrou sociální a majetkovou situaci, kdy jedinými příjmy žalovaného a jeho manželky jsou jejich starobní důchody, pročež žalovaný žádal o umožnění splátkového plnění svého dluhu.

3. Podáním žalobkyně ze dne , datum, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět a rovněž doplnila svá tvrzení k prověření zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 22 547 Kč a náklady 14 562 Kč, své důkazní návrhy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného označila žalobkyně obecně shodně s důkazními návrhy uvedenými již v žalobě, při dodatečném doložení oznámení ČSSZ dokládající přiznání starobního důchodu žalovanému v částce 22 547 Kč a výpisů z bankovního účtu žalovaného dokládající výplaty starobního důchodu v dané částce za období od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, . Žalobkyně rovněž prověřila žalovaného v registrech NRKI a SOLUS.

4. Usnesením , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby a souladně s ním za naplnění zákonných podmínek dle ust. § 96 o.s.ř. rozhodnuto o částečném zastavení řízení co do jistiny v částce 10 299 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 299 Kč od , datum, do zaplacení, co do jistiny připadající na smluvní pokutu v částce 1 936,08 Kč, a co do úroku ve výši 44,29 % ročně z částky 93 272,69 Kč od , datum, do , datum, a 44,29 % ročně z částky 93 272,69 Kč od , datum, do , datum, . Předmětem řízení tedy nadále zůstávalo zaplacení: (i) částky ve výši 99 847 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 99 847 Kč od , datum, do zaplacení, (ii) smluvní pokuty ve výši 18 409,28 Kč, a dále (iii) úroku ve výši 20 % ročně z částky 93 272,69 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 20 % ročně z částky 93 272,69 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 15 % ročně z částky 93 272,69 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 379 152 Kč.

5. U nařízeného jednání soud provedl listinné důkazy a účastnický výslech žalovaného, ze kterých po jejich náležitém zhodnocení dospěl k následujícímu závěru o skutkovému stavu věci:

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jejíž faktickou součástí je dohoda o konsolidaci a dodatek č. , hodnota, , vyplývá, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (e-mailová komunikace) dne , datum, mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem a že žalovanému byl na jejím základě poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 94 000 Kč. Celková částka, kterou má žalovaný dle úvěrové smlouvy zaplatit, činí včetně poplatků z úvěru a sjednaným pojistným za schopnost splácet úvěr 315 960 Kč, a má být splacena v 60 měsíčních splátkách po 5 442 Kč, s úrokovou sazbou 64,29 % ročně (měsíční splátka bez úhrady za pojištění činí 5 266 Kč). Žalovaný obdržel splátkový kalendář, informační dokument o pojistném produktu a další informace o pojištění a také předsmluvní formulář, kde jsou přehledně uvedeny podmínky úvěrové smlouvy. Přílohu č. , hodnota, úvěrové smlouvy tvoří pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 176 Kč měsíčně.

7. Z dohody o konsolidaci uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, vyplývá, že částky 57 226 Kč dle úvěrové smlouvy č. , hodnota, má být užito na úhradu stávajícího dluhu žalovaného vůči žalobkyni s tím, že tato částka se započítává na danou pohledávku žalobkyně za žalovaným.

8. Dle dokladu o vyplacení úvěru byly peněžité prostředky připadající na úvěr dne , datum, vyplaceny tak, že částkou 57 226 Kč byl uhrazen stávající dluh žalovaného z jiných smluvních vztahů s žalobkyní (platba na vrub účtu č. , Anonymizováno, ) a částka 36 774 Kč byla poskytnuta bezhotovostně žalovanému (platba na vrub účtu č. , č. účtu, ).

9. Z karty klienta se podává, že žalovaný zaplatil pouze první tři splátky úvěru, tj. celkově částku 16 326 Kč (platby 3 X 5 442 Kč v měsících 09 – 11 /2023).

10. Dopisem žalobkyně ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky současně s upozorněním na možnost zesplatnění dluhu v důsledku prodlení se splátkami č. , hodnota, a 5. Na prodlení se splátkami č. , hodnota, , 5, 6 byl žalovaný upozorněn dalším dopisem žalobkyně ze dne , datum, . Následně byl žalovaný dopisem ze dne , datum, vyzván žalobkyní k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru vyčíslené ve výši 110 146 Kč ke dni , datum, , kdy byl úvěr zesplatněn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva žalobkyně k úhradě dluhu dle poštovního podacího archu dne , datum, .

11. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný pobírá důchod ve výši 22 547 Kč, který je jeho jediným příjmem. Měsíční výdaje žalovaného činí 14 562 Kč, z toho 3 915 Kč na bydlení u rodičů, 5 787 Kč na splátky žalobkyni, kdy 4 860 Kč představuje životní minimum. Příjem žalovaného ze starobního důchodu ve výši 22 547 Kč měsíčně je zřejmý z oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, a rovněž z doložených potvrzení o provedené platbě vystavených bankou vedoucí účet žalovaného (06-07/2023). Prověření výdajů žalovaného nebylo ze strany žalobkyně doloženo žádnou listinou. Lustrací v databázích úvěrové historie žalovaného v SOLUS, NRKI bylo zjištěno, že hodnoty zjištěné u žalovaného významně nasvědčovaly riziku, že žalovaný nebude schopný úvěr splácet, kdy z těchto vyplynulo, že žalovaný žádal o úvěr již u 7 institucí a jeho aktuální úvěrový rámec činil 1 049 467 Kč.

12. Z dílčích výplatních dokladů z r. 2025 se podává, že žalovanému je vyplácen starobní důchod v částce cca 21 000 Kč měsíčně, jeho manželce , Jméno zmocněnce, , narozené , Datum narození zmocněnce13. Z dalších k důkazu provedených listin již nezjistil soud závěrů podstatných pro jeho rozhodnutí.

14. V rámci svého účastnického výslechu (§ 131 o.s.ř.) žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy v době uzavření úvěrové smlouvy činily kolem 20 000 Kč, měl obvyklé výdaje připadající na jídlo, benzín, splácel taky nějaké dluhy u banky. Žalovaný má jediný příjem ze starobního důchodu, jenž pobírá.

15. Na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k prověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a dohody o konsolidaci dne , datum, , tj. příjmů a především výdajů, učiněnou při jednání soudu konaném dne , datum, , odkázala žalobkyně toliko na svá dosavadní podání, nad jejichž rámec již ničeho nedoplnila a nepředložila ani další podklady k ověření výdajů žalovaného.

16. Na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k výdajům žalovaného ke dni , datum, a k doložení jeho aktuálních finančních možností ke splacení závazků žalovaný k pravidelným měsíčním výdajům sdělil, že v rozhodné době uzavření úvěrové smlouvy splácel „hypotéku“, která činila 10 247 Kč, SIPO v částce 9 800 Kč a půjčku , právnická osoba, v částce 4 500 Kč. Příjmy žalovaného a jeho manželky plynou toliko ze starobního důchodu, u žalovaného v částce 22 000 Kč měsíčně, u jeho manželky v částce 17 500 Kč měsíčně, žalovaný je schopen plnit splátky dluhu v rozpětí 2 000 Kč – 2 700 Kč měsíčně.

17. Protože si jednotlivá skutková zjištění, která učinil soud z listinných důkazů uvedených shora, vzájemně neodporují, odkazuje soud na tato zjištění rovněž jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech při uplatnění zásady volného hodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. a vzal za prokázaná zjištění učiněná z listin, neboť tato vzájemně obsahově korespondovala a žádnou ze stran nebyly vzneseny námitky vůči správnosti či pravosti listin.

18. Soud posoudil věc po právní stránce takto:

19. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle ust. § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „Zákon č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

25. Podle ust. § 124 Zákona č. 257/2016 Sb. stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

26. Podle ust. § 86 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle ustanovení § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle ust. § 75 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle ust. § 78 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 5 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

30. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy porušení povinnosti žalobkyně jakožto úvěrující k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného jakožto úvěrovaného dle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb. s sebou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. a ust. § 580 o.z. nese následek neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlédl dle ust. § 588 o.z., a to též s ohledem na dále citované judikatorní závěry. Nárok žalobkyně je tak důvodný pouze částečně.

31. Podle údajů uvedených v hodnocení klienta vypracovaném žalobkyní, podepsaném žalovaným dne , datum, , měla žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 94 000 Kč splatný v 60 měsíčních splátkách po 5 442 Kč s úrokovou sazbou 64,29 % ročně. V části A formuláře označeného jako „analýza bonity“ bylo uvedeno, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem jako důchodce 22 547 Kč, výdaje 4 860 Kč (životní minimum), 3 915 Kč na bydlení a 5 787 Kč na splátky , Jméno žalobkyně, ., celkové výdaje tedy činí 14 562 Kč a rezerva 7 485 Kč. V části B (doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru) bylo vyplněno, že žalovaný je ženatý, ale nežije ve společné domácnosti s manželkou či partnerkou, má maturitu, není zaměstnán a bydlí u rodičů. Není zde uvedeno, zda byly tyto údaje ověřovány z listin předložených žadatelem o úvěr. Podle výpisu z NRKI ze dne , datum, klientova smlouva spadá do kategorie vyššího rizika. Z výpisu z registru SOLUS vyplývá, že žalovaný neměl k datu , datum, nesplacený dluh po splatnosti.

32. Soud při hodnocení věci vycházel mj. ze závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle nichž platí, že: „Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“33. Obdobně podle závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, platí, že: „Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“34. Z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 vyplývá, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrovaného. Uvedený postup je v souladu s evropským právem, které má aplikační přednost před právem členských států, tedy i před právem České republiky (v daném případě před vnitrostátní úpravou zakotvenou v ust. § 87 odst. 1 věta druhá Zákona č. 257/2016 Sb.). Aplikační přednost evropského práva ostatně konstatoval i Ústavní soud např. v rozhodnutí ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž uvedl, že národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. Zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, došlo s účinností od 29. 5. 2022 k novelizaci § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., jehož aktuální znění reflektuje výše citovanou judikaturu Soudního dvora EU a soudu ukládá, aby k neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 větě druhé přihlédl i bez návrhu.

35. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neposoudila řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele podle ust. § 86 Zákona č. 257/2016 Sb., pročež je posuzovaná úvěrová smlouva uzavřená účastníky dne , datum, ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ust. § 588 o.z. S ohledem na shora citované i další aktuální judikatorní závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 ICdo 3/2021, či rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je nutné na danou úvěrovou smlouvu – při nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného poskytovatelem úvěru – nahlížet jako na právní jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného.

36. Žalobkyně se spokojila pouze s doloženým a prokázaným příjmem žalovaného 22 547 Kč měsíčně plynoucím ze starobního důchodu, neověřila si však již žádné deklarované výdaje žalovaného ve výši 4 860 Kč (životní minimum), 3 915 Kč (bydlení). Své povinnosti se nemohla žalobkyně bez dalšího zprostit tím, že žalovaný podepsal prohlášení, že neplánuje, ani neočekává události mající dopad do jeho příjmů nebo výdajů v době splácení úvěru v oddílu A hodnocení klienta. Žalobkyně sice provedla lustraci v systému SOLUS, kde nebyly k osobě žalovaného vedeny žádné údaje, dle výpisu z NRKI však byla předmětná smlouva hodnocena jako do určité míry riziková. Žalobkyně však především vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, neprověřila výdaje vynakládané na bydlení (u něhož žalovaný z nabízených možností zvolil jako formu bydlení „u rodičů“ navzdory svému pokročilejšímu věku 70 let) přičemž je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů žadatele o úvěr, a že bude trvat na tom, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů řádně a ověřitelně doložil, což zpravidla není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi. Žalobkyně nijak blíže nespecifikovala ani výdaje označené jako „splátky , Jméno žalobkyně, .“, kdy není zřejmé, o kolik závazků a s jakou dobou splatnosti se jedná, přičemž tuto výdajovou položku sama žalobkyně musela jako poskytovatel úvěru znát. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 4 860 Kč coby životní minimum, z čehož ovšem nelze také zjistit fakticky nic o skutečných pravidelných výdajích, které žalovaný vynakládal. Přesto žalobkyně úvěr doporučila ke schválení a žalovanému byl také úvěr v celkové výši 94 000 Kč poskytnut., když dle dohody o konsolidaci použila žalobkyně částku 57 226 Kč na zápočet oproti svým dřívějším pohledávkám za žalovaným a na účet žalovaného účet dále vyplatila částku 36 774 Kč.

37. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo ze strany žalobkyně poskytnuto finanční plnění v částce 94 000 Kč, kdy soud vnímá jako plnění ve prospěch žalovaného, jak vlastní na jeho bankovní účet vyplacené finanční prostředky v částce 36 774 Kč, tak i umoření jeho dosavadního dluhu v částce 57 226 Kč. Jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru byla vyhodnocena jako neplatná, celkově žalobkyní žalovanému poskytnutá částka 94 000 Kč představuje zvláštní formu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odpovídající jistině úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 Zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 2991 o.z., které je žalovaný povinen vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.

38. S ohledem na žalobkyní deklarované dosavadní tři proběhnuvší splátky žalovaného, každá v částce 5 442 Kč, souhrnně tedy v částce 16 326 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zbývající část bezdůvodného obohacení ve výši 77 674 Kč (94 000 Kč – 16 326 Kč), k čemuž jej soud zavázal výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na ust. § 87 odst. 1 poslední věta Zákona č. 257/2016 Sb. a zjištěnou majetkovou a sociální situaci žalovaného a jeho manželky (společné příjmy manželů plynoucí toliko ze starobních důchodů v souhrnné částce cca 38 000 Kč měsíčně, běžné pravidelné výdaje domácnosti, zhoršený zdravotní stav žalovaného) má soud za přiměřenou možnostem spotřebitele úhradu zbývající části jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách, každá ve výši 2 700 Kč až do úplného zaplacení, jejichž splatnost byla stanovena vždy k poslednímu dni měsíce počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci rozsudku, a pod sankcí ztráty výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky (ust. § 1931 o.z.), a to jako odůvodněnou výjimku z obecného pravidla splatnosti v třídenní pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř. Až marným uplynutím takto vymezené lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

39. Ve všech zbývajících peněžitých nárocích, které vyplývaly z úvěrové smlouvy a byly uplatněné žalobkyní vůči žalovanému, byl návrh shledán jako nedůvodný, neboť úvěrová smlouva byla soudem posouzena jako neplatná, pročež na jejím základě nemohly žalobkyni vzniknout ani nároky na smluvní pokuty, úroky, poplatky, úroky z prodlení požadované od splatnosti jednotlivých splátek či jiné, pročež byla žaloba v celé její zbývající části zamítnuta výrokem II. tohoto rozsudku.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, proti žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 285 Kč, přičemž tato částka představuje 19,04 % z jejich celkové výše vypočtené v částce 38 263 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,48 %, kdy v tomto směru bylo vycházeno z jistiny celého původně vymezeného předmětu řízení v částce 130 491 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 77 674 Kč). Dané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 525 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí právní služby (dále jen „a.t.”), a to z tarifní hodnoty ve výši: (i) 130 491 Kč (3 úkony á 6 340 Kč, a sice převzetí a příprava zastoupení, žaloba, a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 16. 10. 2024), celkově tedy 19 020 Kč a (ii) 118 256 Kč (1 úkon á 5 860 Kč, a sice účast na jednání soudu konaném dne , datum, ), celkově tedy 5 860 Kč – souhrnně na odměně za právní pomoc tedy částka 24 880 Kč. Dále byla žalobkyni přiznána paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 4 shora vymezené úkony právní služby podle § 13 odst. 4 a.t., z toho 3 úkony realizované do 31. 12. 2024 po 300 Kč (900 Kč) a 1 úkon realizovaný od 1. 1. 2025 po 450 Kč (450 Kč), celkově tedy částka 1 350 Kč. Odměna zástupkyně žalobkyně a náhrady výdajů (v celkové částce 26 230 Kč) je zvýšena o DPH v sazbě 21 % podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. – tedy v částce 5 508 Kč. Celkově tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 38 263 Kč (100 %), z čehož 19,04 % vychází na částku 7 285 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla u náhrady nákladů, s ohledem na jejich relativně nižší výši, stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Pro úplnost soud dodává, že právnímu zástupci žalobkyně nebyla přiznána odměna za jím nárokovaný další 1 úkon spočívající v sepisu podání k doložení úvěruschopnosti žalovaného, kdy jednak byl tento učiněn součástí zpětvzetí žaloby ze dne 16. 10. 2024, především však měla být daná tvrzení obsažena již v žalobě samé, a daný úkon nemá tedy soud za účelně realizovaný.