29 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 17 209,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaný úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále s úrokem ve výši , Anonymizováno, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu , datum, , domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně, , právnická osoba, uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Žalovaný ovšem své povinnosti řádně neplnil, nárok posléze částečně uznal, přičemž právní předchůdkyně nárok postoupila žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne , datum, , právnická osoba, zastoupený svou zaměstnankyní a žalovaný podepsaly listinu označenou jako smlouva o zápůjčce –, Anonymizováno, , hodnota, . Na jejím základě se , právnická osoba, zavázal poskytnout žalovanému částku , částka, , přičemž žalovaný měl tuto částku vrátit včetně poplatku , částka, , který zahrnoval úrok (, částka, ), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení (, částka, ) a poplatek za administrativní činnost (, částka, ). Splácet měl žalovaný po , částka, měsíčně. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal částku , částka, [viz smlouva]. Z téhož dne je karta zákazníka, ze které vyplývá, že žalovaný žije , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , je svobodný, hradit chce neočekávané výdaje. Zaměstnán je jako dělník ve , Anonymizováno, kde pobírá částku , částka, , jeho výdaje činí splátky dalších zápůjček (, částka, ) a další výdaje (, částka, ). Podle tiskopisu nemá mít žádné zápůjčky a kreditní karty. Podle tiskopisu měly být také ověřeny 3 výpisy z bank za tři měsíce [viz karta zákazníka]. Žalovaný uhradil na dluh dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, [viz tabulka umoření]. Dne , datum, žalovaný uznal společnosti , právnická osoba, dluh ve výši , částka, ze smlouvy , Anonymizováno, [viz uznání dluhu] a dne , datum, znovu uznal dluh ve výši , částka, a zavázal se ji splatit po , částka, měsíčně, přičemž dohodu ztvrdil i zástupce , právnická osoba, [viz uznání dluhu se splátkovým kalendářem]. Podle postupní smlouvy, která se týkala i žalovaného, postoupila , právnická osoba, dluh evidovaný za žalovaným na žalobkyni (, Anonymizováno, , přičemž současně žalobkyně s , právnická osoba, sjednaly (čl. II odst. 6), že oznámení o postoupení odešle žalobkyně [viz postupní smlouva vč. přílohy]. Listina z , datum, pak obsahuje oznámení postoupení společností , právnická osoba, , přičemž její součástí je informace o zpracování osobních údajů žalovaného žalobkyní [viz oznámení]. Dne , datum, byla k poštovní přepravě žalovanému předána žalobkyní písemnost [viz podací lístek]. Zásilka byla uložena , datum, a poté vrácena žalobkyni [viz sledování zásilek].

4. Soud provedl dokazování také výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem k ní a rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ve věci , spisová značka, , ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit.

11. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovaným aktivně legitimována. Žalobkyně předložila notifikační úkon, jež vyhotovila a předala k poštovní přepravě žalovanému, přičemž k tomu byla oprávněna na základě postupní smlouvy. Existence notifikačních úkonů a dokladů o jejich odeslání je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4511/2009). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována.

12. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětných smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, jež je předmětem řízení, je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je třeba konstatovat, že toto posouzení je vnitřně rozporné a zcela absentují relevantní doklady. Vnitřní rozpor soud spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný podle karty zákazníka uskutečňuje externí splátky ve výši , částka, měsíčně, avšak podle údajů nemá kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti. Je tedy patrné, že buď je nesprávně vyplněn údaj o externí splátce, a/nebo údaj o kartě a zápůjčkách. Vnitřní rozpor údajů nepochybně lze odhalit bez „hlubokého a rozsáhlého, ba až detektivního prověřování“. Ohledně dokladů je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila toliko s výpisy z bankovního účtu, jež ovšem nejsou dochovány, a zbylé údaje k žalovanému zřejmě postavila na jeho informacích, které jakkoliv neověřovala.

14. Úvěruschopnost žalovaného tedy v poměrech projednávané věci nebyla řádně posouzena.

15. Přestože z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění k , datum, , mohlo vyplývat, že by mělo jít o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele zákon o spotřebitelském úvěru tedy sankcionuje absolutní neplatností (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jakož i důvodovou zprávu k zák. č. 96/2022 Sb.). Soud nadto považoval za zcela nedostatečné to, že právní předchůdkyně žalobkyně nevyžadovala od žalovaného žádný dokument k ověření jeho výdajové stránky, jejíž tvrzená výše , částka, měsíčně se jeví jako nevěrohodná. Nedůsledný a ryze formální proces ověřování úvěruschopnosti pak potvrzuje i vnitřní rozpor, kdy údaje v kartě zákazníka vedle sebe nemohou obstát.

17. Z dokazování nelze dovodit, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ta byla zkoumána v jeden den, předchůdkyně se spokojila s výpisy z účtu, rozpor mezi splátkami úvěrů a jejich tvrzenou neexistencí nezkoumala a neřešila. Smlouva je tedy absolutně neplatná pro porušení povinnosti úvěrující prověřit úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z.

18. Pokud žalobkyně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, pak je třeba uvést, že jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona 145/2010 Sb., který však v této věci není aplikován, neboť od , datum, platil již nový zákon o spotřebitelském úvěru, a to zákon č. 257/2016 Sb., který v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let. Proto nelze souhlasit s právním názorem vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97, podle něhož postačuje, má-li věřitel listiny od dlužníka k dispozici v den podpisu smlouvy, neboť tato teze se vztahuje k jiné právní úpravě.

19. Smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. V této souvislosti pak je třeba také dovodit, že neexistující dluh (tedy dluh z absolutně neplatné smlouvy) nemůže být z povahy předmětem uznání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 29 Cdo 1584/2000), kdy neplatnost smlouvy byla v řízení prokázána z důkazů, které předložila sama žalobkyně. Platí, že dozví-li se soud o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem, musí k absolutní neplatnosti úkonu přihlédnout z úřední povinnosti. Sám soud po důvodech neplatnosti nepátral, nepřevzal aktivitu za účastníky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2095/2017, a ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2007/2023), nýbrž neplatnost dovodil ze žalobkyní předložených důkazů. Uznávací prohlášení ze dne , datum, a , datum, pro svou akcesorickou povahu sdílejí osud (absolutní neplatnost) smlouvy o úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3797/2023).

20. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva č. , hodnota, absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně vůči žalovanému je třeba posoudit v režimu zvláštního bezdůvodného obohacení dle zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Co 196/2021), podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

21. Z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , přičemž žalovaný žalobkyni uhradil částku , částka, . , adresa, žalovaný dluží dosud, a proto k úhradě této částky soud žalovaného zavázal svým rozhodnutím.

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky , částka, coby poskytnuté a nevrácené jistiny. Na jakékoliv další dodatečné platby plynoucí ze smlouvy nárok nevznikl. Úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení s ohledem na fakt, že žalovaný byl ve věci převážně úspěšný. Žalovanému ovšem žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

24. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.