3 C 105/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 61 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 950 Kč, a to v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se v částce 10 050 Kč, 17 150 Kč, 14 050 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 7 150 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 15 208,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 3 457,47 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 8 775,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 927,92 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 25,38 % ročně z částky 10 927,92 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 61 200 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a hotovostní inkaso ve výši 15 600 Kč v 78týdenních splátkách ve výši 727 Kč počínaje [datum], kdy na tento úvěr uhradil žalovaný celkem 10 050 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Částka byla vyplacena v hotovosti. Následně se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 30 000 Kč také poplatky ve výši 17 150 Kč, kapitalizované úroky ve výši 15 208,05 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 7 150 Kč, a úroky ve výši 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 750 Kč počínaje [datum], kdy na tento úvěr uhradil žalovaný celkem 30 950 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě. [příjmení] byla vyplacena v hotovosti. Následně se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 10 927,92 Kč také poplatky ve výši 3 122,08 Kč, kapitalizované úroky ve výši 8 772,07 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 3 457,47 Kč a úroky ve výši 25,38 % ročně z částky 10 927,92 Kč od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 927,92 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žádal, aby mohl uhradit dluh ve splátkách maximálně ve výši 500 Kč měsíčně, protože je v důchodě a pobírá měsíčně 5 200 Kč, což doložil poštovní poukázkou za měsíc květen 2023 od slovenské [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále uvedl, že má dvě malé děti, což doložil rodnými listy a uvedl, že je po operaci a nemůže pracovat.

3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal poskytovatel úvěrů schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovaným, nahlížení do databází a insolvenčního rejstříku. K první smlouvě (z [datum]) uvedla, že žalovaný v Kartě zákazníka ze dne [datum] uvedl, že je zaměstnán jako svářeč s čistým příjmem 26 793 Kč, jeho měsíční výdaje byly 4 500 Kč na bydlení, energie a inkaso, osobní výdaje 3 500 Kč a další splátky má 3 000 Kč. Ke druhé smlouvě uvedla, že dle katry zákazníka ze dne [datum] byl příjem žalovaného jako OSVČ u stejného zaměstnavatele ve výši 27 300 Kč, jeho výdaje na bydlení, inkaso a energie ve výši 7 000 Kč, osobní výdaje ve výši 3 500 Kč a měl vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně odkázala na to, že předchůdce žalobkyně ověřil informace žalovaného z výplatních pásek, aktuálně dokumenty k dispozici nemá a při hodnocení úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný žije v nájmu, nemá vyživovací povinnosti k další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti.

4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následující skutkovým závěrům: Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřeli Smlouvu [číslo] na základě které byla poskytnuta žalovanému hotovostně částka 25 000 Kč, což prokazuje smlouva. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s dalšími platbami a úrokem ve výši 25,38 % ročně v 60týdenních splátkách po 750 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Z Karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy tvrdil příjem 27 300 Kč, a výdaje uvedené 7 000 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč, vyživovací povinnost 4 000 Kč. Tvrdil nezaopatřené dítě v počtu 1 a bydlení v nájmu. Dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřeli Smlouvu [číslo] na základě které byla poskytnuta žalovanému hotovostně částka 30 000 Kč, což prokazuje smlouva. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s dalšími platbami a úrokem ve výši 21,27 % ročně v 78týdenních splátkách po 727 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Z Karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy tvrdil příjem 26 973 Kč, a výdaje uvedené 4 500 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč a splátky další půjčky 3 000 Kč. Žádnou vyživovací povinnost žalovaný neuvedl ani neuváděl nezaopatřené dítě. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaný na první smlouvu uhradil v plné výši pouze první čtyři měsíce a následně se jeho platby snižovaly. U druhé smlouvy byl žalovaný v prodlení již druhý měsíc po podpisu smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný doklad prokazující příjem nebo výdaje žalovaného. Žalovaný prokázal z rodných listů, že vyživuje dvě nezletilé děti a z poukázky, že pobírá důchod ve výši 5 203 Kč měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěrů písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací lístek.

5. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a obchodní společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako postupníkem vystupujícím v tomto řízení na straně žalující, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze [číslo] smlouvy včetně pohledávek za žalovaným uvedených na str. 3 a 8. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], o jehož odeslání svědčí poštovní podací lístek. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. <i>6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnou úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Žalobkyně požadovala vydání rozsudku pro uznání, avšak pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky, neboť vyjádření žalovaného neobsahovalo uznání dluhu, ani z obsahu opakovaných vyjádření žalovaného uznání dluhu nevyplývalo. Žalovaný se pouze žádal hrazení ve splátkách (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR č. j. III. ÚS 454/04).

12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. V tomto případě žalovaný aktivně poukazoval na to, že není schopen uhradit dluh naráz a žádal možnost uhradit dluh ve splátkách ve výši 500 Kč. Soud po provedeném dokazování posoudil obě smlouvy o úvěru jako neplatné, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z údajů uvedených žalovaným v Kartě zákazníka a nahlížení do databází a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně uvedla, že těmito doklady sice nedisponuje, nicméně i tak měla za to, že zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěrů bylo dostatečné. S tímto tvrzením se soud neztotožnil, kdy za situace, kdy žalobkyně nepředložila žádný další důkaz o zkoumání jak příjmů, tak výdajů žalovaného, nelze považovat zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smluv za dostatečné. Navíc i z Karet zákazníků vyplynulo, že tyto nekorespondovaly, kdy v první kartě uváděl žalovaný, že má 1 vyživovací povinnost a ve druhé kartě již tuto skutečnost vůbec nezmiňuje a nesnižuje své tvrzené výdaje o výživné na dítě. Minimálně v tomto ohledu měl poskytovatel zkoumat, zda i nadále trvá vyživovací povinnost, která rozpočet každé rodiny významně zatěžuje. Výdaje nebyly zkoumány vůbec. Tedy z žalobkyní předložených důkazů dle soudu vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal v obou případech úvěruschopnost řádně, neboť si vůbec neověřil ani příjmy ani výdaje žalovaného, a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a 25 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 10 050 Kč a 30 950 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Nelze tedy přiznat nárok na úroky z prodlení. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. V této věci žalovaný opakovaně deklaroval, že v jeho možnostech je vracet jistinu maximálně ve výši 500 Kč měsíčně a tuto skutečnost také prokázal předložením rodných listů dětí a výší svého aktuálního příjmu z důchodu. Vzhledem k tomu soud rozhodl o hrazení zbývající jistiny ve splátkách v této výši. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smluv a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouvy byly soudem posouzeny jako neplatné.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), kdy sice žalobkyně byla částečně úspěšná, ale její neúspěch uvedený v zamítacím výroku II. byl v celkovém součtu vyšší než úspěch v žalobě. Zároveň žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádné ze stran náklady řízení nepřiznal.