3 C 150/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 667 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 6 327 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 994 Kč od 25. 4. 2024 do 7. 2. 2025, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 327 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 4 667 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 10 994 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 22. 1. 2024 Smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla téhož dne žalovanému částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal vrátit částku spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč ve třech měsíčních splátkách po 5 333 Kč. Úrok nebyl sjednán. Smlouva byla uzavřena ve formě dálkové komunikace. Žalovaný se dostal do prodlení, kdy na dluh uhradil pouze 5 333 Kč. Žalobkyně požadovala vedle nesplacené jistiny také neuhrazenou část poplatku v celkové výši 10 994 Kč a úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 30. 1. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.

3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně výslovně uvedla, že nedoplňuje žádná tvrzení.

4. Vzhledem k tomu, že strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení jednání, soud po provedení všech listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Žalobkyně a žalovaný mezi sebou dne 22. 1. 2024 uzavřeli smlouvu, na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 10 000 Kč (smlouva, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu). Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem ve 3měsíčních splátkách po 5 333 Kč. Na dluh uhradil žalovaný celkem 5 333 Kč (výpis). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě (výzva z 30. 10. 2024, podací lístek).

5. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji učil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat i úroky.

6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru/zápůjčky nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného výslovně nedotvrdila žádné skutečnosti a sama navrhla posouzení vztahu s žalovaným jako bezdůvodné obohacení. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 5 333 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu dluhu bez dalších smluvních úroků a poplatků, tj. částku 4 667 Kč. S ohledem na novou judikaturu Krajského soudu v Brně (např. sp. zn. 74 Co 218/2023), soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. od uplynutí lhůty k zaplacení dle prokazatelně odeslané výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 1. 2025, neboť ve věci nebylo nijak napadeno žalovaným, že nebyl schopen v době odeslání výzvy dluh splácet. V ostatních nárocích byl návrh s ohledem na neplatnost smlouvy zamítnut, a to včetně úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala ve vyšším procentu, než vyplývá z nařízení vlády č. 351/1993 Sb. Žalovanému byla stanovena lhůta k plnění dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů, neboť žalovaný netvrdil žádné okolnosti ohledně svých možností dluh hradit.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť podíl úspěchu žalobkyně ve věci byl menší než její neúspěch a žalovanému žádné náklady nevznikly.