3 C 197/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 259,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 656,91 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 602,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 944,39 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 259,39 Kč od 24. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 076,99 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 053,78 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 40 259,39 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 64 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 24měsíčních splátkách po 3 055 Kč. Vedle úvěru měla žalovaná uhradit také poplatky dle Sazebníku poplatků ve výši 1 815 Kč, tvořené poplatkem za zaslání výpisu ve výši 45 Kč měsíčně za období leden 2022–červenec 2022 a poplatkem za výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Po částečné úhradě dluží žalovaná na poplatcích částku 1 315 Kč. Žalovaná se dostala s úhradou splátek do prodlení. Žalobkyně dle smlouvy a obchodních podmínek úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Celkem uhradila žalovaná částku 34 343,09 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání částky jistiny ve výši 38 944,39 Kč, kapitalizovaného běžného úroku 5 053,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 076,99 Kč a poplatků ve výši 1 315 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla doručena spolu s výzvou k vyjádření se v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o.s.ř.

3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovanou, ze zkoumání finančního toku na účtu žalované, nahlížení do databází a insolvenčního rejstříku. Z účtu žalované zjistila její příjem ve výši 16 300 Kč a výdaje ve výši 9 818 Kč, kdy mezi ně zahrnula jak pravidelné výdaje jako inkaso, trvalé příkazy a pravidelné jednorázové obdobné příkazy, tak nepravidelné výdaje za 5 měsíců v podobě výběrů z bankomatu atd. Dále do něj zařadila náklady na úvěrové služby. Z těchto výpočtů zjistila žalobkyně platební kapacitu žalované 6 487 Kč. Zadluženost žalované byla bez negativních informací a rizikovost žalované byla velmi nízká. Výdaje jsou hodnoceny jako kreditní a debetní obraty na účtu žadatele, které žalobkyně porovnala s veřejně dostupnými informacemi.

4. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání, soud rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou uzavřely u dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byla dne , datum, poskytnuta žalované bezhotovostně částka 64 000 Kč, což prokazuje výpis z účtu. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaná vrátí jistinu spolu s úrokem ve výši 12,9 % ročně v 24měsíčních splátkách po 3 055 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaná obdržela před podpisem smlouvy základní předsmluvní informace. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Z Žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla příjem 16 300 Kč z důchodu a výdaje 500 Kč. Tvrdila, že nemá další splátky. Z výpisu z účtu za únor 2021 soud zjistil příjem žalované ze starobního důchodu 17 276 Kč. Z informací evidence , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaná měla 2 existující kontrakty s měsíčními splátkami 1 818 Kč a 4 392 Kč a jednu kreditní kartu s měsíční splátkou 200 Kč. Přesto z žalobkyní zpracované žádosti vyplynulo, že u žalované neevidovala žádné splátky úvěrů. K výzvě soudu žalobkyně doplnila sjetinu výpisů z účtu žalované, ze které soud zjistil, že žalovaná každý měsíc v období od června 2020 do října 2020 zasílala ze svého účtu pravidelně částku 12 000 Kč. Dále v listopadu 2020 si vzala 2 úvěry ve výši 40 000 Kč a 100 000 Kč. V lednu 2021 si žalovaná vzala úvěr 14 450 Kč, který byl použit evidentně na splacení jiného závazku ve výši 145 288 Kč, jak vyplynulo z výpisu. Žalovaná uhradila na dluh vůči žalobkyni celkem 34 343,09 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru opakovanými písemnými upomínkami, naposledy byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 20. 6. 2023, což prokazuje poštovní arch. K zesplatnění úvěru došlo dopisem ze dne , datum, , který byl žalované odeslán, což prokazuje kopie obálky.

5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala z údajů uvedených žalovanou, nahlížení do databází a insolvenčního rejstříku a především z finančního toku na účtu žalované. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť pokud by skutečně prověřovala úvěruschopnost žalované řádně, pak by zjistila, že z příjmu z důchodu kolem 16 500 Kč měsíčně pravidelně každý měsíc odchází částka 12 000 Kč a na splátkách hradila již žalovaná měsíčně celkem 6 410 Kč. Je tedy evidentní, že jí nepostačoval příjem na další splátku. Navíc z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že tato si v blízké době před uzavřením smlouvy vzala další úvěry v řádech desítek tisíc. Žalovaná uvedla, že při zkoumání výdajů vycházela z pravidelných i nepravidelných plateb z účtu žalované a tak dospěla k závěru o výdajích ve výši 9 818 Kč. Z výše uvedených zjištěných skutečností však je zřejmé, že taková částka neodpovídá odchozím platbám z účtu žalované. Je tedy zřejmé, že na straně žalobkyně tedy absentuje řádné zkoumání výdajů na straně žalované. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo dále prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka 64 000 Kč. Z této částky žalovaná uhradila 34 343,09 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Z tohoto důvodu nebyly žalobkyni přiznány ani úroky z prodlení. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byla žalovaná zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřila, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Soud při zpracování písemného vyhotovení rozsudku zjistil, že při výpočtu přiznané a zamítnuté částky jistiny početní chybou vyšel z nesprávné výše poskytnutého úvěru. Proto v samostatném usnesení bude správná výše přiznané a zamítnuté částky opravena. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), kdy žalobkyně sice byla ve věci částečně úspěšná, ale její úspěch byl v poměru k neúspěchu obdobný (viz zamítací výrok II.). Zároveň žalované žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádné ze stran náklady řízení nepřiznal.