3 C 220/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s náklady na vymáhání s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl částku [částka], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti [datum] nevrátil. Vedle jistiny dluhu ve výši [částka] se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, tj Písemné výzvy dle č.l. 2 smlouvy, a to za písemné výzvy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], a [datum], každá za [částka]. Žalovaný uhradil na dluh částku [částka], která byla započítána na smluvní pokutu. Žalovaný byl vyzván k úhradě výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena do vlastních rukou dne [datum] dle § 49 o.s.ř.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka], což je prokázáno výpisem z účtu. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] jistinu, ani dohodnutý poplatek ve výši [částka] nevrátil. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, což prokazuje podací lístek. Z čl. 3 VOP vyplývá, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni veškeré reálně vynaložené a dokladované náklady spojené s vymáháním částky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 5 výzvami, a to ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], a [datum]. Dle dl. 2.

3. Smlouvy byl poplatek za odeslání písemné upomínky [částka]. Dle čl. 2 Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0. 1% za každý den prodlení.

5. Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce zápůjčitel přenechává vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

6. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.

7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 122 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl vrátit do [datum]. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, a to včetně poplatku za poskytnutí půjčky.

11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.); národní úpravu, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál). Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebitele, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z..

14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto případě byl sjednán poplatek ve výši [částka], který odpovídá standardním poplatkům. Tato smlouva není úročena.

15. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí rovněž poplatky za upomínku.

16. Poplatek za upomínku byl sjednán na částku [částka], což je standardní výše poplatku. Nicméně soud nepovažuje za účelné ve smyslu § 122 ost. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb. vyzývat žalovaného 5 výzvami zaslanými v týdenních intervalech. Soud má za to, že účelně postačuje vyzvat dlužníka 2 výzvami, a proto přiznal z požadovaných nákladů žalobkyni pouze poplatky za 2 výzvy. Zbývající žalované poplatky ve výši [částka] soud zamítl, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady.

17. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.

18. Co se týká prokazování zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tak vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nenapadl v souladu s § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru případné porušení podmínek poskytnutého úvěru, se soud touto otázkou nezabýval.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Žalobkyně sice nebyla úplně úspěšná, ale neúspěch byl pouze nepatrný. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobce opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.