3 C 220/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 621 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 2 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 600 Kč od 8. 1. 2023 do zaplacení, v částce 2 500 a v částce 2 021 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 14 621 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne , datum, Smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč do 7. 1. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, kdy po registraci a uvedení verifikačního kódu byla smlouva uzavřena. Žalované byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 10 000 Kč. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 10 000 Kč také poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč a poplatky za odeslání upomínek 2 500 Kč (ve výši 5 x 500 Kč) a smluvní pokutu ve výši 2 021 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 19. 10. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.

3. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně doplnila, že informace o příjmu zjistila od žalované a z výplatních pásek. Výdaje zjistila opět dotazem na žalovanou, která uvedla, že její výdaje jsou 0 Kč, je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, nezletilé děti a bydlí v podnájmu. S ohledem na sdělené si žalobkyně odhadla výdaje žalované dle částky nezabavitelného minima a z doložených příjmů ve výši 27 381 Kč jí tak zbývalo na úhradu 16 277 Kč.

5. Soud po provedení žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne , datum, uzavřely smlouvu, na základě které byla téhož dne poskytnuta žalované částka 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem (smlouva, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu). Pro případ prodlení se strany dohodly na smluvní pokutě (bod , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Smlouvy). Žalobkyně upomínala opakovaně žalovanou k úhradě dluhu (upomínky, předžalobní upomínka, podací lístek). Čistý příjem žalované byl v červnu 2022 ve výši 27 232 Kč a červenci 2022 ve výši 28 356 Kč. Výdaje žalované nebyly nijak prokázány. Žalovaná neměla záznam v exekučním ani insolvenčním rejstříku (záznamy z rejstříků).

6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji učil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat i úroky.

7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na judikaturu je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele zápůjčky nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalované. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala z údajů uvedených žalovanou, a že tyto informace si dále ověřila z výplatních pásek. Z těch bylo možné zjistit, že příjem žalované byl v době před uzavřením smlouvy kolem 27 000 Kč. Z údajů od žalované vycházela i při zjišťování výdajů, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje jsou 0 Kč. Už to samo o sobě mělo žalobkyni vést k podrobnému zkoumání výdajů žalované, a to zejména za situace, kdy zápůjčka byla splatná do 3 měsíců, žalovaná žila v podnájmu a nijak nespecifikovala výši nájemného ani další výdaje. Za takové situace měla žalobkyně dbát na řádné zkoumání majetkové situace žalované, a to alespoň z výpisů z účtu. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel zápůjčky má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byla žalovaná zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřila, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádné straně nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně sice byla částečně úspěšná, ale její neúspěch byl vyšší (při započtení všech zamítnutých nároků). Zároveň žalované žádné náklady nevznikly.