3 C 229/2025

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci osvojitele: Jméno osvojitele , narozený Anonymizováno bytem Adresa osvojitele zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky a osvojence: Jméno osvojence , narozený Datum narození osvojence bytem Adresa osvojence o návrhu na osvojení zletilé osoby

I. Zletilý , Jméno osvojence, , narozený , Datum narození osvojence, , syn matky , jméno FO, , rozené , jméno FO, , narozené , datum, a otce , jméno FO, , narozeného , datum, se právní mocí tohoto rozsudku stává osvojencem , jméno FO, , narozeného , datum, , bytem , adresa, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem podaným dne , datum, se osvojitel domáhal rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o osvojení zletilého osvojence osvojitelem. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že osvojenec byl v péči manželky osvojitele od narození, neboť s biologickým otcem osvojence , jméno FO, nebyla matka osvojence sezdána a biologický otec o osvojence nikdy nepečoval ani neprojevoval jakýkoliv zájem a s osvojencem se nikdy nesetkal. Biologický otec vedl soudní řízení o popření svého otcovství k osvojenci. Po vzniku vztahu osvojitele s jeho manželkou, kdy byly osvojenci dva roky, žili všichni tři včetně osvojence ve společné domácnosti a osvojitel se o osvojence staral jako o vlastního. Mezi nimi se vytvořilo silné pouto. Biologický otec dle informací, které osvojitel zjistil, již zemřel.Osvojenec s tímto návrhem souhlasil.Soud se pokusil kontaktovat , Anonymizováno, justiční orgány za účelem zjištění, zda biologický otec osvojence stále žije, ale do rozhodnutí ve věci neobdržel žádnou odpověď.Ze shodných prohlášení účastníků vyplynulo, že mezi nimi není sporu o tom, že by měl být osvojenec osvojen osvojitelem. Z evidence obyvatel soud zjistil, že osvojenec , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Ze soudních rozhodnutí soud také zjistil, že osvojenec byl od narození v péči matky a biologický otec by zavázán na něj hradit výživné poté, co neuspěl se svým návrhem na popření otcovství k osvojenci. Osvojitelem předložený dokument v , Anonymizováno, soud nehodnotil, neboť text nebyl opatřen překladem.Podle ustanovení § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od , datum, , (dále jen NOZ) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.Podle ustanovení § 846 NOZ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.Podle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) NOZ zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a dle písm. d) jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.Podle ustanovení § 851 odst. 1 NOZ osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.Soud vyhověl návrhu podle ustanovení § 444 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen ZŘS), kdy takové rozhodnutí o návrhu (žádosti) osvojitele nebylo v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. V projednávané věci podal uvedený návrh osvojitel, který chtěl osvojit zletilého osvojence. Osvojitel žil s osvojencem a jeho matkou téměř celý život osvojence a vychovával ho jako vlastního. Osvojenec jej považuje za otce. S biologickým otcem se osvojenec nikdy nepotkal a ten o něj neprojevoval žádný zájem. Soud nezjistil existenci jakékoliv překážky, která by bránila vyhovění návrhu a stejně tak nepovažoval takové rozhodnutí za rozporné s dobrými mravy. Naopak má soud za to, že takové rozhodnutí je i do budoucna z hlediska osvojitele a osvojence žádoucí, neboť potvrzuje faktický stav, který mezi osvojitelem a osvojencem panoval v podstatě po celý život osvojence. Jelikož tedy soudem nebyla zjištěna žádná překážka, pro kterou by nebylo možné tomuto návrhu vyhovět, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku

I. Jelikož se nejednalo o žádné z řízení výslovně zmíněných v ustanovení § 23 ZŘS, účastníci by v zásadě měli proti sobě právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). Vzhledem k tomu, že soud vyhověl návrhu osvojitele, ke kterému se jednoznačně připojil i osvojenec, a není tedy nikdo, vůči němuž by bylo možno náhradu nákladů přiznat, rozhodl soud, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).