3 C 251/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 58 157 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 673,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 814,49 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 858,97 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v částce 54 483,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 584,51 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 928,03 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 25 070 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů státu ve výši 3 685,74 Kč spočívající ve znalečném, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaný je povinen uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů státu ve výši 235,26 Kč spočívající ve znalečném, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu dalších nákladů státu spočívajících v doplatku znalečného v rozsahu 94 % ve výši, která bude stanovena v samostatném rozhodnutí soudu, a to do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného rozhodnutí.

VII. Žalovaný je povinen uhradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu dalších nákladů státu spočívajících v doplatku znalečného v rozsahu 6 % ve výši, která bude stanovena v samostatném rozhodnutí soudu, a to do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 157 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je úhrada toho, co zaplatila žalobkyně za žalovaného ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Jednalo se o částku ve výši celkem 58 157 Kč za období [období] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] vyplacenou poškozenému [jméno] [příjmení], [datum narození] jako náhrada škody za ztrátu na výdělku při invaliditě. Žalovaný způsobil poškozenému zranění tím, že dne [datum] zavinil dopravní nehodu, kdy řídil pod vlivem alkoholu, což vyplynulo z šetření dopravní nehody a z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně konkrétně vyplatila poškozenému za měsíce [období] [anonymizována dvě slova] [rok] vždy částku 13 315 Kč a dále za měsíce [období] [anonymizována dvě slova] [rok] po 14 113 Kč. Dále žalobkyně doplnila, že celková vyplácená částka se odvíjela od průměrné mzdy v oboru poškozeného, od které byla odečítána částka, kterou si poškozený vydělal, dále vyplácený invalidní důchod a částka odpovídající 30 % za spoluzavinění poškozeného, který nebyl v době nehody připoután bezpečnostním pásem. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nesouhlasí s výší částky, kterou žalobkyně vyplácí na dorovnání výdělku poškozenému, neboť má za to, že zdravotní stav poškozeného je již takový, že si může vydělávat více, než jím tvrzenou částku 3 000 Kč. Dále dle žalovaného poškozený také pracuje, neboť žalovaný bydlí naproti poškozenému a ten každé ráno někam odjíždí a vrací se odpoledne. Žalovaný žádal přezkoumání zdravotního stavu poškozeného, kdy odkazoval na tři roky starou fotografii z webových stránek zaměstnavatele poškozeného společnosti [právnická osoba], na které se nachází poškozený v pracovním oděvu na lešení s popisem„ pokrývačský mistr“. Poškozený si dle žalovaného vydělává více, než uvádí žalobkyni.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že zdravotní stav poškozeného byl zkoumán naposledy v roce [rok] a následně v době dotazu se očekávalo hodnocení v červnu [rok], které proběhlo a bylo doloženo lékařskou zprávou neurologické ambulance.

4. S ohledem na odborné informace a dlouhou prodlevu mezi jednotlivými přezkumy zdravotního stavu poškozeného soud ustanovil znalce z oboru posudkové lékařství ke zpracování posudku ohledně zdravotního stavu poškozeného za žalované období včetně zjištění, zda jeho zdravotní stav odpovídá II. stupni invalidity, popř. jakému stavu invalidity jeho stav odpovídá. Z důkazů provedených soudem u jednání a ze znaleckého posudku dospěl k následujícímu skutkovému zjištění: Ze sdělení o vyúčtování renty a výpisů z účtu soud zjistil, že žalobkyně vyplatila za žalované období poškozenému celkem 58 157 Kč, kdy tato skutečnost byla taktéž oznámena příslušnému finančnímu úřadu, což je zřejmé z oznámení ze dne [datum] a [datum]. Informace o výši invalidního důchodu poškozeného vyplývá z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení (dále„ ČSSZ“). Tento důchod byl v [období] [anonymizována dvě slova] [rok] ve výši 9 075 Kč a v následujících měsících ve výši 9 748 Kč. Výši výdělku poškozeného, který byl konstantně 3 000 Kč měsíčně, soud zjistil z Dohody o provedení práce a výplatních pásek společnosti [právnická osoba], u které byl poškozený zaměstnán na dohodu o provedení práce v rozsahu 25 hodin měsíčně. Zavinění žalovaného na dopravní nehodě dne [datum] soud zjistil z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. K fotografii muže pokládajícího střešní krytinu ze stránek zaměstnavatele poškozeného se k dotazu soudu vyjádřila tato společnost tak, že se jedná o poškozeného. Ke vzniku fotografie zaměstnavatel uvedl, že tato vznikla při špičkování mezi pracovníky na pracovišti, kdy poškozený vyprovokoval debatu o tom, že pokládat střechu umí každý, načež vylezl na lešení a položil pár tašek. Dle sdělení je popis fotografie jako„ mistr pokrývačský“ myšleno jako nadsázka. Dle zaměstnavatele poškozený takové práce neprovádí a věnuje se pouze pomocným a úklidovým pracím v rozsahu 25 hodin. Z výslechu manželky žalovaného [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že obě rodiny bydlí naproti sebe a parkují svými vozidly do ulice a tak má svědkyně možnost vídat poškozeného téměř každý den odjíždět vozidlem kolem 7:00 hod. pryč a vracívat se kolem 16 – 17:00 hod. Poškozeného taktéž viděla v roce [rok] na střeše opravovaného rodinného domu v [obec], kde byl spolu s dalšími lidmi. Z posudku o invaliditě z [datum] soud zjistil, že ČSSZ stanovila míru poklesu pracovní schopnosti poškozeného o 50 % s tím, že je poškozený schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatě menším rozsahu a intenzitě. Z lékařské zprávy neurologické ambulance vyplynulo doporučení na domácí rehabilitaci, vyvarování se strnulých poloh a prochlazení a zvedání těžkých břemen a vhodnou chůzi s oporou. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství soud zjistil, že zdravotní stav poškozeného v žádném případě neodpovídá ustanovenému II. stupni invalidity s poklesem jeho pracovní schopnosti nejméně 50 %, ale pouze I. stupni s poklesem maximálně 35 %, a to již od roku [rok], tedy i v celém posuzovaném období. Z posudku vyplývá, že poškozený je vyučen v oboru nástrojář a pracoval jako zámečník, dále také jako číšník a řidič. Po úrazu pracoval jako taxikář a od roku [rok] je zaměstnána na pomocné práce u [právnická osoba], kde dle svého sdělení vykonává práce jako úklid, natírání, dovoz - nákup materiálu. Znalec čerpal při posuzování nejen z omezeného množství lékařských zpráv, kdy poškozený byl kontrolován velmi málo a k lékaři chodil minimálně, ale také z facebookového profilu poškozeného, ze kterého zjistil, že několik let po úrazu se poškozený věnoval fotografování automobilových závodů, které poškozený za tímto účelem objížděl v počtu vyšších desítek ročně. K současnému trávení času uvedl, že je doma, příp. jezdí k matce. Po informování o jeho fotografických aktivitách uvedl, že už na to nemá čas, protože se věnuje dětem, které sportují. U fotografie ze střechy poškozený potvrdil tvrzení zaměstnavatele, že se jednalo o recesi. Po konfrontaci s lékařskou zprávou, kde je uvedeno, že nemůže klečet, uvedl, že klečet může, ale má bolesti. Znalec poukazoval také na fotografii, na které klečí poškozený zřejmě při pokládání plovoucí podlahy (opět stránky zaměstnavatele). U této fotografie poškozený nereagoval, že se jednalo o recesi. Znalec zjistil, že poškozený nepoužívá tzv. peroneální pásku, kterou musí používat pacienti za závažnějších postiženích dolní končetiny, aby nezakopávali o špičku nohy. Znalec v závěru neshledal podstatné omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti a není dle něj ani přítomno značné omezení funkce končetiny. Tedy znalec posoudil, že zdravotní stav poškozeného neodpovídá hodnocení příslušného oddělení Okresní správy sociálního zabezpečení podle položky 13c přílohy k vyhlášce [číslo] Sb., kdy je možné konstatovat těžké omezení hybnosti v kyčli, ale jinak bez významného nervového deficitu, bez svalových atrofií. U poškozeného nejsou přítomny deformity ani značná svalová oslabení. Jeho stav je dlouhodobě stabilizovaný. S ohledem na to, že mezi vyšetřeními byly dlouhé rozestupy bez odborných nálezů, má znalec za to, že poškozený neměl žádné závažnější obtíže, neboť neměl potřebu vyhledat lékaře. U výslechu znalec uvedl, že maximální míra poklesu je u poškozeného 35 %, a to je ještě pro poškozeného míra velmi příznivá. Znalec uvedl, že s ohledem na malé množství znalců se děje běžně, že znalci vychází při posuzování pouze z listin. Uvedl, že kdyby již dříve příslušný doktor prohlédl poškozeného, tak by ke změně na I. stupeň invalidity došlo daleko dříve. K omezení provozování profese řidiče, kterou poškozený dělal i po zranění, znalec uvedl, že s ohledem na poranění zad tuto profesi dělat nemůže. Dále uvedl, že poškozený nikde nezmínil, že by docházel na nějaké rehabilitace, či pravidelně navštěvoval lázně. Taková činnost by sice jeho poranění nezlepšila, ale pomohla by daný stav nezhoršovat a udržet alespoň ve stávající situaci. Soud si s odkazem na ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. zjistil z databáze Českého statistického úřadu, že výše průměrné hrubé mzdy nástrojáře v roce [rok] byla 31 667 Kč a v roce [rok] činila 31 521 Kč. Dále ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení, odbor rozhodování o dávkách důchodového pojištění, soud k dotazu na výši invalidního důchodu osoby odpovídající parametry poškozenému zjistil, že od [datum] by byl důchod pro invaliditu I. stupně 7 141 Kč a od [datum] by to byla částka 7 714 Kč. Skutečnost, že žalobkyně vyplatila žalovanému renty, byla prokázána dopisy žalovanému z [datum] a [datum]. Právo na náhradu vyplacené částky uplatnila žalobkyně vůči žalovanému dopisem ze dne [datum]. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě i předžalobní upomínkou ze dne [datum], což prokazuje podací lístek. Mezi stranami bylo nesporné, že poškozený nebyl při nehodě připoutaný a že jeho spoluzavinění na jeho zranění odpovídá 30 % z celku. To, že poškozený nebyl připoután, vyplynulo i z jeho výslechu u hlavního líčení konaného dne [datum rozhodnutí] u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod [číslo jednací] [spisová značka]. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku žalobkyni do dne rozhodnutí uhradil.

5. V rámci hodnocení důkazů soud nehodnotil přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob, neboť tato listina nesouvisela s věcí samotnou, ale s aktuálním ekonomickým stavem žalovaného. Ze stejného důvodu nehodnotil ani propouštěcí zprávu žalovaného z lázní. Soud neprováděl potvrzení o příjmu poškozeného z roku [rok], neboť to s projednávanou věcí nesouviselo. <i>6. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve stavu ke dni 31. 5. 2008 má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný:</i> <i>a) způsobil škodu úmyslně,</i> <i>b) porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá,</i> <i>c) způsobil škodu provozem vozidla, které použil neoprávněně, nebo</i> <i>d) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zvláštního právního předpisu17) ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3,</i> <i>e) bezdůvodně nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 a 2 a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3, nebo</i> <i>f) bezdůvodně odmítl jako řidič vozidla podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.</i> <i>Dle odst. 2 ustanovení porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí</i> <i>a) provozování vozidla, které svojí konstrukcí a technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí,</i> <i>b) provozování vozidla, jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena,</i> <i>c) řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku,</i> <i>d) řízení vozidla osobou, které byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, v době tohoto zákazu,</i> <i>e) řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo,</i> <i>f) předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e).</i> <i>7. Podle ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění:</i> <i>Dle odst. 1 pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.</i> <i>Dle odst. 2) jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla</i> <i>a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,</i> <i>b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,</i> <i>c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.</i> <i>Dle odst. 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.</i> <i>Dle odst. 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,</i> <i>a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,</i> <i>b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,</i> <i>c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,</i> <i>d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,</i> <i>e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,</i> <i>f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.</i> <i>Dle odst. 5 za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.</i> <i>Dle odst. 6 za stabilizovaný zdravotní stav (odstavec 4 písm. b)) se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.</i> <i>Dle odst. 7 pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení (odstavec 4 písm. c)), jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.</i> <i>Dle odst. 8 procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.</i> <i>8. Dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.</i> 9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. V dané věci soud neřešil existenci odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu poškozenému a jeho následnou povinnost hradit regresní nárok žalobkyni, neboť tato otázka byla vyřešena trestním rozsudkem zdejšího soudu a mezi stranami o ní nebylo sporu. Podstatou nesouhlasu žalovaného s požadovaným plněním byl zdravotní stav poškozeného v období od [období] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok], kdy z provedeného dokazování skutečně vyplynulo, že u poškozeného není dáno takové zdravotní omezení, jaké bylo doposud stanoveno Českou správou sociálního zabezpečení. Ze znaleckého posudku, který byl zpracován velmi pečlivě a i ze znaleckého výslechu má soud za to, že znalec splnil zadaný znalecký úkol, vyplynulo určité omezení hybnosti kyčle poškozeného, ale celkový pokles jeho pracovní schopnosti byl stanoven maximálně do rozsahu 35 %, a tuto hodnotu označil znalec pro poškozeného jako ještě velmi příznivou. Z toho vyplývá, že poškozený byl zcela jistě schopen vyššího pracovního nasazení, než které deklaroval, tj. 25 hodin měsíčně a zároveň by měl nárok na nižší invalidní důchod s ohledem na nižší stupeň invalidity. Z výslechu manželky žalovaného i ze znaleckého posudku má soud za to, že je velmi pravděpodobné, že poškozený vyšších výdělků dosahuje již nějakou dobu, neboť dle svědkyně odjíždí z domova téměř každý den ráno a vrací se navečer, navíc byl minimálně na dvou fotografiích svého zaměstnavatele zachycen při práci v kleče na podlaze (zřejmě pokládka podlahové krytiny) a ve výšce při pokládce střešní krytiny. Soud nepovažuje sdělení zaměstnavatele poškozeného, že zmíněná fotografie na lešení vznikla z legrace, za pravdivou, neboť takovou fotografii by i s popisem„ mistr pokrývačský“ zcela jistě nevystavoval na svých webových stránkách. I ze zjištění učiněných z výše popsaného výslechu svědkyně se soud kloní k tomu, že poškozený pro zaměstnavatele vykonává i jiné než pomocné práce. Nicméně tato okolnost nebyla pro soud podstatná, neboť již samotné zjištění, že zdravotní stav poškozeného není takový, jak byl poškozeným prezentován a správním orgánem posouzen, vede k tomu, že poškozený má daleko širší možnosti výdělku, než jaké uváděl žalobkyni. Soud tedy při omezení zdravotního stavu poškozeného maximálně 35 % zohlednil tuto skutečnost do výpočtu, kdy nejprve z průměrných hrubých mezd za roky [rok] a [rok] zjistil výpočtem čistou mzdu. Ta v období [datum] - [datum] činila 23 892 Kč. Omezení 35 % odpovídá částce 8 362,20 Kč, které skutečně má být poškozenému kompenzováno. Jelikož v tomto období by poškozený pobíral invalidní důchod dle sdělení ČSSZ ve výši 7 141 Kč, pak nepokrytý nedoplatek činí 1 221,20 Kč. V lednu [rok] bylo soudem zohledněno to, že do [datum] byl invalidní důchod ještě ve výši 7 141 Kč a od 20. 1. již činil 7 714 Kč [obec] mzda pro rok [rok] činila částku 23 793 Kč. Omezení poškozeného 35 % odpovídalo částce 8 327,55 Kč (23 793 x 0,35). Od vypočtené čisté mzdy pro rok [rok] ve výši 23 793 Kč tedy soud odečetl invalidní důchod ve výši 7 362,80 Kč (za období 1. 1. - 19. 1. ve výši 4 376,74 Kč (7141/), za období 20. 1. - 31. 1. ve výši 2 986,06 Kč (7 714/)). Za únor, březen a duben 2020 činil rozdíl mezi částkou odpovídající omezení 35 % a nárokovým invalidním důchodem částku 613,55 Kč (23 793 x 0,35 – 7 714). Celkem tedy za 5 měsíců činil rozdíl mezi reálním omezením 35 % a nárokem na invalidní důchod částku 5 247,80 Kč. Tuto částku by v rámci regresu byl povinen uhradit žalovaný. V rámci řízení však mezi stranami bylo nesporné, že spoluzavinění bylo i na straně poškozeného, a to ve výši 30 % za nepoužití bezpečnostního pásu v autě. Ostatně i žalobkyně ponižovala vyplácenou částku o 30 %. Soud tedy ponížil vypočtený regres 5 247,80 Kč o 30 %, tj. 1 574,35 Kč a přiznal žalobkyni nárok na úhradu 3 673,46 Kč. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že pokud poškozený fakticky dostal již dříve zaplaceno na nesprávně vypláceném invalidním důchodu II. stupně více, než kolik by činil nynější nárok, tak by žalovaný neměl být v tomto řízení zavázán k žádné další úhradě. Poškozený není účastníkem tohoto řízení a i případné přeplacení není předmětem tohoto řízení. I pokud došlo k přeplatku, pak je věcí ČSSZ a žalobkyně, jak se s tím vypořádají. Soud se také neztotožnil s námitkou žalobkyně, že ona není oprávněna přezkoumávat zdravotní stav poškozeného. Soud je naopak přesvědčen, že v rámci prevence, i fungování žalobkyně jako dobrého hospodáře je na straně žalobkyně dána povinnost průběžně si ověřovat, zda vyplácené částky skutečně odpovídají zdravotnímu stavu poškozeného a nečekat, až proti výši nároku bude brojit škůdce (pojištěný), neboť jsou to především prostředky žalobkyně, které vydává. Pokud žalobkyně odkazovala v závěrečném návrhu na ustanovení § 56 zákona č. 155/1995 Sb. pak zákonný postup zastavení výplaty neoprávněně přiznané částky se vztahuje na správní orgán a nikoliv na povinnost škůdce nést zodpovědnost za chybu správního orgánu při výpočtu důchodu. Sám regresní nárok není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu tohoto, co za něho pojistitel plnil. Tedy prvotně je třeba splnit podmínku plnění samotného a dále to, že pojištěný (žalovaný) má povinnost z regresu pouze v tom rozsahu, v němž za újmu skutečně odpovídá. Plnil-li pojistitel (žalobkyně) z jakéhokoliv důvodu více, postižní právo nad rámec rozsahu odpovědnosti pojištěného mu nemůže vzniknout. Nelze tedy, jak navrhovala žalobkyně, žádat po žalovaném úhradu všeho jenom proto, že správní orgán rezignoval na řádné zjištění zdravotního stavu poškozeného, bez řádného zkoumání i nadále vyplácel dávku, na kterou neměl poškozený nárok a žalobkyně bez dalšího pouze přejímala tento status quo. Soud zjistil, že zdravotní omezení žalovaného je daleko menší a rozsah tohoto omezení lze pokrýt invalidním důchodem I. stupně a doplatkem ze strany žalovaného do výše rozsahu jeho omezení. Nad tuto částku je na poškozeném, aby si svou obživu zajistil vlastním výdělkem. V návaznosti na výše uvedené tedy soud přiznal žalobkyni pouze část nároku, a to částku 3 673,46 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě dle ustanovení § 160 o.s.ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu zamítl jako neoprávněnou.

10. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, tak soud vyhověl žalobkyni co do úroku z přiznané částky v návaznosti na prodlení žalovaného, které se odvíjelo od splatnosti dle dvou výzev k plnění, tj. od [datum] a od [datum]. Úrok z prodlení je stanoven ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež sice nebyl v řízení zcela úspěšný, ale jeho neúspěch byl minimální (úspěch 94 %, neúspěch 6 %), nárok na náhradu všech nákladů řízení v částce 25 070 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 155 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, 2 x účast u jednání, vyjádření) a z částky 1 730 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v ustanovení § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozsudku) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku ze dne [datum] dle ustanovení § 141 odst. 1 o.s.ř. v částce 8 000 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši 25 070 Kč k rukám právního zástupce žalovaného. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.

12. S ohledem na náklady státu ve výši 3 921 Kč, které vznikly v souvislosti s podaným znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalce] ve výši 11 921 Kč po odečtení složené zálohy ve výši 8 000 Kč ze strany žalovaného, rozhodl dle úspěchu stran ve věci tak, že žalobkyně je povinna dle ustanovení § 149 o.s.ř. uhradit státu 94 % znalečného ve výši 3 685,74 Kč a žalovaný 6 % nákladů ve výši 235,26 Kč. Vzhledem k tomu, že o části znalečného nebylo ke dni vyhlášení rozsudku ještě rozhodnuto, soud dle výsledku sporu rozhodl také o povinnosti obou stran uhradit náklady státu dle ustanovení § 149 o.s.ř. ve zbývající části znalečného, o kterém bude rozhodnuto v samostatném rozhodnutí soudu.