3 C 258/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení, že pozemek par. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 260 m2, zapsaný pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedeno u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , je součástí společného jmění manželů , Jméno žalobce, , narozeného , Datum narození žalobce, , trvale bytem , adresa, a , Jméno žalované, , narozené , Datum narození žalované, , trvale bytem , Adresa žalované, , se zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pozemek par. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 260 m2, zapsaný pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedeno u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , je v podílovém spoluvlastnictví , Jméno žalobce, , narozeného , Datum narození žalobce, , trvale bytem , adresa, a , Jméno žalované, , narozené , Datum narození žalované, , trvale bytem , adresa, a určení, že:- , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , trvale bytem , adresa, je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½ na pozemku par. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 260 m2, zapsaný pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedeno u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, ,- , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, , trvale bytem , adresa, je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½ na pozemku par. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 260 m2, zapsaný pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedeno u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, ,se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, která je postavena na pozemku par. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 260 m2, to vše zapsáno pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedeno u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , je samostatnou nemovitou věcí, se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, která je postavena na pozemku par. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 260 m2, to vše zapsáno pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , vedeno u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , je součástí společného jmění manželů , Jméno žalobce, , narozeného , Datum narození žalobce, , trvale bytem , adresa, a , Jméno žalované, , narozené , Datum narození žalované, , trvale bytem , Adresa žalované, , se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 14 425,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 1. 12. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že stavba č. p. , Anonymizováno, – rodinný dům, která je postavena na pozemku par. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, (dále jen „Stavba“), je samostatnou nemovitou věcí a že se nachází ve společném jmění manželů. V průběhu řízení změnil žalobce žalobu tak, že se domáhal určení, že pozemek par. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, (dále jen „Pozemek“), je ve spoluvlastnictví žalobce a žalované, resp. eventuálně že je ve společném jmění manželů. Původní petit týkající se samostatnosti stavby č. p. , Anonymizováno, ponechal žalobce jako třetí eventuální petit pro případ, že předcházejícím petitům nebude ze strany soudu vyhověno.

2. U jednání dne 20. 4. 2023 vzal žalobce návrh na určení druhého petitu, tedy že je pozemek par. č. , Anonymizováno, ve společném jmění manželů – účastníků tohoto řízení, zpět.

3. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odst. 4 ustanovení odst. 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.

4. Soud neshledal žádné překážky, které by bránily vyhovění návrhu žalobce na částečné zastavení řízení. V souladu s výše citovaným ustanovením § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. soud řízení v plném rozsahu zastavil.

5. K naléhavému právnímu zájmu na podané žalobě o určení žalobce uvedl, že ten vyplývá z nesprávného katastrálního zápisu, kdy v katastru je vedena jako vlastník žalovaná, ačkoliv by měl u Pozemku, potažmo u Stavby být jako spoluvlastník evidován i žalobce.

6. Svou žalobu odůvodnil žalobce v případě petitu č. 1 tak, že darovací smlouva ze dne 15. 3. 2017 uzavřená mezi žalovanou a jejími rodiči týkající se převodu vlastnictví k Pozemku byla pouze simulovaným úkonem, neboť původním záměrem rodičů žalované bylo darovat pozemek jak žalované, tak i žalobci. K tomu nedošlo proto, že žalobce byl v době darování v insolvenci a zároveň by účastníci nedostali společný hypoteční úvěr, pokud by u Pozemku figurovala jako vlastník osoba v insolvenci. Skutečným úmyslem tedy bylo darovat Pozemek do spoluvlastnictví účastníků tohoto řízení a podle tohoto zastřeného úkonu by mělo být vlastnictví Pozemku posuzováno.

7. K petitu č. 3 žalobce uvedl, že tomto konkrétním případě by mělo být použito výjimky ze zásady superficies solo cedit, neboť stavba byla postavena za trvání manželství, z velké části svépomocí, což vedlo k originárnímu nabytí této stavby do společného jmění tehdejších manželů. K použití výjimky vedou i další okolnosti, jako je příčina rozvratu manželství a použití výlučných prostředků žalobce na stavbu.

8. Žalobce obecně dále uvedl, že zapsané vlastnictví žalované je v rozporu s dobrými mravy a že se jedná o zneužití práva na straně žalované.

9. Žalovaná se k návrhu vyjádřila tak, že ani jeden z navržených petitů nemůže obstát, kdy k petitu č. 1 uvedla, že vůle rodičů žalované byla projevena zcela jasně, a to darováním pouze dceři. V době darování byl žalobce v insolvenci a darování Pozemku i žalobci by znamenalo ztrátu podílu na Pozemku, neboť tento podíl by se v rámci insolvence musel zpeněžit. K petitu č. 3 uvedla, že za účinnosti nového občanského zákoníku nemůže být stavba samostatnou věcí bez ohledu na to, jak vznikla. Stavba rodinného domu na Pozemku je jeho součástí.

10. Soud ve vztahu k nezbytné náležitosti určovací žaloby, kterým je naléhavý právní zájem na určení práva, provedl jako důkaz výpis z katastru nemovitostí č. LV , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , ze kterého soud zjistil, že jako vlastník Pozemku, jehož součástí je Stavba, je evidována žalovaná.

11. Ve vztahu k prokázání vlastnictví soud provedl všechny listinné důkazy, které byly předloženy stranami, vyslechl svědka , jméno FO, a na základě nich učinil následující skutkové zjištění:Z darovací smlouvy vyplývá, že dne 15. 3. 2017 darovali manželé , jméno FO, své dceři – žalované Pozemek. Ze smlouvy nijak nevyplývá, že by měl být Pozemek původně darován i žalobci. Z výslechu svědka , jméno FO, soud zjistil, že bylo jeho úmyslem i úmyslem jeho manželky darovat Pozemek žalované. Nevyloučil, že by se uvažovalo i o převodu na žalobce, ten byl ale v té době v insolvenci. Svědek popřel, že by existoval jakýsi výměnný obchod mezi ním a žalobcem ohledně vozidla , Anonymizováno, za Pozemek. Z předloženého čestného prohlášení a výpovědi svědka soud zjistil, že se svědek , Anonymizováno, podepsal pod prohlášení, kterým potvrdil, že mu žalobce daroval Vozidlo. Co se týká dalších prohlášení, tak tyto svědek dle své výpovědi nečetl s tím, že za ním přišel žalobce s připraveným prohlášením a tím, že potřebuje nějaké potvrzení ohledně darovaného auta. Dalším prohlášením tedy nevěnoval pozornost. Svědek potvrdil, že žalobce na Stavbě prováděl mnohé práce, a to spolu ním nebo i sám. Z Protokolu o jednání o zrušení schváleného oddlužení vyplynulo, že žalobce byl od roku 2014 do 2019 v insolvenčním řízení formou oddlužení. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu dne 2. 12. 2022. Mezi stranami nebylo sporné, že se stavbou bylo započato v roce 2017. Na provedení Stavby si vzala žalovaná úvěr, a to na základě Hypoteční smlouvy uzavřené s , Anonymizováno, ., IČO , IČO, . Dlužníkem z této smlouvy byla pouze žalovaná. Z dokladů předložených žalobcem soud zjistil, že na Stavbu byly vynakládány různé výdaje, kdy doklady zněly i na jméno žalobce. Z žalobcem předložené kupní smlouvy bylo také prokázáno, že dne 9. 11. 2017 prodal pozemek par. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, za kupní cenu 400 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobce také vyplynulo, že mu kupní cena v několika částech byla připsána na účet a následně částky ve výši 120 000 Kč byly z účtu 3x vybrány v hotovosti. Z daňových přiznáních žalované za rok 2016 a 2017 soud zjistil, že v roce 2016 měla žalovaná příjmy ve výši 59 083 Kč a v roce 2017 příjmy 89 446 Kč.

12. Podle ustanovení § 80 o.s.ř. je možné se určení, že tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle ustanovení § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

14. Podle ustanovení § 551 o. z. nejde o právní jednání, chybí-li vůle jednající osoby.

15. Podle ustanovení § 555 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

16. Podle ustanovení § 498 o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

17. Podle ustanovení § 506 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

18. O určovací žalobu ve smyslu citovaného ustanovení § 80 o.s.ř. jde tehdy, požaduje-li žalobce v žalobním petitu, aby bylo určeno buď, že je tu právní vztah nebo právo, nebo že tu právní vztah nebo právo není. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnou ochranu právního postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny, a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je, objektivně vzato, způsobilý odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

19. Procesně posoudil soud žalobu po připuštění změny usnesením č. l. , Anonymizováno, ze dne 6. 3. 2023 jako žalobu na určení s eventuálními petity. Soud vycházel přitom z ustálené judikatury (zejména z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 4881/2015, kde se žalobkyně domáhala určení, že stavba je součástí společného jmění manžel, eventuálně, že je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného; dále č. j. 22 Cdo 2550/2020; dále 22 Cdo 842/2010, kde se žalobkyně domáhala určení, že rodiče žalobkyně byli vlastníky předmětného pozemku ke dni její smrti, eventuálně že námitka vznesená v řízení o odstranění stavby je důvodná a vlastníkem pozemku je druhá žalovaná, eventuálně nahrazení projevu vůle druhé žalované ve formě souhlasu s uzavřením kupní smlouvy; dále 22 Cdo 2887/2004, kde se žalobkyně domáhala určení, že vydržela věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy, eventuálně zřízení takového věcného břemene ze strany soudu). V rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 510/2014 soud uvádí: „že žalobní petit může obsahovat i několik požadavků jak má soud rozhodnout (jde o tzv. objektivní kumulaci) nebo může některé své nároky uplatit formou tzv. eventuálního petitu. O žalobu s eventuálním petitem jde tehdy, jestliže se žalobce domáhá, aby byla žalovanému uložena určitá povinnost nebo aby bylo vyhověno jinému požadavku žalobce (primárnímu petitu), a pro případ, že primární petit bude soudem zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce (eventuálním petitu). Rozdíl objektivní kumulace od eventuálního petitu je v samostatném skutkovém základu požadavků uplatněných v objektivní kumulaci. Soud se může zabývat eventuálním petitem až poté, kdy je zjištěna a prokázána neodůvodněnost nebo nemožnost plnění nároku v prvním petitu.“ S ohledem na výše uvedená rozhodnutí nejvyššího soudu, kdy eventuální petit lze formulovat i u žaloby na určení tak, jak učinil žalobce a soud má za to, že skutkově spolu všechny navržené petity souvisí, pak navržené petity posoudil jako petity eventuální. Z výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu však také vyplývá, že za eventuální petit lze považovat i takové návrhy, které nevychází ze skutkově stejného základu, a dále, že nejen nemožnost primárního petitu, ale také jeho nedůvodnost může vést k rozhodování o následném eventuálním petitu. Soud zvažoval i návrhy z pohledu podmíněnosti dle ustanovení § 41a odst. 2 o.s.ř., nicméně nedospěl k závěru o podmíněnosti navržených petitů, neboť pro eventuální petity platí výjimka z nepřihlížení k podmíněným úkonům (viz komentář k OSŘ, C.H.Beck: „Zákaz podmínek však neplatí absolutně, některé vnitřní podmínky úkonu se totiž považují za přípustné. Typickým případem je eventuální petit.“).

20. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům:Naléhavý právní zájem byl provedením výpisu z katastru nemovitostí prokázán, neboť je zřejmé, že je třeba mít postaveno najisto, kdo je vlastníkem uvedeného Pozemku, resp., zda je žalobce jeho spoluvlastníkem, resp. zda je žalobce spoluvlastníkem Stavby. Toto zjištění nebylo možné odstranit jinak než podáním určovací žaloby.

21. K prvnímu navrženému petitu, tedy v otázce vlastnictví Pozemku, dospěl soud k závěru, že vlastnictví pozemku je výlučně na straně žalované. Mezi žalovanou a jejími rodiči byla dne 15. 3. 2017 uzavřena darovací smlouva, na základě které bylo převedeno vlastnické právo k Pozemku na žalovanou. Soud nemá pochybnost o tom, že byla ze strany rodičů žalované projevena jasná vůle darovat Pozemek své dceři, tedy žalované. Soud vychází především ze smlouvy samotné, která neobsahuje žádné vedlejší ujednání o zamýšleném darování i žalobci a dále z výslechu svědka , jméno FO, , který potvrdil úmysl darovat Pozemek své dceři. Poukaz žalobce na to, že svědek vypovídal ve prospěch žalované soud neshledal. Svědek byl řádně soudem poučen o následcích křivé výpovědi. Ačkoliv nevyloučil, že se uvažovalo i o darování do spoluvlastnictví žalobci, potvrdil tvrzení žalobce, že k tomu nedošlo, neboť žalobce byl v té době v insolvenci. Za existence takové skutečnosti, která nebyla mezi stranami nesporná, bylo zcela logickým rozhodnutím původních vlastníků darovat Pozemek pouze žalované, protože darování i žalobci by mohlo způsobit komplikace s ohledem na jeho insolvenční řízení. Soud nevidí v takovém jednání žádné simulované jednání, které by zastíralo původní úmysl a které by mělo vést soud k posouzení celé situace jako darování ve prospěch spoluvlastnictví obou účastníků. Soud posoudil jednání rodičů žalované jako standardní posouzení okolností daných v konkrétní době a rozhodnutí darovat pozemek pouze žalované. Pohled žalobce, který v darování vidí neplatný úkon, není správný. I kdyby snad dárci chtěli původně darovat Pozemek i žalobci, a nastalé okolnosti je vedly k darování pouze dceři, pak takový úkon nelze označit za neplatný, neboť úkon učiněný s vnitřní výhradou (mentální rezervací) není neplatný (k tomu viz judikatura Nejvyššího soudu např. rozsudky ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 833/2008, či ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2781/99). Na okraj poznamenává soud, že pokud by i snad bylo při splnění všech podmínek (které ale splněny v tomto případě nebyly) možné posoudit darovací smlouvu jako simulovaný úkon, pak by nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva k podílu na Pozemku ve prospěch žalobce, neboť darovací smlouva neobsahuje jeho označení jako spoluvlastníka a není tak naplněna zákonná písemná forma obsahující všechny náležitosti nezbytná pro zápis do katastru nemovitostí, a tedy i nabytí vlastnického práva. Za takové situace by k darování vůbec nedošlo a vlastníky by byli stále rodiče žalované. Tedy po posouzení zjištěných skutečností soud rozhodl o zamítnutí návrhu na určení, že Pozemek je ve spoluvlastnictví žalobce a žalované, neboť taková skutečnost nebyla prokázána.

22. Vzhledem k tomu, že soud zamítl žalobu v části prvně navrženého petitu, rozhodoval dále o původně eventuálním třetím petitu (druhý byl u jednání vzat zpět). V tomto případě soud posoudil zjištěné skutečnosti tak, že budování Stavby bylo zahájeno v roce 2017, tedy po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, který je založen na zásadě superficies solo cedit včleněné do ustanovení § 506 o. z., tedy, že stavba je součástí pozemku. Jiný právní vztah může existovat pouze u staveb vzniklých před 1. 1. 2014, a to ještě za splnění podmínek daných zákonem, což není tento případ. Pokud Stavba, a to bylo mezi stranami nesporné, vznikla po 1. 1. 2014, pak nemůže existovat jako samostatná nemovitost, neboť by to odporovalo výše uvedené zásadě i definici nemovité věci, jak je uvedena v ustanovení § 498 o. z. Zákonem stanovené výjimky z této zásady se týkají např. ložisek nerostů nebo pozemní komunikace, nikoliv však stavby rodinného domu. Z tohoto důvodu soud zamítl i návrh na určení, že Stavba je samostatnou věcí a s tím spojený i návrh na určení, že stavba je ve společném jmění manželů, neboť jak uvedl výše, považuje Pozemek, jehož je Stavba součástí, za výlučné vlastnictví žalované.

23. Pokud v závěrečném návrhu žalobce označil zápis v katastru nemovitostí za nespravedlivý a v rozporu s dobrými mravy, pak jednak žalobce nijak blíže nespecifikoval, ve čem spatřuje rozpor s dobrými mravy, a jednak soud takový rozpor ani nespravedlnost nespatřuje. Je zcela běžné, že rodiče darují pozemek svému dítěti, stejně jako je běžné, že se za trvání manželství investuje ze společného majetku do výlučného majetku jednoho z manželů. Účastníkům nic nebránilo, aby si vzniklou situaci nějak smluvně upravili. Stejně tak nic nebrání žalobci uplatnit tvrzené investice v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů, popř. jinými způsoby, které občanský zákoník zná. Pokud takové možnosti žalobce má, pak nelze zápis v katastru hodnotit jako nespravedlivý či v rozporu s dobými mravy.

24. Soud zamítl provedení výslechu matky žalované, neboť z provedených důkazů měl po skutkové stránce věc objasněnou a další výslech by byl nadbytečný.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 425,86 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a), ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2023 náhrada 825,86 Kč za 58 ujetých km v částce 425,86 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle ustanovení § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle ustanovení § 14 a. t. Náklady řízení jsou splatné k rukám právní zástupkyně žalované dle ustanovení § 149 o.s.ř. ve lhůtě dle ustanovení § 160 o.s.ř.