3 C 266/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 78 075 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 78 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 368 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 63 707 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 904 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů státu spočívající v tlumočném ve výši 3 025 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 78 075 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. K odůvodnění žaloby uvedl, že se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“) uzavřel smlouvu o dílo, na základě které pro Společnost vykonával kovoobráběčské a zámečnické práce u [právnická osoba] [země], a to v období od [datum] do [datum]. Za takto provedené dílo vyúčtoval společnosti částku celkem 176 941 Kč. Z této částky bylo uhrazeno pouze 98 866 Kč a zbývá tak doplatit 78 075 Kč. Žalovaný v době uzavření smlouvy působil jako jednatel Společnosti a za své jednání u Společnosti byl trestními soudy uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Jedním z poškozených přihlášených do trestního řízení proti žalovanému byl i žalobce, který byl však se svým nárokem odkázán na občanskoprávní řízení. S ohledem na odsouzení žalovaného jako fyzické osoby požaduje žalobce škodu spočívající v neuhrazených fakturách po žalovaném. Vedle samotné částky požaduje také úhradu dohodnutého úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky od splatnosti faktur, resp. v návaznosti na částečnou úhradu faktury č. [rok].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji neuznává, neboť má za to, že žalobci byly proplaceny všechny faktury vystavené po [datum], k tomu však neoznačil žádný důkaz. K tomu dni došlo k ukončení jeho podílu na Společnosti a také již nebyl jednatelem. Před tímto datem vypověděl všechny práce v zahraničí. O změně majitele Společnosti informoval obchodní partnery. Žalobce tak dle žalovaného ukončil práci pro Společnost a nadále tak byl zaměstnán a placen přímo francouzskou firmou. Přesto žalobce vystavoval i nadále faktury duplicitně. Dále doplnil, že k prodeji podílu ve Společnosti byl donucen pod nátlakem. Prodejem přišel o možnost nakládat s účty i majetkem Společnosti, kdy v následující den po podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu předal všechny podklady novému majiteli. Žalovaný popřel, že by se nějak účastnil na chodu jiné firmy založené bratrem pod názvem [příjmení] [příjmení]. Toto své tvrzení změnil po výslechu svého bratra [celé jméno svědka] tak, že v ní byl několik týdnů evidován jako jednatel, že se tak stalo rozhodnutím jejich právníka [titul] [příjmení] a že pro ni dělal nějaké stavební výpočty.

3. Žalobce odmítl, že by fakturoval odvedenou práci dvakrát. Faktury vystavoval pouze Společnosti, kdy následně po ukončení prací na podzim [rok] mu bratr žalovaného [celé jméno svědka] vyplatil ještě 80 000 Kč. Dále doplnil, že i po převodu Společnosti dále žalovaný spolu s bratrem [jméno] nakládali s účty Společnosti.

4. Žalovaný v návaznosti na tvrzení žalobce o výběrech z účtů Společnosti i po převodu Společnosti uvedl, že toto je možné a pokud je to uvedeno v trestním rozsudku, tak k těm výběrům došlo. Po tom [datum] chodil do práce, normálně fungoval, přístupy do banky zůstaly nezměněny, až poté došlo ke změně přístupů. K úhradě částky 80 000 Kč uvedl, že toto uhradil žalobci ze svých vlastních prostředků prostřednictvím svého bratra [celé jméno svědka], který měl tyto věci na starosti.

5. Soud provedl všechny listinné důkazy a provedl výslechy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobcem a Společností byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo provedení kovoobráběčských a zámečnických prací u [právnická osoba] [země], a to v období od [datum] do [datum] (Smlouva o dílo, výslech žalobce v trestním řízení). Žalobce vyúčtoval Společnosti celkem částku 176 941 Kč (faktura č. [rok] na částku 4 356 EUR, tj. 113 234 Kč, faktura č. [rok] na částku 42 471 Kč, faktura č. [rok] na částku 21 236 Kč, podací lístky). Na faktury bylo uhrazeno 98 866 Kč. Část sumy byla žalobci vyplacena od svědka [celé jméno svědka] (nesporná tvrzení, výslech žalobce v trestním řízení). Žalobce byl jako společník a jednatel Společnosti vymazán z obchodního rejstříku dne [datum] (výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl dne [datum] odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka [obec] č. j. [spisová značka] k trestu odnětí svobody v trvání 5 let za spáchání zločinu podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím,„ že od počátku roku [rok] do konce toho roku sám či prostřednictvím zaměstnanců Společnosti objednával stavební materiál, zboží, práce a služby, které odebíral a takto činil, ačkoliv věděl, že se Společnost nachází ve špatné ekonomické situaci projevující se nedostatkem finančních prostředků použitelných k úhradě závazků z minulosti i závazků nově vznikajících, které ve svém souhrnu např. v únoru [rok] činily cca 22 milionů Kč, jakož i nedostatkem finančních prostředků použitelných k financování výstavby domů, ohledně nichž byly uzavřeny smlouvy o dílo, přičemž nemohl ani očekávat, že by mohlo dojít ke zlepšení této ekonomické situace, neboť i kdyby dlužníci Společnosti případně splnili své závazky vůči Společnosti, jednalo by se řádově o jednotky milionů korun, jejich příjem v kritickém období by již nemohl přinést významné zlepšení ekonomické situace Společnosti. V chodu Společnosti se pak tato situace projevovala tím, že nejpozději od počátku roku [rok] již nebyl schopen hradit či plnit své závazky vůči obchodním partnerům a zákazníkům a pokud tyto v omezené míře plnil, dělo se tak zcela náhodně a nesystematicky, bez jakékoliv známky snahy o stabilizování ekonomické situace Společnosti a získání svých závazků pod kontrolu, kdy naopak vstupoval do dalších závazkových vztahů, z nichž pro něj vyplývala platební povinnost; své závazky hradil především tehdy, pokud byl veden snahou udržet navázaný obchodní vztah a dosáhnout dalších plnění ze strany obchodního partnera. O situaci Společnosti neinformoval obchodní partnery“ (rozsudek KS [obec], jehož potřeba provedení vyplynula z obsahu spisu). Toto rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem (rozsudek VS [obec] č. j. [číslo jednací]). Žalobce se přihlásil do trestního řízení se škodou ve výši 78 075 Kč, avšak s ohledem na insolvenční řízení vedené na majetek žalovaného, nemohlo být o škodě v trestním řízení rozhodnuto (rozsudek KS [obec], rozsudek VS [obec]). V srpnu [rok] převedl žalovaný Společnost na nového vlastníka a zároveň byla ukončena jeho funkce jednatele [příjmení] (výpis z obchodního rejstříku). Avšak i po tomto převodu nadále disponoval s účty Společnosti, ze kterých vybíral finanční prostředky v řádech desítek tisíc EUR buď on sám, nebo po dohodě jeho bratr [celé jméno svědka] (shodná tvrzení, rozsudek KS [obec]).

6. Bratr žalovaného [celé jméno svědka] spolupracoval se Společností na zahraničních zakázkách a domlouval také práci s žalobcem (výpověď svědka [celé jméno svědka]). Ve výpovědi svědek uvedl, že měl dispoziční právo k účtu Společnosti, které mu bylo následně ze dne na den zrušeno, jakmile byla na nové majitele převedena Společnost. Potom už s účtem nenakládal, resp. si na to nevzpomínal. Do okamžiku převodu Společnosti bylo z její strany všechno uhrazeno, spolupráce s francouzskou [právnická osoba] byla bez problémů. Nevěděl nic o tom, že by on sám pak platil žalobci po převodu Společnosti, ani nevěděl, z čeho by mu to hradil. Někdy v té době založil novou [právnická osoba] [příjmení], tato firma neměla žádnou souvislost se Společností. Žalovaný mu tam pomáhal s výpočty, nebyl jednatelem ani společníkem. Tuto výpověď po předestření výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [příjmení] změnil tak, že v té [právnická osoba] [příjmení] byl žalovaný pouze krátkou dobu jako jednatel, chtěli spolupracovat, protože jsou bratři. Po dohodě s jejich právníkem JUDr. [příjmení] žalovaný přestal být jednatelem, on tam dělal jenom nějaké výpočty.

7. Francouzská [právnická osoba], u které žalobce vykonával dílo objednané Společností, uhradila své závazky z takto provedených děl přímo na účet Společnosti a nikoliv žalobci. Smlouvu měla uzavřenu pouze se Společností. Ještě dne [datum] zaslala na účet Společnosti částku 14 316 EUR (výslech jednatele [příjmení] a výpis z účtu této společnosti).

8. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [příjmení], kdy existence této společnosti vyplynula z obsahu spisu, soud zjistil, že žalovaný se stal jednatelem ke dni založení této společnosti, ke kterému došlo [datum] a jeho funkce zanikla dne [datum]. Z trestního rozsudku KS [obec] vyplynulo, že na [právnická osoba] [příjmení] se měly převádět zakázky Společnosti.

9. Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne [datum] poté, že byl zrušen konkurz na její majetek (výpis z obchodního rejstříku).

10. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce uzavřel se Společností smlouvu o dílo, které řádně splnil, vyúčtoval a dostal pouze částečně zaplaceno. I přes tvrzení žalovaného, že po převodu Společnosti tuto již nemohl nijak ovládat a hradit pohledávky žalobce, bylo prokázáno, že jak on, tak jeho bratr [jméno] nadále s účty společnosti minimálně v září [rok] disponovali, vybírali z nich peníze, se kterými nakládali. Soud v tomto neuvěřil tvrzení svědka [celé jméno svědka], že neví o dalším nakládání s účty Společnosti ani o tom, že by ještě následně něco hradil žalobci. Bylo totiž z nesporných tvrzení prokázáno, že na konci roku [rok] bylo žalobci uhrazeno 80 000 Kč [celé jméno svědka]. Z jakých peněz k této úhradě došlo, není pro toto řízení podstatné. Žalovaný v roce [rok] činil jako jednatel Společnosti kroky, které nadále zatěžovaly Společnost, za což byl pravomocně odsouzen. I po jejím převodu nadále disponoval s účty Společnosti. Soud dále neuvěřil tvrzení žalovaného a výpovědi svědka, že žalovaný ve [právnická osoba] [příjmení] nijak nebyl nijak činný. Jednak v tomto ohledu žalovaný měnil svá tvrzení v návaznosti na důkazy, které byly postupně v řízení prováděny a dále je z výpisu z obchodního rejstříku zřejmé, že žalovaný byl po dobu 4 měsíců jejím jednatelem. Lze si stěží představit, že by byl do této funkce jmenován bez svého vědomí a souhlasu. Přesto, že fungování žalovaného v této společnosti nemá pro podstatu řízení větší význam, tak dokresluje chování žalovaného. <i>11. Podle ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.</i> <i>12. Podle ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník platí, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.</i> <i>13. Podle ustanovení § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou, podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnosti podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.</i> <i>14. Podle ustanovení § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku jsou členové představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně.</i> <i>15. Podle ustanovení § 135 odst. 2 obchodního zákoníku se ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odst. 4 až 7 a ustanovení § 196a použijí obdobně (pro společnost s ručením omezeným).</i> <i>16. Podle ustanovení § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</i> 17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu na výše uvedená ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: Při právním posouzení vyšel z ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb. a na právní poměr účastníků použil dosavadní právní předpisy tj. zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, neboť k porušení povinnosti žalovaným došlo v rozmezí roku [rok], tedy před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. S ohledem na žalobní skutek, kdy se žalobce domáhal náhrady škody vůči žalovanému z důvodu spáchání trestného činu v pozici jednatele společnosti, aplikoval soud na jednání žalovaného ustanovení § 420 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. Žalobce požadoval úhradu žalované částky z titulu náhrady škody způsobené trestným činem žalovaného. Základními znaky nároku z odpovědnosti za škody je porušení povinnosti, vznik škody samotné a příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Soud posoudil nárok žalobce jako důvodný, neboť byly splněny všechny podmínky pro vznik tohoto nároku. Bylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda neuhrazením ceny provedeného díla v celkové výši 78 075 Kč. Tato částka zůstala neuhrazena Společností po vyúčtování fakturami. I když bylo prokázáno, že smlouva o dílo byla uzavřena se Společností a nikoliv s žalovaným, tak u žalovaného bylo prokázáno porušení povinnosti řádně vykonávat svou funkci jednatele Společnosti, kdy za toto jednání byl odsouzen trestním rozsudkem. Z trestního rozsudku potvrzeného odvolacím soudem jasně vyplynulo, že jednání žalovaného bylo od počátku roku [rok] takové, že naplnilo znaky skutkové podstaty zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Jeho jednání úzce souviselo také s tím, že Společnost uzavřela s žalobcem smlouvu dne [datum], tedy v době, kdy žalovaný jednoznačně věděl, že Společnost je v neudržitelné ekonomické situaci a neinformoval o tom. Na základě smlouvy žalobce dílo vykonal, ale Společnost už mu za dílo nezaplatila v plné výši. Zároveň bylo prokázáno trestními rozsudky, že žalovaný nejednal ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 o. z. ve prospěch společnosti. Při posuzování odpovědnosti žalovaného za škodu totiž soud musel zohlednit, zda jednal ve prospěch či v zájmu Společnosti nebo nikoliv (viz komentář ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb.) S ohledem podstatu jednání žalovaného, za které byl trestně odsouzen, je jednoznačné, že jeho jednání nebylo v zájmu Společnosti. Naopak jeho jednání šlo proti zájmům Společnosti, když žalovaný nabíral zakázky a uzavíral obchodní vztahy, které Společnost nemohla zvládnout, ta následně neplnila své závazky a dostala se do insolvence. Jednalo se o excesní jednání žalovaného. Tímto jednáním bylo dostatečně prokázáno porušení základních povinností jednatele společnosti. Navíc i v průběhu tohoto řízení bylo ze strany žalovaného opakovaně měněno tvrzení o tom, kdy přestal mít možnost disponovat s účty Společnosti, a to z původního tvrzení, že to bylo od okamžiku převodu Společnosti [datum], přes odsouhlasení, že i potom s účty disponoval až po vyjádření u jednání dne [datum], že k tomu odstavení došlo někdy v půlce září [rok]. Za takové situace se obrana žalovaného, že od převodu Společnosti na nového společníka již nemohl nijak pohledávky žalobce řešit, jeví jako zcela účelová. Třetí podmínka, a to existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou vyplynula také z provedeného dokazování, kdy škoda by nevznikla, kdyby žalovaný buď řádně informoval žalobce o ekonomickém stavu, kdy lze předpokládat, že tento by smlouvu neuzavřel anebo kdyby činil kroky ke konsolidaci Společnosti. Ani jedno z toho žalovaný nečinil, jak vyplynulo z trestních rozsudků. Účelovost obrany žalovaného vyplynula také z nesouladů tvrzení žalovaného ohledně jeho angažování v nové společnosti svého bratra [příjmení] [příjmení]. S ohledem na splnění podmínek vzniku nároku z odpovědnosti za škodu soud žalobci nárok v plné výši přiznal.

18. Vzhledem k tomu, že soud přiznal žalobci nárok na náhradu škody, pak rozhodoval také o nároku na zaplacení úroku z prodlení s úhradou náhrady. Tento nárok soud přiznal dle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., neboť oba účastníci vystupovali jako podnikatelé. Výše úroku z prodlení 0,5 % denně vyplývá ze smlouvy o dílo. Splatnost úroků se odvíjí u částky 63 707 Kč od splatnosti faktur č. [rok] a č. [rok] a u částky 14 638 Kč (zbývající neuhrazená část faktury č. [rok]) dle návrhu žalobce až od [datum].

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 904 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. O lhůtě pro úhradu nákladů řízení plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 o.s.ř., neboť nebyl důvod pro prodloužení pariční lhůty.

20. Dále soud zavázal s ohledem na ustanovení § 148 o.s.ř. žalovaného, který byl ve věci neúspěšný, k úhradě nákladů spočívající v odměně za překlad výslechu jednatele francouzské společnosti, kdy tyto náklady činí 3 025 Kč. I u tohoto nároku byla soudem určena lhůta k úhradě dle ustanovení § 160 o.s.ř.