3 C 266/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 78 075 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 78 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 368 Kč od datum do zaplacení a z částky 63 707 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 904 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů státu spočívající v tlumočném ve výši 3 025 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhal rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 78 075 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. K odůvodnění žaloby uvedl, že se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“) uzavřel smlouvu o dílo, na základě které pro Společnost vykonával kovoobráběčské a zámečnické práce u právnická osoba země, a to v období od datum do datum. Za takto provedené dílo vyúčtoval společnosti částku celkem 176 941 Kč. Z této částky bylo uhrazeno pouze 98 866 Kč a zbývá tak doplatit 78 075 Kč. Žalovaný v době uzavření smlouvy působil jako jednatel Společnosti a za své jednání u Společnosti byl trestními soudy uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Jedním z poškozených přihlášených do trestního řízení proti žalovanému byl i žalobce, který byl však se svým nárokem odkázán na občanskoprávní řízení. S ohledem na odsouzení žalovaného jako fyzické osoby požaduje žalobce škodu spočívající v neuhrazených fakturách po žalovaném. Vedle samotné částky požaduje také úhradu dohodnutého úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky od splatnosti faktur, resp. v návaznosti na částečnou úhradu faktury č. rok.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji neuznává, neboť má za to, že žalobci byly proplaceny všechny faktury vystavené po datum, k tomu však neoznačil žádný důkaz. K tomu dni došlo k ukončení jeho podílu na Společnosti a také již nebyl jednatelem. Před tímto datem vypověděl všechny práce v zahraničí. O změně majitele Společnosti informoval obchodní partnery. Žalobce tak dle žalovaného ukončil práci pro Společnost a nadále tak byl zaměstnán a placen přímo francouzskou firmou. Přesto žalobce vystavoval i nadále faktury duplicitně. Dále doplnil, že k prodeji podílu ve Společnosti byl donucen pod nátlakem. Prodejem přišel o možnost nakládat s účty i majetkem Společnosti, kdy v následující den po podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu předal všechny podklady novému majiteli. Žalovaný popřel, že by se nějak účastnil na chodu jiné firmy založené bratrem pod názvem příjmení příjmení. Toto své tvrzení změnil po výslechu svého bratra celé jméno svědka tak, že v ní byl několik týdnů evidován jako jednatel, že se tak stalo rozhodnutím jejich právníka titul příjmení a že pro ni dělal nějaké stavební výpočty.

3. Žalobce odmítl, že by fakturoval odvedenou práci dvakrát. Faktury vystavoval pouze Společnosti, kdy následně po ukončení prací na podzim rok mu bratr žalovaného celé jméno svědka vyplatil ještě 80 000 Kč. Dále doplnil, že i po převodu Společnosti dále žalovaný spolu s bratrem jméno nakládali s účty Společnosti.

4. Žalovaný v návaznosti na tvrzení žalobce o výběrech z účtů Společnosti i po převodu Společnosti uvedl, že toto je možné a pokud je to uvedeno v trestním rozsudku, tak k těm výběrům došlo. Po tom datum chodil do práce, normálně fungoval, přístupy do banky zůstaly nezměněny, až poté došlo ke změně přístupů. K úhradě částky 80 000 Kč uvedl, že toto uhradil žalobci ze svých vlastních prostředků prostřednictvím svého bratra celé jméno svědka, který měl tyto věci na starosti.

5. Soud provedl všechny listinné důkazy a provedl výslechy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobcem a Společností byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo provedení kovoobráběčských a zámečnických prací u právnická osoba země, a to v období od datum do datum (Smlouva o dílo, výslech žalobce v trestním řízení). Žalobce vyúčtoval Společnosti celkem částku 176 941 Kč (faktura č. rok na částku 4 356 EUR, tj. 113 234 Kč, faktura č. rok na částku 42 471 Kč, faktura č. rok na částku 21 236 Kč, podací lístky). Na faktury bylo uhrazeno 98 866 Kč. Část sumy byla žalobci vyplacena od svědka celé jméno svědka (nesporná tvrzení, výslech žalobce v trestním řízení). Žalobce byl jako společník a jednatel Společnosti vymazán z obchodního rejstříku dne datum (výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl dne datum odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka obec č. j. spisová značka k trestu odnětí svobody v trvání 5 let za spáchání zločinu podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím,„ že od počátku roku rok do konce toho roku sám či prostřednictvím zaměstnanců Společnosti objednával stavební materiál, zboží, práce a služby, které odebíral a takto činil, ačkoliv věděl, že se Společnost nachází ve špatné ekonomické situaci projevující se nedostatkem finančních prostředků použitelných k úhradě závazků z minulosti i závazků nově vznikajících, které ve svém souhrnu např. v únoru rok činily cca 22 milionů Kč, jakož i nedostatkem finančních prostředků použitelných k financování výstavby domů, ohledně nichž byly uzavřeny smlouvy o dílo, přičemž nemohl ani očekávat, že by mohlo dojít ke zlepšení této ekonomické situace, neboť i kdyby dlužníci Společnosti případně splnili své závazky vůči Společnosti, jednalo by se řádově o jednotky milionů korun, jejich příjem v kritickém období by již nemohl přinést významné zlepšení ekonomické situace Společnosti. V chodu Společnosti se pak tato situace projevovala tím, že nejpozději od počátku roku rok již nebyl schopen hradit či plnit své závazky vůči obchodním partnerům a zákazníkům a pokud tyto v omezené míře plnil, dělo se tak zcela náhodně a nesystematicky, bez jakékoliv známky snahy o stabilizování ekonomické situace Společnosti a získání svých závazků pod kontrolu, kdy naopak vstupoval do dalších závazkových vztahů, z nichž pro něj vyplývala platební povinnost; své závazky hradil především tehdy, pokud byl veden snahou udržet navázaný obchodní vztah a dosáhnout dalších plnění ze strany obchodního partnera. O situaci Společnosti neinformoval obchodní partnery“ (rozsudek KS obec, jehož potřeba provedení vyplynula z obsahu spisu). Toto rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem (rozsudek VS obec č. j. číslo jednací). Žalobce se přihlásil do trestního řízení se škodou ve výši 78 075 Kč, avšak s ohledem na insolvenční řízení vedené na majetek žalovaného, nemohlo být o škodě v trestním řízení rozhodnuto (rozsudek KS obec, rozsudek VS obec). V srpnu rok převedl žalovaný Společnost na nového vlastníka a zároveň byla ukončena jeho funkce jednatele příjmení (výpis z obchodního rejstříku). Avšak i po tomto převodu nadále disponoval s účty Společnosti, ze kterých vybíral finanční prostředky v řádech desítek tisíc EUR buď on sám, nebo po dohodě jeho bratr celé jméno svědka (shodná tvrzení, rozsudek KS obec).

6. Bratr žalovaného celé jméno svědka spolupracoval se Společností na zahraničních zakázkách a domlouval také práci s žalobcem (výpověď svědka celé jméno svědka). Ve výpovědi svědek uvedl, že měl dispoziční právo k účtu Společnosti, které mu bylo následně ze dne na den zrušeno, jakmile byla na nové majitele převedena Společnost. Potom už s účtem nenakládal, resp. si na to nevzpomínal. Do okamžiku převodu Společnosti bylo z její strany všechno uhrazeno, spolupráce s francouzskou právnická osoba byla bez problémů. Nevěděl nic o tom, že by on sám pak platil žalobci po převodu Společnosti, ani nevěděl, z čeho by mu to hradil. Někdy v té době založil novou právnická osoba příjmení, tato firma neměla žádnou souvislost se Společností. Žalovaný mu tam pomáhal s výpočty, nebyl jednatelem ani společníkem. Tuto výpověď po předestření výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba příjmení změnil tak, že v té právnická osoba příjmení byl žalovaný pouze krátkou dobu jako jednatel, chtěli spolupracovat, protože jsou bratři. Po dohodě s jejich právníkem JUDr. příjmení žalovaný přestal být jednatelem, on tam dělal jenom nějaké výpočty.

7. Francouzská právnická osoba, u které žalobce vykonával dílo objednané Společností, uhradila své závazky z takto provedených děl přímo na účet Společnosti a nikoliv žalobci. Smlouvu měla uzavřenu pouze se Společností. Ještě dne datum zaslala na účet Společnosti částku 14 316 EUR (výslech jednatele příjmení a výpis z účtu této společnosti).

8. Z výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba příjmení, kdy existence této společnosti vyplynula z obsahu spisu, soud zjistil, že žalovaný se stal jednatelem ke dni založení této společnosti, ke kterému došlo datum a jeho funkce zanikla dne datum. Z trestního rozsudku KS obec vyplynulo, že na právnická osoba příjmení se měly převádět zakázky Společnosti.

9. Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne datum poté, že byl zrušen konkurz na její majetek (výpis z obchodního rejstříku).

10. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce uzavřel se Společností smlouvu o dílo, které řádně splnil, vyúčtoval a dostal pouze částečně zaplaceno. I přes tvrzení žalovaného, že po převodu Společnosti tuto již nemohl nijak ovládat a hradit pohledávky žalobce, bylo prokázáno, že jak on, tak jeho bratr jméno nadále s účty společnosti minimálně v září rok disponovali, vybírali z nich peníze, se kterými nakládali. Soud v tomto neuvěřil tvrzení svědka celé jméno svědka, že neví o dalším nakládání s účty Společnosti ani o tom, že by ještě následně něco hradil žalobci. Bylo totiž z nesporných tvrzení prokázáno, že na konci roku rok bylo žalobci uhrazeno 80 000 Kč celé jméno svědka. Z jakých peněz k této úhradě došlo, není pro toto řízení podstatné. Žalovaný v roce rok činil jako jednatel Společnosti kroky, které nadále zatěžovaly Společnost, za což byl pravomocně odsouzen. I po jejím převodu nadále disponoval s účty Společnosti. Soud dále neuvěřil tvrzení žalovaného a výpovědi svědka, že žalovaný ve právnická osoba příjmení nijak nebyl nijak činný. Jednak v tomto ohledu žalovaný měnil svá tvrzení v návaznosti na důkazy, které byly postupně v řízení prováděny a dále je z výpisu z obchodního rejstříku zřejmé, že žalovaný byl po dobu 4 měsíců jejím jednatelem. Lze si stěží představit, že by byl do této funkce jmenován bez svého vědomí a souhlasu. Přesto, že fungování žalovaného v této společnosti nemá pro podstatu řízení větší význam, tak dokresluje chování žalovaného.

11. Podle ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník platí, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

13. Podle ustanovení § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou, podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnosti podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

14. Podle ustanovení § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku jsou členové představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně.

15. Podle ustanovení § 135 odst. 2 obchodního zákoníku se ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odst. 4 až 7 a ustanovení § 196a použijí obdobně (pro společnost s ručením omezeným).

16. Podle ustanovení § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu na výše uvedená ustanovení posoudil soud věc po právní stránce následovně: Při právním posouzení vyšel z ustanovení § 3079 zákona č. 89/2012 Sb. a na právní poměr účastníků použil dosavadní právní předpisy tj. zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, neboť k porušení povinnosti žalovaným došlo v rozmezí roku rok, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. S ohledem na žalobní skutek, kdy se žalobce domáhal náhrady škody vůči žalovanému z důvodu spáchání trestného činu v pozici jednatele společnosti, aplikoval soud na jednání žalovaného ustanovení § 420 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. Žalobce požadoval úhradu žalované částky z titulu náhrady škody způsobené trestným činem žalovaného. Základními znaky nároku z odpovědnosti za škody je porušení povinnosti, vznik škody samotné a příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Soud posoudil nárok žalobce jako důvodný, neboť byly splněny všechny podmínky pro vznik tohoto nároku. Bylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda neuhrazením ceny provedeného díla v celkové výši 78 075 Kč. Tato částka zůstala neuhrazena Společností po vyúčtování fakturami. I když bylo prokázáno, že smlouva o dílo byla uzavřena se Společností a nikoliv s žalovaným, tak u žalovaného bylo prokázáno porušení povinnosti řádně vykonávat svou funkci jednatele Společnosti, kdy za toto jednání byl odsouzen trestním rozsudkem. Z trestního rozsudku potvrzeného odvolacím soudem jasně vyplynulo, že jednání žalovaného bylo od počátku roku rok takové, že naplnilo znaky skutkové podstaty zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Jeho jednání úzce souviselo také s tím, že Společnost uzavřela s žalobcem smlouvu dne datum, tedy v době, kdy žalovaný jednoznačně věděl, že Společnost je v neudržitelné ekonomické situaci a neinformoval o tom. Na základě smlouvy žalobce dílo vykonal, ale Společnost už mu za dílo nezaplatila v plné výši. Zároveň bylo prokázáno trestními rozsudky, že žalovaný nejednal ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 o. z. ve prospěch společnosti. Při posuzování odpovědnosti žalovaného za škodu totiž soud musel zohlednit, zda jednal ve prospěch či v zájmu Společnosti nebo nikoliv (viz komentář ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb.) S ohledem podstatu jednání žalovaného, za které byl trestně odsouzen, je jednoznačné, že jeho jednání nebylo v zájmu Společnosti. Naopak jeho jednání šlo proti zájmům Společnosti, když žalovaný nabíral zakázky a uzavíral obchodní vztahy, které Společnost nemohla zvládnout, ta následně neplnila své závazky a dostala se do insolvence. Jednalo se o excesní jednání žalovaného. Tímto jednáním bylo dostatečně prokázáno porušení základních povinností jednatele společnosti. Navíc i v průběhu tohoto řízení bylo ze strany žalovaného opakovaně měněno tvrzení o tom, kdy přestal mít možnost disponovat s účty Společnosti, a to z původního tvrzení, že to bylo od okamžiku převodu Společnosti datum, přes odsouhlasení, že i potom s účty disponoval až po vyjádření u jednání dne datum, že k tomu odstavení došlo někdy v půlce září rok. Za takové situace se obrana žalovaného, že od převodu Společnosti na nového společníka již nemohl nijak pohledávky žalobce řešit, jeví jako zcela účelová. Třetí podmínka, a to existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou vyplynula také z provedeného dokazování, kdy škoda by nevznikla, kdyby žalovaný buď řádně informoval žalobce o ekonomickém stavu, kdy lze předpokládat, že tento by smlouvu neuzavřel anebo kdyby činil kroky ke konsolidaci Společnosti. Ani jedno z toho žalovaný nečinil, jak vyplynulo z trestních rozsudků. Účelovost obrany žalovaného vyplynula také z nesouladů tvrzení žalovaného ohledně jeho angažování v nové společnosti svého bratra příjmení příjmení. S ohledem na splnění podmínek vzniku nároku z odpovědnosti za škodu soud žalobci nárok v plné výši přiznal.

18. Vzhledem k tomu, že soud přiznal žalobci nárok na náhradu škody, pak rozhodoval také o nároku na zaplacení úroku z prodlení s úhradou náhrady. Tento nárok soud přiznal dle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., neboť oba účastníci vystupovali jako podnikatelé. Výše úroku z prodlení 0,5 % denně vyplývá ze smlouvy o dílo. Splatnost úroků se odvíjí u částky 63 707 Kč od splatnosti faktur č. rok a č. rok a u částky 14 638 Kč (zbývající neuhrazená část faktury č. rok) dle návrhu žalobce až od datum.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 904 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku. O lhůtě pro úhradu nákladů řízení plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 o.s.ř., neboť nebyl důvod pro prodloužení pariční lhůty.

20. Dále soud zavázal s ohledem na ustanovení § 148 o.s.ř. žalovaného, který byl ve věci neúspěšný, k úhradě nákladů spočívající v odměně za překlad výslechu jednatele francouzské společnosti, kdy tyto náklady činí 3 025 Kč. I u tohoto nároku byla soudem určena lhůta k úhradě dle ustanovení § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.