3 C 292/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro určení dědického práva I. Určuje se, že žalobce je dědicem zůstavitelky , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , poslední trvalý pobyt č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , ze zákonné dědické posloupnosti a že je účastníkem řízení o pozůstalosti.II. Žalovaní jsou povinni každý rovným dílem zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 12. 2023 domáhal toho, aby byl určen jako dědic ve třetí dědické skupině zákonné dědické posloupnosti po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, , neboť po dobu minimálně jednoho roku před její smrtí s ní žil ve společné domácnosti. Se zůstavitelkou žil ve společné domácnosti asi 15 let před její smrtí. Dům, kde žili, byl ve výlučném vlastnictví zůstavitelky na adrese , adresa, . Soužití zůstavitelky a žalobce bylo dlouhodobé, stálé a trvalé, což je prokazováno tím, že jej zůstavitelka určila jako osobu určenou pro vyplacení doplňkového penzijního spoření a z toho, že byl příjemcem příspěvku za péči o zůstavitelku, a to za období od dubna 2020 až do smrti zůstavitelky. Zejména to však plyne z prohlášení několika svědků, sousedů, přátel a ošetřující lékařky zůstavitelky.

2. Žalovaní s nárokem žalobce nesouhlasili, neboť tvrdili, že žalobce nežil se zůstavitelkou ve společné domácnosti, neboť byl ženatý, měl děti a s nimi žil ve společné domácnosti. Čestná prohlášení svědků považovali žalovaní za účelová a ani další předložené důkazy dle nich neprokazovali nárok žalobce.

3. Žalobce doplnil, že se v roce , Anonymizováno, rozvedl se svou předchozí manželkou a odstěhoval se někdy v , Anonymizováno, k zůstavitelce. S tou se stýkal ještě před rozvodem, ale partnery se stali až po rozvodu. Nešlo pouze o návštěvy, ale o trvalé bydlení u zůstavitelky. Za dobu bydlení jí přispíval na výdaje domácnosti i na energie, a to částkou přibližně 5 000 měsíčně. Vedle toho pomáhal hradit také další výdaje, například výměnu kotle. Činil nákupy potravin či dalších běžných věcí. Peníze dával zůstavitelce převážně v hotovosti, ale stávalo se, že je na poště dával přímo zůstavitelce k vkladu na účet, například na úhradu pojistky. Vedle úhrad společných výdajů se staral také o velkou zahradu, která byla za domem, měl na starost topení dřevem, a to jeho dovoz a přípravu, a také se staral o zvířata zůstavitelky. V domě měl své osobní věci. S ohledem na to, že ve stejné vesnici bydlí jeho matka, která má doma hospodářství, tak za matkou velmi často, v podstatě denně, přijížděl a o toto hospodářství se staral. Osoby, které podepsaly čestná prohlášení byly osoby, které se buď znaly se zůstavitelkou a chodily k nim na návštěvu nebo se jednalo o praktickou lékařku zůstavitelky.

4. Žalovaní i nadále popírali, že by žalobce bydlel v domě, respektive že by žil ve společné domácnosti se zůstavitelkou. Žalovaný 1 uvedl, že se se zůstavitelkou (svou tetou) potkával sporadicky, tj. asi jednou za tři měsíce, a to u doktorky, na hřbitově nebo u něj doma. Pokud on přišel na návštěvu ke své tetě, tak tam žalobce nikdy nepotkal a neviděl tam ani žádné jeho osobní věci. Naopak vídal, že žalobce dochází každý den do domu své matky a podle žalovaného bydlel celou dobu u ní.

5. Po provedení listinných důkazů a výslechu svědků soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:Žalovaní byli synovci zůstavitelky (usnesení soudního komisaře). Zůstavitelka bydlela ve svém domě v , adresa, a zemřela dne , datum, (usnesení soudního komisaře, nesporná tvrzení stran). Žalobce byl druhem zůstavitelky a bydlel minimálně od roku , Anonymizováno, v domě zůstavitelky (čestná prohlášení, svědecké výpovědi svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , právnická osoba, , rozsudek , adresa, o rozvodu manželství žalobce). Z výpovědí svědků (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , adresa, , , právnická osoba, ) a čestných prohlášení také vyplynulo, že spolu se zůstavitelkou hradili svoje společné výdaje. To činili tak, že každý z nich přispíval na nákupy, na výdaje spojené s bydlením (inkaso), a také spolu udržovali dům ve vlastnictví zůstavitelky. Konkrétně se žalobce staral v rámci rodinné domácnosti o topení, zajišťoval dovoz dřeva, štípání, řezání a věci týkající se topení (výslech svědka , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Dále žalobce obstarával práce na zahradě a kolem domu a staral se o zvířata (výslech svědka , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Zůstavitelka se starala o domácnost, a dokud jí to zdravotní stav ještě dovolil, vařila, popřípadě vařili spolu. Následně zajišťovala dovoz obědů (výslech svědkyně , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Vzájemnou podporu si žalobce se zůstavitelkou projevovali tím, že společně jezdili na nákupy, ale také zajišťovali nákupy každý samostatně (výslech svědkyně , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ); společně docházeli k obvodní lékařce, navzájem si zajišťovali předpisy na léky toho druhého (výslech svědkyně , právnická osoba, ); společně nebo každý zvlášť docházeli na poštu, kde hradili výdaje spojené s užíváním domu či životní pojistky zůstavitelky (výslechy svědkyně , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Zůstavitelka měla zřízen účet, ke kterému měl přístupová práva žalobce a oba tam vkládali své výlučné peníze (výslech svědkyně , Anonymizováno, ). Mezi žalobcem a zůstavitelkou byl partnerský vztah, kdy svědek , adresa, výslovně uvedl, že je viděl se obtůlat. Společné soužití zůstavitelky a žalobce a jejich partnerský vztah je prokazován také tím, že žalobce byl určenou osobou pro případ vyplacení důchodového připojištění zůstavitelky (informace o vzniku nároku na dávku) a tím, že žalobce byl příjemcem příspěvku za poskytovanou péči zůstavitelky od , datum, do smrti zůstavitelky (potvrzení prokazující dobu poskytování péče).

6. Podle ustanovení § 1637 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

7. Podle ustanovení § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z.ř.s.”) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedené normy dospěl soud k následujícímu právnímu závěru:O určovací žalobu ve smyslu citovaného ustanovení § 80 o.s.ř. jde tehdy, požaduje-li žalobce v žalobním petitu, aby bylo určeno buď, že je tu právní vztah nebo právo, nebo že tu právní vztah nebo právo není. Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby) po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem.

9. Judikatura vyšších soudů již dříve dospěla k závěru, že žaloba podaná účastníkem řízení o pozůstalosti na základě odkazu vydaného soudem v řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s., není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., a tedy, že naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení není třeba tvrdit a prokazovat.

10. V daném případě vyplýval naléhavý právní zájem na podané žalobě z výzvy soudního komisaře, který vyzval žalobce, jako osobu se slabším postavením, k podání žaloby na určení, že je dědicem po zůstavitelce a že je účastníkem pozůstalostního řízení. Žaloba byla podána , datum, , tedy ve dvouměsíční lhůtě od právní moci usnesení soudního komisaře.

11. Podstatou sporu bylo zjištění, zda žalobce vedl společnou domácnost se zůstavitelkou nejméně jeden rok před její smrtí dne , datum, (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR R 12/68). Za společnou domácnost lze považovat „spotřební společenství trvalé povahy, které je představováno skutečným a trvalým soužitím fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Jen příležitostní výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod. nepostačuje. Zároveň spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny. Vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla pod.), nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 627/2001). Ze zjištěných skutkových závěrů jednoznačně vyplývá, že žalobce žil se zůstavitelkou ve společné domácnosti minimálně od roku , Anonymizováno, . Slyšení svědci, o jejichž věrohodnosti nemá soud pochyb, obsáhle popisovali, že byli svědky nebo jim přímo zůstavitelka říkala, jak žalobce a zůstavitelka hradili náklady na bydlení, inkaso, pojištění, dále že se dělili o placení nákupů a hrazení nutných oprav jako např. nového kotle. Dále bylo prokázáno, že se jako životní partneři, tedy druh a družka starali o potřeby toho druhého např. i tím, že si navzájem objednávali předpisy léků u obvodní lékařky a doprovázeli se na lékařské prohlídky. Je evidentní, že spolu také trávili čas ve společné domácnosti, neboť svědci opakovaně uváděli, že když přišli na kávu, tak byli přítomni jak žalobce, tak zůstavitelka (např. svědek , Anonymizováno, ). Co se týká starosti o domácnost, tak bylo prokázáno, že tu měli rozdělenu s ohledem na zdravotní stav zůstavitelky, která měla ke konci života již problémy s chůzí a používala berle. Žalobce se staral o vytápění, tedy hradil dřevo na otop a jeho dovoz, řezaní a štípání a měl na starosti zahradu a zvířata. Zůstavitelka se starala o domácnost. Společně také připravovali jídlo. Pokud svědkyně , Anonymizováno, někdy pomohla v domě s úklidem, soud to posoudil jako kamarádskou výpomoc a nikoliv důkaz, že žalobce nesdílel se zůstavitelkou společnou domácnost. Soud také neposoudil drobné rozpory ve výpovědích např. ohledně nového komínu, jako podstatné okolnosti, které by způsobily nevěrohodnost svědků, a to s ohledem na dobu mezi popisovanými okolnostmi a výslechem. Naopak z provedeného dokazování jednoznačně dovodil, že u spolužití žalobce a zůstavitelky byla naplněna definice společné domácnosti, neboť si tyto osoby navzájem poskytovaly pomoc, podporu, hradily společné náklady a staraly se o domácnost každý svým dílem, jako by byly rodina, a to minimálně od roku , Anonymizováno, . Soud jejich soužití považuje za vztah druha a družky. Toto posouzení je podpořeno i tím, že to byl žalobce, kdo pobíral příspěvek na péči o zůstavitelku po dobu téměř 4 let před její smrtí a byl uveden jako osoba pro přijetí pojištění zůstavitelky.

12. Soud neprovedl navržené důkazy fotografiemi domu, neboť stav domu zůstavitelky nebyl pro podstatu sporu významný. Stejně tak nemohl provést výslech svědkyně , Anonymizováno, , neboť ta před posledním jednáním ve věci zemřela.

13. S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k právnímu závěru, že žalobce žil se zůstavitelkou nejméně rok před její smrtí ve společné domácnosti a je tedy zákonným dědicem ve třetí třídě zákonné posloupnosti. Soud vyhověl návrhu tak, jak byl žalobce vyzván soudním komisařem.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 888,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, žaloba, účast u jednání , datum, a na jednání , datum, – 3 úkony) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 1 088,60 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 544,30 Kč za 42 ujetých km v částce 344,30 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle ustanovení § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle ustanovení § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 544,30 Kč za 42 ujetých km v částce 344,30 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle ustanovení § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle ustanovení § 14 a. t. Žalovaní jsou povinni zaplatit náklady řízení žalobci každý rovným dílem. Pro zaplacení nákladů řízení stanovil soudu lhůtu dle ustanovení § 160 o.s.ř.