3 C 31/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 624 929,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 152 538,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 152 538,67 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem ve výši 5,4 % ročně z částky 152 538,67 Kč od [datum] do zaplacení b) částku ve výši 418 409,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 418 409,65 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem ve výši 4,89 % ročně z částky 418 409,65 Kč od [datum] do zaplacení c) částku ve výši 21 420,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 420,49 Kč od [datum] do zaplacení s úrokem ve výši 23,9 % ročně z částky 21 420,49 Kč od [datum] do zaplacení d) částku ve výši 3 426 Kč e) částku ve výši 29 134,89 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek ve výši 31 247 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobkyně – insolvenční správkyně dlužníka [právnická osoba] v likvidaci (dále jen„ poskytovatel“) se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 624 929,70 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že s žalovaným uzavřel poskytovatel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na základě kterému mu poskytovatel poskytl úvěr ve výši 220 000 Kč splatný v měsíčních splátkách po 2 834 Kč s úrokem ve výši 5,4 % ročně spolu s pojištěním schopnosti úvěr splácet ve výši 142 Kč měsíčně. Pro neplnění povinností byl úvěr ke dni [datum] prohlášen za splatný. Na úvěr bylo uhrazeno 67 461,33 Kč, dlužná jistina činí 152 537,67 Kč (nárok 1.). Dále uzavřel poskytovatel s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru na bydlení ze dne [datum] [číslo] s úrokem 3,69 % ročně s úpravou na 4,89 % ročně od [datum]. Měsíční splátka činila při podpisu 2 296 Kč a po úpravě úrokové sazby 2 526 Kč. Žalovaný na úvěr načerpal 480 000 Kč. Pro neplnění podmínek byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Poslední platba proběhla [datum], na jistinu bylo uhrazeno 61 590,35 Kč (nárok 2.). Žalovaný dále s dlužníkem uzavřel smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru prostřednictvím kreditní karty č. [číslo] dne [datum] s úvěrovým limitem 20 000 Kč a úrokem 23,90 % ročně. Z tohoto úvěru načerpal žalovaný celkem 21 420,49 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum] (nárok 3.). Dle Sazebníku poplatků požaduje žalobkyně dále poplatky za zesplatnění 3 x 1 000 Kč a na neuhrazených poplatcích za pojištění schopnosti splácet u spotřebitelského úvěru celkem 426 Kč za tři neuhrazené splátky od března 2022 do května 2022 (nárok 4.). Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty u smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny 152 538,67 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 29 134,89 Kč (nárok 5.). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř.

3. U jednání dne [datum] a následně písemně žalobkyně doplnila, že u žalovaného byly ze strany poskytovatele zkoumány příjmy jednak z informací od žalovaného a dále z výpisů z jeho účtu a poskytovatel vycházel také ze statistických údajů. U nároku 1. měl poskytovatel k dispozici výpisy z účtů a žalovaný 4 roky řádně splácel úvěr. U nároku 2. a 3. proto neměl poskytovatel důvod mu úvěr (nárok 1.) neposkytnout. Příjem žalovaného v roce 2018 byl prokázán výpisy z účtu, kdy zaměstnavatel zůstal stejný. Dále doplnila, že poskytovatel vycházel z nahlížení do přístupných databází. U nároku 2. a 3. vycházel poskytovatel z příjmu 15 500 Kč, kdy po odečtení předpokládaných výdajů mu zůstalo volné cashflow ve výši 5 600 Kč, co na pokrytí úvěru 2. a 3. postačovalo. Žalovaný řádně několik let splácel, a proto mu byl poskytnut úvěr (nárok 1.), který konsolidoval stávající úvěr u poskytovatele s novou splátkou 1 007 Kč. Příjem žalovaného byl v roce 2018 ve výši 19 955 Kč. Po součtu všech závazků z úvěrů, které činily 7 062 Kč a běžných výdajů (9 738 Kč) zůstalo žalovanému stále volné cashflow. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný splácel všechny úvěry několik let. Na úvěr (nárok 1.) uhradil žalovaný celkem 101 184 Kč.

4. Po podání žaloby došlo ke změně na straně žalobkyně, kdy o této směně bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně souhlasila u jednání s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas konkludentně v návaznosti na výzvu ze dne [datum] a nová žalobkyně vstoupila do řízení až následně a nový účastník přijímá stav řízení ke dni svého vstupu, rozhodl soud o věci bez nařízení jednání.

5. Po provedení všech listinných důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Mezi poskytovatelem a žalovaným byly uzavřeny 3 smlouvy, na základě kterých byla žalovanému dne [datum] poskytnuta částka výši 480 000 Kč na koupi nemovitosti se zajištěním úvěru zástavním právem, dne [datum] uzavřena dohoda o čerpání z kreditní karty do výše 20 000 Kč a dne [datum] poskytnuta částka ve výši 220 000 Kč dle smlouvy o úvěru. Ze smluv plynou podmínky, způsob splácení i výše úroků. Součástí smlouvy ze dne [datum] bylo i pojištění schopnosti splácet úvěr. U této smlouvy se strany také dohodly na povinnosti hradit smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek. Čerpání úvěrů je zřejmé z výpisů z účtu žalovaného. Ke smlouvám žalovaný obdržel standardní informace ke kreditní kartě, sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Všechny smlouvy byly uzavřeny v písemné formě. Žalovaný splácel všechny závazky do [datum] Smlouvy byly ukončeny ze strany poskytovatele zesplatněními (nárok 1. a 2.) a výpovědí (nárok 3.). Z listin předložených žalobkyní vyplynulo, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy ze dne [datum] a [datum] zkoumal úvěruschopnost žalovaného z informací od žalovaného uvedených v žádosti, ze které zjistil, že žalovaný měl příjem 15 500 Kč a výdaje celkem 8 900 Kč, kdy neměl žádné jiné úvěry. Příjem žalovaného byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele a z ověření přímo u zaměstnavatele, který potvrdil příslib prodloužení pracovní smlouvy. Z informací od [stát. instituce] soud zjistil, že žalovaný byl v té době svobodný a účelem úvěru bylo zakoupení bytové jednotky za kupní cenu 480 000 Kč, což vyplynulo z předložené kupní smlouvy. Poskytovatel provedl u žalovaného rating, který byl pozitivní, kdy vycházel i z vyhodnocení registrů dlužníků a insolvenčního rejstříku. U smlouvy ze dne [datum] zkoumal úvěruschopnost žalovaného z informací od žalovaného, kdy z jeho žádosti zjistil, že žalovaný měl příjem 19 955 Kč a výdaje celkem 16 800 Kč, z toho 7 062 Kč na splátky. Příjem byl prověřen z účtu žalovaného vedeného u poskytovatele. Z přehledu plateb je zřejmé, že žalovaný hradil na úvěr z [datum] pravidelně až do srpna 2021. Ze sazebníku poplatků vyplynulo, že se v bodě 5.3 strany dohodly na poplatku za vypovězení nebo zesplatnění úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvami k úhradě před podáním žaloby dne [datum], což prokazují podací lístky. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužné částky žalobkyni do dnešního dne uhradil. <i>6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle ustanovení § 2 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti</i> <i>9. Podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>10. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>11. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy</i> 12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nároky uplatněné v podané žalobě jsou důvodné. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vzniklo několik smluvních vztahů na základě písemně uzavřených smluv. U nároku 1. se jednalo o spotřebitelský úvěr uzavřený ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku podle úpravy zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. U druhého nároku se jednalo o hypoteční úvěr na koupi nemovitosti, u kterého se dle ustanovení § 2 zákona č. 145/2010 Sb. v platném znění nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nárok 3. vyplýval z úvěru z kreditní karty dle zákona č. 145/2010 Sb. v platném znění. Smlouvy byly shledány platnými. Ze strany poskytovatele byly smluvní závazky splněny řádně, všechny úvěry byly poskytnuty a žalobkyně je tedy oprávněna domáhat se splnění povinností na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům ze smluv nedostál, když neplnil sjednané podmínky úvěrových smluv tím, že včas a řádně nesplatil v termínu splatnosti úvěry, které mu byly na základě sjednaných smluv poskytnuty. Na úvěry hradil žalovaný řádně do [datum]. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti, tak soud dospěl k závěru, že toto zkoumání proběhlo řádně, kdy poskytovatel vycházel z příjmů a výdajů, které se ověřil na účtu žalovaného vedeného u poskytovatele. Z tohoto účtu vyplynuly pravidelné příjmy, a nikoliv nestandardní výdaje na straně žalovaného, který byl svobodný. I přesto, že u hypotečního úvěru nebyla na straně poskytovatele dána povinnost úvěruschopnost zkoumat, tak tak učinil. I u spotřebitelského úvěru bylo prokázáno, že žalovaný byl nadále zaměstnán s pravidelným příjmem a jeho výdaje byly přiměřené a nikoliv nestandardní, kdy si soud tyto skutečnosti ověřil ve výpisech z účtu žalovaného. Skutečnost, že poskytovatel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného vyplynula také z toho, že žalovaný úvěry splácel mnoho let. Žalovaný neuposlechl ani opakované výzvy žalobkyně ke splnění své smluvní povinnosti splatit úvěry. Žalobkyně prokázala existenci závazků za žalovaným i jejich výši. Jelikož žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a vyhověl žalobě v plném rozsahu, a to včetně úroků z úvěrů, jejichž výše vyplývala z uzavřených smluv. Co do nároku na pojistné, vyhověl soud nároku na zaplacení dlužného pojistného dle ustanovení § 2758 o. z., kterým se pojistitel zavazuje pojistníkovi poskytnou pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním a pojistník se zavazuje hradit pojistné. Soud vyhověl žalobě také v nároku na poplatky za zaslání výpovědi, resp. zesplatnění úvěrů, neboť tento nárok vyplynul ze smluv a sazebníku poplatků. U smluvní pokuty vznikl nárok dle bodu VI.4 smlouvy o spotřebitelském úvěru.

13. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátky prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost jednotlivého úvěru, resp. došlo k výpovědi. Úroky z prodlení byly vyčísleny podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 a ustanovení § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč za tři úkony nezastoupeného účastníka (výzvy, žaloba). Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.

15. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně byla osvobozena od zaplacení soudního poplatku dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, byl k zaplacení soudního poplatku zavázán dle ustanovení § 2 odst. 3 téhož zákona žalovaný. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.