3 C 33/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 085,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 119 Kč spolu se úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 119 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 966,08 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 927,93 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 19 999,39 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úroku z prodlení ve výši 421,75 Kč, a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 966,08 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 488,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 22 085,08 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] Součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky. Dle smlouvy mohl žalovaný načerpat až 20 000 Kč. Na základě smlouvy načerpal žalovaný částku 28 332 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu ve splátkách ve výši 4 % měsíčně z dlužné částky, kdy ve splátkách byly zahrnuty úroky a poplatky. Na úvěr uhradil žalovaný celkem 13 213 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 19 999,39 Kč také poplatky za pojištění ve výši 285,69 Kč, náklady na vymáhání 300 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.

3. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, když v žalobě odkázala pouze na zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím odborných pracovníků. Žalobkyně odkázala na judikaturu vyšších soudů a dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech a dále vycházela z výpisu z účtu žalovaného za březen 2020, kde prověřovala příjem žalovaného jako podnikatele. Z tohoto účtu dle žalobkyně vyplývá množství zbytných výdajů, u kterých lze dle žalobkyně předpokládat, že dlužník bude muset omezit.

5. Soud po provedení žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které načerpal žalovaný celkem 28 332 Kč, což je prokázáno výpisem o čerpání. Ze smlouvy vyplývá, že se strany dohodly na úrokové sazbě 26,28 % ročně a výši měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem. Z článku„ Důsledky nesplácení úvěru“ vyplynulo, že se strany dohodly na výši nákladů za měsíc vymáhání ve výši 100 Kč a na smluvní pokutě ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou. Na dluh uhradil žalovaný celkem 13 213 Kč. Z žalobkyní předložených dokumentů týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že výpis z účtu obsahuje pouze informaci o příjmu 5 534 Kč z invalidního důchodu žalovaného v březnu 2020 a dále je tam jediný příjem 16 646 Kč od Mateřská škola bez další specifikace. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovanému bylo dne [datum] odmítnuto poskytnutí úvěru 20 000 Kč. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalobkyně u žalovaného pracovala s příjmem 20 000 Kč, kdy vycházela z toho, že žalovaný je podnikatel a že jeho výdaje jsou 7 000 Kč. Z výpisu s registru [příjmení] nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací arch. <i>6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud posuzoval věc s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 Dle citovaného rozhodnutí je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle nové judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného z databází dlužníků a prostřednictvím úvěrových odborníků a dále z účtu žalovaného s tím, že předpokládala, že žalovaný omezí zbytné výdaje. Z doloženého výpisu nicméně soud zjistil, že deklarovaný příjem žalovaného 20 000 Kč měsíčně není ničím podložen, když soud zjistil, že žalovaný má příjem cca 5 500 Kč z invalidního důchodu a další platba není nijak jako příjem žalovaného doložena. Taktéž výdaje nebyly žalobkyní nijak zkoumány, kdy tato evidentně vyšla pouze z tvrzení žalovaného uvedeného do úvěrové karty. Soud posuzoval smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou, kdy ze smlouvy je zřejmé, že tato nebyla uzavřena s podnikatelem, ale se spotřebitelem. S ohledem na to, že žalobkyně si řádně neověřila příjem žalovaného a ani jeho výdaje, soud nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru a tedy splnění podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že ze strany žalobkyně byla poskytnuta částka 28 332 Kč na účet žalovaného, a to výpisem o čerpání. Z této částky žalovaný uhradil 13 213 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 28 332 Kč, na kterou žalovaný plnil částečně, pak soud zavázal žalovaného k úhradě celé nevrácené jistiny. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.

13. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud vycházel z ustanovení § 1968 a ustanovení § 1958 o. z., kdy počátek prodlení stanovil na den následující po lhůtě, kterou stanovila žalobkyně ve výzvě ze dne [datum], odeslané dle poštovního podacího archu dne [datum]. Dle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že odeslaná zásilka je doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum] s tím, že lhůta k plnění byla stanovena na 7 dní. Tedy od [datum] byl žalovaný v prodlení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 488,22 Kč, přičemž tato částka představuje 20,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,45 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 085 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobce opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 o.s.ř. Lhůta pro plnění byla dle ustanovení § 160 o.s.ř. stanovena jako třídenní.