3 C 391/2019

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: tituly před jménem . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 215 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 215 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 % denně z částky:- 5 000 Kč od 16. 1. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 2. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 3. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 4. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 5. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 6. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 7. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 8. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 9. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 10. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 12. 2016 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 1. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 2. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 4. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 6. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 7. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 9. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 10. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 11. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 1. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 2. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 4. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 5. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 8. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 9. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 10. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 11. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 12. 2018 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 1. 2019 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 6. 2019 do zaplacení- 5 000 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení,se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náklady řízení ve výši 120 708 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 12. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 215 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svůj návrh žalobkyně zdůvodnila tak, že s žalovanou, která je její sestrou, uzavřela dne 19. 12. 2015 smlouvu o podnájmu družstevního bytu č. , hodnota, v 3. nadzemním podlaží domu č. , hodnota, v , adresa, v , adresa, (dále jen „Byt“) za měsíční nájemní ve výši 5 000 Kč splatné ke každému 15. dni v měsíci. Vedle toho byla žalovaná dle smlouvy povinna uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 1 % denně. Žalovaná nájemné již od ledna 2016 nehradila s tím, že termín pro úhradu dle vzájemné dohody před svědky prodlužovaly. Poslední dohoda byla v prosinci 2018, kdy přede svědky žalovaná dluh písemně uznala s tím, že jej zaplatí po obdržení dědictví po matce. Toto se nestalo a v červenci 2019 žalovaná byt opustila. Žalobkyně opakovaně v řízení uváděla, že byla ze strany žalované v rámci řízení o dědictví po společné matce podvedena a obrána o dědictví.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává. Potvrdila, že předmětný Byt užívala od května 2016 do července 2019 s tím, že žalobkyně jí nabídla Byt k užívání na konci roku 2015 s ohledem na její manželskou krizi, kterou řešila v té době a také proto, že už v Bytě nechtěla nájemníky. Mělo se jednat o vzájemnou výpomoc v rodině. Žalovaná žalobkyni sdělila, že nemá prostředky na hrazení nějaké úplaty za užívání Bytu. S žalobkyní se na konci roku 2015 dohodla na tom, že za užívání Bytu nebude hradit nějaké nájemné, ale že bude hradit elektřinu a platby s Bytem spojené, které platila přímo družstvu. To bylo 500 Kč na elektřinu a 3 435 Kč družstvu. U uzavření dohody byla přítomna žalobkyně, žalovaná a jejich matka. Strany si nedohodly přesný termín zahájení tohoto užívání. Přestože se na tom nedohodly, tak žalobkyně přehlásila elektřinu na žalovanou a ta ji tedy začala hradit od ledna 2016, i když Byt ještě neužívala. Žádnou kauci na začátku užívání Bytu žalobkyni nesložila. Žalovaná popřela, že by podepsala nějakou podnájemní smlouvu, žádost o udělení souhlasu s podnájmem či uznání dluhu. Popřela, že by nějaký dluh vůči žalobkyni uznala. Její majetkové poměry byly v letech 2015-2019 takové, že měla vyživovací povinnosti ke dvěma dětem. Měla příjem cca 11-12 tisíc a hodnotnější věci, jako např. auto nevlastnila. V té době vlastnila s manželem dům. Z dědictví po matce obdržela asi 35 000 Kč.

3. Soud dne 11. 8. 2021 vynesl ve věci rozsudek, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a zavázal žalobkyni k úhradě nákladů řízení žalované. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil s pokynem, aby soud provedl také znalecké zkoumání podpisu žalované kopii listiny Uznání závazku, zabýval se provedenými listinnými důkazy, vyslechl manžela žalobkyně, zabýval se předchozím nájemním vztahem žalobkyně a majetkovými poměry účastnic.

4. Soud z provedených listinných důkazů, znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, dalšího znaleckého posudku z daného oboru a dále z výslechů bývalého manžela žalobkyně a obou účastnic zjistil, že žalovaná užívala minimálně po dobu od května 2016 do července 2019 Byt a za to hradila platby elektřiny a poplatky družstvu, neboť se jednalo o družstevní byt. Bylo také prokázáno z podnájemní smlouvy ze dne 11. 12. 2014 a protokolů o předání ze dne 11. 12. 2014 a 20. 12. 2015, že před rokem 2016 byl Byt pronajat , jméno FO, za nájemné ve výši 7 000 Kč měsíčně. Z žalobkyní předložené Smlouvy o podnájmu bytu ze dne 19. 12. 2015 vyplynulo, že touto smlouvou se měla žalovaná zavázat k úhradě nájemného ve výši 5 000 Kč měsíčně a nákladů spojených s užíváním bytu 3 435 Kč, a také ke složení kauce ve výši 10 000 Kč, nicméně uzavření takové smlouvy nebylo prokázáno, neboť ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , č. 173/41-2020, znalce z oboru písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma, soud jednoznačně zjistil, že podpis na Smlouvě o podnájmu Bytu ze dne 19. 12. 2015 (dále jen „Smlouva“) a na Žádosti o udělení souhlasu s podnájmem není podpisem žalované, kdy toto znalec jednoznačně vyloučil. Zároveň znalec vyloučil, že by se jednalo o neúmyslné zkomolení podpisů a jako zcela nereálnou označil i možnost, že by žalovaná úmyslně zkomolila opakovaně své podpisy na obou zkoumaných listinách. Jedná se tedy o padělek. Z pokynu odvolacího soudu znalec vypracoval i znalecký posudek č. 259/30-2022 na podpis dlužníka na kopii listiny Uznání dluhu ze dne 19. 12. 2018. Ani u tohoto podpisu nebylo prokázáno, že se jedná o podpis žalované. Znalec prohlásil, že z kopie lze usuzovat, že originál podpisu nebyl napsán nijak pomalu a nejistě, ale přesnější analýza kvality psacího pohybu a její srovnání s kvalitou psaní podpisů žalované objektivně není možná a jako závěr znaleckého posudku vyplynul „nerozhodný“. Názor odvolacího soudu, že fundovaný znalec je schopen rozpoznat padělaný, záměrně pozměněný či pravý podpis i z kopie, nebyl provedením nového znaleckého posudku potvrzen. Znalec zpracoval oba posudky precizně, splnil znalecké úkoly a své znalecké závěry obhájil při svém výslechu. K nerozhodnému výsledku zkoumání podpisu na kopii listiny uvedl, že kopie byla nekvalitní a posuzovaný podpis nebyl nijak konstrukčně složitý. Pokud znalec činí posudek ke kopii, pak se v převážné většině vyjadřuje k obrázku podpisu a nemůže se vyjádřit k tomu, jak se podpis na listinu originálu dostal. U některých znaků byla dobrá podobnost s podpisem žalované, pak tam byly ale další, které podpisu žalované neodpovídaly. Pokud by se jednalo o pravý podpis žalované, pak některé odlišné znaky by mohly být dány variabilitou podpisů, nicméně znalec neměl k dispozici takové množství podpisů žalované, které by mohl pro posouzení použít a ani žalobkyně žádné další důkazy v tomto směru neoznačila ani nepředložila.

5. Z výslechu žalobkyně, která se dostavila k jednání až po opakovaných předvoláních, soud zjistil, že v roce 2015 žalobkyně Byt pronajímala třetí osobě. Žalovaná na ni už v tom létě tlačila, aby ty nájemníky vyhodila, že od září 2015 tam potřebuje bydlet. S ohledem na půjčku, kterou v souvislosti s Bytem platila, tam sestra určitě nemohla bydlet zadarmo. Žalovaná se v té době rozváděla a řešila si osobní život. S ohledem na to jí dala nižší nájemné. Dohodly den setkání u matky, kde si žalovaná smlouvu přečetla, prostudovala a podepsala, spolu se souhlasem s podnájmem, a pak to všechno odnesla na bytové družstvo. Smlouvu procházely společně, u samotného podpisu už ale u žalované nikdo neseděl. V té době tam byly 4 děti a tehdejší manžel žalobkyně a matka účastnic. Podmínky nájemní smlouvy si dohodly už během listopadu, sestra žádné změny nenavrhla. Přestože ve smlouvě byly dohodnuté na jistotě 10 000 Kč, tak jí žalovaná dala pouze 5 000 Kč, i na to si půjčila od matky. Kauci následně po ukončení užívání použila na opravu bytu. Žalobkyně vyplnila žádost na E.ON, žalovaná se pod to podepsala a pak to žalobkyně elektronicky poslala. Dluh žalované řešila v dubnu 2016, řešila to s žalovanou i jejich matka, nicméně k žádné úhradě nedošlo, takže se dohodly, že to všechno naráz zaplatí do konce roku 2016. Na přelomu roku 2016 až 2017, kdy žalobkyně řešila podklady pro daňové přiznání, ten dluh s ní zase řešila a čekala až do března 2017, nicméně ani do té doby žalovaná nic neuhradila. Žalovanou urgovala celá rodina. Žalobkyně jí říkala, že pokud neuhradí, tak že nebude moct dál bydlet. Pak měla žalobkyně v roce 2017 nehodu a následně už žalovanou neurgovala. Ty výzvy vůči sestře byly pouze ústně, řešila to hlavně s matkou, v jejich rodině se písemně výzvy nedávaly. Určitě jí ale něco posílala v SMS. Následně byt prodala. Tvrdila, že žalovaná do Bytu před ukončením užívání nechtěla pustit ani zájemce o koupi a ani realitního makléře. Ten byt rozbila a zdemolovala, ale nakonec ten předávací protokol podepsala. V tom protokolu se její dluh neřešil, protože to předání prováděla realitní kancelář. Do protokolu to žalobkyně nedávala, protože v té době už měla se sestrou dohodu o tom, že dluh za nájem uhradí z dědictví po naší matce. K podpisu uznání dluhu žalobkyně uvedla, že na internetu vyhledala vzor, vyplnila ho a poslal žalované poštou. Ta ho následně podepsala a poslal jí kopii. Originál si nechala žalovaná. Před podáním žaloby nezasílala předžalobní výzvu. Co se týká majetkových poměrů, tak v letech 2015-2019 byla zaměstnaná, měla asi 10 000 Kč čistého a vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Na nákladech žití se dělila s tehdejším manželem.

6. Z účastnického výslechu žalované vyplynulo, že jí Byt k užívání nabídla žalobkyně s tím, že už nechtěla pro vzdálenost od bydliště řešit problémy s nájemníky. Dohodly se na tom, že za užívání měla platit energie, tedy elektřinu a poplatky družstvu. Žalovaná uvažovala s ohledem na docházku dětí do školy o užívání Bytu až od září 2016, ale když přišla k matce, tak na ni čekaly v podstatě jenom klíče od Bytu s tím, že už byla nahlášení u EONu. Byla postavena před hotovou věc a začala tedy poplatky platit už od ledna 2016, i když v Bytě začala bydlet až od května 2019. Někdy v červenci 2019 jí žalobkyně sdělila, že dala byt do prodeje a žalovaná se odstěhovala. Při předání bytu byl přímen realitní makléř, žalobkyně a ona. Žalovaná výslovně uvedla, že žádnou smlouvu ani uznání dluhu nepodepsala. Nepodepsala ani přihlášku k odběru elektřiny. Podepsala pouze předávací protokol v červenci 2019. Žalobkyně po ní nikdy žádnou platbu za užívání bytu nechtěla. O požadavku na úhradu za užívání Bytu se dozvěděla až z žaloby. V té době se stýkaly asi 2 x do roka při vzájemných návštěvách.

7. Z usnesení , soud, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že matka obou účastnic zemřela dne 16. 2. 2019 a že pozůstalost byla rozdělena mezi žalobkyni a žalovanou na základě dohody těchto účastnic.

8. Z výslechu svědka , jméno FO, , bývalého manžela žalobkyně nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by byl přítomen podpisu Smlouvy. Nevybavil si, že by nějaká nájemní smlouva byla uzavírána. Potvrdil, že v té době měla žalobkyně Byt a ten pronajímala a toto nájemné bylo jedním z mála příjmů, který tehdy žalobkyně měla. Žalobkyně měla v roce 2015 příjem asi 10 000 Kč čistého, pak si v Praze našla zaměstnání. Příjem z nájmu byl pro rodinný rozpočet důležitý, svědek má za to, že by žalobkyně pocítila, kdyby jí delší dobu někdo dlužil větší peníze. S žalobkyní žil do roku 2018 a platil 90 % nákladů domácnosti. Jinak hospodařili každý zvlášť. Také potvrdil, že se žalovaná dostala do nějakých manželských problémů a žalobkyně se jí snažila pomoct. Několikrát u nich žalovaná v Brně přespala. Má za to, že nějaká dohoda o užívání Bytu mezi účastnicemi byla, protože žalovaná hradila zálohy spojené s bytem. Ta dohoda mohla být taková, aby to žalovaná zvládla a zároveň to žalobkyni nezruinovalo. Nevěděl nic o tom, jak to bylo s nájemným. Připustil, že v prosinci 2015 mohl být na návštěvě u bývalé tchýně. Žalobkyně s ním žádný dluh na nájemném od žalované neřešila a do ukončení jejich soužití s mu žalobkyně neřekla, že by jí žalovaná dlužila nějaké peníze.

9. Soud dále z výpisů z účtu žalované zjistil, že v letech 2016 pobírala na mzdě cca 11 000 Kč, v roce 2017 cca 13 000 Kč, v roce 2018 cca 15 000 Kč a v roce cca 17 000 Kč čistého. Z těchto výpisů je také zřejmé, že pravidelně hradila elektřinu a poplatky spojené s Bytem. Z výpisů také vyplynulo, že majetkové poměry žalované se pohybovaly v rozmezí výše uvedeného příjmu, což je zřejmé ze zůstatků na účtu.

10. Z provedených důkazů učinil soud následující skutkový závěr:S ohledem na výsledek znaleckého zkoumání soud nemá za prokázané uzavření podnájemní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou v písemné podobě. Znalec jednoznačně potvrdil, že žalovaná se nepodepsala na Smlouvu ani na žádost o udělení souhlasu k podnájmu. Uzavření Smlouvy Žalobkyně neprokázala ani dalšími důkazy. Z jejího výslechu vyplynulo, že u podpisu smlouvy nikdo nebyl, zatímco původně tvrdila, že u podpisu byla ona i její tehdejší manžel. Tento svědek o nájemní smlouvě nevěděl vůbec nic. Pouze potvrdil, že se na užívání Bytu obě účastnice nějak dohodly. Tedy žalobkyně nejenže neprokázala uzavření písemní podnájemní smlouvy, ale neprokázala ani uzavření jakékoliv ústní smlouvy, ze které by vyplynul závazek žalované hradit za užívání Bytu nájemné. S ohledem na zásadní rozpor ve tvrzení a výpovědích obou účastnic soud po zhodnocení důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř., kdy hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl k závěru, že to byla žalovaná, která prokázala své tvrzení o bezúplatném užívání Bytu, resp. o užívání Bytu pouze za úhradu poplatků s ním spojených a elektrické energie. Především soud vycházel z výslechu žalované a výslechu svědka , jméno FO, . Tvrzení žalované bylo podpořeno tím, že neexistuje žádná výzva k úhradě dluhu a ani svědkovi, který byl alespoň po určitou dobu ve vztahu s žalobkyní, nebylo nic známo o nějakém neuhrazeném nájemném, kdy takový dluh by dle jeho slov žalobkyně na své finanční situaci pocítila. Soudu se jeví jako zcela nepravděpodobné, aby tvrzený narůstající dluh žalobkyně ani jednou před svým manželem nezmínila, když sama uváděla, že ten dluh řešila celá rodina. Zároveň nebylo prokázáno ani uznání dluhu ze strany žalované, jejíž podpis žalovaná kategoricky odmítla a znalec tento podpis na listině nepotvrdil. Výsledek „nerozhodný“ musí soud posoudit s ohledem na důkazní břemeno v neprospěch žalobkyně. Soud zhodnotil také to, že žalobkyně si protiřečila v tvrzení o podpisu Uznání dluhu před svědky se svou účastnickou výpovědí, že listinu poslala poštou. I přes blízké rodinné vztahy je nepravděpodobné, že by nechala žalobkyně žalovanou při existující podnájemní smlouvě bydlet v Bytě bez zaplacení po dobu více než 3 a půl roku, aniž by učinila jakýkoliv krok k ukončení užívání. Žalobkyně neprokázala žádnou urgenci dluhu, ani jednu upomínku, ani zaslání předžalobní výzvy. Dluh neřešila ani při předání Bytu, což vyplynulo z její výpovědi. Navíc ve prospěch tvrzení žalované svědčí i výslech svědka, který potvrdil špatnou rodinnou situaci žalované a snahu jeho tehdejší manželky žalované pomoci. Nedobrá ekonomická situace žalované byla také prokázána. V roce 2016 měla příjem cca 11 000 Kč, ze kterého by stěží mohla hradit 3 435 Kč na poplatku družstvu, 500 Kč za elektřinu a 5 000 Kč za nájem, tj. celkem 9 935 Kč. Naopak životní náklady žalobkyně, která také neměla velký příjem, byly však hrazeny téměř celé z příjmu tehdejšího manžela, jak vyplynulo z jeho výslechu. Zásah do majetkové sféry žalobkyně spočívající v snížení příjmu tedy nebyl tak zásadní. V řízení nebylo prokázáno ani složení kauce, kdy Smlouva uváděla částku 10 000 Kč, žalobkyně bez odůvodnění však uváděla, že kauce byla pouze 5 000 Kč, ale její převzetí nijak neprokázala, a i v tomto s ohledem na výše uvedené okolnosti soud uvěřil žalované, že žádnou kauci žalobkyni nesložila. Z provedeného řízení také vyplynulo poněkud zvláštní chování žalobkyně, která nespolupracovala s ustanoveným zástupcem, opakovaně místo toho poukazovala na svůj špatný zdravotní stav, který ale nedoložila ani jedním zdravotním potvrzením a ani její tvrzení o podvodném jednání žalované v řízení o pozůstalosti po matce z usnesení o ukončení tohoto řízení nevyplynuly, když je zřejmé, že o pozůstalosti uzavřely žalobkyně a žalovaná dohodu.Listinu Uznání závazku v návaznosti na závěr výše uvedeného znaleckého posudku posoudil soud jako listinu, která nárok žalobkyně neprokázala. Nerozhodný výsledek zkoumání při přihlédnutí s výše uvedených dalším skutečnostem zjištěným v řízení vede soud k závěru, že listina uznání dluhu ze strany žalované neobsahuje.Soud zamítl návrh žalobkyně na znalecké zkoumání obvyklého nájemného za Byt v předmětné době užívání, neboť bylo prokázáno, že by mezi stranami byla uzavřena dohoda o užívání Bytu při hrazení pouze nákladů spojených s užíváním. Za takové důkazní situace bylo zpracování posudku na výši běžného nájemného bezpředmětné. Ze stejného důvodu také neprovedl inzeráty, které měly prokázat běžnou cen nájemného v , adresa, . Dále soud zamítl provedení listin – e-mailů z prosince 2015 předložených žalobkyní v rámci stížnosti (č. l. 326 a 327), kdy tyto byly předloženy po koncentraci řízení.

11. Podle ustanovení § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

12. Podle ustanovení § 2237 odst. 1 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle ustanovení § 2193 odst. 1 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

15. Podle ustanovení § 2199 odst. 1 o. z. obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého.

16. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně není dán. V dané věci sice žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou podnájemní smlouvu na užívání Bytu za nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaná užívala byt od ledna 2016 do července 2019 a neuhradila za toto užívání žalobkyni nic, nicméně takový nárok neprokázala. Znalecké zkoumání jednoznačně potvrdilo, že podpis uvedený na podnájemní smlouvě ze dne 19. 12. 2015 u jména žalované není podpisem žalované a nejedná se ani o neúmyslně či úmyslně zkomolený podpis žalované. Zároveň nebylo prokázáno ani podepsání listiny uznání závazku. Za takové situace nebyla naplněna podstatná náležitost podnájemní smlouvy, která musí být v případě užívání bytu dle ustanovení § 2237 o. z. uzavřena v písemné formě. S ohledem na to, že mezi stranami nebylo sporné, že žalovaná Byt minimálně od května 2016 do července 2019 užívala, zabýval se soud i tím, zda nedošlo u žalované k bezdůvodnému obohacení za užívání Bytu bez právního důvodu. Ani nárok na bezdůvodné obohacení však soud neshledal, protože dle soudu žalovaná prokázala, že mezi ní a žalobkyní byla uzavřena dohoda o tom, že bude Byt užívat pouze za úhradu plateb s užíváním spojených, tedy elektřiny a poplatků družstvu, kdy takové právní jednání spadá pod ustanovení § 2193 o. z. jako smlouvy o výpůjčce. Taková smlouva může být uzavřena i ústně. Uzavření dohody tohoto typu plyne jak z výslechu žalované, tak z okolností, které vyšly v řízení najevo, a to především z toho, že žalovaná bez jakékoliv prodlevy hradila poplatky spojené s užíváním Bytu, což je pojmovým znakem výpůjčky dle ustanovení § 2199 o. z. K žádné jiné platbě nebyla vyzvána. Žalovaná neobdržela ani žádnou předžalobní výzvu. Až půl roku po ukončení užívání, a to v prosinci 2019, podala žalobkyně žalobu, kde nárokovanou částku vyčíslila. Vzhledem k tomu, že se jednalo o dlouhou dobu 4 let od zahájení užívání, resp. necelých 4 let, když žalovaná fakticky začala užívat Byt až v květnu 2016, pak taková okolnost potvrzuje tvrzení žalované o dohodě o užívání Bytu pouze za poplatky. Pokud žalobkyně tvrdila, že jí nájemné sloužilo k obživě, pak to bylo prokázáno pouze částečně. Životní situace na straně žalované byla v době přelomu roku 2015/2016 složitá, měla příjem cca 11 000 Kč, a i z výslechu svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že se žalobkyně snažila své sestře pomoci. Předchozí nájemné sice bylo částečným příjmem žalobkyně, na druhou stranu náklady její domácnost byly v podstatě celé hrazeny manželem žalobkyně. Bylo nepravděpodobné, že by se žalovaná zavázala k hrazení cca 10 000 Kč při jejím příjmu kolem 11 000 Kč. Za takové situace nevidí soud důvod neuvěřit žalované, že šlo i výpomoc v rodině i za cenu toho, že žalobkyně neměla z užívání příjem. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala svá tvrzení o uzavření nájemní smlouvy, resp. jakékoliv dohody o úplatném užívání Bytu, ani neprokázala, že by žalovaná nějaký závazek vůči žalobkyni uznala. Naopak žalovaná prokázala své tvrzení o užívání Bytu pouze za úhradu poplatků a energií. Za takové situace soud žalobu v celém rozsahu zamítl, kdy spolu s jistinou nepřiznal žalobkyni ani nárok na smluvní úrok z prodlení, neboť žalobkyně neprokázala uzavření Podnájemní smlouvy, ze které vyvozovala nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 1 % denně.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 120 708 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 215 000 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na 3 jednáních do 2 hodin, vyjádření ze dne 25. 5. 2022 doplněné dne 3. 1. 2023, a účast na jednání dne 11. 1. 2023 a 19. 4. 2023, které obě přesáhly 2 hodiny) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t., zálohy na náklady znaleckého posudku ve výši 6 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 94 800 Kč ve výši 19 908 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši 120 708 Kč k rukám právního zástupce žalované. Lhůta k plnění v trvání tří dnů vyplývá z ustanovení § 160 o.s.ř.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, ač byla v řízení neúspěšná, byla rozhodnutím soudu osvobozena od soudních poplatků, pak jí nebyla uložena povinnost uhradit náklady státu dle ustanovení § 148 o.s.ř., které v tomto řízení vznikly, tj. náklady na znalečné (mimo zálohy složené žalovanou) a odměna ustanoveného zástupce.