3 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 067,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 067,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 166,46 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 41 067,82 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 24 000 Kč a úrokem ve výši 32 135 Kč v 60ti měsíčních splátkách po 1 353 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. Částka byla zaslána na bankovní účet. Žalovaný neuhradil na dluh nic a dostal se do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 5 591 Kč, poplatek za správu zápůjčky ve výši 2 800 Kč, zákonný úrok ve výši 922,29 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 604,53 Kč. Dále požadovala žalobkyně náklady na vymáhání ve výši 1 150 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou do vlastních rukou dne [datum].

3. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovaným, nahlížení do databází jako je evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále vycházela z výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek a dohody o změně pracovní smlouvy. Těmito doklady byl dle žalobkyně prokázán měsíční příjem žalovaného 27 405 Kč, nicméně žalobkyně za příjem považovala částku 23 292,52 Kč. Výpis z účtu obsahuje jak příjmy, tak výdaje. Dále zohlednila i tzv. pay-day úvěry. Za pravidelné měsíční výdaje považovala částku 19 168,60 Kč. Rozdíl příjmu a výdajů dle žalobkyně byl dostatečný ke splácení zápůjčky. Žalobkyně uvedla, že nemá přístup do bankovních evidencí.

4. U jednání provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům: strany mezi sebou dne [datum] uzavřely smlouvu [číslo] na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 25 000 Kč, což prokazuje výpis z účtu. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s poplatkem ve výši 24 000 Kč a úrokem ve výši 32 135 Kč v 60ti měsíčních splátkách po 1 353 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostředky komunikace na dálku. Z čestného prohlášení žalovaného soud zjistil, že tvrdil příjem 25 000 Kč, kdy na pravidelné splátky hradí 5 000 Kč, další výdaje má 3 000 Kč, bydlí ve vlastním s náklady 4 000 Kč a má jednu vyživovací povinnost. K tomu doložil žalovaný kopii svého občanského průkazu. Z dohody o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že dne [datum] byla změněn smlouva na pracovní vztah na dobu neurčitou. Z výpisu informací vyplynulo, že žalovaný nebyl v exekuci ani v insolvenci a jeho občanský průkaz je platný. Z výpisu z účtu za období listopad [rok] [rok] byl prokázaný průměrný příjem žalovaného 20 744 Kč. Údaje na doložených výplatních páscích neodpovídaly skutečně přijatým částkám na účet žalovaného. Dále bylo prokázáno, že žalovaný měl další úvěry, které splácel na účtu u [právnická osoba] Jen za leden [rok] na úvěrech hradil celkem 12 187 Kč. U účtu u stejné banky měl zřejmě kontokorentní účet, na který v listopadu [rok] čerpal 54 038 Kč a splatil pouze 52 392 Kč, a v lednu [rok] načerpal 47 603 Kč a splatil 48 675 Kč. Mimoto si v listopadu vzal úvěr u [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč a [právnická osoba] 1 205 Kč a v lednu [rok] u [právnická osoba] ve výši 10 000 Kč. Z účtu je zřejmé, že žalovaný měl velký nedoplatek na kontokorentu a že si před uzavřením smlouvy s žalobkyní bral další úvěry. Zároveň je zřejmé, že konečné zůstatky na účtu v daných měsících se pohybovaly maximálně v rozpětí několika stokorun. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní lístek. <i>5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, Aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Dle § [číslo] lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> <i>7. Podle § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>8. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru (za který se dle zák. č. 257/2016 Sb. považuje pro účely spotřebitelského úvěru za úvěr i zápůjčka) nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z údajů uvedených žalovaným, nahlížením do databází a insolvenčního rejstříku. Dále měla k dispozici částečný výpis z účtu žalovaného s příjmy za 3 měsíce. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť z výpisů jednoznačně vyplynulo, že na straně žalovaného byl jednak nižší než tvrzený příjem, že si žalovaný bral další závazky a že jeho příjmy evidentně nestačily na výdaje, neboť zůstatky na účtu byly v podstatě stejné. Nebyl tak prostor pro hrazení další splátky. Zároveň si žalobkyně vůbec neověřila výdaje žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy, a tedy nesplnila podmínky dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na § 86 zák. č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel zápůjčky má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle § 87 zák.č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 166,46 Kč, přičemž tato částka představuje 17,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 643 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 067,82 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 390 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 5 395,05 Kč za 538 ujetých km v částce 3 795,05 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l [číslo] km a 5,20 [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 885,05 Kč ve výši 1 865,86 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobce opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 2 166,46 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.