3 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa a žalovaných: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované o zdržení a zákazu provádění stavebních prací

I. Žalovaným se zakazuje provádět takové stavební či montážní práce na bráně a k ní příslušných zděných konstrukcích umístěných na pozemcích parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] a stavební práce na pozemku parc. č. st. [číslo], k. ú. [obec] u [obec], které by zúžily prostor pro průchod či průjezd vozidel s váhou do 3,5t přes pozemek parc. č. st. [číslo], k. ú. [obec] u [obec] na šířku menší než 2,6 m.

II. Návrh, aby bylo žalovaným zakázáno provádět stavební či montážní práce nad rámec rozsahu uvedeného ve výroku I. tohoto usnesení až do rozsahu žalobcem požadovaných jakýchkoli stavebních prací (stavby) na zděných konstrukcích a jakýchkoli montážních či demontážních pracích na bráně upevněné na těchto zděných konstrukcích umístěných na pozemcích parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], k. ú. [obec] u [obec], se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen uhradit České republice - [název soudu] soudní poplatek za návrh na předběžné opatření ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalobce je povinen uhradit České republice - [název soudu] soudní poplatek za žalobu na ochranu držby ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se podáním ze dne [datum] domáhal vydání usnesení, kterým by bylo žalovaným uloženo zdržet se rušení držby. Žalobce své právo držby odůvodňoval z toho, že do roku [rok] byl žalobce (spolu se svou matkou) spoluvlastníkem – každý ideální poloviny pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (původní pozemek kolem domu [adresa] před oddělením jeho části [parcelní číslo]) a na něm situovaném rodinném domě [adresa]. Žalovaní (teta žalobce a její manžel) byli a jsou nadále výlučnými spoluvlastníky domu [adresa] na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], který je tímto domem zcela zastavěn. Nezastavěná plocha pozemku [parcelní číslo] (plocha mezi oběma domy) byla v celé její výměře ve vlastnictví navrhovatele a jeho matky. Tento pozemek byl přístupný z veřejné místní komunikace p. [číslo] (chodník pro pěší). Žalovaní tak měli přístup ke svému domu pouze po pozemku žalobce a jeho matky. Právní předchůdci účastníků postavili domy ve 20. letech 20. století. Na okraji pozemku [parcelní číslo] mezi domy vybudovali zděnou rozhradu sestávající ze základů, zdiva a vjezdových vrat a vstupní branky v podstatě v tom provedení, v jakém tato rozhrada stojí dosud. Asi před 40 lety byla provedena úprava této rozhrady, a to společně rodiči žalobce a žalovanými v rozměru vjezdových vrat v šíři 3 m a branky v šíři cca 0,9 m. Tato rozhrada byla postavena výlučně na pozemku žalobce (a jeho matky). Žalobce považuje rozhradu za příslušenství obou domů jako budov hlavních.

2. V roce [rok] žalobce (a jeho matka) darovali žalovaným oddělenou část pozemku [parcelní číslo] nyní evidovanou pod [parcelní číslo] o výměře 140 m2. V důsledku toho je rozhrada s bránou a brankou umístěna z části na pozemku žalovaných a zčásti na pozemku žalobce (a jeho matky). Předmětem darování tato vedlejší stavba jako příslušenství pozemků a staveb nebyla. Na pozemku společného vjezdu mají obě strany – žalobce i žalovaní, umístěnu společnou kanalizaci. Žalobce opírá své právo držby této vedlejší stavby o právo vlastnické, kdy dle názoru žalobce tedy k této stavbě rozhrady existuje a trvá ideální podílové spoluvlastnictví všech účastníků a jeho matky. Darování nezastavěné části pozemku p. č [číslo] v roce [rok] bylo spojeno s ujednáním, že i nadále, vzhledem k charakteru a hospodářskému účelu tohoto pozemku, budou jak žalobce, tak i žalovaní (jako vlastníci hlavních staveb a nemovitostí), oprávněni užívat společný vjezd vraty v rozhradě a společný prostor mezi domy tvořený pozemky p. [číslo] [parcelní číslo]. S tímto ujednáním souviselo i jeho následné dodržování (z obou stran) a také pozdější oběma stranami vzájemně dohodnuté a realizované zpevnění a vydláždění částí obou pozemků mezi domy jako společného prostoru, což koresponduje s využitím pozemku [parcelní číslo] (společný dvůr). Žalobce tvrdí, že tak získal - a po celou dobu i využíval cca 1x měsíčně, oprávnění vjíždět přes část darovaného pozemku na pozemek vlastní převážně osobními, ale i užitkovými či menšími nákladními vozidly za účelem hospodaření na zahradě a v hospodářských objektech nacházejících se za domem [adresa]. Takto nerušeně bylo toto právo vykonáváno nejen předchůdci žalobce (a jeho matky), ale i jimi samotnými až do letošního roku. Využívání tohoto pozemku není podle žalobce protiprávní, neboť ho žalobce vykonával na základě dohody, resp. nerušeně s přivolením žalovaných, po dobu více než 20 let. Žalovaní respektují pokojný stav a nebrání vstupu a vjezdu na část jejich pozemku, neboť jsou si vědomi, že to bylo podmínkou darování a že s tím takto souhlasili. Žalobce má za to, že jeho právo užívání pozemku odpůrců trvá tak, jak bylo dohodnuto a nerušeně trpěno a vykonáváno odnepaměti, popř. došlo k jeho vydržení. Žalobce dále zdůrazňoval, že by bez ujednání o právu vjíždět bránou ve společné rozhradě po části darovaného pozemku na pozemky vlastní za účelem jejich užívání a obhospodařování k jejich darování nedošlo, což plyne i z logiky věci, neboť jde o historicky založený jediný možný přístup nejen na pozemky, ale také k hlavnímu vstupu do domu [adresa]. Bez takové dohody a takového práva by jinak šlo nepochybně o nezbytnou cestu ve smyslu ustanovení § 1029 OZ.

3. Žalobce dále tvrdil, že při poslední návštěvě žalobce ve [obec] (o víkendu 12. – [datum]) se žalovaní zmínili o svých záměrech výměny společných vrat a s tím spojenými stavebními úpravami ve společném vjezdu. Také uvedli, že vrata jsou objednána a je na ně zaplacena záloha. Žalovaní žalobci nepředložili žádný obrázek, nákres nebo technický popis navrhovaného řešení. Z jejich informací však vyplynulo, že jimi objednané řešení počítá nejen s menším otvorem pro bránu, ale také se zmenšením finálního průjezdu kvůli konstrukčnímu řešení pantů brány (vrat). Reálná šířka by tak byla jen cca 264 cm, což je celkově o 36 cm méně než současná šířka průjezdu.

4. Žalobce v návaznosti na výše uvedené sdělil žalovaným e-mailem dne [datum], že s jejich záměrem nesouhlasí a navrhl v této záležitosti další jednání k dosažení součinnosti s výměnou vrat za nové, v původním rozměru, včetně nabídky podílet se na výměně společných vrat. Návrh k jednání předložený ze strany žalobce žalovaní odmítli prostřednictvím SMS zprávy ze dne [datum] s tím, že hodlají realizovat svůj dříve oznámený záměr provést příslušnou stavební a montážní činnost. Navrhovatel kontaktoval p. [celé jméno svědka] (z firmy manželů [příjmení], [IČO]), sjednaného žalovanými, který mu do telefonu oznámil, že materiál je už objednaný oproti záloze, dodávka je v procesu a že by měl přijít v nejbližších dnech. Samotná montáž nových vrat po provedení plánovaných stavebních úprav zděných konstrukcí rozhrady je pak realizovatelná během jednoho-dvou dnů.

5. Z výše uvedeného postupu a záměrů žalovaných žalobce vyvodil, že žalovaní zjevně hodlají zasáhnout do pokojného stavu a zřejmě směřují ke zrušení spoluvlastnictví rozhrady tím, že zúží vjezdová vrata tak, aby byla situována výlučně na jejich pozemku. Zúžením vrat by nepochybně došlo také k tomu, že by se zkomplikoval, či dokonce až znemožnil, vjezd zejména pro obslužná vozidla k pozemkům žalobce. Stávající vjezd je svými rozměry velký akorát pro průjezd jak osobního auta, tak i případných obslužných vozidel pro zahradu [parcelní číslo] a zadní část pozemku [parcelní číslo] s kůlnou a garáží. Současně bránu (vrata) je možné rozevřít do dostatečné šířky, což je potřeba, aby nedošlo k poškození auta či přečnívajících součástí brány.

6. Dle žalobce není řešením vybudování dvou vrat, tedy každý na svém pozemku u domu, neboť šíře jeho pozemku po jeho rozdělení darováním činí pouze necelé 3 m (dle geometrického plánu jen 2,88 m). Navíc v místě hlavního vstupu do domu žalobce (ze dvora) schody přesahují do prostoru dvora o 40 cm, jejich stříška dokonce o 60 cm, což by v případě eventuálního fyzického oddělení pozemků (plotem) znemožnilo dostatečný a bezpečný průjezd, natož parkování a vyložení nákladu z auta v prostoru nynějšího společného vjezdu. Další nepříjemnou skutečností je i zužující se šířka dvora směrem do zahrady, a to o téměř 40 cm oproti šíři z ulice. Takové řešení by bylo také spojeno s poměrně značnými náklady a náročnými úpravami a podle předběžné informace ani není jisté, že by takové řešení povolily příslušné orgány – stavební nebo silniční úřad. Žalobce dále poukazoval na to, že k takové úpravě je zapotřební stavební povolení, které žalovaní evidentně nemají, neboť by jako spoluvlastník musel být účastníkem stavebního řízení i on, což se nestalo.

7. Žalobce se tedy obává neoprávněného zásahu do pokojného stavu, kterým se ruší držba práva žalobce (a jeho matky) užívat bránu a také držby práva žalobce (a jeho matky) vjíždět přes část pozemku [parcelní číslo] na jejich pozemek [parcelní číslo]. Následně by pak v případě fyzického oddělení pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] plotem, což nelze do budoucna vyloučit, protože se žalovaní o tom zmínili, žalobce (a jeho matka) přišli o jediný příjezd k jejich nemovitostem za jejich domem. Jako jediný důvod celé naplánované změny se tedy žalobci jeví pouze účelový zásah do jeho práv (a práv jeho matky) z pokojné držby cílící na zrušení spoluvlastnictví rozhrady a možnost oddělení pozemku vnitřním oplocením.

8. Z obavy o brzkou realizaci činnosti podal žalobce vedle žaloby na ochranu držby také návrh na vydání předběžného opatření, kterému soud usnesením č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] vyhověl.

9. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že dle jejich názoru nemůže žalobce požívat ochrany, neboť jeho domnělá držba není poctivá, řádná ani pravá. Žalovaní opakovaně zpochybnili existenci jakékoliv dohody, ze které by vyplývalo právo žalovaného užívat bránu a jejich pozemek [parcelní číslo] k průchodu a průjezdu. Žalovaní uvedli, že darovací smlouva z roku [rok] žádnou takovou dohodu nezmiňovala, ani taková dohoda nebyla v souvislosti s darovací smlouvou uzavřena. Žalovaní pouze trpěli občasné přejezdy žalobce (cca 1x za 2-3 měsíce) přes část svého pozemku a činili tak v rámci dobrých rodinných vztahů. Žalovaní potvrdili, že společnou činností rodičů žalobce a jejich byl vydlážděn původní travnatý povrch pozemku [parcelní číslo]. Žalovaní s ohledem na havarijní stav brány, kdy jednotlivá křídla do sebe nezapadají, panty jsou špatné a dochází ke korozi, mají obavu z vylomení brány do veřejného chodníku. Žalovaní u jednání potvrdili záměr vytvořit bránu novou, a fakticky oddělit pozemky s ohledem na jednoznačně stanovené hranice pozemků dle darovací smlouvy z roku [rok] s ohledem na zhoršené vzájemné vztahy. Výměnu řešili i na stavebním úřadě, kde jim bylo sděleno, že není třeba ani stavební povolení ani ohlášení, ale že stačí oznámení záměru změny se zákresem uvažované změny. Zvažovaná úprava brány by zachovala rozměr průjezdu 265 cm, což stačí i pro menší nákladní vozidla. Žalovaní potvrdili, že oslovili pro vyhotovení nové brány pana [celé jméno svědka], který konkrétní zaměření vázal na stavební úpravu sloupků. Zálohu na práce mu nezaplatili. Zároveň žalovaní zpochybnili potřebu žalobce ponechat bránu v původní šíři 3 metrů, když běžné vozidlo má šířku obvykle kolem 2 metrů a dále poukázali na to, že žalobce a jeho matka má možnost dostat se na svůj pozemek i průjezdem po pozemku p. [číslo]. Žalovaní poukázali na to, že oba pozemky mezi domy mají faktickou šířku 3 metry, i když dle geometrického plánu je uvedeno 288 cm.

10. Mezi stranami bylo nesporné, což vyplynulo jak z žaloby, tak z vyjádření k žalobě, tak i tvrzení učiněných u jednání, že žalobce užívá bránu a pozemek [parcelní číslo] k průchodu a průjezdu na svůj pozemek p. [číslo] dále také to, že žalovaní zadali firmě pana [celé jméno svědka] objednávku na zhotovení nových vrat s tím, že sporné nebylo ani to, že touto úpravou má dojít ke zúžení průjezdu do dvora s tím, že k tomu jsou zapotřebí zednické práce na zděných sloupcích, do kterých je zasazená brána.

11. Z listinných důkazů a výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil následující skutkový stav: z výpisů z katastru, výňatků z ortomapy a fotografií vyplynulo, že u hlavní silnice mezi [obec] [anonymizováno] a [obec] [anonymizováno] stojí dva domy [adresa] a [adresa], kdy prostor mezi nimi je od hlavní silnice oddělen zděnou rozhradou, ve které je zasazena dvoukřídlá brána a jednokřídlá branka. Brána je situována blíže k domu [adresa] ve vlastnictví žalovaných. Pozemek [parcelní číslo] je dle výpisu z katastru nemovitostí evidován jako společný dvůr. Pozemek za branou je vydlážděný zámkovou dlažbou, kterou vybudovali rodiče žalobce a žalovaní kolem roku [rok]. Z e-mailové komunikace a dopisu žalobce soud zjistil, že žalobce poté, co se dozvěděl o záměru žalovaných, vyslovil s tímto nesouhlas. Z reakce žalované 1. z SMS zprávy ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaní od svého záměru upravit bránu nehodlají odstoupit. Žalobce adresoval žalovaným také předžalobní výzvu, a to dne [datum]. Z darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené formou notářského zápisu soud zjistil, že žalobce a jeho matka darovala žalovaným pozemek [parcelní číslo] vytvořený geometrickým plánem [číslo] kterým došlo k rozdělení pozemku [parcelní číslo] tak, že prostor mezi domy byl rozdělen na dvě poloviny s tím, že oddělení dále pokračovalo až k hranici pozemku [parcelní číslo]. Ve smlouvě není uvedena žádná zmínka o dohodě stran o dalším užívání pozemku [parcelní číslo] žalobcem. Z fotografie č. l. 67 pořízené z Google maps soud zjistil, že se na pozemku [parcelní číslo] nachází vozidlo. Skutečnost, že na pozemku žalovaných parkuje vozidlo žalobce, kdy vlastnictví tohoto vozidla potvrdil žalobce u jednání, vyplynula z fotografií pořízených žalobcem den před soudním jednání.

12. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že byl cca před 2 měsíci osloven manželi [příjmení] ke zhotovení nové brány s tím, že jim udělal nějakou cenovou nabídku. Na místě zjistil, že žalovaní chtějí posunout sloupky, což ale není činnost jejich firmy. Proto jim sdělil, že až budou mít stavební práce hotové, tak ať se ozvou a zakázku dokončí. V minulosti telefonicky potvrdil panu [celé jméno žalobce] zadání zakázky od manželů [příjmení]. K dotazu na složenou zálohu řekl panu [celé jméno žalobce], že žádná záloha složena nebyla. To, že nebyla složena žádná záloha, potvrdil svědek u soudu. Soud tedy má za prokázané, že záloha složena nebyla.

13. Soud dle ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., kdy z obsahu spisu vyplynula potřeba zjištění obvyklých šířek vozidel, zjistil z přehledu Ústředního automotoklubu (ÚAMK) šířku vozidel kategorie – osobní vozidla a lehká užitková vozidla do 3,5 t (N1). Z tohoto přehledu vyplynulo, že se šíře osobních vozidel včetně zpětných zrcátek pohybuje od 1,67 m do 2,23 m a šíře vozidel kategorie N1 (např. [značky] [jméno], [jméno] [příjmení] [jméno] apod.) od 2,07 m do 2,49 m. Dále pro účely zjištění šíře vozidla s valníkem soud zjistil, že např. vozidlo [značka] [anonymizována tři slova] má šíři 2,25 m.

14. Strany navrhly také provedení účastnických výslechů a výslechu matky žalobce a dále nájemní smlouvy mezi matkou žalobce a třetí stranou ohledně pronájmu sousedního pozemku k pozemku [parcelní číslo]. Soud tyto další návrhy zamítl především proto, že z provedených důkazů měl skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí za prokázaná, ale také proto, že další důkazy (výslech matky žalobce a nájemní smlouva) se netýkaly předmětu řízení. <i>15. Podle ustanovení § 177 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.</i> <i>16. Podle ustanovení § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.</i> <i>17. Podle ustanovení § 180 o.s.ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením. Soud vyhlásí usnesení ihned po skončení jednání. Ustanovení § 156 odst. 2 se nepoužije.</i> <i>18. Podle ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.</i> <i>19. Podle ustanovení § 1004 o. z. je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v ustanovení § [číslo] a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl. Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu.</i> <i>20. Podle ustanovení § 1008 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.</i> <i>21. Podle ustanovení § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.</i> 22. Soud po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení dospěl k následujícímu právnímu závěru: Lhůta uvedená v ustanovení § 1008 občanského zákoníku je prekluzivní hmotněprávní lhůtou, neboť v případě posesorní žaloby nejde o procesní úkon, nýbrž o prostředek uplatnění hmotněprávního nároku. Zmeškání lhůty s sebou nese zánik práva a s ním spojeného nároku na ochranu a znovuobnovení poslední držby cestou řízení dle ustanovení § 1007 občanského zákoníku. Žalobce prokázal e-mailovou a písemnou komunikací, že se o záměru žalovaných přebudovat bránu a vybudovat rozhradu mezi domy dozvěděl o víkendu 12. - [datum]. Ostatně žalovaní tento okamžik v řízení nijak nezpochybnili. Jelikož je lhůta pro podání návrhu na ochranu držby stanovena zákonem na 6 týdnů od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o skutečnosti, která držbu ohrožuje, tak soud konstatuje, že tato hmotněprávní lhůta ke dni podání návrhu žalobce byla dodržena, když žaloba byla podána u zdejšího soudu dne [datum].

23. Soud posoudil žalobu na ochranu držby jako návrh na ochranu držby práva užívat bránu a pozemek žalovaných [parcelní číslo] k průchodu a průjezdu tak, aby se mohl dostat ke svému pozemku [parcelní číslo] osobním a lehkým užitkovým vozidlem s případným valníkem, a tento pozemek takto obhospodařovat.

24. Soud se zabýval charakterem podané žaloby a dospěl z listinných důkazů k tomu, že rozhrada s bránou je výsledkem stavební činnosti a také plánovaná činnost žalovaných má stavební charakter, tudíž posoudil žalobu dle ustanovení § 178 odst. 2 o.s.ř., tedy nařídil ve věci jednání s tím, že musí rozhodnout do 30 dnů od podání žaloby. Z ustanovení § 178 odst. 2 vyplývá obava z ohrožení vlastnického práva, nicméně soud má za to, že toto ustanovení cílí i na ohrožení jakéhokoliv práva, v tomto případě i práva pokojně užívat bránu a pozemek žalovaných k průjezdu a průchodu (viz komentář k Občanskému soudnímu řádu, Wolters Kluwer 2016, ustanovení § 178).

25. Dle ustanovení § 178 o.s.ř. se soud v řízení o žalobě z rušené držby omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Jak vyplývá z ustanovení § 178 o.s.ř., tak předmětem žaloby z rušené držby není (jak akcentovali žalovaní) zjišťování, zda existuje právo průchodu a průjezdu přes pozemek žalovaných, nebo zda je rozhrada s bránou nemovitostí či v jaké vztahu jsou účastníci k této rozhradě. Soud se tedy nezabývá existencí vlastnických či jiných práv k nemovitostem, neboť toto není obsahem žaloby z rušené držby. Stejně tak se soud nezabýval námitkou žalovaných, že žalobce má pro příjezd na svůj pozemek možnost přijet přes další pozemek. Soud v rámci rozhodování o rušené držbě zjišťuje pouze to, zda existovala poslední pokojná držba práva a zda došlo, nebo hrozí, že dojde k jejímu svémocnému rušení. V tomto případě z provedených důkazů nemá soud pochybnost o tom, že žalovaní skutečně plánovali a z jejich vyjádření u jednání je zřejmé, že i nadále plánují předělat bránu tak, aby zasahovala pouze na jejich pozemek a vybudovat rozhradu na hranici jejich pozemku p. [číslo] pozemku žalobce (a jeho matky) [parcelní číslo]. Zakázka na úpravu brány byla (byť bez prokázané složené zálohy) zadána panu [celé jméno svědka] a žalobce se tedy reálně mohl cítit ohrožen ve smyslu ustanovení § 1004 o. z.

26. Dále soud z provedených důkazů i ze shodných tvrzení obou stran má za prokázané, že žalobce užíval bránu a pozemek žalovaných k průchodu a průjezdu na svůj (a matčin) pozemek [parcelní číslo] za jeho (a matčiným) domem. Takto činil několikrát do roka jak osobně on, tak prostřednictvím třetích osob, které využíval k obhospodařování pozemku za domem. K tomuto využíval různé druhy vozidel. Z posledních fotografií pořízených před jednáním i z fotografie pořízené soudem dle ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. z Google Maps je zřejmé, že na pozemku žalovaných parkuje vozidlo žalobce [značka] [jméno] [příjmení], resp. že tam parkuje nějaké vozidlo (foto z Google Maps). [jméno] žalovaní potvrdili, že žalobce přes jejich pozemek jezdí, a to jednou za 2-3 měsíce a oni toto přejíždění trpí. Tedy soud má za prokázané, že existovala ke dni rozhodnutí držba práva spočívajícího v průchodu a průjezdu branou a přes pozemek [parcelní číslo]. Do tohoto práva hodlali žalovaní zasáhnout úpravou brány a vystavěním rozhrady. Vzhledem k tomu, že nebyla dána konkrétní dokumentace nových rozměrů brány, neboť žalobcem zmiňovaná nová šíře brány 264 cm byla pouze odhadem po provedení zednických prací na zděných pilířích brány, pak soud má za to, že skutečně byla ohrožena držba práva žalobce, a proto v souladu s ustanovením § 178 odst. 2 rozhodl o částečném vyhovění žalobě v tom smyslu, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení. Pouze částečné vyhovění žalobě vyplývá z toho, že ochrana držby se vztahuje toliko a pouze na ochranu konkrétního pokojného stavu a nemůže nahrazovat žalobu na určení, zda právo průchodu a průjezdu je na straně žalobce skutečně dáno, z jakého titulu a v jakém rozsahu. Taková úvaha do řízení o ochranu držby nespadá. V tomto případě soud zjistil, že žalobci svědčí držba práva průchodu a průjezdu branou a pozemkem p. [číslo] nicméně nelze vyhovět jeho návrhu na zákaz jakýchkoliv činností spojených s branou, resp. na pozemku p. [číslo] neboť takový absolutní zákaz by rozsah žaloby o ochranu držby přesahoval. Co se týká brány, pak názor žalobce, (který se považuje za spoluvlastníka rozhrady s bránou), že do ní nesmí žalovaní bez dohody s ním zasahovat, je evidentně názor spadající do petitorní žaloby, tedy žaloby na ochranu vlastnického práva. V tomto řízení soud neřešil, zda má žalobce k rozhradě vlastnické právo či nikoliv. Dále soud poukazuje na to, že žalovaní jsou zcela jistě oprávněni si na svém pozemku, který jim byl darován, postavit rozhradu jak uznají za vhodné, nicméně s ohledem na prokázanou držbu práva průchodu a průjezdu je nezbytné, aby (minimálně do doby, než by prokázali, že taková držba neexistuje), umožnit žalobci své právo uplatňovat.

27. Aby mohl žalobce svou držbu práva uplatnit, musí mít možnost se přes bránu a pozemek [parcelní číslo] dostat jak chůzí, tak vozidlem, neboť takto již mnoho let činí. S ohledem na to, že rozsah práva nebyl předmětem tohoto řízení, soud rozhodl tak, aby bylo zachováno reálné právo průchodu a zejména průjezdu. S ohledem na námitku žalovaných, že vozidla mají obvykle šířku kolem 2 m, soud zjišťoval obvyklou šířku jak osobních, tak lehkých užitkových vozidel a dospěl ke zjištění, že tyto rozměry jsou maximálně do 2,49 m včetně zpětných zrcátek. Žalobcem zmiňované užívané vozidlo s valníkem může mít dle zjištění soudu u typu Iveco šíři max. 2,25 m. Tedy pro účely naplnění práva žalobce je zcela dostačující, aby pro průjezd byla šíře brány a průjezdu k pozemku [parcelní číslo] do šíře 2,6 m. Takovou šíří může projet v podstatě každé vozidlo včetně vozidla s valníkem. S ohledem na charakter průjezdu i jeho umístění mezi rodinnými domy soud konstatoval a rozhodl, že hmotnost vozidla do 3,5t, což je maximální váha vozidel v kategorii N1, tedy lehkých užitkových vozidel, je zcela pro účely naplnění práva žalobce dostatečná. Pokud se žalobce domnívá, že pro jeho držbu je nezbytné, aby byla brána a průjezd zachován tak, jak tomu bylo doposud po desítky let, pak je takový názor mylný. Je na žalobci, aby si takový názor případně obhájil v samostatné soudním řízení, resp. stejně tak je na žalovaných, aby v samostatném řízení dosáhli případného výroku o neexistenci práva žalobce na průchod a průjezd. Zcela namístě je však to, aby se strany jakožto nejbližší příbuzní na existenci či rozsahu práva dohodly. S ohledem na výše uvedené tedy soud zamítl žalobu co do návrhu nad rozsah zákazu stanoveného ve výroku I., neboť nad uvedený rozsah žalobce svou pokojnou držbu neprokázal, resp. tento rozsah spadá po řízení o petitorní žalobě. Tedy soud budoucí stavební činnost nezakázal zcela, ale pouze její rozsah omezil tak, aby byl zachován průchod a průjezd do konkrétního rozsahu a tonáže vozidel, jak je uvedeno ve výroku I.

28. Žalobcem v závěrečném návrhu navržený eventuální petit, spočívající v omezení žalovaných, byl nekonkrétní co do rozsahu omezení. S ohledem na výše uvedené odůvodnění tak soud sice v dané věci částečně eventuálnímu petitu vyhověl, ale zároveň jej konkretizoval. Jednak proto, aby byla konkrétně pokryta ochrana držby práva žalobce, a také proto, aby soud předešel v případě příliš obecné formulace výroku dalším výkladovým sporům stran. Ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno výše, s ohledem na to, že je třeba rozhodnout o celém předmětu řízení.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy posoudil úspěch žalobce a úspěch žalovaných ve stejném rozsahu, kdy částečně bylo žalobci vyhověno, nicméně nikoliv v úplném zákazu, jak žalobce požadoval. Takovou situaci, kterou nelze kvantifikovat peněžním plnění, soud posoudil jak stejný úspěch obou stran. Z tohoto důvodu žalobci ani žalovaným žádné náklady řízení nepřiznal.

30. Dle Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., a to konkrétně dle pol. 21.1 b) a 4.1 c) byl žalobce zavázán k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu na ochranu držby ve výši 2 000 Kč Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.

31. Dále byl žalobce dle Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., a to konkrétně dle pol. 5 byl žalobce zavázán k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč za návrh na předběžné opatření. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.