3 C 84/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 115,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 15 115,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 115,54 Kč od 2. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 15 115,54 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit. Vzhledem k neplnění závazku žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila nová jistina částku 59 782,20 Kč. Žalovaný se ve smlouvě také zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny až do celkové výše 200 000 Kč. O dluhu žalovaného rozhodl zdejší soud v rámci dříve podané žaloby rozsudkem č. j. , spisová značka, dne , datum, tak, že zavázal žalovaného mimo jiné i k zaplacení kapitalizované smluvní pokuty ve výši 9 385,46 Kč představující smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za období do , datum, . Žalobkyně nově žaluje smluvní pokutu od 7. 4. 2021 do 13. 12. 2023 vyčíslenou na částku 15 115,54 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.

3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovaným a nahlížení do veřejných databází. Dále měla k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu žalovaného a informativní výpis z účtu žalovaného prokazující, že je majitelem účtu. Co se týká výdajů, tak tam žalobkyně nemá k dispozici doklady a vycházela z tvrzení žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 1 000 Kč. K ostatním výdajům uvedla, že k nim nemá doklady a spoléhala na prohlášení žalovaného.

4. U jednání provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne , datum, uzavřely Smlouvu č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 50 000 Kč (smlouva, informace před uzavřením smlouvy, potvrzení plateb). Ve smlouvě se strany mimo jiné dohodly na povinnosti žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny, pokud bude žalovaný v prodlení se zesplatněným úvěrem (, Anonymizováno, , Anonymizováno, . smlouvy, oznámení o zesplatnění). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru (upomínka z , datum, ). Následně vyzvala žalovaného k úhradě ještě předžalobní upomínkou (výzva z , datum, , podací arch). Žalovaný na dluh uhradil celkem 18 605 Kč (karta klienta). Žalovaný měl před uzavřením smlouvy příjem cca 23 300 Kč (výplatní pásky, dohoda o změně pracovní smlouvy). V registru SOLUS neměl záznam o jiném úvěru, v registru NRKI měl skóre ve II. kategorii ze tří (výpisy z registrů). Žalovaný před uzavřením smlouvy tvrdil, že má na bydlení výdaj 1 000 Kč, dále na ostatní výdaje 100 Kč a na spoření 500 Kč (karta klienta). O nároku na jistinu, úrok z prodlení a úvěru a dále smluvní pokutu do , datum, rozhodl zdejší soud tak, že tyto nároky přiznal rozsudkem pro zmeškání (rozsudek č. j. , spisová značka, ).

5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného, pokud se prokáže, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným v žádosti a nahlížením do databází jako SOLUS, NRKI. Dále měla k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu žalovaného. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že jako poskytovatel neměla k dispozici žádný doklad, ze kterého by řádně zjistila výdaje žalovaného a vycházela pouze z jeho tvrzení. Příjem žalovaného sice prokázán byl z výplatních pasek, ale součástí řádného zkoumání úvěruschopnosti je i zkoumání výdajů, což žalobkyně zcela pominula, když vyházela pouze z tvrzení žalovaného. Navíc se muselo jevit žalobkyni jako nereálně, aby výdaje na bydlení byly 1 000 Kč a na další výdaje pouze 100 Kč. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Nic na tom nemění ani to, že o jistině dluhu spolu s dalšími nároky bylo již zdejším soudem rozhodnuto. Soud při svém rozhodování je vázán toliko výrokem dřívějšího rozhodnutí (viz ustanovení § 159a odst. 3 o.s.ř.). Ve výroku rozsudku , Anonymizováno, byla přiznána smluvní pokuta do 6. 4. 2021. Nově požadovaná smluvní pokuta je zcela samostatným nárokem, jehož základ má soud právo zkoumat a dospět k jiným závěrům než soud v dřívějším rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovala pouze nárok na smluvní pokutu a ten nebyl s ohledem na výše uvedené přiznán, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu náklad řízení za situace, kdy byl zcela úspěšný žalovaný, ale tomu žádné náklady v řízení nevznikly.