3 C 93/2024

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 134 155,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 105 043,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 114 439,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci toho rozhodnutí.

II. Žaloba se v částce 19 716,16 Kč spolu s- s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 235,53 Kč- s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 527,23 Kč- s úrokem ve výši 6,93 % ročně z částky 132 283,24 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení- a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 134 155,24 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 716,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 134 155,24 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne 3. 7. 2021 Smlouvu o úvěru č. 013606445R. Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 155 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6,93 % ročně v měsíčních splátkách po 2 113 Kč. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovaný se dostal do prodlení žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 132 283,24 Kč také přirostlé úroky ve výši 11 235,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 527,23 Kč, poplatky ve výši 1 872 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení od 23. 4. 2024 do zaplacení. Dle žalobkyně byl příjem žalovaného pro splacení dostatečný kdy vycházela z mediánu na bankovním účtu žalovaného. Žalovaný svůj dluh písemně uznal. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne 2. 2. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena spolu s výzvou dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.

3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovaným a nahlížení do veřejných databází, kde žalovaný neměl žádné existující závazky z kreditní nebo úvěrové karty nebo závazky v prodlení. Z žádosti dle žalobkyně vyplynulo, že měsíční příjem byl u žalovaného 23 000 Kč, pravidelné výdaje bez splátek 5 000 Kč a splátky úvěrů 5 000 Kč. Příjem ověřila z bankovního účtu v částce 21 318 Kč, výdaje byly vypočteny na částku 15 636 Kč. Dle žalobkyně byla platební kapacita na úhradu splátky 2 113 Kč dostatečná. Celkem na dluh uhradil žalovaný 40 560,82 Kč.

4. U jednání provedl soud všechny navržené listiny a z nich dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne 3. 7. 2021 uzavřely Smlouvu č. , číslo, , na základě které byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně částka 155 000 Kč (předsmluvní informace, uznání závazku, záznamy o podpisu klienta, obchodní podmínky, sazebník, výpis z úvěrového účtu). Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaný vrátí jistinu spolu s úrokem v měsíčních splátkách po 2 113 Kč. Žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy několik dalších existujících závazků, z nichž nejvyšší byl 424 000 Kč a byl uzavřen dne 5. 6. 2021 (žádost, výpis z účtu). Ještě před uzavřením smlouvy dne 3. 7. 2021 a i po tomto datu načerpal žalovaný další úvěry u žalobkyně v řádech desítek tisíc Kč (výpis z účtu za červenec 2021). Za měsíc červenec 2021 měl žalovaný výdaje v desítkách tisíc korun českých u sázkových společností (výpis z účtu). Příjem žalovaného ze zaměstnání byl v měsících únor 2021–červen 2021 ve výši průměrně 18 556 Kč (výpis z účtu). Tvrzení žalovaného o příjmu 23 000 Kč uvedené v žádosti nebylo prokázáno (žádost, výpis z účtu). Za příjmy žalovaného nebylo možné považovat všechny platby, které byly doručeny na jeho účet, neboť z identifikace bylo zřejmé, že se jedná o osoby stejného příjmení jako žalovaný – , jméno FO, , , jméno FO, (přehled plateb na účet). Žalovaný uhradil na dluh vůči žalobkyni celkem 21 956,60 Kč (výpis z úvěru). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru několika upomínkami (upomínka z 22. 6. 2022, 3. 7. 2022, 26. 7. 2022, 29. 8. 2022 s dokladem o odeslání). Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 12. 2022 (oznámení o zesplatnění, dodejka). Následně vyzvala žalovaného k úhradě ještě předžalobní upomínkou (výzva z 2. 2. 2024, podací arch). Žalovaný dne 30. 8. 2023 písemně uznal svůj dluh do částky 149 115,47 Kč (uznání dluhu).

5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Nic na tom nemění ani uznání dluhu ze strany žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným v žádosti a nahlížením do databází jako SOLUS, NRKI a insolvenčního rejstříku. Dále měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Z žalobkyní předložených důkazů však dle soudu vyplynulo, že poskytovatel nezkoumal úvěruschopnost řádně, neboť z výpisů bylo zřejmé, že příjmy nepostačují žalovanému na všechny své výdaje, kdy jak z přehledu závazků, tak z výpisu z účtu bylo zřejmé, že žalovaný má množství úvěrů, jeden dokonce pouze měsíc starý ve výši 424 000 Kč a že tedy příjem na pokrytí těchto výdajů nemůže postačovat. Žalobkyně si také vůbec neověřila výdaje žalovaného. Soud tedy má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnil podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 155 000 Kč. Z této částky žalovaný uhradil 40 560,82 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Proto soud nepřiznal úrok z prodlení. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byl žalovaný zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřil, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 283,24 Kč, přičemž tato částka představuje 31,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 367 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustnaovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 134 155,24 Kč sestávající z částky 6 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, žaloba, 2x účast u jednání) a z částky 3 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v ustanovení § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 750 Kč ve výši 6 457,50 Kč. Náklady jsou splatné ve lhůt 3 dnů dle ustanovení § 160 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 o.s.ř.