4 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Hamadovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 694 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 694 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 694 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 694 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazené faktury za převoz do protialkoholní záchytné stanice v [obec] dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.

3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří úřední záznam Policie ČR ze dne [datum] a související záznam o dopravě osoby do záchytné stanice a rozhodnutí o eskortě. Dle záznamu byla dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu 2,82 promile. Tyto skutečnosti jsou potvrzeny záznamem o předání osoby do protialkoholní a protitoxikomanické stanice. Předložen byl i technický průkaz vozidla [registrační značka], kterého bylo užito k převozu žalovaného do místa určení. Výše nákladů na použití tohoto vozidla vyčíslené částkou ve výši 694 Kč je patrná z vyčíslení nákladů vzniklých Policii ČR a protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku. Nesplnění povinnosti uhradit uvedenou částku je vyplývá z nutnosti zaslat žalovanému výzvu k zaplacení ze dne [datum], kterou si dle doručenky v úložní době nevyzvedl.

4. Podle § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

5. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách v platném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

6. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je důvodný. Žalovaný byl v důsledku podnapilosti zajištěn zaměstnanci žalobkyně. Pro přítomnost alkoholu v dechu byl dne [datum] eskortován do protialkoholní záchytné stanice [nemocnice] [anonymizována dvě slova], kde byl povinen se podrobit ošetření a pobytu pro svoji opilost. V důsledku těchto skutečností mu vznikla povinnost hradit náklady za dopravu, ošetření a pobyt v záchytné stanici. Žalobkyně v souvislosti s jednáním žalovaného vynaložila náklady na jeho převoz do záchytné stanice, které následně vyčíslila částkou ve výši 694 Kč. Přestože byl žalovaný k úhradě dlužné pohledávky písemně vyzýván, setrval v nečinnosti. V průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku do dnešního dne uhradil. Žalobkyně tak na základě předložených listinných důkazů prokázala svůj nárok. Soud tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 694 Kč s příslušenstvím.

7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s ustanovením § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost pohledávky dle výzvy k zaplacení. Úrok z prodlení byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je od placení soudního poplatku ex lege osvobozena, uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému podle výsledku sporu v souladu s § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je-li žalobce osvobozen od placení soudních poplatků, zaplatí soudní poplatek žalovaný, nemá-li proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Soudní poplatek činí podle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Žalovaný je proto povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek v částce 1 000 Kč, jak je ve výroku III. rozsudku stanoveno. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.