4 C 240/2021

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Hamadovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 9 123,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 123,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 6 934 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], [titul], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 123,27 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Právním titulem žalobního návrhu je nevrácení poskytnutých peněžních prostředků na základě distančně uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla žaloba řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.

3. Jelikož účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, mezi které patří smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřená mezi žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem. Nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky včetně sazebníku. Čerpání úvěru ve výši 6 000 Kč dne [datum] je zřejmé z potvrzení o provedené platbě. Žalovanému byla zaslána prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně předžalobní upomínka. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku žalobkyni do dnešního dne uhradil.

4. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

5. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Úvěruschopnost žalovaného byla prokázána výpisy z účtu. Ve smyslu § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby Smlouva byla shledána platnou, neboť bylo dostatečně zabezpečeno určení jednající osoby tím, že žalovaný poskytl kopii vlastního občanského průkazu a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace o podmínkách spotřebitelského úvěru.

7. Ze strany žalobkyně byl smluvní závazek splněn řádně, byla tedy oprávněna domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům ze smlouvy o úvěru nedostál, když včas a řádně nevrátil finanční prostředky, které mu byly na základě sjednané smlouvy poskytnuty ani nezaplatil sjednaný úrok a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 641,27 Kč. V důsledku porušení smluvní povinnosti a prodlení s vrácením úvěru vznikla dále žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 4 .4.3 úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z jistiny 6 000 Kč od [datum] do [datum], tedy ode dne splatnosti úvěru do podání žaloby, v celkové výši 1 482 Kč. Žalobkyně prokázala existenci závazku za žalovaným i jeho výši. Soud vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 123,27 Kč s příslušenstvím.

8. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen v souladu s § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně a počátek prodlení byl určen ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Úrok z prodlení byl stanoven podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. stanoveno. Lhůta k plnění peněžitých nároků byla soudem stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 123,27 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c) a. t. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Pariční lhůta byla i zde ponechána třídenní.

10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozsudek zkrácené odůvodnění.