4 C 241/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Hamadové a přísedících Zdeňky Lapčíkové a Ludmily Kašparovské v právní věci účastníků žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného u žalobkyně ze dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul].

1. Žalobkyně navrhla vydání shora uvedeného rozsudku. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný pro žalobkyni vykonával práci na pozici generálního ředitele. Od [datum] do [datum] a následně od [datum] je žalovaný v dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyni byl dne [datum] doručen dopis právního zástupce žalovaného datovaný [datum], v němž žalovaný uvedl, že okamžitě ruší pracovní poměr se žalobkyní z důvodu, že žalobkyně má být podle jeho názoru v prodlení s úhradou náhrady mzdy za období od jeho pracovní neschopnosti, tj. od [datum] do [datum]. Žalobkyně žalovanému dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na tom, aby žalovaný pro žalobkyni dále vykonával práci. Na tuto výzvu žalovaný již nereagoval. Žalobkyně rozporuje, že by se kdy octla v prodlení s úhradou mzdy či náhrady mzdy ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala na jeho bankovní účet částku [částka], která odpovídala čisté mzdě za [měsíc] [rok] včetně náhrady za dobu dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Pokud jde o [měsíc] [rok], vznikl žalovanému nárok na náhradu mzdy za období od [den] do [datum] ve výši [částka] a spolu s touto částkou byla v srpnové mzdě zúčtována i mimořádná odměna žalovaného za pracovní výročí 20. let od vzniku pracovního poměru ve výši [částka] hrubého. Žalovaný však v [měsíc] [rok] čerpal zálohu na tuto odměnu ve výši [částka] a současně mu byla ze srpnové mzdy sražena i platba [částka], která představovala nájemné za pronájem bytu v [obec] na adrese [ulice a číslo], který žalovaný užíval. V důsledku toho byla celá částka mzdy, včetně náhrad, započtena na tyto platby a žalovanému nebylo nic vyplaceno. Naopak mu vznikl závazek ve výši [částka] vůči žalobkyni, jehož úhrada je požadována po žalovaném mimo předmět této žaloby. Kromě toho, že žalobkyně trvá na tom, že žalovanému byla mzda, včetně náhrad, za shora uvedené období řádně vyplacena, považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné s odkazem na ustanovení § 59 zákoníku práce, který zakotvuje dvouměsíční subjektivní prekluzivní lhůtu ke skončení pracovního poměru. V této souvislosti žalobkyně poukazuje na to, že mzda za srpen 2019 byla splatná do konce [měsíc] [rok] a nejpozději od [datum] musel žalovaný vědět, kolik mu žalobkyně na mzdě zaplatila. Pokud by na straně žalobkyně došlo k prodlení, což žalobkyně rezolutně popírá, žalovaný o něm věděl nejméně 11 měsíců předtím, než přistoupil ke skončení pracovního poměru.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že v tomto sporu bude stěžejní otázkou způsob evidence pracovní doby žalobkyní a na ni navazující výpočet náhrady mzdy na základě průměrného výdělku. Uvedl, že je na žalobkyni, aby doložila zcela přesnou evidenci pracovní doby žalovaného pro určení průměrného výdělku. Uvedl dále, že žalobkyně úmyslně a nezákonně zadržovala výplatní pásky žalovaného a údaje na výplatních páskách opravovala. Pokud jde o námitku žalobkyně, že okamžité zrušení pracovního poměru uplatnil žalovaný po uplynutí zákonné subjektivní dvouměsíční lhůty, poukazoval žalovaný na to, že tato dvouměsíční lhůta nemohla začít plynout, neboť„ v důsledku přístupu žalobkyně žalovaný do dnešního dne neví, jak má vlastně být náhrada mzdy počítána, v jaké výši mu měla být náhrada mzdy vyplacena“. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na obsah výplatních pásků, které mu byly doručeny dne [datum] a následně [datum]. Uvedl, že na výplatních páskách bylo provedeno jakési údajné„ započtení“ avšak z výplatních pásků není zjistitelné, jaká pohledávka žalobkyně měla být vůbec započtena a na jakou pohledávku žalovaného. Žalovaný má za to, že subjektivní lhůta počala běžet nejdříve [datum], kdy obdržel písemné vyúčtování údajných závazků a žalovaný tedy okamžitě zrušil pracovní poměr v zákonné lhůtě.

3. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení podáním ze dne [datum]. Poukázala na to, že spor o výši mzdy, na kterou žalovanému vznikl nárok, je předmětem řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud žalovaný své rozhodnutí okamžitě zrušit pracovní poměr zakládá na údajném neposkytnutí plateb, o nichž věděl, že jsou sporné, jde o zneužití institutu okamžitého zrušení pracovního poměru neboť nejpozději ke dni [datum] se žalovaný prokazatelně dověděl o tom, jakým způsobem byla jeho mzda a náhrada mzdy vyúčtována. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán a na základě jmenovacího dekretu ze dne [datum] vykonával práci jako generální ředitel. Podle mzdového výměru ze dne [datum] byla žalovanému stanovena hrubá mzda ve výši [částka] za měsíc. Žalovaný zaslal žalobkyni dopis s datem [datum] označený jako Okamžité zrušení pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, Oznámení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, Výpověď nájmu části bytu a Předžalobní upomínku. Žalobkyně potvrdila, že tento dopis jí byl doručen následujícího dne, tedy [datum]. Tímto dopisem oznámil žalovaný žalobkyni, že okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu, že mu nevyplatila náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí doby splatnosti, konkrétně nebyla žalovanému vyplacena náhrada mzdy za období jeho pracovní neschopnosti od [datum] do [datum].

4. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti je zřejmé, že žalovaný byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Žalobkyně o svém tvrzení o tom, jaké finanční částky byly žalovanému ve sporném období zaslány, předložila výpis z účtu, z něhož je zřejmé, že dne [datum] byla na účet žalovaného zaslána částka [částka] a [částka]. Dalším důkazem je výdajový pokladní doklad ze dne [datum] o vyplacení částky [částka] žalovanému označené jako odměna – šek – pracovní výročí 20. let. Výdajový pokladní doklad obsahuje podpis pokladníka a příjemce.

5. Na dopis o okamžitém zrušení pracovního poměru žalobkyně reagovala dopisem právního zástupce ze dne [datum], v němž sděluje právnímu zástupci žalovaného, že žalobkyně splnila veškeré závazky vyplývající z pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na tom, aby žalovaný pro žalobkyni nadále vykonával svoji práci.

6. Jako důkaz byly dále předloženy mzdové listy žalovaného za období [měsíc] [rok] až [měsíc] [rok]. Pokud jde o sporné období, tedy [měsíc] a [měsíc] [rok], o kterém žalovaný tvrdí, že mu nebyla vyplacena řádná náhrada mzdy, tak ze mzdového listu za [měsíc] [rok] je zřejmé, že žalovanému byla vyúčtována čistá mzda ve výši [částka] a náhrada mzdy ve výši [částka]. Za [měsíc] [rok] byla vyúčtována čistá mzda ve výši [částka], náhrady [částka] a po zúčtování částky [částka], která byla žalovanému jako záloha vyplacena, srážky [částka] [anonymizováno] (nájemné za pronájem bytu), a zákonných srážek, vyplývá z vyúčtování mínusová položka [částka].

7. Žalovaný dopisem ze dne [datum] vyzval žalobkyni k zaslání mzdových listů za měsíce [měsíce], [anonymizována čtyři slova], opakovaně vyzval k zaslání mzdových lístků dalším dopisem ze dne [datum] a [datum] O tom, že byly dopisy z uvedených dat zasílány na adresu žalobkyně, byly doloženy jako důkaz poštovní dodejky.

8. Právní zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že ve společnosti žalobkyně byla klasicky evidována pracovní doba zaměstnanců za pomocí tzv.„ píchaček“. Žalovaný tento systém evidence pracovní doby zcela ignoroval, žádnou evidenci pracovní doby za pomocí kontrolního lístku neprováděl a mzda mu byla zpracovávána pouze podle podkladů, které sám předal účetní, které nahlásil, ve kterých dnech v měsíci například byl práce neschopen nebo čerpal dovolenou. Pravidelný výplatní termín u žalovaného byl kolem 20 dne v měsíci, ale neexistuje dohoda o tomto výplatním termínu. Mzda byla žalovanému vyplácena na jeho účet. Počítačový systém, který je pro zpracování mezd u žalobkyně používán, automaticky generuje mzdové listy. Zaměstnanci si mzdové listy běžně vyzvedávali v účtárně. V případě dlouhodobější absence byly mzdové listy obyčejnou poštou posílány na adresu zaměstnance. [příjmení] postup byl praktikován i u žalovaného. Mzdové listy s ohledem na jeho dlouhodobou pracovní neschopnost mu byly posílány obyčejnou poštou, takže žalobkyně nemá důkaz o jejich zaslání v průběhu roku [rok].

9. Právní zástupce žalovaného potvrdil, že žalovaný neměl povinnost evidovat pracovní dobu za pomocí kontrolních lístků. Uvedl, že neví, jestli si žalovaný nějakým způsobem evidoval výkon práce, ani neví, z jakých podkladů byla žalovanému každý měsíc mzda vyúčtována.

10. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

11. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

12. Podle ustanovení § 59 zákoníku práce zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

13. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

14. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Z provedených důkazů vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně jako ředitel, od [datum] byl v pracovní neschopnosti, dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalobkyni [datum] oznámil, že okamžitě ruší pracovní poměr, důvod okamžitého zrušení řádně vymezil. Žalobkyně v zákonné lhůtě dle citového ustanovení § 72 zákoníku práce uplatnila u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.

16. Smysl ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce spočívá v tom, že zaměstnanci umožňuje, aby mohl ihned bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr výpovědí ukončit pracovní poměr u zaměstnavatele, který porušil svoji povinnost uloženou ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, tj. vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu, plat nebo náhradu mzdy a tuto svoji povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto práv. Po zaměstnanci nelze spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval. S přihlédnutím k tomu, že zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné, představuje okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce ve svých důsledcích sankci za porušení povinnosti zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu, plat nebo náhradu mzdy. O významné porušení povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat jde nepochybně tehdy, jestliže zaměstnavatel, který je jinak schopen plnit své závazky, neuspokojí právo zaměstnance na mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy v plné výši ačkoliv právo zaměstnance je nesporné nebo ačkoliv zaměstnanci mzda zřejmě náleží. Na druhou stranu institut okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce není právním prostředkem pro řešení sporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o to, zda zaměstnanci náleží mzda nebo plat nebo jejich část a v jaké výši. Při výpočtu a výplatě mzdy, platu či náhrady mzdy může dojít k chybě či omylu nebo jiné zřejmé nesprávnosti, v důsledku které je zaměstnanci vyplaceno na mzdových nárocích méně, než kolik mu opravdu náleží. Nelze považovat za odpovídající ustáleným dobrým mravům ve vztazích mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, aby s každou takovou zřejmou nesprávností byli bez dalšího spojovány pro zaměstnavatele nepříznivé právní následky. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce jako uplatnění sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu, plat nebo náhradu mzdy je na místě teprve tehdy, není-li zaměstnavatel schopen nebo ochoten chybu, omyl nebo jinou zřejmou nesprávnost, v důsledku které vyplatil méně, než kolik měl zaměstnanec správně obdržet, v přiměřené době odstranit a zjištěný rozdíl mu bez zbytečného odkladu vyplatit. Vznikne-li v pracovním poměru spor o to, zda zaměstnanec má právo na mzdu nebo její části – jednotlivé složky, popřípadě právo na náhradu mzdy, musí být řešen k tomu určenými právními prostředky, včetně podání žaloby, u soudu o zaplacení mzdy.

17. V souzené věci žalovaný jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru uvedl, že mu nebyla vyplacena náhrada mzdy za období jeho pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Jak je výše uvedeno, okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne [datum] Lhůty uvedené v ustanovení § 59 zákoníku práce, během kterých může zaměstnanec zrušit okamžitě pracovní poměr, jsou lhůtami prekluzivními, tzn., že jejich uplynutím právo na rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením zaniká. Právo musí být uplatněno před uplynutím obou lhůt, tedy objektivní jednoleté i subjektivní dvouměsíční. O důvodu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) se zaměstnanec doví v závislosti na tom, zda a jak má se zaměstnavatelem dohodnut způsob a místo poukázání mzdy nebo platu. Je-li mzda vyplácena v pracovní době na pracovišti, doví se o nevyplacení mzdy případně její části zaměstnanec již v okamžiku, kdy mu v obvyklém termínu a na obvyklém místě nebyly peněžní prostředky poskytnuty. Jiný počátek subjektivní dvouměsíční lhůty je v případě, že zaměstnavatel zasílá toto plnění na zaměstnancem určený platební účet. Zaměstnanec se ve smyslu ustanovení § 59 zákoníku práce o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru doví dnem, kdy získal vědomost (dověděl se) o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy, ačkoliv od její splatnosti již uplynulo 15 dnů.

18. V souzené věci nebylo žádným důkazem prokázáno, že by mezi účastníky byl dohodnut konkrétní výplatní termín. Pro výplatu mzdy či náhrady mzdy platí termín stanovený v ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, tedy že mzda má být vyplacena nejpozději do konce následujícího měsíce po výkonu práce. Z uvedeného je tedy zřejmé, že mzda či náhrada mzdy měla být žalovanému za měsíc [měsíc] [rok] vyplacena nejpozději do konce [měsíc] [rok] a za [měsíc] [rok] nejpozději do konce [měsíc] [rok]. Žalobkyně tvrdí, že mzda i náhrada mzdy byly žalovanému včas a řádně vyplaceny a o konkrétních platbách za měsíc červenec byly předloženy shora citované důkazy. Pokud jde o vyúčtování nároku žalovaného za měsíc [měsíc] [rok], z předloženého vyúčtování žalobkyní je zřejmé, že za měsíc [měsíc] [rok] byla vyúčtována mínusová položka a po konečném zúčtování za měsíc [měsíc] nebyla žalovanému na účet zaslána žádná částka představující mzdu či náhradu mzdy. Objektivní jednoroční lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru začala tedy běžet od [datum] za situace, kdy žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr dnem [datum] je zřejmé, že jednoroční objektivní lhůta je zachována.

19. Pokud jde o lhůtu subjektivní dvouměsíční, má soud za to, že tato zachována nebyla a okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by žalovanému byly předány (zaslány) mzdové listy za měsíce [měsíce] [anonymizována dvě slova] [rok] po splatnosti mzdy (náhrady mzdy), nicméně mezi účastníky je nesporné, že mzdové listy byly žalovanému doručeny [datum]. Nejpozději po tomto datu mohl žalovaný nabýt vědomost o tom, že mzda či náhrady mzdy mu nebyla vyplacena ve správné výši a měl tedy možnost v zákonné lhůtě okamžitě zrušit pracovní poměr. Argumentace žalovaného o tom, že neví, jak mu vlastně byla náhrada mzdy počítána, je tvrzení zcela účelové. Jak je shora uvedeno, výše nároku na mzdu žalovaného je předmětem jiného soudního sporu u Okresního soudu v Uherském Hradišti. Ostatně samotné vyúčtování mzdy či náhrady mzdy pro žalovaného je v daném případě sporné i s přihlédnutím k tomu, že dle shodných tvrzení účastníků žalovaný výkon práce u žalobkyně v podstatě žádným způsobem neevidoval a pokud si sám nějakou soukromou evidenci výkonu práce prováděl, tím spíš měl možnost výpočet mzdy či náhrady mzdy zkontrolovat. I když jako rozhodný termín pro získání vědomosti o výši náhrady mzdy považuje soud datum [datum], ve skutečnosti takovou vědomost žalovaný měl podstatně dříve, tedy poté, kdy mu finanční prostředky jako mzda či náhrada mzdy byly připsány na účet. Například za měsíc [měsíc] [rok] mu na účet nebyla připsána žádná částka, tedy pokud nárok na vyplacení měl, nepochybně už v tuto dobu věděl či mohl vědět, že žádné peníze neobdržel. Zákonnou dvouměsíční subjektivní lhůtu k uplatnění okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaný nedodržel a žaloba žalobkyně je tedy důvodná a soud rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni byla podle výsledku řízení přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna právního zástupce žalobkyně za šest hlavních úkonů po [částka] podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis oznámení žalovanému, žaloba, replika k vyjádření žalobce ze dne [datum], doplnění tvrzení na základě výzvy soudu ze dne [datum], účast při jednání dne [datum]), dále náhrada hotových výdajů za šest úkonů po [částka] podle ustanovení § 13 citované vyhlášky, náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 za dvanáct hodin po [částka] a cestovné právního zástupce k jednání v částce [částka] ([obec] – [obec] a zpět, 564 km, sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel [částka] za 1 km jízdy, průměrná spotřeba 5,7 l na 100 km, průměrná cena pohonných hmot [částka] za 1 l benzínu Natural 95 – výpočet podle vyhlášky č. 589/2000 Sb.) a 21% DPH z odměny a náhrad v částce [částka] Náklady řízení v celkové částce [částka] je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.